D182

1981, 1. říjen, Praha. – Dopis prezidentu republiky, Federálnímu shromáždění, vládě a Generální prokuratuře ČSSR, žádající zastavení perzekucí občanských iniciativ, nezávislé literární tvorby a propuštění politických vězňů.

Jako občané usilující o důsledné uplatňování úmluv, jež jsou výsledkem politiky uvolňování napětí a východiskem ke spolupráci mezi národy, vyslovujeme své znepokojení nad zvýšeným napětím mezinárodních vztahů i nad pokusy zpochybňovat či opomíjet zmíněné úmluvy. V souladu s četnými dokumenty OSN a zejména Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě trváme na vzájemné závislosti politiky mezinárodního uvolňování a respektování občanských práv a lidské důstojnosti ve všech zemích. Právě ve chvíli, kdy svět ohrožuje nová eskalace zbrojení, stává se stále zřejmější, že úcta k základním lidským právům a svobodám je předpokladem mezinárodní bezpečnosti a základem perspektivních odzbrojovacích programů.

Tím spíše cítíme povinnost naléhavě upozornit kompetentní čs. orgány na stupňované represe namířené proti těm, kdo se v naší vlasti snaží, aby zásady uvolňování a mírového soužití, podepsané v řadě významných mezinárodních dokumentů nejvyššími ústavními činiteli republiky, nezůstaly jen okrasou slavnostních deklarací, nýbrž promítly se i do vztahů mezi společností a mocí. Ačkoli tyto snahy plně odpovídají nejen uvedeným mezinárodním dokumentům, ale též i článku 17, 28 a 29 Ústavy ČSSR, jsou mocenskými orgány a oficiálními sdělovacími prostředky označovány za podvratnou, protistátní a protisocialistickou činnost. Pozitivní přínos těchto občanských iniciativ oceňují ve světě pokroková demokratická a socialistická hnutí, humanitární sdružení, síly i osobnosti, které rovněž usilují o další uvolňování, posilují prvky mírového soužití a účinně rozptylují atmosféru studené války; sympatie a projevy solidarity právě těchto hnutí, sil a osobností, jejichž postoje mnohokrát příznivě zhodnotili i čelní představitelé naší republiky, jsou však našimi represivními orgány i sdělovacími prostředky pomlouvačně líčeny jako důkazy udánlivého ilegálního spojení s jakýmisi nepřátelskými imperialistickými centrálami; v tomto duchu byla kvalifikována např. korespondence čs. občanů s představiteli Socialistické internacionály, s organizací Amnesty International, dokonce s Mezinárodní organizací práce. Občanské iniciativy k dodržování zákonnosti a závazků z úmluv upevňujících mírové soužití stíhají policejní orgány jako činnost údajně podněcovanou a řízenou centrálami studené války. Policejní orgány se v poslední době uchylují při stíhání této udánlivě nepřátelské činnosti ke stále nevybíravějším metodám, mezi nimiž figuruje i promyšlené a dlouhodobé fyzické trýznění vyslýchaných občanů. Z řady jiných uvádíme případ člena kolektivu mluvčích Charty 77 Karla Soukupa, který byl na úřadovně bezpečnosti čtyřhodinovým kopáním, bitím a zalamováním prstů přemlouván k vystěhování.E1Srv. D152 (30. 7. 1980). O dva dny později, když byl doma sám se svými malými dětmi, přepadli jej pracovníci Bezpečnosti přímo v jeho bytě, opět jej surově ztloukli a týráním jej donucovali k podání informací o přátelích.

Nepravdivá tvrzení o řízení čs. občanských iniciativ zahraničními centrálami figurovala v řadě procesů, vedených prakticky s vyloučením veřejnosti, aby se zastřela vykonstruovanost obvinění. Přes toto utajování – a právě také pro ně – vyvolaly tyto procesy i rozsudky v nich vynesené značné rozhořčení právě té části mezinárodní veřejnosti, jejíž postoj vůči věci míru, odzbrojování a uvolňování napětí hodnotí kladně i čs. zahraniční politika. Vedoucí orgány samy znají nejlíp, do jaké míry politické procesy a kampaně zostřených represí proti obhájcům lidských práv a občanských svobod poškozují zájmy i jméno republiky v zahraničí; vzniká dojem, že oficiální místa buď nejsou schopna tyto štvavé kampaně a nezákonnosti zarazit, případně že o to ani nemají zájem, a tím spoluvytvářejí ovzduší příznivé štvanicím studené války.

