Uhl, Felix

lékař, novinář a politický činitel

UHL Felix, 22. 5. 1925 Plzeň 1925 – 21. 3. 2006 St. Gallen (Švýcarsko), lékař, novinář a politický činitel. Po maturitě na plzeňském gymnáziu studoval od roku 1945 medicínu na UK v Praze. 1945–48 činný v ČSL a ve studentských organizacích (předseda Spolku českých mediků a místopředseda Ústředního svazu československého studentstva za ČSL); současně pracoval jako studentský redaktor Lidové demokracie. Patřil mezi čelné představitele Klubu lidových akademiků, sdružujícího vysokoškolské studenty-členy a příznivce ČSL a představujícího jedinou nesocialistickou studentskou organizaci v tehdejší ČSR; 1946–48 zde zastával funkci předsedy. Po převzetí moci komunisty tvrdě pronásledován. Již v noci z 22. 2. na 23. 2. 1948 zatčen a uvězněn. V létě 1948 odsouzen na základě vykonstruovaného obvinění na dvacet let těžkého žaláře. 1948–53 vězněn na řadě míst (Praha- Pankrác, Plzeň-Bory a Jáchymov). Na podzim 1953 se mu podařilo z Jáchymova utéct a uniknout do Rakouska. Po dalších peripetiích se dostal na americký konzulát a požádal o azyl. Díky jeho útěku se američané dozvěděli mnoho podrobností o situaci v Jáchymově. V Rakousku začal pracovat pro americkou armádu jako tlumočník a částečně jako laborant ve vojenské nemocnici ve Vídni. Za pomoci bývalého ministra zdravotnictví Adolfa Procházky a bývalého rektora Univerzity Karlovy prof. Jana Bělehrádka získal v roce 1955 stipendium Free Europe na univerzitě v Curychu, kde mohl pokračovat ve studiu medicíny. Během něj krátce pobýval v USA a 1960 složil zkoušky a stal se lékařem se specializací na stomatologii. Pracoval nejprve jako asistent v Curychu a později jako šéf školní zubní kliniky v Davosu. 1964 si otevřel soukromou zubní ordinaci, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993. Aktivní člen švýcarské stomatologické společnosti. Od 1970 švýcarský státní občan. Aktivní též v exilovém hnutí. 1955–65 československý zástupce křesťanskodemokratické mládeže (UIJDC) v Paříži a posléze zakladatel a místopředseda pracovní skupiny českých křesťanských demokratů v exilu Communio Nova Bohemica, jež až do roku 1990 vydávala exilový časopis pro českou národní a duchovní obnovu Nové obzory. Člen řady exilových organizací, například Rady svobodného Československa (do 1987) a Švýcarského helsinského sdružení, které 1978 v Curychu spoluzakládal. Po revoluci začal spolupracovat s ČSL (KDU-ČSL). V 90. letech pořádal ve Winterthuru semináře pro komunální politiky z České republiky.