D14

1977, 25. duben, Praha. – Bilance činnosti Charty 77 za první čtyři měsíce její existence. Hodnocení stavu občanských a lidských práv a návrhy. (Dokument č. 10)

Ode dne, kdy bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77, uplynuly téměř čtyři měsíce. V životě společnosti to není mnoho. Událo se však dost, aby se zhodnocení tohoto období mohlo stát základem pro konstruktivní úvahy.

Přímému odevzdání Charty 77 vládě ČSSR a Federálnímu shromáždění zabránila akce Státní bezpečnosti. Reakce státní moci na zveřejnění Prohlášení Charty 77 přesáhla svým rozsahem i formami postup, který moc až dosud uplatňovala v případech předchozích petic, podaných rovněž na podkladě článku 29 Ústavy. V průběhu posledních let československá společnost nepoznala ani tak prudkou kampaň ve sdělovacích prostředcích, jejímž smyslem bylo nehoráznými obviněními zdiskreditovat mluvčí a signatáře Charty 77, ani tak rozsáhlé tajné represálie. Přitom podstata věci byla veřejnosti utajena.

Odezva sdělovacích prostředků byla hysterická a brutální. Zastrašování a pomlouvání spoluobčanů je v rozporu nejen s tolik zdůrazňovanou etikou novinářů, ale i se zákonem. Kampaň proti Chartě 77 vrátila žurnalistiku v některých ohledech na začátek padesátých let. Zato právě ona vyvolala ve veřejnosti zájem o autentický text prohlášení i dalších dokumentů. Skutečnost, že tyto dokumenty byly zveřejněny také v zahraničí, ztížila pokusy podsouvat Chartě 77 názory, výroky či úmysly, jaké nevyslovila a nemá. Dokumenty Charty 77 se spontánně rozšířily mezi obyvatelstvem. V konfrontaci vyšla najevo celá absurdnost kampaně. Lidé si vytvořili vlastní názor a výsledkem byly stovky podpisů pod Chartou 77 i sympatie s ní, vyjadřované nejrůznějšími způsoby.

Představitelé státní moci – až na výjimky – reagovali na Chartu 77 spíše zdrženlivě, protože poznali, že text opravdu jen vyzývá k dodržování závazků, které sami přijali a uzákonili. Nehodlali vystoupit před světem v roli toho, kdo nerespektuje mezinárodní pakty ani vlastní zákon. Připojili se však k tvrzení, že signatáři Charty 77 jsou výsadkem imperialistů, připustili pochybné politické akce, při nichž byla Charta 77 pod existenčním tlakem odsuzována, a především dali volnou ruku úřadům, aby signatářům znepříjemnili život.

Zdůrazňujíce neustále zákonnost svých opatření postavily pak úřady některé signatáře prakticky mimo zákon. K násilnému předvádění, domovním a osobním prohlídkám, výslechům a propuštění ze zaměstnání přistoupilo odpojování telefonů, zadržování pošty, odnímání řidičských, technických a dokonce i občanských průkazů. Slovenské návštěvy v Praze a české v Bratislavě se netrpí; hosté jsou s doprovodem posíláni domů. Řada signatářů byla nákladně sledována ve dne v noci na každém kroku. Tři z nich, Jiří Hájek, mluvčí Charty 77, a dále František Kriegel a Zdeněk Mlynář jsou dlouhé týdny obleženi policií, jejich návštěvy jsou evidovány a prohlíženy, hosté ze zahraničí – včetně komunistů – nemají přístup, někteří byli vyhoštěni ze země. (Skromný odhad dvouměsíčního policejního dozoru je 350 000 Kčs pouze na mzdách.) Mluvčí Charty Václav Havel a signatář Jiří Lederer jsou už čtvrtý měsíc bez soudu ve vazbě, jsou náznaky, že se konstruuje proces, podle jména snad pro jiná obvinění, v očích domácí i světové veřejnosti však jednoznačně proces proti Chartě 77.

