Sutnar, Ladislav

Sutnar Ladislav, 9. 11. 1897 Plzeň – 17. 11. 1976 New York, malíř, grafik, průmyslový výtvarník a designér, výstavní architekt a výtvarný teoretik. Po maturitě na reálce v Plzni narukoval na podzim 1915 do rakousko–uherské armády a 1915–18 sloužil na balkánské a posléze na ruské frontě. 1919–23 vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a 1923 absolvoval studium matematiky a deskriptivní geometrie na ČVUT. 1923–24 profesor kreslení na gymnáziu v Pardu­bicích, 1924–26 na reálce v Praze, 1926–27 na Státním ústa­vu školském pro domácí průmysl, 1932–41 ředitel Státní grafické školy v Praze; 1929–39 umělecký ředitel Krásné jizby a výtvarný redaktor vydavatelství Družstevní práce. Čelný představitel meziválečného českého užitého umění, které obohatil v širokém spektru tvůrčích aktivit a žánrů: navrhoval grafické úpravy a obálky knih, plakáty, loutky, hračky, stavebnice, skleněné, por­celánové i kovové nádobí a další užitkové předměty, ale také výtvarně prostorové řešení výstav; věnoval se i tvorbě scénografické a bytové architektuře, 1928–32 se podílel na vybu­dování pražské vilové kolonie Baba. 1926–30 redigoval časopis Výtvarné snahy, 1929–39 časopis Družstevní práce Panorama, publikoval řadu teoretických statí a studií a byl spo­luautorem několika knih (Nejmenší dům, s O. Starým, 1931; O bydlení, s K. Herainem a L. Žákem, 1932; Fotografie vidí povrch, s J. Funkem, 1935).V souladu s rodinnou tradicí i vlast­ním levicovým politickým postojem se stal členem Čs. sociálně demokratické strany děl­nické, pro niž navrhoval různé tiskoviny a v jejímž rámci vyvíjel osvětovou činnost. Od 1924 spolupracoval s Dělnickou akademií a byl uměleckým vedoucím loutkového divadla Drak v pražském Lidovém domě, pro něž vytvořil loutky, kostýmy a dekorace a formuloval ideový program. Pro II. dělnickou olympiádu v Praze 1927 navrhl scénografii na téma Zápas nového se starým a pro III. dělnickou olympiádu 1934 scénografii na téma Osvobozená práce; byl též autorem libreta manifestačního průvodu čs. sociálních demokratů v Praze 5. 6.1938, demonstrujícího odhodlání v boji na obranu republiky. – 1938–39 se podílel na pro­jektu a realizaci čs. pavilonu na Světové výstavě v New Yorku, kam odjel v dubnu 1939 (ofi­ciálně s pověřením likvidovat pavilon, které však ignoroval). Po ukončení Světové výstavy v září 1940 zůstal v USA a plně se zapojil do čs. zahraničního odboje: stal se hlavním grafi­kem organizací American Relief for Czechoslovakia, Czechoslovak War Relief a American Friends of Czechoslovakia, spolupracovníkem krajanských New Yorských listů a Čs. informač­ní služby; vytvořil desítky plakátů, letáků, pozvánek a dalších tiskovin, v červnu 1942 navr­hl spolu s Adolfem Hoffmeisterem a Antonínem Pelcem alegorický vůz pro manifestaci proti vyhlazení Lidic, uspořádanou 21. 6. 1941 v New Yorku. V USA profesně zakotvil – 1941 se stal vedoucím designérem ve firmě Sweeťs Catalog Service – a 1945 odložil svůj návrat do vlasti, po únoru 1948 se pak rozhodl pro faktický exil (1948 získal americké státní občan­ství). 1946–49 přednášel na prestižní umělecké škole Pratt Institute v New Yorku, 1950 zalo­žil vlastní studio Sutnar Office. Významně se uplatnil jako grafik i teoretik v oblasti vizuál­ního designu (kniha Visual Design in Action. Principles, Purposes, New York 1961); stal se průkopníkem informačního designu. 1946–54 vytvořil řadu plakátů, diagramů, tiskovin a výstavních panelů pro Organizaci spojených národů. V 50. letech navázal spolupráci s čs. poúnorovým exilem; mj. navrhl grafickou podobu časopisu Svědectví a logo, dopisní papí­ry, obálky, diplomy, legitimace a grafickou úpravu časopisů Čs. společnosti pro vědy a umění (SVU), jež ho 1970 jmenovala svým čestným členem. 1971–76 vedl soustavnou korespon­denci s pracovníky pražského Uměleckoprůmyslového muzea.