Případ mluvčího Charty 77 ing. Rudolfa Battěka,E2K případu srv. dokumenty D148 (20. 6. 1980), D151 (29. 6. 1980), D157 (13. 10. 1980), D159 (9. 11. 1980), D165 (5. 2. 1981), D168 (21. 2. 1981), D172 (20. 4. 1981), D180 (3. 7. 1981) a D288 (2. 11. 1984). který byl odsouzen k 7 a 1/2 letům vězení za činnost dle našeho názoru i podle mínění široké světové veřejnosti nejen dovolenou, nýbrž společensky prospěšnou a nutnou, je dostatečně znám. Ač rozsudek ještě ani nenabyl právní moci, stalo se, že čs. občan, který se připojil k petici žádající zrušení nespravedlivého rozsudku, se sám stal objektem trestního stíhání pro schvalování trestného činu. Tento případ je zvláště varovný ve chvíli, kdy již pět měsíců je ve vazbě řada čs. občanů a další jsou vyšetřováni na svobodě a kdy vše nasvědčuje snaze některých orgánů státní moci připravit velký proces proti těm, kdo se aspoň v minimální míře snaží hájit práva zajištěná mezinárodní politikou uvolňování a mírového soužití a osobně se angažují ve zmíněných iniciativách či svobodně tvoří v literární či společenskovědní oblasti. Tyto mocenské represivní zásahy sotva mohou být uvedeny jako doklad o plnění závazků podepsaných v Helsinkách v roce 1975 a projednávaných letos v Madridu ve snaze čelit zhoršování mezinárodních vztahů.

Pokud je motivem těchto kroků snaha úřadů přesvědčit kohokoli o tom, že u nás nemůže a nesmí vzniknout situace podobná angažovanému hledání východisek ze společenské krize v sousedním bratrském Polsku, chtěli bychom podotknout, že – jak je ostatně známo vedoucím politickým orgánům – byl a je příčinou této situace nikoli nedostatek represivních zákroků proti nekonformním kruhům, nýbrž skutečnost, že vláda a další odpovědná místa neřešily včas a správně letité a narůstající problémy společnosti či předstíraly jejich neexistenci. Ani u nás nepřispívají akty represe a perzekucí k řešení potíží naší ekonomiky a vůbec celého společenského života. Přitom právě zde řada skutečností a jevů v pravém slova smyslu podvrací stabilitu naší společnosti, rozrušuje její vztahy a ohrožuje její progresivní vývoj: nekvalitní a neefektivní řízení, strnulost řídících struktur, technické zaostávání, neodpovědnost vedoucích a lhostejnost těch, jimž se denně dokazuje jejich bezmocnost vůči řídícím a mocenským orgánům, nedostatek respektu k zájmům a názorům pracujících, nedostatečná ochrana, která nezabraňuje katastrofám na pracovištích, nízká úroveň služeb, prudce se zhoršující životní prostředí, nebývalá zkorumpovanost v mnoha oborech – abychom jen namátkou vyjmenovali některé z podvratných jevů, které vyvolávají nespokojenost a které jako odraz základního rozporu mezi živými silami společnosti nadále nebezpečně polarizují.

Domníváme se, že ke skutečnému řešení těchto problémů je nutno povzbuzovat občanskou odvahu, odpovědnost a iniciativu každého občana a nikoliv potlačovat, stíhat a pomlouvat její projevy tam, kde snad svou nekonformní podobou působí na mocenské orgány nezvykle. Domníváme se, že řešení těchto vážných problémů a vůbec potřebám společnosti a zájmům naší republiky odpovídá, aby

