Bunža, Bohumír

BUNŽA Bohumír, JUDr., 10. 2. 1908 Bzenec (okres Uherské Hradiště) – 27. 11. 1990 Flushing (New York, USA), právník a politik; synovec Msgre. Bohumíra Bunži. Mládí prožil na Slovácku, pak několik let pobyl u strýce, kanovníka Bohumíra B., ve Vyškově, kde absolvoval gymnázium. 1927–31 vystudoval práva na MU v Brně; působil u Okresního soudu v Uherském Hradišti a potom jako okresní soudce v Bojkovicích na jihovýchodní Moravě. Za německé okupace spolupracoval nejdříve s odbojovou organizací Obrana národa a později s paraskupinou Carbon. Od 30. let se angažoval v Československé straně lidové; 1945–48 místopředseda krajské lidové rady v Uherském Hradišti. 1945–48 poslanec Národního shromáždění; působil mimo jiné v jeho bezpečnostním výboru, v němž se s Otou Horou a dalšími demokratickými poslanci ostře střetával především s komunistickým ministerstvem vnitra, kupříkladu v otázkách přemístění Chorvatů v mikulovském okrese, kvůli obraně po válce nespravedlivě perzekvovaných osob či v boji proti nezákonným akcím komunistické policie. Po únoru 1948 vyloučen z „obrozené“ ČSL a již 10. 4. 1948 odešel spolu se svým bratrem a poslancem Ing. Štěpánem Bendou do exilu; zpočátku člen Českého komitétu v Řezně (Regensburgu). V listopadu 1948 byl v pražském procesu s Miloslavem Chocem odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti a jeho rodina byla pronásledována. V zahraničí činný nejdříve v Londýně, poté v Římě a konečně v USA. Pracoval v exilové lidové, později křesťanskodemokratické straně; od roku 1950 vedoucí činitel Křesťansko-demokratické unie střední Evropy. 1949 spoluzakladatel Rady svobodného Československa (nejprve člen jejího oblastního výboru v Londýně, od října 1949 hlavního výboru v USA), v jejímž předsednictvu působil i po pozdějším obnovení činnosti roku 1974. Spoluzaložil též Společnost pro vědy a umění. 1962–77 vedoucí pracovník Mezinárodního křesťanského demokratického studijního a dokumentačního ústavu v Římě; zároveň šéfredaktor Křesťansko-demokratické revue, v Římě vycházejících Studií a měsíčníku Nový život. V exilu vydal francouzsky stručnou historii ČSL Československá strana lidová (Řím – Los Angeles 1971) a po návratu do Prahy studii o Radě svobodného Československa (1990). Po pádu komunistického režimu se při své druhé a poslední návštěvě Československa v roce 1990 sešel s rodáky v Bzenci na Moravě. Krátce po této návštěvě v listopadu 1990 zemřel.