D472

1988, 1. červen, Praha. – Dopis ústřednímu výboru KSČ a československé veřejnosti, komentující vnitrostranickou informaci o nezávislých občanských iniciativách. (Dokument č. 32/88)

K pokusům zasévat strach, podezřívavost a nedůvěru

Členové KSČ sympatizující s činností Charty 77 nás informovali, že se v květnu projednával na stranických schůzích a aktivech dopis pojednávající o nezávislých občanských iniciativách.^{E1Interní materiál sekretariátu ÚV KSČ z 6. května 1988 byl vydán pouze pro vnitrostranickou informaci jako příloha k čj. ÚV-35/88. Koloval v samizdatových opisech, ve zkráceném znění jej přetiskly Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 11, s. 12–14, Studie, 1988, č. 118–119 (IV–V), s. 386–389; Západ, roč. 10 (1988), č. 5, s. 3–5. Přetiskujeme jej z fotokopie originálu v příloze P7. – Další vnitrostranický materiál o nezávislých iniciativách v ČSSR byl vydán oddělením propagandy ÚV KSČ jako Aktuální politická informace č. 3/1989 pro vnitrostranickou potřebu. V ČSDS, sb. Charta 77 je uložena strojopisná kopie, 26 s.} Hovoří se v něm o nich jako o nepřátelských, protisocialistických silách, které prý v poslední době zvedají hlavu. Tyto síly jsou v dopise roztříděny do tří skupin:

V první se uvádí Charta 77, Jazzová sekce, Demokratická iniciativa a obdobná dobrovolná společenství. Druhou skupinu tvoří katolíci a vůbec křesťané usilující o neokleštěnou náboženskou svobodu. Třetím protisocialistickým seskupením jsou bývalí členové KSČ, vyloučení po potlačení Pražského jara a pokoušející se nyní vrátit do veřejného života. Všem těmto občanům – pokud prý neustanou ve své činnosti – se hrozí tvrdostí zákona, tedy novou perzekucí.

Dopis je tak řečeno vnitrostranický. S tímto termínem lze jen souhlasit, ale k jeho zpřesnění by bylo vhodné mezi slova vnitro a stranický vložit pomlčku. Není a nemůže však být jen vnitřní věcí KSČ, protože se dotýká právní jistoty občanů republiky, kteří kriticky uvažují a chtějí své myšlenky – v souladu se svými nezcizitelnými právy – také svobodně vyjadřovat. Jde o pokus zastrašit nejen nás, ale všechny vlastní hlavou myslící lidi, včetně členů komunistické strany, k nimž se dopis obrací. Kam až věci dospěly, o tom svědčí zprávy – například z Kladenska – že se na aktivech čtou seznamy „místních disidentů“ a účastníci aktivu jsou vyzýváni, aby tyto podezřelé živly bedlivě sledovali, společensky je izolovali, přeřazovali atd. Dopis sám pak žádá členy KSČ, aby poznatky o činnosti nezávislých hlásili vnitrostranickou cestou.

A tak v době, kdy se vedení ČSSR pokouší získat evropské státy pro myšlenku „pásma důvěry“, jeho vnitřní směrnice vyzývá k honbě na čarodějnice a rozsévá podezřívavost a strach.

Nezávislé občanské iniciativy – praví se v dopise – jsou prý řízeny zahraničními centrálami, o čemž neklamně svědčí publicita jejich textů v západních sdělovacích prostředcích. Stará písnička. V padesátých letech ji znali všichni prokurátoři inscenovaných procesů. V roce 1967 tvrdil A. Novotný, že sjezd spisovatelů byl prý vyvolán zahraniční ideologickou diverzí a řízen z ciziny. Atd. atp. „Zahraniční centrály“ jsou zkrátka ďábel, jenž způsobuje, že jsou lidé kritičtí a nespokojení s neutěšeným stavem věcí a žádají jeho změnu. Kdyby ty centrály nebyly, všude by vládl klid a spokojenost.

Opětovně jsou občanské iniciativy nazývány „protisocialistickými“. Nechceme se zde pouštět do nějakého teoretického rozboru a nemáme k němu ani mandát. Charta 77 sdružuje lidi různých přesvědčení, různé víry a profesí, které spojuje vůle zasazovat se o dodržování lidských práv, jak jsou kodifikovány ve známých mezinárodních paktech, jež tvoří nedílnou součást i československého právního řádu. Je-li to činnost „protisocialistická“, pak se tyto závazné normy neslučují s tím, co autoři dopisu chápou jako „socialistickou společnost“. Pak by ovšem bylo poctivé to otevřeně přiznat vlastnímu lidu i signatářům helsinského Závěrečného aktu to vysvětlit.

Naše přání je prosté. Přejeme si žít v zemi, kde by se vzduch dal dýchat a voda pít. Kde by hospodářství obnovilo svou životaschopnost a kultura navázala na skvělé, svobodomyslné tradice.

To vše je neuskutečnitelné bez obnovy občanství. Aby mohl být občan opět občanem v původním, neokleštěném slova smyslu, musí usilovat o obnovu právního státu, kde by jeho svobody nebyly co chvíli svévolně znehodnocovány. O to usilujeme i my a nedáme se od tohoto úsilí ani odradit, ani odstrašit.

Nebojíme se předstoupit před naši veřejnost se svými stanovisky. Své dokumenty posíláme československým oficiálním orgánům i ČTK. Není naší vinou, že u nás nejsou publikovány. Uvítali bychom, kdyby ÚV KSČ zmíněný dopis uveřejnil.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 12, s. 2–3
• Americké listy, č. 10 (10. 6. 1988)
• Studie, 1988, č. 118–119, s. 390–391
• Nový domov, roč. 39 (1988), č. 12–13.

Pole