Události kolem tragického skonu mluvčího Charty 77 profesora Jana Patočky i jeho pohřbu jsou obzvláště smutným svědectvím o tom, jak některé mocenské orgány respektují občanská práva zaručená zákony, stejně jako normy lidské slušnosti a piety.^{E1Policejní aparát podnikl před pohřbem Jana Patočky i při pohřbu řadu zastrašovacích a restriktivních opatření (řadě občanů bylo zabráněno v účasti, policie odklonila dopravu na ulicích vedoucích k břevnovskému hřbitovu, květinářské závody nesměly přijímat zakázky pro tento pohřeb, obřad narušoval hřmot plochodrážních motocyklů za zdmi hřbitova a kroužící helikoptéra, účastníci pohřbu byli filmováni tajnou policií apod.). Srv. Např. fejeton Ludvíka Vaculíka Pohřeb mluvčího v příloze P4 a řadu textů uvedených za dokumentem D12.}

Stejně jako tisková kampaň, která nepřednesla jediný věcný argument, tak i tento útlak, který neušetřil téměř jediného signatáře, se stal výmluvným obrazem, že Charta 77 pouze připomněla, co vše je třeba v naší zemi vyřešit. Problematika občanských práv a demokratických svobod se konečně po zásluze dostala do středu veřejnosti. Charta 77 dodala řadě občanů odvahu k individuální i skupinové obraně lidských práv. Oficiální tlak, aby občané Chartu 77 odsoudili, zpolitizoval část obyvatelstva už tím, že je postavil před osobní rozhodnutí. Za cenu neupřímného odsouzení Ch 77 nebo formálního prohlášení loajality se dostalo některým občanům, zvláště v oblasti kultury, slibu, že budou moci vykonávat své povolání.^{E2Státní moc se snažila donutit občany všemi prostředky, aby Chartu veřejně odmítli. Na všech pracovištích svolávala KSČ, odbory a jiné režimní organizace schůze, na nichž museli občané přijímat předem připravená prohlášení o nepřátelské činnosti Charty a manifestovat podporu politickému vedení státu. Vrcholem této kampaně bylo shromáždění umělců v Národním divadle 28. 1. 1977, kde před televizními kamerami přední umělci podepisovali Provolání československých výborů uměleckých svazů za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru (tzv. Antichartu), v němž se na adresu Charty pravilo: „…pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti, sobeckému zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se se našla skupinka takovýchto odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy.“ V následujících dnech pak Rudé právo otiskovalo dlouhé seznamy podepsaných umělců. Srv. Rudé právo, 29. 1. 1977, č. 24, s. 1–2. Též Otáhal, Milan: Opozice, moc, společnost 1969–1989. Praha 1994, s. 40–41. Podstatná část uvedeného článku Rudého práva byla přetištěna v publikaci Charta 77 1977–1989, Bratislava-Scheinfeld 1990, s. 34–38.} Každý, kdo žije v této zemi, posuzuje sám za sebe i u druhých, zda tato cena není příliš vysoká a výsledek příliš nejistý. Státní moc se ve vší tichosti pokusila i o drobné kosmetické úpravy dosavadního stavu odporujícího zákonům nebo mezinárodním závazkům státu. Změny v přijímacím řízení na střední školy nelze zatím, dokud nebude známo více informací, hodnotit jinak. Stejně je tomu i s tzv. volným prodejem buržoazního tisku, ohlášeným v zahraničí a prakticky neuskutečněným.

Zvýšený zájem veřejnosti o problémy lidských práv a demokratických svobod, vyvolaný Chartou 77 a reakcí na ni, se odrazil i v jednání Federálního shromáždění dne 5. dubna tohoto roku. Mnozí občané chápou usnesení Federálního shromáždění jako dílčí odpověď na Prohlášení Charty 77 a konstatují, že se v něm ani v uveřejněné části rozpravy neopakovala nepodložená obvinění proti ní. Naopak, Federální shromáždění potvrzuje, jakkoli výrazy jen všeobecnými, zákonnost, účelnost a také nutnost občanské iniciativy, směřující k reálnému uplatňování občanských práv a k využívání demokratických svobod. Nevyvozuje však konkrétní důsledky z jejich porušování, ač na ně bylo dokumenty Charty 77 několikrát upozorňováno.

