Dokument Charty 77 č. 54/88 z 24. října 1988 k zákazu nezávislé manifestace

Spoluobčanům, Čs. rozhlasu, Čs. televizi, ČTK, APN, AFP

Sdělujeme, že slavnostní manifestace k 70. výročí vzniku čs. samostatnosti 28. října 1988, kterou Charta 77 s jinými občanskými iniciativami ohlásila ONV v Praze 1 dopisem z 10. 10. t. r.,1Viz D497 (10. 10. 1988). byla rozhodnutím odboru vnitřních věcí v Praze 1 dne 21. 10. zakázána.2Vedoucí ONV Praha JUDr. E. Baráková vydala 21. 10. 1988 rozhodnutí o zákazu manifestace s odůvodněním, že svolavatelé nejsou sdruženi v žádné organizaci a nemohou tak zajistit zachování veřejného pořádku a že podle vyhlášky NV hl. města Prahy se omezuje právo pořádat manifestace a shromáždění v Pražské památkové rezervaci. Podrobněji: korespondence s ONV Praha 1. Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 19, s. 5–6.

Zakladatel naší republiky T. G. Masaryk vyznával zásadu, že „stát moderní je pro občanstvo a ne občanstvo pro stát“. Takový stát je podle něho „stát po výtce administrativní, správní, už nepanuje, nýbrž spravuje“. Vyzýváme čs. státní organy, aby pojímaly nezávislé demokratické manifestace jako loajální státotvorné akty, které samy o sobě nejsou důvodem k jakémukoli zásahu bezpečnostních orgánů, neboť, řečeno Masarykovými slovy, „v republice není žádného vnitřního nepřítele, nesmí být a nebude“.

Když jsme se rozhodli oznámit konaní manifestace, neměli jsme jiný záměr než jejím pokojným a důstojným průběhem potvrdit svůj pozitivní vztah k vlastnímu národu a vlastní zemi, potvrdit, že T. G. Masaryk se nemýlil, když řekl, že „česky lid, rozvážný, vzdělaný, je politicky dokonale zralý. Ví, že násilí, brutálnost, jsou zavrženíhodné prostředky.“ Politickou zralost může náš lid prokázat tím, že si osvojí kulturu nezávislých manifestací, že se jejich účastníci vystřihají jakéhokoli chování, které by mohlo jejich spoluobčany pohoršit, a že se vyvarují projevů urážlivých a vyzývavých. V případě, že by se proti pokojně manifestujícím občanům používalo síly, jejich jedinou zbraní je mobilizace sebekázně a zřeknutí se i oprávněné sebeobrany proti neoprávněnému násilí.

S rozhořčením odmítáme obvinění v Rudém právu,3Úvodník Rudého práva 22. 10. 1988 mj. uvedl: „I v těchto dnech jsme svědky pokusů zneužit k protistátním akcím svátku 28. října. Jejich inspirátoři rozšiřují dokonce výzvy k svržení dosavadního společenského řadu, k ‚předání vlády, je dokonce vyhrožováno teroristickými činy. O kontrarevoluční podstatě takových závěrů nemůže byt nejmenších pochyb.“ že by z naší strany byly rozšiřovány výzvy ke svržení dosavadního společenského řádu, k „předání vlády“ nebo dokonce bylo vyhrožováno teroristickými činy.

Považujeme rozhodnutí o zákazu manifestace za protiústavní. Toto své stanovisko jsme

oznámili společně s ostatními iniciativami odboru vnitřních věci ONV v Praze 1 v dopise z 23. 10.

Připravujeme odvolání proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě.4Proti rozhodnutí ONV Praha 1 podali 2. 11. 1988 mluvčí Charty odvolání, v němž se mj. uvádí: „Napadené rozhodnutí je protiústavní. Vychází totiž z názoru, že svoboda shromažďování a svoboda pouličních projevů, průvodů a manifestací je zaručena jen osobám sdruženým v dobrovolné organizaci nebo spolku, neboť jen takové osoby (nesoukromé, veřejné?) mohou zajistit zachování veřejného pořádku v době konaní manifestace. ‚Soukromé osoby dle napadeného rozhodnutí zachování veřejného pořádku v době konaní manifestace zajistit nemohou (a tudíž předmětné svobody nepožívají). Toto stanovisko je protiústavní a svědčí o naprostém nepochopení podstaty občanských práv. Ústava ČSSR v hlavě II. mluví o ,právech a povinnostech občanů´ a pojem ,soukromá osoba´ nezná. Podle stanoviska obsaženého v napadeném rozhodnutí by však v daném případě byly občany jen osoby sdružené v nějaké dobrovolné organizaci nebo spolku. Tedy jen někteří ,občané´ by byli občany. To by bylo bez dalšího v rozporu se zásadou občanské rovnoprávnosti (článek 20 Ústavy ČSSR). V souladu s Ústavou je i ustanovení § 6 zákona č. 68/1951 Sb. (,občanům je zaručena´) a ustanovení § 6 prováděcí vyhlášky č. 320/1951 U .l. Prováděcí vyhláška rozlišuje pouze z hlediska ohlašovací povinnosti mezi veřejnými shromážděními pořádanými veřejnými činiteli (§ 7), organizacemi (§ 8), spolky (§ 9) a ostatními případy (§ 10). Právě tato věta § 10 citované vyhlášky předpokládá případy, kdy svolavatelé nejsou sdruženi ,v žádné dobrovolné organizaci ani spolku´ (viz odůvodnění napadeného rozhodnutí).“ V odvolání Charty 77 se dále uvádí, že pokud jde o novou vyhlášku NVP z 20. 10. 1988 o doplnění zásad ochrany památek v Praze, „národní výbor nemá pravomoc svou vlastní vyhláškou měnit zákon a v tomto případě omezovat pravomoc na svolání manifestace jen pro organizace sdružené v Národní frontě “. V odůvodnění se dále píše: „Současně si dovolujeme upozornit, že opakování obdobného zneužívání ohlašovací povinnosti dle § 10 vyhlášky č. 320/1951 U.l. národními výbory k maření výkonu shromažďovacího práva občanů dle článku 28 Ústavy ČSSR by mohlo občany vést k vědomému nedodržování této podzákonné povinnosti za účelem realizace jejich ústavního práva. Občanská neposlušnost by v takovém případě byla jedinou možnou bezprostředně účinnou reakci na neústavní postup státních orgánů a jediným způsobem sebepotvrzení člověka jakožto občana.“ Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 19, s 6. Od svého požadavku občanské slušnosti, lidské opravdovosti a národní cti nemůžeme v žádném případě ustoupit.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát

