D203

1982, 3. květen, Praha. – Dopis prezidentu republiky o terorizování, vydírání a zastrašování signatářů Charty, jejich rodin a přátel. (Dokument č. 19/82)

Výrazným negativním jevem druhé poloviny 20. století je terorismus, který se rozšířil po celém světě jako smrtelně nebezpečná infekce. Lidé zcela nevinní, ba většinou nezainteresovaní do toho či onoho politického, náboženského, národního či jakéhokoli jiného určitého společenského kontextu, jsou bráni jako rukojmí, nevyjímaje ani děti, ženy a starce. Ti, co k rukojmím mají nějakou vazbu (a to jsou přece nejen rodinní příslušníci či příslušníci určitého politického nebo náboženského vyznání, původu, národní či státní příslušnosti, nýbrž nakonec všichni lidé), jsou přímo nebo nepřímo vydíráni, aby ze strachu o osud svých bližních, držených na neznámých místech či v unesených letadlech apod., udělali to, co diktují únosci, terorizující a znásilňující celé lidské společenství. Takového nemorálního nátlaku používají k vydírání nejen jednotlivci proti jednotlivcům nebo nejen ti politicky méně silní proti politické moci, nýbrž i mocní proti těm, kdo v žádném případě nemají možnost hýbat pákami dané výkonné státní moci.

Politický terorismus je projevem totálního úpadku elementárních mravních hodnot a zároveň je projevem slabosti jeho protagonistů – slabosti, která se maskuje nezastřeným násilím a nelidskostí. Je projevem patologického stavu společnosti. O to víc jsme povinni čelit všem projevům, které nasvědčují tendencím pronikání metod velice blízkých terorismu do činnosti některých složek výkonné moci v naší zemi.

V poslední době se množí případy, kdy blízcí i vzdálenější příbuzní a známí jsou buď perzekvováni či vystrašováni a zároveň nabádáni, aby – podobně jako u rukojmí – nutili přímo nebo nepřímo pouhým faktem svého vlastního ohrožení (např. propuštění z práce, způsobení vykonstruované ostudy na veřejnosti, fyzickým násilím buď „náhodným“ či od „neznámých“ osob, vyhoštěním z bytu, zabíráním a likvidací nemovitostí v osobním vlastnictví na základě zinscenovaných záminek aj.) jiné osoby dělat nebo nedělat to či ono.

Mnozí stoupenci občanské iniciativy Charta 77, mluvčí Charty nevyjímaje, jsou vystavováni systematickému vydírání a nepodloženým pomluvám o „neuvěřitelných příjmech“, o konspirativních kontaktech málem špionážní povahy, o spoluodpovědnosti za politické a hanlivé nápisy na komínech továren, na domech a kdesi v metru, o tom, že chystají násilné činy apod. Nic z toho nebyla a není ani v nejmenším pravda.

Tak byli ze strany příslušníků Státní bezpečnosti zcela nevinně především v březnu a v dubnu 1982 postihováni příbuzní a známí současných mluvčích Charty 77, přičemž mělo být dosaženo toho, aby mluvčí zanechali své činnosti, kterou je hájení lidských práv, ochrana zákonnosti vůbec, prosazování míru a pokoje vně i uvnitř státu, obrana proti nezákonné zvůli těch, kteří neuznávají soustavu všech platných zákonných norem, a je to i pozitivně míněná kritika nezdravých skutečností v naší vlasti. Vůbec se přitom nedbá na článek 30 Ústavy ČSSR, který zaručuje nedotknutelnost osoby, ani na § 9 trestního řádu, který vychází z principu nepřesnosti viny a praví, že pachatelem trestného činu je jen ten, kdo trestný čin sám spáchal. Takže i kdyby činnost mluvčích byla – jakkoli neoprávněně – kvalifikována jako přestupek či trestný čin, perzekuce jiných osob, byť nejbližších příbuzných, je zcela nezákonným jednáním. Nadto je všeobecně známo a více než pětiletou činností občanské iniciativy Charta 77 doloženo, že veškerá její činnost se důsledně řídí stávajícím právním řádem, totiž souborem všech platných zákonných norem, tedy např. jak Ústavou či mezinárodními dohodami začleněnými do československé právní soustavy, tak ostatními zákony ČSSR, jejichž výklad a aplikace musí být přece ve vzájemném souladu, jeden zákon nesmí protiřečit jinému platnému zákonu nebo dokonce nesmí likvidovat jeho podstatu.

Obracíme se na kompetentní orgány s tímto upozorněním, neboť nemůžeme uvěřit, že by se tyto nezákonné akce mohly dít s plným vědomím odpovědných úředních míst a s inspirací podobnou násilnému braní rukojmí.

K těmto nezákonným aktům je bezprecedentním způsobem využívána nesprávná interpretace ustanovení § 19 platného zákona o SNB, na jejímž základě jsou jednotlivci bez předchozího oznámení a bez hmotněprávního důvodu předváděni do úřadoven SNB, jsou zde podrobováni výslechům týkajícím se záležitostí, které vůbec nespadají do kompetence orgánů SNB (soukromé styky, politické, náboženské a občanské postoje atd.), a pod smyšlenými záminkami (např. § 202 – výtržnictví) jsou na dobu až 48 hodin nezákonně vězněni. Tato nehumánní, protiprávní a zákeřná praxe je uplatňována proti občanům s nekonformními občanskými postoji a proti lidem z jejich okolí. Je to jev obecně velmi nebezpečný pro existenci celé naší společnosti. Připustí-li nejvyšší státní orgány z jakýchkoli důvodů a v jakémkoliv rozsahu jako možnou praxi výkonu státní moci nerespektování, resp. překrucování a zneužívání platných zásad a norem právního řádu, připouští tím možnost suspendování právního řádu a jeho nahrazení nekontrolovatelnou subjektivní zvůlí. Jedině dodržováním smyslu celé soustavy platných zákonů a zákonných norem lze zabránit definitivnímu návratu stejných poměrů, jaké v naší zemi panovaly, pane prezidente, v době, kdy i Vy jste byl nezákonně perzekvován a vězněn!

Očekáváme proto, že příslušná úřední místa učiní zmíněným nezákonným postupům přítrž.

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77

Na vědomí: Federální shromáždění ČSSR, Generální prokuratura ČSSR

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, průpis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 5 (duben 1982), s. 6–7
• Oficielní teror. Listy, roč. 12, č. 5 (říjen 1982), s. 50–52
• Studie, č. 82 Í1982), s. 392–393
• pol. blok T-603 (11. 5. 1982).

Krácený text s komentářem

• České slovo, roč. 33, č. 5 (květen 1982)
• Sláva Volný o terorismu v ČSSR. ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 26/82, kart. č. 7.

Pole