Kratochvil, Antonín

KRATOCHVIL Antonín, 31. 8. 1924 Brno – 11. 12. 2004 Mnichov (Německo), literární historik a kritik, novinář, esejista a editor; syn filozofa Josefa Kratochvila. Po absolvování gymnázia studoval 1945–48 na Filozofické fakultě MU v Brně, odkud byl po únorovém převratu 1948 vyloučen. Po válce se stal členem ČSL; 1948–52 kulturní redaktor brněnského lidoveckého listu Lidová obroda. 1952 emigroval do Mnichova, kde 1954 dokončil studia a posléze se stal korespondentem rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Jako literární historik a editor se zaměřil zvláště na české autory, umlčované a perzekvované po Únoru, a na českou literaturu a kulturu v exilu. Založil a redigoval edice české literatury Lucernička (1952–62) a Kamenný erb (1956–64); uspořádal a vydal antologii české exilové prózy Peníz exulantův (Mnichov 1956), Bibliografii krásné české literatury v exilu 1948–1967 (Řím 1968), výbor z děl českých spisovatelů-politických vězňů komunistického režimu Básníci ve stínu šibenice (Řím 1970) a obsáhlou komentovanou edici dokumentů o politické perzekuci v Československu v 50.–60. letech Žaluji I-III (Haarlem 1973–77; Praha 1990). Autor četných literárních esejů a medailonů (Modlitba v díle Jana Čepa, Mnichov 1952; Kniha setkání, Norman 1962), kulturně-politických úvah a studií (Die kommunistische Hochsulpolitik in der Tschechoslowakei, Mnichov 1968); spoluautor knihy Philosophia perennis (s Karlem Máchou, Mnichov 1982), věnované osobnosti a dílu jeho otce.