Předmětem trvalé a většinou odmítavé pozornosti československých sdělovacích prostředků je odezva na Chartu 77 v zahraničí. Zabývá se jí i Státní bezpečnost skoro při všech výsleších signatářů. Vyhlašují se nejabsurdnější výmysly o jakési ideové, organizační, ba dokonce hmotné závislosti Charty 77 na centrech imperialismu a antikomunismu. S malými obměnami se často opakují křivá obvinění z počátku padesátých let, která se neopírají o nic jiného než o monopolní postavení svých výrobců, soustavně se snažících dezinformovat naši i cizí veřejnost. Jejich křivá a ničím nepodložená nařčení jsou přetiskována i v jiných zemích Varšavské smlouvy. Tím víc nás těší solidarita a morální podpora mnoha občanů těchto zemí. Těší nás i sympatie vyjádřené představiteli hnutí za lidská práva, která v těchto zemích pracují za nesmírně obtížných podmínek. Povzbuzuje nás rovněž solidarita komunistů, socialistů a demokratů kdekoliv na světě, solidarita každého, komu – stejně jako Chartě 77 – jde o úctu k lidským právům a občanským svobodám jako jeden z předpokladů opravdového mírového soužití a rovnoprávné spolupráce všech zemí bez ohledu na jejich společenské zřízení či stupeň hospodářského rozvoje, tak jak to odpovídá Chartě Spojených národů, Všeobecné deklaraci lidských práv OSN i Závěrečnému aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Odezvy okolního světa, kladné i záporné, jejich serióznost i jejich intenzita jsou dány současným stavem jednotlivých společností i stavem mezinárodních vztahů a signatáři Charty 77 na ně mají jen malý vliv. Naším úkolem – navzdory všem kampaním i represáliím – zůstává rozvíjet dál legální občanskou iniciativu, jak ji narýsovalo Prohlášení Charty 77. Jsme přesvědčeni, že krizové společenské jevy a především zbytečné napětí v oblasti uplatnění občanských práv a využívání demokratických svobod lze odstranit jedině racionálním a ústavním postupem:

a) objektivním ověřením skutečností, které Charta 77 dosud uvedla,
b) odpovědným rozborem jejich příčin a důsledků,
c) postupným, ale důsledným odstraněním všech postupů, jevů i praktik, které jsou v rozporu <s platným právním řádem a
d) postupným, ale důsledným odstraněním všech ustanovení právního řádu, která jsou v rozporu>^{E3V samizdatovém sborníku Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy. Rok 1977 je označená část vynechána a následný text je přiřazen k bodu c. Žádný z ostatních opisů dokumentu, které měli editoři k dispozici, tuto úpravu neobsahuje.} s oběma mezinárodními pakty a dalšími československými mezinárodními závazky, a naopak uzákoněním takových zákonných ustanovení, která by jim plně odpovídala a nepřipouštěla dvojí výklad.

Proto navrhujeme:

