D219

1982, 27. listopad, Praha. – Dopis prezidentu republiky při příležitosti 30. výročí procesu s tzv. protistátním centrem „Slánský a spol.“. (Dokument č. 33/82)

Pane prezidente,

píšeme Vám dnes především jako člověku, který v padesátých letech zažil nespravedlivou perzekuci a nezákonnost. Na poslední dny letošního listopadu připadlo třicáté výročí jednoho z mnoha procesů padesátých let, procesu s tzv. protistátním centrem, nazývaným v soudních spisech též „Slánský a spol.“. Tento proces se stal symbolem tohoto údobí. Tehdejší mocí byl propagandisticky nejvíce využit k navození a zesílení atmosféry strachu. Vedl k největšímu počtu rozsudků smrti v jednom procesu tehdejší doby. Byly vyřčeny a vykonány i nad těmi, kteří měli větší či menší odpovědnost za všechny dřívější nespravedlnosti a krutosti, k nimž došlo po nástupu k moci v roce 1948. Proces s tzv. protistátním centrem byl nejvýraznějším předvedením toho, co neoficiální čeština označila za „monstrproces“: lživá obvinění, vynucená přiznání obviněných pod psychickým a fyzickým nátlakem a mučením. Vynesení krutých, nespravedlivých rozsudků bez věrohodných důkazů, výkon trestu smrti či nástup doživotního nebo dlouholetého věznění za nadšeného souhlasu sdělovacích prostředků, uspořádání „všelidové“ podpisové akce či rezolucí s požadavkem nejpřísnějších trestů a souhlasu s nimi. Kampaň proti všem, kdo byli označeni za „nepřítele lidovědemokratického zřízení“ postihla tehdy na 200 000 nevinných občanů dlouholetým zbavením svobody v podmínkách nedůstojných člověka; bylo vyneseno 233 rozsudků smrti, z toho bylo 178 vykonáno – tedy 178 justičních vražd. Přečetné případy vystěhování lidí z míst, kde žily jejich rody po celá pokolení, jak tomu bylo především u zemědělců. Likvidace náboženských řádů, pronásledování kněží, řeholníků, aktivních náboženských laiků a celých církví. Kolik lidí tehdy ztratilo svá zaměstnání, kolik jich muselo v té době opustit vlast, dokud se na dlouho hermeticky neuzavřely hraniční závory.

Neděláme si zdaleka nárok na to, že těmito několika řádkami vyčerpáme celou hrůzu, k jejímuž oslavování neváhali tehdy připojit svůj hlas i někteří představitelé tzv. pokrokové kultury a k níž mlčela naprostá většina vystrašeného nebo propagandou zmámeného národa. Podíl viny zasahuje daleko širší okruhy, než je mocenská garnitura. Důvodem k tomu, proč Charta 77 upozorňuje na hrůzy a viny padesátých let, je skutečnost, že duch padesátých let, sice pozměněný, ale nikoliv méně nebezpečný, opět vstupuje do našich životů. Brutality a nespravedlivosti padesátých let byly sice odsouzeny, ale pozdější rehabilitační soudní výroky byly předčasně zastaveny a dnes se zamlčují. Pod výzvami k bdělosti je opět vyhledáván mezi našimi spoluobčany třídní nepřítel, znovu ožila mentalita ideologické zaslepenosti a oportunního služebníčkování. Ta dokonce zabraňuje věcně a spravedlivě jednat o závažných skutečnostech našeho národního života. Např. v roce 1980 vešel v platnost nový úřední komentář k trestnímu zákonu. Smysl komentáře je diktován momentálními ideologicko-politickými zřeteli, nikoli naplněním smyslu naší zákonné soustavy. Podle tohoto komentáře, a nikoli v duchu naší zákonnosti justice jedná a soudí, takže opět dochází k politickým procesům, tentokrát s vyloučením veřejnosti, která by mohla pochybovat o jejich zákonnosti. Tak byli odsouzeni například J. Bárta, R. Battěk, V. Benda, V. Havel, J. Gruntorád, R. Hložánka, F. Lízna, P. Pospíchal, P. Uhl a mnoho dalších.

Není dobré zapomínat, že před třiceti lety se oběťmi procesů stali mnozí z těch, kteří předtím dali buď výslovný souhlas, nebo i jen mlčenlivý k procesům nebo represím předcházejícím. Není dobré zapomínat, že atmosféra strachu je nebezpečná pro všechny. Pro ty, kdo ji vytvářejí, i pro ty, kdo strachu podlehnou. Zkušenost by nás měla mít důrazně k tomu, abychom přemáhali pocit strachu, nezdvihali ruku k souhlasu jen proto, že to moc vyžaduje. Ustrašeným nebo oportunním souhlasem i pouhým mlčením, se přivodí, ba utvrdí situace, v níž se občana na jeho mínění vlastně nikdo neptá – kromě prověrek a prošetřování jeho samého. A tak jsou delegováni nadekretovaní delegáti a oni hlasují za něj a rozhodují jeho jménem. Ceny rostou a občan se to dozví v poslední chvíli nebo až dodatečně. Životní prostředí je stále nezdravější, půdy a lesů ubývá, jsou místa ekologicky katastrofická a občan o tom nemá ani vědět. Boj za mír vedou za občana vybraní prokádrovaní bojovníci. Při veřejných procesech je v soudních síních zastupován bez svého vědomí kýmsi určenými, spolehlivými a nepochybujícími diváky.

Charta 77 přinesla od svého vzniku řadu důkazů o tom, že duch padesátých let dosud obchází naší zemí. Charta 77 se snažila přispět k tomu, aby zhoubná atmosféra, dávající průchod násilí a nebezpečné manipulaci s občanem, byla nahrazena duchem poctivého občanského partnerství ve společenství národním i mezinárodním. Je to duch Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. V tomto smyslu považuje Charta 77 za potřebné vzpomenout třicátého výročí procesu „Slánský a spol.“ a stínu padesátých let, dopadajícího stále na naši zem.

Byli bychom velmi rádi, pane prezidente, kdybyste přijal tento náš dopis jako dobře míněnou starost občanů země, v jejímž čele stojíte, o skutečně spravedlivý, občansky odpovědný, pokojný život ve všech sférách a koutech naší vlasti.^{E1V ČSDS, sb. Charta 77, je uložena strojopisná kopie konceptu dopisu.}

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 5, (1982), č. 11, s. 2–3.

Plné znění textu

• Národní politika, roč. 15, č. 3 (březen 1983)
• Nový domov, roč. 34, 10. února 1983, s. 3.

Komentář

• ÚSD, sb. RFE, pol. blok 189 (19. 11. 1982), pol. blok 200 (30. 11. 1982).

Pole