mluvčí Charty 77.


Data: download (application/pdf, 1.3 MB)

1.Viz D497 (10. 10. 1988).
2.Vedoucí ONV Praha JUDr. E. Baráková vydala 21. 10. 1988 rozhodnutí o zákazu manifestace s odůvodněním, že svolavatelé nejsou sdruženi v žádné organizaci a nemohou tak zajistit zachování veřejného pořádku a že podle vyhlášky NV hl. města Prahy se omezuje právo pořádat manifestace a shromáždění v Pražské památkové rezervaci. Podrobněji: korespondence s ONV Praha 1. Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 19, s. 5–6.
3.Úvodník Rudého práva 22. 10. 1988 mj. uvedl: „I v těchto dnech jsme svědky pokusů zneužit k protistátním akcím svátku 28. října. Jejich inspirátoři rozšiřují dokonce výzvy k svržení dosavadního společenského řadu, k ‚předání vlády, je dokonce vyhrožováno teroristickými činy. O kontrarevoluční podstatě takových závěrů nemůže byt nejmenších pochyb.“
4.Proti rozhodnutí ONV Praha 1 podali 2. 11. 1988 mluvčí Charty odvolání, v němž se mj. uvádí: „Napadené rozhodnutí je protiústavní. Vychází totiž z názoru, že svoboda shromažďování a svoboda pouličních projevů, průvodů a manifestací je zaručena jen osobám sdruženým v dobrovolné organizaci nebo spolku, neboť jen takové osoby (nesoukromé, veřejné?) mohou zajistit zachování veřejného pořádku v době konaní manifestace. ‚Soukromé osoby dle napadeného rozhodnutí zachování veřejného pořádku v době konaní manifestace zajistit nemohou (a tudíž předmětné svobody nepožívají). Toto stanovisko je protiústavní a svědčí o naprostém nepochopení podstaty občanských práv. Ústava ČSSR v hlavě II. mluví o ,právech a povinnostech občanů´ a pojem ,soukromá osoba´ nezná. Podle stanoviska obsaženého v napadeném rozhodnutí by však v daném případě byly občany jen osoby sdružené v nějaké dobrovolné organizaci nebo spolku. Tedy jen někteří ,občané´ by byli občany. To by bylo bez dalšího v rozporu se zásadou občanské rovnoprávnosti (článek 20 Ústavy ČSSR). V souladu s Ústavou je i ustanovení § 6 zákona č. 68/1951 Sb. (,občanům je zaručena´) a ustanovení § 6 prováděcí vyhlášky č. 320/1951 U .l. Prováděcí vyhláška rozlišuje pouze z hlediska ohlašovací povinnosti mezi veřejnými shromážděními pořádanými veřejnými činiteli (§ 7), organizacemi (§ 8), spolky (§ 9) a ostatními případy (§ 10). Právě tato věta § 10 citované vyhlášky předpokládá případy, kdy svolavatelé nejsou sdruženi ,v žádné dobrovolné organizaci ani spolku´ (viz odůvodnění napadeného rozhodnutí).“ V odvolání Charty 77 se dále uvádí, že pokud jde o novou vyhlášku NVP z 20. 10. 1988 o doplnění zásad ochrany památek v Praze, „národní výbor nemá pravomoc svou vlastní vyhláškou měnit zákon a v tomto případě omezovat pravomoc na svolání manifestace jen pro organizace sdružené v Národní frontě “. V odůvodnění se dále píše: „Současně si dovolujeme upozornit, že opakování obdobného zneužívání ohlašovací povinnosti dle § 10 vyhlášky č. 320/1951 U.l. národními výbory k maření výkonu shromažďovacího práva občanů dle článku 28 Ústavy ČSSR by mohlo občany vést k vědomému nedodržování této podzákonné povinnosti za účelem realizace jejich ústavního práva. Občanská neposlušnost by v takovém případě byla jedinou možnou bezprostředně účinnou reakci na neústavní postup státních orgánů a jediným způsobem sebepotvrzení člověka jakožto občana.“ Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 19, s 6.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
AutorDEVÁTÝ, Stanislav
HÁJEK, Miloš
JANÁT, Bohumír
Den24
Měsíc10
Rok1988
Jazykčeský
Zpracovanýfalse
OCRtrue
Typdokument
ZdrojCharta 77, Dokumenty, svazek 2, s. 1048-1049.