D234

1983, 30. duben, Praha. – Dopis sekretariátu 2. evropské konference za jaderné odzbrojení v západním Berlíně. (Dokument č. 9/1983)

Milí přátelé,

zdravíme Vaši konferenciE1Konferenci, která se konala ve dnech 9.–14. května 1983 v Berlíně, svolal mezinárodní sekretariát založený roku 1982 v Bruselu na ustavující konferenci, na níž se sešly osobnosti a skupiny, které odpověděly kladně na výzvu B. Russella Za Evropu bez nukleárních zbraní. Konference se vyslovila za zákaz nukleárních zbraní v zemích NATO, zničení sovětských raket SS-20 a zrušení obou vojenských bloků. Hnutí se zrodilo z protestů proti rozhodnutí zemí NATO instalovat v západní Evropě americké rakety středního doletu jako odpověď na rozmístění asi 300 raket SS-20 ve východní Evropě. Konference se zúčastnilo na 3000 delegátů z více než 20 zemí a jejím hlavním heslem bylo Za Evropu bez nukleárních zbraní od Polska po Portugalsko. jménem Charty 77, občanské iniciativy pro dodržování a obranu lidských práv a občanských svobod v Československu. I když naše společenství není mírovým hnutím ve vlastním slova smyslu, jsme si vědomi úzké souvislosti a přímo vzájemné závislosti existence i respektování lidských práv, mezinárodních paktů o lidských právech i Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci z Helsinek a jiných mezinárodněprávních a mezinárodněpolitických dokumentů „proti válkám, násilí a sociálnímu a duchovnímu útlaku“, jež výslovně vyhlašují dodržování práv a respektování důstojnosti člověka za základ či podmínku skutečného míru mezi státy a národy.

Tuto vzájemnou závislost a podmíněnost považujeme za nutné zdůraznit jak vůči orgánům moci naší země, tak vůči těm, kdo vystupují na obranu a pro zabezpečení míru. Domníváme se, že mír je opravdu nedělitelný jak v zeměpisných, prostorových dimenzích naší planety – a dnes již i přiléhající části vesmírného prostoru –, tak i v dimenzích společenských vztahů, především vztahů mezi člověkem a státem, jeho mocenskými orgány. Velmi často v životě současných generací bylo prokázáno, že dodržování a respektování lidských práv je kritériem mírumilovnosti politiky vlád a přímo její podmínkou.

Z přípravných dokumentů Vaší konference zjišťujeme, že k tomuto aspektu mírové problematiky její iniciátoři a organizátoři přihlížejí: V Russelově výzvěE2Russellova výzva byla vyhlášena roku 1980 jako „Mírová nadace Bertranda Russella pro Evropu bez nukleárních zbraní“. Vznikla jako reakce na situaci, kdy odzbrojovací jednání se ocitla na mrtvém bodě – neratifikovala se smlouva SALT o strategických zbraních, vídeňské jednání o snížení vojsk ve střední Evropě ztroskotalo, roku 1979 se usneslo NATO o rozmístění raket středního doletu v západní Evropě. se mluví o omezeních svobodné výměny osob i idejí a ohrožení občanských práv nezávisle smýšlejících lidí tlakem válečných příprav. Požaduje se „obrana a rozšiřování práva všech občanů na Východě i na Západě“ účastnit se tohoto boje za společné mírové úsilí a podílet se na výměně idejí i osob. Očekáváme, že tento aspekt najde místo i na konferenci samé. Nechceme zjednodušovat celou problematiku. Jsme si vědomi její složitosti: jako řadoví občané můžeme těžko posuzovat odborná, vojenská či vědeckotechnická stanoviska a argumenty vznášené na podporu či k oslabení požadavků a projektů nových či dalších druhů zbraní a ničivých prostředků té či oné strany, ani s jistotou stanovit, ve kterém z těchto druhů má ta či ona strana převahu a kde je rovnováha sil. Můžeme však souhlasit se závěrem zprávy Palmeho komise,E3Nezávislá komise z předních odborníků a osobností pod předsednictvím švédského předsedy vlády Olofa Palmeho vypracovala v roce 1982 program, v němž požadovala oboustranné, vyvážené, konstruktivní kroky k omezení a kontrole zbrojení. podporované jak mnoha odborníky, tak značnou částí veřejného mínění, že místo „rovnováhy strachu“, stále znovu a znovu narušované a závody ve zbrojení posunované do stále větší vratkosti, je třeba v politice velmocí i všech států prosadit pojetí společné bezpečnosti, vyžadující a umožňující obrat ve směru i tempu zbrojení, ke snižování výzbroje a postupnému odzbrojení. Zdá se nám, že je nutno a možno v myšlení národů šířit a uplatňovat toto pojetí.

