D490

1988, 6. září, Praha. – Prohlášení k rozsudku bratislavského soudu nad slovenským náboženským aktivistou Ivanem Polanským. (Dokument č. 46/88)

Recidiva stalinské justice

V úterý dne 30. 8. 1988 potvrdil Nejvyšší soud SSR v Bratislavě rozsudek čtyř let vězení nad slovenským náboženským aktivistou Ivanem Polanským. Skutkovou podstatu trestného činu podvracení republiky měl Ivan Polanský naplnit tím, že – jak je to vyjádřeno v oficiálním policejně soudním žargonu – sepsal a rozmnožoval nelegální písemnosti.^{E1Při domovní prohlídce v listopadu 1987 byla I. Polanskému zabavena katolická náboženská literatura, a protože mezi slovenským katolickým samizdatem byl sborník o Tisovi a Hlinkovi, byl obviněn z propagace fašismu a vzat do vazby. 19. 6. 1988 byl senátem Krajského soudu v Banské Bystrici uznán vinným trestným činem podvracení republiky a odsouzen k čtyřletému věznění. V srpnu 1988 potvrdil odvolací soud u Nejvyššího soudu v Praze rozsudek v plné výši. Na jeho obranu vznikl výbor za osvobození I. Polanského. V důsledku silné mezinárodní solidarity byl 17. 12. 1988 podmínečně propuštěn. Viz též D477 (23. 6. 1988).} Ve skutečnosti však jeho činnost spočívala v tom, že tvořivým způsobem usiloval o svobodný pohyb názorů, myšlenek a informací.

Charta 77 spatřuje v celém řízení proti Ivanu Polanskému politický proces par excellence. S plnou rozhodností odsuzujeme tento projev justiční zvůle a vidíme v něm varovný signál, jenž svědčí o tendenci současného politického vedení udržovat stav úpadku právní, politické a společenské kultury v naší zemi. Nedisponujeme institucionální autoritou vyšetřovatelů, prokurátorů a soudců, kteří inspirováni úzce sebezáchovnými zájmy některých politiků mohou posílat do vězení lidi pro elementární lidské projevy, jakými jsou myšlení, řeč a zájmová orientace na společenství bližních. O to větší je však náš nárok na odsudek nelidskosti v jednání státních orgánů, jejichž automatickým smyslem a posláním je garantovat humánní stav a rozvoj jedince a společnosti. Od tohoto požadavku nelze a není kam ustoupit.

Charta 77 původně definovala svou podstatu a v průběhu své existence nepřestala chápat svou identitu jako volné, neformální, různorodé a otevřené společenství, sjednocené na principu osobně mravním. Motivován osobně mravním principem jednal i Ivan Polanský, a tím, že se snažil oživovat svobodný pohyb myšlenek, názorů a informací, tedy rozvíjet proces, který je pro nás v obecném ohledu tou nejspolehlivější zárukou a perspektivou, konal činnost společensky vysoce prospěšnou. S jeho názory a stanovisky může zajisté kdokoliv souhlasit i nesouhlasit, avšak vždy zde musí platit zásada civilizovaného státu, kterou formuloval jeden z tvůrců francouzského osvícenství: třebaže rozhodně nesouhlasím s Vaším názorem, svůj život bych položil za Vaše právo jej vyslovit.

Posílat lidi do vězení za ústní či písemné vyjádření myšlenky, názoru a přesvědčení je činem barbarským, svědčícím o základní nedůvěře k člověku a lidské společnosti, o vztahu strachu a pohrdání vůči nim. K vykonavatelům takovéto justice nelze mít nenávist, ale spíše, jak to vyjádřila paní Ida Polanská, lítost, neboť sami odsuzují člověka ve vlastní osobě, kterýžto akt pak už žádná vnější spravedlnost nemůže rehabilitovat. Naší lidskou a občanskou povinností však je udělat vše pro to, aby hráz vůči protispolečenskému a anticivilizačnímu jednání byla udržena a zpevněna. Vždyť stalinismus, v němž je právem spatřován jeden z nejvyhrocenějších ostnů zla nejen tohoto století, z velké části spočíval na udržování a prohlubování vzájemné lhostejnosti lidí, na nevšímavosti člověka vůči osudu bližního, na přetváření lidské společnosti v ustrašenou masu izolovaných jedinců.

A právě politické procesy byly a dosud u nás, jak vidno, jsou nástrojem šíření strachu a pobídkou k rezignaci, v níž končí právní stav a zaniká zákonnost. Proto žádáme všechny, jež spojuje solidarita civilizovaných lidí, aby nezapomněli, že Ivan Polanský je ve vězení.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 16, s. 7–8.

Pole