D265

1983, 27. prosinec, Praha. – Dopis prezidentu republiky o diskriminaci synů signatářů Charty 77, Marka Bendy a Jana Hájka, kterým je odpírána možnost studia. (Dokument č. 41/83)

Prezident ČSSR dr. Gustáv Husák

Na vědomí: ministr školství dr. Milan Vondruška, vedoucí OŠ NVP Jiří Načeradský, děkan stavební fakulty ČVUT, ředitel gymnázia Praha 3, Sladkovského nám. dr. Šídlo

Pane prezidente,

dopisem ze dne 4. července 1983^{E1Dopis Charty 77 nebyl nalezen. Není veden ani jako dokument Charty v přehledu vydaných dokumentů za 2. pololetí 1983 (srv. D267), ani publikován v Informacích o Chartě 77.} jsme Vás upozornili na nezákonný postup v přijímání na střední školy, konkrétně na případ Marka Bendy, narozeného 10. 11. 1968, bytem Praha 2, Karlovo nám. 18. Bohužel, dodnes jsme nedostali odpověď. Je to politováníhodné už z toho důvodu, že každé porušení zákonnosti, není-li proti němu rozhodně zakročeno, dává průchod dalším nezákonnostem.

Charta 77 již v lednu 1977 v dokumentu č. 4^{E2Viz D5 (konec ledna 1977).} upozornila na diskriminaci mládeže při výběru na střední a vysoké školy. V roce 1978 byly vyhláškou 153/1978 Sb. upraveny podmínky k přijímání na střední školy aspoň do té míry, aby mimořádně nadaní a schopní žáci byli přijati ke studiu bez možných manipulací. Tím sice nebyla odstraněna diskriminace při přijímání na školy (Charta 77 na tyto případy ve svých dokumentech vždy znovu upozorňovala), ale přece jen bylo umožněno studium i dětem diskriminovaných občanů, pokud splňovaly přísné podmínky zde stanovené. O to víc nás tudíž udivilo, že v současné době je tato vyhláška zcela ignorována a do přijímání na střední školy opět libovolně a svévolně zasahují různé orgány, které se školstvím nemají nic společného.

Ke konkrétnímu případu Marka Bendy:

Marek Benda studoval na základní škole s průměrným prospěchem 1,14, umístil se na 1. místě v obvodním kole matematické olympiády a hlásil se ke studiu do matematicko-fyzikální třídy gymnázia v Praze 3, Sladkovského nám. 8. Dne 22. března 1983 dostala jeho matka RNDr. Kamila Bendová písemné vyrozumění od ředitele školy dr. Šídla, že jejímu synovi byly prominuty přijímací zkoušky podle § 5, odst. 4b vyhlášky 153/1978 Sb., což dosud ve všech případech znamenalo automaticky přijetí ke studiu. V rozporu se smyslem této vyhlášky a s běžnou praxí však dr. Bendová dne 9. dubna 1983 obdržela „rozhodnutí o výsledku přijímacího řízení“, v němž tentýž ředitel oznamuje, že Marek Benda není přijat ke studiu, protože „na místa stanovená plánem jsou přijati uchazeči, kteří lépe vyhověli přijímacím podmínkám“. Proti tomuto rozhodnutí se dr. Kamila Bendová opětovně odvolávala a na postup ředitele i jeho nadřízených orgánů si stěžovala, po mnoha urgencích a průtazích (odboru školství NVP trvalo „přešetření“ jejího odvolání 75 dnů, Ministerstvu školství více než 4 měsíce) se jí však vždy dostalo zamítavých odpovědí, neobsahujících žádné konkrétní odůvodnění či vyrovnání se s kteroukoliv z věcných námitek. Přitom definitivní rozhodnutí obdržela dr. Bendová až dne 25. 11. 1983, tedy v prvním čtvrtletí nového školního roku, a její syn byl nucen nastoupit do devátého postupného ročníku, kde někteří jeho spolužáci propadají z několika předmětů a nemohli být přijati ani na nejjednodušší učební obory. Zároveň Vás tudíž tímto upozorňujeme na porušování Správního řádu a příslušné vládní vyhlášky stanovících, jakou formou a v jakých termínech musí být vyřizováno podání občanů, k němuž došlo při projednávání odvolání a stížností dr. Kamily Bendové.

