D212

1982, 17. srpen, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění a vládě ČSSR doporučující zahájit s SSSR jednání o přezkoumání dohody o dočasném pobytu sovětských vojsk a o jejich odchodu z území Československa. (Dokument č. 27/82)

Mezi základní lidská práva patří právo na život v míru. Dnes všude ve světě roste napětí, aktivizují se staré a vznikají nové konflikty a rostou tendence řešit je zbraněmi. Vůle ke spolupráci ustupuje orientaci na nové zbrojní systémy. Již jejich výstavba ohrožuje lidstvo ekonomicky a ekologicky i biologicky. Množství zbraní, jejichž variabilita a technické parametry zvyšují nejistotu o úmyslech a možnostech potenciálních protivníků a tím i nebezpečí vypuknutí války – smrtelné katastrofy lidstva. Za těchto okolností je třeba učinit vše, co by toto nebezpečí zmírnilo a vedlo k obnově důvěry a spolupráce mezi státy a národy. Domníváme se, že k tomu má i naše republika možnosti, jak přispět k pozitivní změně nebezpečných tendencí.

Zásah vojsk Varšavské smlouvy před čtrnácti lety a po něm mocenské řešení vzniklé krize přerušily násilně proces obrody socialistické společnosti u nás, znemožnily jejím produktivním a tvůrčím silám řešit problémy a úkoly odpovídající potřebám jejího rozvoje. Zároveň pobyt sovětských vojsk na našem území přispěl k rozložení sil obou bloků a k akceleraci závodů v zajišťování jednostranných vojenských výhod mezi oběma bloky. Násilné potlačení obrodného procesu vyvolalo navíc hlubokou krizi v mezinárodním dělnickém, pokrokovém a demokratickém hnutí, pociťovanou dodnes právě v jeho vztahu k tzv. reálnému socialismu. Ne náhodou jsou události 21. srpna i v jeho kruzích znovu a znovu připomínány jako důvod k pochybám o upřímnosti a opravdovosti mírových návrhů SSSR a jeho spojenců.

Obracíme se proto na Federální shromáždění i federální vládu ČSSR, aby po 14 letech politiky rozdělování společnosti přikročily k politice sjednocování a využívání všech lidských sil a schopností k postupnému překonávání společenské krize projevující se dnes už stále zjevněji i v hospodářství. Vždyť i vojenská vláda v Polsku se domnívá, že nepodaří-li se jí dosáhnout dohody a dorozumění ve společnosti, může sice obnovit disciplínu, ale nedokáže vyřešit žádný věcný problém. Přitom u nás je veškeren společenský život znehybněn už víc než 10 let právě v důsledku neblahých událostí a následků 21. srpna 1968. Taková politika by též podstatně přispěla k tomu, aby byl oživen proces uvolňování, vážně narušovaný uvedenými tendencemi závodů ve zbrojení, a aby se i jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě mohlo pohnout ze slepé uličky, do níž se v Madridu dostalo. Normalizací vztahů SSSR, ČSSR, PLR i NDR vůči NSR, uskutečněnou počátkem 70. let, i podpisem Závěrečného aktu z Helsinek 1975 pominuly okolnosti, uvedené ve smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR jako jediný důvod tohoto pobytu. To umožňuje, ba vyžaduje, aby Federální shromáždění a federální vláda s odpovídajícími orgány SSSR zahájily jednání o přezkoumání této smlouvy a vyvodily z toho patřičné důsledky. Odchod sovětských vojsk z území ČSSR a uplatnění plné suverenity republiky na něm by nesporně přispěly k obnově zdravých a přirozených přátelských vztahů mezi národy ČSSR a SSSR. Bylo by to také projevem dobré vůle a příspěvkem k uvolňování ve střední Evropě, kde rovněž delší dobu vázne příslušné jednání, které by se tak mohlo pohnout vpřed. Rozhodně by to pomohlo úsilí o vzájemné porozumění a spolupráci mezi národy a státy v Evropě a bylo by uvítáno mohutným mírovým hnutím oživujícím celý kontinent. Přirozeným důsledkem takové politiky by mělo být zastavení otevřené i skryté perzekuce, jejíž důvody přímo či nepřímo sahají stále do roku 1968, propuštění politických vězňů a odstranění kádrových překážek znemožňujících, aby schopnosti a zkušenosti a práce tisíců občanů mohly být na správných místech využity k řešení naléhavých úkolů naší společnosti a aby i mladá generace mohla pro ně být podle svých schopností náležitě připravena. K tomu je jen třeba, aby Federální shromáždění důsledně kontrolovalo, jak všechny státní orgány plní a dodržují Ústavu ČSSR a všechny zákony našeho právního řádu, jehož integrální součástí jsou i mezinárodní pakty o lidských právech (vyhláška 120/76 Sb.). To by umožnilo i tisícům našich občanů návrat ze zahraničí a využití jejich schopností a zkušeností k práci na překonání obtíží našeho hospodářství a celé společnosti. Byl by to významný prvý krok k nalezení východiska ze současného krizového stavu naší společnosti a k obnově prestiže a důvěryhodnosti naší republiky na mezinárodní scéně.

dr. Radim Palouš, Ladislav Lis, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77
prof. dr. Jiří Hájek, člen kolektivu mluvčích Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• Za odchod sovětských vojsk. (Dokument uveden pod č. 26/82.) Listy, roč. 12, č. 5 (říjen 1982), s. 3–4
• Charta 77 k výročí srpna. České slovo, roč. 14, č. 10 (říjen 1982), s. 1
• ÚSD, sb. RFE, pol. blok 99 (M. Schulz), 21. 8. 1982.

Pole