  1. byla zastavena nezákonná perzekuce a represe proti občanským iniciativám a snahám o respektování občanských práv a svobod zaručených ústavou a mezinárodními smlouvami uzavřenými pro zajištění a posílení procesu mezinárodního uvolňování;
  2. rovněž bylo skoncováno s represí a perzekucí svobodné literární, umělecké a společenskovědní tvorby;
  3. byli propuštěni z vězení občané nespravedlivě odsouzení pro účast v těchto iniciativách a aktivitách, zejména Rudolf Battěk, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Petr Uhl,E3Srv. zejména D107 (30. 5. 1979), D108 (31. 5. 1979), D111 (25. 6. 1979), D114 (27. 8. 1979), D116 (15. 10. 1979), D119 (21. 10. 1979), D120 (24. 10. 1979), D123 (12. 11. 1979). Jiří Gruntorád,E4Jiří Gruntorád byl za vydávání samizdatové literatury odsouzen 9. 7. 1981 ke čtyřem letům vězení (údajné podvracení republiky). Albert Černý;E5Viz D111 (25. 6. 1979) a D131 (9. 1. 1980). a aby byly rozsudky nad nimi zrušeny jako odporující ústavě i mezinárodním úmluvám, jejichž účastníkem je ČSSR;
  4. byli propuštěni z vazby Jan Litomiský,E6Člen VONS Jan Litomiský byl Krajským soudem v Českých Budějovicích odsouzen k 3 1/2 rokům vězení za údajné poškozování čs. státního zřízení v zahraničí. František Lízna,E7Katolický duchovní František Lízna byl Okresním soudem v Olomouci 28. 9. 1981 odsouzen k 20 měsícům vězení za vydávání a šíření náboženské literatury. Obvodní soud v Praze 6 ho pak odsoudil k souhrnnému trestu 27 měsíců za údajné poškozování zájmů republiky v zahraničí. Jiřina Šiklová, Jaromír Hořec, Eva Kantůrková, Jiří Ruml, Jan Ruml, Karel Kyncl, Milan Šimečka, Ján Mlynárik a bylo zastaveno trestní řízení proti nim,E8Byli vzati do vazby v květnu 1981 v souvislosti se zadržením karavanu s exilovou literaturou koncem dubna 1981. Viz D177 (15. 5. 1981); Sdělení VONS č. 250, Trestní stíhání pro podvracení republiky, Informace o Chartě 77, roč. 4 (1981), č. 5, s. 6–7. J. Šiklová, E. Kantůrková, K. Kyncl, Jan Ruml byli propuštěni z vazby 22. 3. 1982, Jiří Ruml, J. Mlynárik a M. Šimečka v květnu 1982. Mezinárodní výbor na podporu Charty 77 v Paříži vydal v srpnu 1981 bulletin o chystaném procesu a obrátil se na světovou veřejnost, aby proti procesu protestovala. Pravděpodobně kvůli tlaku mezinárodní veřejnosti a s ohledem na momentální zahraniční zájmy se proces neuskutečnil. Sdělovací prostředky aféru dále nerozšiřovaly; připravený pořad Československé televize Disidenti – o nepřátelské činnosti čs. občanů proti republice byl stažen z programu. Viz též Sdělení VONS č. 349, Souhrnné sdělení o případech VONS k 15. 11. 1983, Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 11, s. 5–12  13. stejně jako proti Václavu Malému, Ladislavu Lisovi, Jiřímu Němcovi, Jarmile Bělíkové, Jiřímu Hájkovi, Zdeňku Jičínskému, Jiřímu Müllerovi, Olze Havlové, Ivanu Havlovi, Josefu Kordíkovi a dalším;
  5. aby příslušné orgány, na něž se obracejí občané s vážnými návrhy, podněty a stížnostmi ve věci dodržování Ústavy a mezinárodních úmluv apod., a to jak individuálně, tak kolektivně v občanských iniciativách, přísně dodržovaly Ústavu, jejíž článek 29 jim ukládá tyto návrhy a podněty odpovědně a včas vyřizovat, což předpokládá a zahrnuje jejich věcné projednávání i řádnou informaci jejich autorů o jeho výsledcích.

Václav Malý, Bedřich Placák, Jaroslav Šabata
mluvčí Charty 77
Ladislav Hejdánek – člen kolektivu mluvčích Charty 77

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.
E1.Srv. D152 (30. 7. 1980).
E2.K případu srv. dokumenty D148 (20. 6. 1980), D151 (29. 6. 1980), D157 (13. 10. 1980), D159 (9. 11. 1980), D165 (5. 2. 1981), D168 (21. 2. 1981), D172 (20. 4. 1981), D180 (3. 7. 1981) a D288 (2. 11. 1984).
E3.Srv. zejména D107 (30. 5. 1979), D108 (31. 5. 1979), D111 (25. 6. 1979), D114 (27. 8. 1979), D116 (15. 10. 1979), D119 (21. 10. 1979), D120 (24. 10. 1979), D123 (12. 11. 1979).
E4.Jiří Gruntorád byl za vydávání samizdatové literatury odsouzen 9. 7. 1981 ke čtyřem letům vězení (údajné podvracení republiky).
E5.Viz D111 (25. 6. 1979) a D131 (9. 1. 1980).
E6.Člen VONS Jan Litomiský byl Krajským soudem v Českých Budějovicích odsouzen k 3 1/2 rokům vězení za údajné poškozování čs. státního zřízení v zahraničí.
E7.Katolický duchovní František Lízna byl Okresním soudem v Olomouci 28. 9. 1981 odsouzen k 20 měsícům vězení za vydávání a šíření náboženské literatury. Obvodní soud v Praze 6 ho pak odsoudil k souhrnnému trestu 27 měsíců za údajné poškozování zájmů republiky v zahraničí.
E8.Byli vzati do vazby v květnu 1981 v souvislosti se zadržením karavanu s exilovou literaturou koncem dubna 1981. Viz D177 (15. 5. 1981); Sdělení VONS č. 250, Trestní stíhání pro podvracení republiky, Informace o Chartě 77, roč. 4 (1981), č. 5, s. 6–7. J. Šiklová, E. Kantůrková, K. Kyncl, Jan Ruml byli propuštěni z vazby 22. 3. 1982, Jiří Ruml, J. Mlynárik a M. Šimečka v květnu 1982. Mezinárodní výbor na podporu Charty 77 v Paříži vydal v srpnu 1981 bulletin o chystaném procesu a obrátil se na světovou veřejnost, aby proti procesu protestovala. Pravděpodobně kvůli tlaku mezinárodní veřejnosti a s ohledem na momentální zahraniční zájmy se proces neuskutečnil. Sdělovací prostředky aféru dále nerozšiřovaly; připravený pořad Československé televize Disidenti – o nepřátelské činnosti čs. občanů proti republice byl stažen z programu. Viz též Sdělení VONS č. 349, Souhrnné sdělení o případech VONS k 15. 11. 1983, Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 11, s. 5–12  13.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den1
Měsíc10
Rok1981
Zpracovanýtrue
OCRfalse