Pane prezidente, podařilo se nám zajistit (a pokud si vyžádáte dokumentaci k případu, můžete si pravdivost tohoto tvrzení snadno ověřit), že do přijímacího řízení zasahovala prakticky na všech úrovních přímo Státní bezpečnost. Bohužel byl tento nátlak, až na jedinou čestnou výjimku, vždy úspěšný, a kompetentním se nakonec neukázal ani ředitel příslušného gymnázia, ani ministr školství a jeho podřízení, ale instituce, která si v tomto státě ponenáhlu osobuje neslýchanou moc a se kterou i Vy máte z minulosti své neblahé zkušenosti.

Rovněž považujeme za nutné upozornit na případ, který Vám byl již předložen a na nějž jste byl také z různých míst upozorněn. Jde o zcela protiprávní postup proti studentu Janu Hájkovi. Jeho způsobilost k vysokoškolskému studiu prokázaly výsledky z gymnázia (nejlepší z ročníku, maturita s výborným prospěchem ze všech předmětů) a uznal je nakonec i ministr školství ČSSR, když po vleklém přijímacím řízení (do něhož zasahovala StB) rozhodl o jeho přijetí na stavební fakultu ČVUT, jak potvrdil přípis ministerstva z 5. 9. t. r. Jan Hájek, řádně imatrikulován a zařazen jako student 1. ročníku, začal svědomitě plnit své povinnosti, když s datem 19. 9. dostal oznámení, že ministr zrušil své rozhodnutí o jeho přijetí bez jakýchkoli důvodů. Z příkazu ministerstva zrušil pak administrativní aparát fakulty bez vědomí děkana právoplatný zápis (což nepřipouští zákon o vysokých školách) a 29. 9. byl Jan Hájek protiprávně a hrubě vykázán z fakulty. Téhož dne mu byl doručen rozkaz k nástupu vojenské služby – zřejmě proto, aby jemu a jeho rodině bylo znemožněno jakkoli se bránit proti této zvůli. Poněvadž však celé přijímací řízení a zásahy do něho vyvolaly u něho stresy, které vedly k vážnému vnitřnímu onemocnění, ověřenému i strohou kontrolou ve vojenské nemocnici, nevyšla tato část akce, bezpochyby důkladně připravená. Jan Hájek byl uznán za dočasně neschopného vojenské služby. To ovšem nic nemění na protiprávním postupu ministra školství, odporujícím zákonu o správním řízení č. 71/1967. Ministr odmítl přijmout studenta i jeho otce k vysvětlení svého postupu. Jeho náměstek naznačil studentovu otci, dr. Jiřímu Hájkovi, že důvod tohoto postupu má hledat ve svém vlastním chování. Bez ohledu na to, že občanské chování dr. Hájka odpovídá plně zákonům a zejména článku 17 Ústavy (dodržování zákonnosti), znamená to, že Jan Hájek – stejně jako Marek Benda – je diskriminován proto, že je synem svého otce. To, jak Vám bylo podrobně doloženo, odporuje Ústavě, článku 20 a 24, dále článku 2 a 13 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jenž po ratifikaci Vámi je součástí našeho právního řádu, jakož i konvenci UNESCO o nediskriminaci ve vzdělání. Vaším podpisem Závěrečného aktu z Helsinek uznala naše republika tyto dokumenty za obzvláště závazné pro svůj právní řád a praxi. Za Vašeho předsednictví uložilo pak usnesení předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR z 23. 9. 1983 všem orgánům státu, tedy i Ministerstvu školství, důsledně plnit závěry a ustanovení Výsledného dokumentu z Madridu, kde je znovu slavnostně a důrazně ukládáno dodržovat uvedené dokumenty.