1. Ukončit nedůstojné kampaně proti Chartě 77 i jejím signatářům a odvolat všechna nezákonná opatření. Zastavit nákladné policejní akce, které nic neřeší a naopak vytvářejí nové a nové konfliktní situace. Propustit z vazby všechny občany zadržené v souvislosti s Chartou 77.
2. Zveřejnit oba mezinárodní pakty nákladem, který by odpovídal poptávce. Dosavadní zveřejnění vyhláškou č. 120/76 Sb., která je už dlouho vyprodána, je naprosto nedostatečné. Veřejně ve sdělovacích prostředcích i dalšími způsoby propagovat myšlenky obou paktů, zvláště v případech zřejmých rozporů mezi oběma pakty na jedné straně a československým právním řádem a uplatňováním občanských práv a demokratických svobod na straně druhé.
3. Důsledně plnit usnesení Federálního shromáždění z 5. dubna t. r.,^{E4Hlavním bodem programu schůze FS 5. dubna 1977 byla zpráva generálního prokurátora ČSSR Jána Feješe a předsedy Nejvyššího soudu Josefa Ondřeje o činnosti prokuratur a soudů při upevňování socialistické zákonnosti a jejich hlavních úkolech. Pátý bod usnesení schůze FS doporučil „dále soustředit pozornost na účinnou ochranu našeho socialistického společenského zřízení, státu, občanů a jejich práv a působit ke spravedlivému a včasnému potrestání všech, kteří se svým jednáním dostali do rozporu se zákony.“ Viz Pevný právní řád – opora občanských jistot. Rudé právo, roč. 57, 6. dubna 1977, s. 1.} jež ukládá výborům obou sněmoven i všem poslancům sledovat dodržování zákonnosti, věnovat v duchu tohoto usnesení pozornost ochraně občanských práv a demokratických svobod a odpovědně se zabývat návrhy a stížnostmi občanů. Dát všem občanům nejen teoretickou, ale skutečnou možnost, aby jim předávali či přednášeli doložené stížnosti na porušování právního řádu, a vyloučit všechny vlivy, které by to chtěly znemožnit. Federální shromáždění jako nejvyšší orgán státní moci by mělo případy, které diskreditují politiku státu, samo řešit a přimět ústavně podřízené orgány k nápravě.
4. Na základě celospolečenské diskuse přistoupit k novelizaci jednotlivých zákonů a legislativním úpravám zvláště v oblasti trestního práva, ale také v právu občanském, Zákoníku práce a jinde, aby československý právní řád byl v souladu s oběma mezinárodními pakty. Veřejná diskuse o těchto problémech napomůže nejen k vyrovnání mezi československým právním řádem a oběma pakty, ale posílí právní jistotu občanů, upevní jejich právní vědomí a přispěje tak k uskutečnění socialistických principů.
5. O návrzích, námětech a stížnostech hovořit s mluvčími Charty 77, jejími signatáři i dalšími občany, kteří o to požádají, na půdě příslušných politických a státních orgánů, institucí i společenských organizací a nikoli jako dosud jen ve vyšetřovnách Státní bezpečnosti, do jejíž kompetence většina uvedených problémů jistě nepatří.
6. Uznat podle článku 41 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech příslušnost Výboru pro lidská práva posuzovat, že některý stát neplní závazky tohoto paktu. Tímto krokem, kterým se stát dobrovolně podrobuje mezinárodní kontrole, se posílí prestiž československého státu a rozptýlí obavy, že jeho přistoupení k oběma paktům bylo jen formální.
7. Volat k odpovědnosti ty pracovníky sdělovacích prostředků, bezpečnostních a jiných státních a politických orgánů, kteří zneužili a zneužívají svého postavení k šíření nepravd, k nepřípustnému nátlaku i násilí či ovlivňování soudních, správních nebo jiných orgánů s cílem psychologicky i existenčně ohrozit a poškodit občany za to, že hájí názory plně slučitelné s ústavou, právním řádem republiky, i když ne vždy konformní s tím, co v daný okamžik je oficiálním stanoviskem. Lidé, kteří takto porušují zákony a závazné služební předpisy, poškozují pověst státních institucí. Jen oni jsou ohroženi fungující zákonností, jen pro ně je skutečná socialistická demokracie noční můrou, a proto právě oni jsou a vždy budou největšími odpůrci lidských a občanských práv a demokratických svobod. Dnes ohrožují zdánlivě jen nás, ale jejich opětovné pokusy o rehabilitaci procesů z padesátých let, které jako jediné narazily na odpor politického vedení, dokázaly, že by se nezastavili před nikým.

Při řešení problémů obsažených v těchto sedmi bodech nabízí Charta 77 spolupráci, je ochotna i schopna předložit konkrétní návrhy a podklady a podílet se na tvorbě příslušných opatření.