Stejně tak chápeme, že problematika ohrožení míru je v úzké souvislosti a proplétá se s otázkami nebezpečí ekologických katastrof i rostoucího napětí mezi životní úrovní vyspělého „Severu“ a přetlakem bídy v zemích rozvojového „Jihu“, třetího světa, a že jen rozhodným obratem k opravdové mírové politice světových velmocí i jejich bloků lze tyto globální hrozby života na naší planetě odvrátit. Myslíme ovšem, že také v těchto souvislostech platí zásada nedělitelnosti míru, již je třeba zdůrazňovat při všech mocensko-politických, hospodářských i technických aspektech zabezpečení člověka před libovůlí moci. Kdyby se účastníkům našeho společenství, které jste pozvali na konferenci, podařilo dostat se do západního Berlína, snažili by se tento faktor míru zdůrazňovat v jednání přípravných pracovních skupin k fóru 1, 2, zejména však 3 (krize a perspektivy politiky uvolňování) a především 4 (mírové aktivity ve východní Evropě a jejich vztah k lidským právům a sebeurčení), jakož i ve skupině 9.2 (Atomový stát a omezení občanských práv). Nebude-li to možné, ukáže snad právě jejich nepřítomnost ostatním účastníkům konference, jak je naléhavé, aby se k tomuto faktoru přihlíželo v dostatečné míře, věcně i v náležitých proporcích při projednávání těchto bodů i při všeobecné perspektivě mírových aktivit v Evropě.

Bylo by dobře, kdyby se všichni účastníci berlínské konference mohli sejít o měsíc později na Světovém shromáždění za mír a život v Praze a přičinit se o to, aby právě tam zaznělo pojetí nedělitelnosti míru v plné síle, a to nejen z tribuny, nýbrž i v rezolucích, které budou přijaty.

Pokud budou mít účastníci Světového shromáždění za mír a život v Praze zájem, mohou využít svého pobytu v Československu k setkání s naším společenstvím a k výměně názorů na problémy, které jsme naznačili. Rádi je uvítáme.

Vašemu jednání v Berlíně i konkrétním akcím, jež z něho vzejdou, přejeme dobrý průběh a výsledky prospěšné věci míru v jeho plném nedělitelném rozsahu a dosahu.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77
prof. dr. Jiří Hájek, DrSc., člen kolektivu mluvčích Charty 77

Zdroj
  • Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 4, s. 1, 2.
Plné znění textu
  • Charta 77 berlínské konferenci. In: Listy, roč. 13 (1983), č. 4, s. 7–9.
Komentáře
  • Dienstbier, Jiří: 2. konference za evropské jaderné odzbrojení. In Listy, roč. 13 (1983), č. 4, s. 11–12
  • Pelikán, Jiří: Berlín, květen 1983. In: Tamtéž, s. 7–9
  • Charta 77 o míru. Samizdatový sborník, strojopisná kopie, s. 84–86
  • Hejdánek, Ladislav: Co vlastně chceme, když chceme mír. In: Tamtéž, s. 24–35
  • Hájek, Jiří: Charta 77 a současné mírové hnutí. In: Tamtéž, s. 19–24
  • Informace o Chartě 77, roč. 7 (1983), č. 3, s. 14–16.
  • ÚSD, sb. RFE, pol. blok 361 (10. 5. 1983).
E1.Konferenci, která se konala ve dnech 9.–14. května 1983 v Berlíně, svolal mezinárodní sekretariát založený roku 1982 v Bruselu na ustavující konferenci, na níž se sešly osobnosti a skupiny, které odpověděly kladně na výzvu B. Russella Za Evropu bez nukleárních zbraní. Konference se vyslovila za zákaz nukleárních zbraní v zemích NATO, zničení sovětských raket SS-20 a zrušení obou vojenských bloků. Hnutí se zrodilo z protestů proti rozhodnutí zemí NATO instalovat v západní Evropě americké rakety středního doletu jako odpověď na rozmístění asi 300 raket SS-20 ve východní Evropě. Konference se zúčastnilo na 3000 delegátů z více než 20 zemí a jejím hlavním heslem bylo Za Evropu bez nukleárních zbraní od Polska po Portugalsko.
E2.Russellova výzva byla vyhlášena roku 1980 jako „Mírová nadace Bertranda Russella pro Evropu bez nukleárních zbraní“. Vznikla jako reakce na situaci, kdy odzbrojovací jednání se ocitla na mrtvém bodě – neratifikovala se smlouva SALT o strategických zbraních, vídeňské jednání o snížení vojsk ve střední Evropě ztroskotalo, roku 1979 se usneslo NATO o rozmístění raket středního doletu v západní Evropě.
E3.Nezávislá komise z předních odborníků a osobností pod předsednictvím švédského předsedy vlády Olofa Palmeho vypracovala v roce 1982 program, v němž požadovala oboustranné, vyvážené, konstruktivní kroky k omezení a kontrole zbrojení.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den30
Měsíc4
Rok1983
Zpracovanýtrue
OCRfalse