D309

1985, 29. červen, Praha. – Otevřený dopis Władysławu Frasyniukovi, Adamu Michnikovi a Bogdanu Lisovi, odsouzeným aktivistům nezávislé odborové organizace Solidarita v Polsku. (Dokument č. 17/85)

Vážení přátelé,

zpráva o Vašem odsouzení nás naplnila smutkem a rozhořčením. Není to už nic objevného, že se vlády jako k prvnímu a poslednímu argumentu uchylují k perzekucím a věznění – a přece každý nový případ takového rozsudku, jaký zazněl v Gdaňsku, jen stupňuje naše odhodlání nevzdat se obrany lidských práv a společenské spravedlnosti. Není hanba být poražen přesilou, byla by hanba přesile se vzdát. I proto si vážíme Vašeho postoje.^{E122. května 1985 začal v Gdaňsku proces, v němž byli souzeni Władysław Frasyniuk, Bogdan Lis a Adam Michnik, poradce Solidarity a zakladatel Výboru pro společenskou sebeobranu. Žaloba je obvinila z řízení tajné organizace a z příprav ilegálních protestních akcí, konkrétně proto, že se pokoušeli organizovat celonárodní patnáctiminutovou stávku na protest proti zdražování potravin. B. Lis byl odsouzen na 2 1/2 roku, A. Michnik na 3 roky, W. Frasyniuk na 3 1/2 roku vězení. V souvislosti s procesem chystala vláda zákon o „zvláštní trestní odpovědnosti a omezení univerzitních svobod“. L. Walęsa zahájil protestní podpisovou akci, k níž se připojilo na 9 tisíc lidí. V červenci 1986 na Den osvobození vyhlásil Polský Sejm amnestii. Z 350 politických vězňů bylo propuštěno 80, mezi nimi B. Lis a A. Michnik. Srv. D318 (7. 11. 1985).}

Sledujeme a spoluprožíváme dramatické osudy polského národa a jeho Solidarity. Solidarita prokázala zatím nejnázorněji, že jednota státu a lidí, které zaměstnává, je ideologická fikce a že mocenská manipulace vede do slepé uličky. Kdyby se jí nepodařilo víc, udělala dost a za tuto zkušenost polským dělníkům vděčí lidé i v ostatních zemích bloku. Současně oceňujeme zdrženlivost, kterou Solidarita projevuje ve snaze o národní jednotu.^{E2Představitelé Solidarity na konci září 1986 prohlásili, že jsou připraveni konstruktivně přispět k boji proti hrozící ekonomické a ekologické katastrofě, že omezí postupně svou podzemní činnost a nahradí ji otevřenou politikou. Jaruzelského režim nabídku Solidarity odmítl, označil její existenci za „nezákonnou“ a její představitele za soukromé osoby.}

Solidarita také znovuobjevila zbraň ponižovaných a ovládaných a účinně ji přenesla do společenských vztahů, které lidi znesvobodňují novým způsobem. Tou zbraní je právě solidarita, hodnota a nový etický vztah, který je dějinným přínosem dělnického hnutí už z minulého století a který polská Solidarita vzácným způsobem spojila s křesťanskou láskou. Žijeme v jiných poměrech než polský národ, ale způsob, jakým se Solidarita opřela o národní tradice, se stal i naší zkušeností.

Jsme s Vámi svými srdci i myšlenkami.

Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 8 (1985), č. 8, s. 1.

Plné znění

• In: Listy, roč. 15 (1985), č. 5, s. 41.

Pole