Generální prokuratura ČSR, jíž byla už 23. 9. předložena stížnost na tento protizákonný postup ministra školství (zaslaná v kopii předsedovi ČNR i vlády ČSR), oznámila v listopadu, že ministerstvo jí nepostoupilo dožádané spisy. Proto byl na toto chování ministra upozorněn znovu předseda vlády ČSR i předseda ČNR. Dosud neodpověděli.

Na hrubé porušení ústavních ustanovení a mezinárodních závazků a na znehodnocení usnesení PÚV KSČ z 23. 9. t. r. byl upozorněn předseda federální vlády 29. 9. a Vy sám 2. 10. t. r. Znovu Vám bylo psáno 11. 11. a 21. 11., předsedovi vlády 20. 10. a 5. 2.

Z iniciativy význačných mírových mezinárodních činitelů byl mezitím Jan Hájek přijat k vysokoškolskému studiu v Oslo a ve Vídni. Poněvadž nemůže dostat normální cestou povolení k výjezdu (mj. odmítlo Ministerstvo školství dát mu potřebné doporučení a vojenská správa se prohlásila za nekompetentní vyjádřit se k jeho žádosti Správě pasů a víz), požádal Jan Hájek o zásadní svolení ministra vnitra. V uvedených dopisech Vám i předsedovi vlády byla tato žádost opakována. Její vyřízení by odpovídalo dalšímu závazku obsaženému ve Výsledném dokumentu KBSE z Madridu, Vámi schváleném a uloženém k plnění orgánům, tedy také Ministerstvu vnitra.

U vědomí mezinárodního charakteru uvedených závazků obrátily se na naši vládu i na Vás norská i rakouská vláda i významné osobnosti, jejichž zásluhy o normalizaci vztahů naší republiky s jejími západními sousedy, jakož i o úsilí zmírnit napětí v Evropě jsou všeobecně uznávány i Vámi. Je nám známo, že Vám byl v této věci zaslán dopis dr. B. Kreiského a že v této věci jednal s místopředsedou vlády dr. Colotkou za jeho pobytu v NSR předseda SPD Willy Brandt. Případ protiprávního postupu proti Janu Hájkovi je rovněž předmětem pozornosti ve světovém tisku. Je nám rovněž známo, že ve věci se k našim úřadům obrátil norský svaz architektů a svaz studentstva. Tam všude je právě tento případ považován za ilustraci toho, jak se rozhodující místa v naší vlasti chovají vůči závazkům, jež vedení našeho státu převzalo jako součást politiky mírového soužití a spolupráce.

My, jako občané ČSSR, kteří v rámci občanské iniciativy chceme upřímně přispět k řešení palčivých problémů naší současnosti, nemůžeme mlčet k bezpráví, jemuž jsou vystavovány i děti, a ke způsobu, jakým se vyřizují (či spíše nevyřizují) oprávněné stížnosti rodičů. Oba případy (jak Marka Bendy, tak Jana Hájka), s nimiž jsme Vás podrobně seznámili, jsou bohužel pouze ilustrací toho, jak se u nás v praxi běžně postupuje proti dětem občanů, kteří žijí a jednají v souladu se svým přesvědčením. Proto se k Vám, pane prezidente, v této věci znovu obracíme v důvěře, že zasáhnete.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 10, s. 21–23.

E1.	Dopis Charty 77 nebyl nalezen. Není veden ani jako dokument Charty v přehledu vydaných dokumentů za 2. pololetí 1983 (srv. D267), ani publikován v Informacích o Chartě 77.
E2.	Viz D5 (konec ledna 1977).

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	27
Měsíc	12
Rok	1983
Zpracovaný	true
OCR	false