Strakoš, Jan

STRAKOŠ Jan, PhDr., 1. 6. 1899 Fryšovice – 13. 4. 1966 Sion (Švýcarsko), kněz, spisovatel a publicista. Po studiích na klasickém gymnáziu v Ostravě vystudoval 1918–22 teologii v Olomouci, 5. 7. 1922 vysvěcen na kněze. Později si vzdělání ještě rozšířil na MU v Brně, kde studoval slovanskou filologii a literaturu a 1932 získal titul doktora filozofie. Po vysvěcení působil nejprve jako prefekt semináře v Kroměříži a posléze jako středoškolský profesor ve Frýdku-Místku. 1931–34 vedoucí redaktor čtvrtletníku Poezie. Za první republiky přispíval rovněž do katolického měsíčníku Akord (1934–36 redaktor). Za druhé světové války vězněn nacisty a po osvobození se stal v roce 1946 řádným profesorem na Vysoké škole politické a sociální v Praze. 1945–48 významně spolupracoval s lidoveckým tiskem. Nejprve psal do Obzorů (odpovědný redaktor) a později nastoupil na místo vedoucího kulturní rubriky Lidové demokracie. Po únoru 1948 byl okamžitě propuštěn z vysoké školy a bylo mu znemožněno publikovat. Na začátku 50. let zatčen a uvězněn, avšak z vazby se mu podařilo uprchnout a v roce 1951 překročit hranice do Německa, kde posléze působil jako duchovní mezi českými exulanty. Autor řady prací z české historie (Mikuláš Adaukt Voigt, 1929; Bohuslav Balbín, 1939) z české literatury (Petr Bezruč, 1937), ale i ze světa politiky a novinářství (Dějiny politických ideologií, 1947 a Úvod do novinářské praxe, 1948).