Charta 77 prošla za uplynulé čtyři měsíce nelehkou zkouškou a obstála v ní. Palbu pomluv vydržely všechny její argumenty, přes represálie odvolal svůj podpis jediný signatář. Nahradily ho stovky dalších. Charta 77 uhájila svou legální bázi. Ani naši zatčení nejsou obviňováni kvůli ní, i stanovisko generálního prokurátora, přestože se ho právě v těchto dnech zneužívá při pracovně právních sporech, má zcela mlhavý, a proto právně nezávazný charakter. Ale především uhájila Charta 77 svůj morální kredit i vůli neustat v úsilí o spolupráci s každým, kdo účinnou ochranu a plné respektování lidských práv a občanských svobod považuje za platný příspěvek k upevnění míru a snížení napětí v Evropě a ve světě, jakož i za předpoklad rozvoje opravdu vyspělé, demokratické, socialistické společnosti u nás.

Podepsán dne 25. dubna mluvčí Charty 77 prof. dr. Jiří Hájek, DrSc.
Vydáno v Praze 29. dubna 1977

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77 (archiv J. Sternové). – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Kniha Charty 77. Březen – červen 1977, samizdatový sborník
• Kniha Charty. Index 1977, s. 130–135
• Listy, roč. 7 (1977), č. 3–4, s. 65–66
• Informační materiály, č. 22–23 (červenec 1977), s. 18–21
• Zpravodaj Čechů a Slováků, roč. 10 (1977), č. 6, s. 2
• Human Rights in Czechoslovakia. The documents of Charter 77 (1977–1982). Washington, s. 61–66.

E1.	Policejní aparát podnikl před pohřbem Jana Patočky i při pohřbu řadu zastrašovacích a restriktivních opatření (řadě občanů bylo zabráněno v účasti, policie odklonila dopravu na ulicích vedoucích k břevnovskému hřbitovu, květinářské závody nesměly přijímat zakázky pro tento pohřeb, obřad narušoval hřmot plochodrážních motocyklů za zdmi hřbitova a kroužící helikoptéra, účastníci pohřbu byli filmováni tajnou policií apod.). Srv. Např. fejeton Ludvíka Vaculíka Pohřeb mluvčího v příloze P4 a řadu textů uvedených za dokumentem D12.
E2.	Státní moc se snažila donutit občany všemi prostředky, aby Chartu veřejně odmítli. Na všech pracovištích svolávala KSČ, odbory a jiné režimní organizace schůze, na nichž museli občané přijímat předem připravená prohlášení o nepřátelské činnosti Charty a manifestovat podporu politickému vedení státu. Vrcholem této kampaně bylo shromáždění umělců v Národním divadle 28. 1. 1977, kde před televizními kamerami přední umělci podepisovali Provolání československých výborů uměleckých svazů za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru (tzv. Antichartu), v němž se na adresu Charty pravilo: „…pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti, sobeckému zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se se našla skupinka takovýchto odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy.“ V následujících dnech pak Rudé právo otiskovalo dlouhé seznamy podepsaných umělců. Srv. Rudé právo, 29. 1. 1977, č. 24, s. 1–2. Též Otáhal, Milan: Opozice, moc, společnost 1969–1989. Praha 1994, s. 40–41. Podstatná část uvedeného článku Rudého práva byla přetištěna v publikaci Charta 77 1977–1989, Bratislava-Scheinfeld 1990, s. 34–38.
E3.	V samizdatovém sborníku Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy. Rok 1977 je označená část vynechána a následný text je přiřazen k bodu c. Žádný z ostatních opisů dokumentu, které měli editoři k dispozici, tuto úpravu neobsahuje.
E4.	Hlavním bodem programu schůze FS 5. dubna 1977 byla zpráva generálního prokurátora ČSSR Jána Feješe a předsedy Nejvyššího soudu Josefa Ondřeje o činnosti prokuratur a soudů při upevňování socialistické zákonnosti a jejich hlavních úkolech. Pátý bod usnesení schůze FS doporučil „dále soustředit pozornost na účinnou ochranu našeho socialistického společenského zřízení, státu, občanů a jejich práv a působit ke spravedlivému a včasnému potrestání všech, kteří se svým jednáním dostali do rozporu se zákony.“ Viz Pevný právní řád – opora občanských jistot. Rudé právo, roč. 57, 6. dubna 1977, s. 1.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	25
Měsíc	4
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false