D514

1989, 15. leden, Praha. – Prohlášení Charty 77 k 20. výročí sebeupálení Jana Palacha. (Dokument č. 4/89)

Zde na tomto místě^{E1Dokument měl být přednesen 15. 1. 1989 v Praze na Václavském náměstí, na místě, kde se Jan Palach upálil. Měla jej přečíst V. Chramostová, ale StB místo pietního aktu uzavřela. Srv. D515 (17. 1. 1989) Zástupci nezávislých iniciativ (Petr Placák za České děti, mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek, Dana Němcová a Saša Vondra, dále Heřman Chromý, Stanislav Penc a Ota Veverka za Mírový klub Johna Lennona, Ondřej Černý, Jana Petrová a Miloš Zeman za NMS a Petr Bartoš, Pavel Jungmann a Bedřich Koutný ze SPUSA) napsali 2. 1. 1989 ONV v Praze 1 dopis, v němž informovali, že 15. 1. 1989 ve 14 hodin se sejdou na Václavském náměstí ke krátké vzpomínce na Jana Palacha, a uvedli přitom, že vzhledem k charakteru vzpomínky nemají její účastníci oznamovací povinnost ve smyslu zákona. Dne 6. 1. 1989 vydala vedoucí odboru vnitřních věcí ONV v Praze 1 JUDr. Eva Baráková rozhodnutí, jímž se konání vzpomínkového setkání zakazovalo s obvyklým argumentem: mimořádným zákonem z roku 1968 a vyhláškou Národního výboru hl.m. Prahy z října 1988, která shromažďování v tzv. památkové rezervaci hl.m. Prahy umožňovala pouze organizacím Národní fronty. Zástupci pěti nezávislých občanských iniciativ upřeli zákazu ONV v Praze 1 právní platnost a navíc, bez ohledu na toto stanovisko, podali dne 9. 1. 1989 formální odvolání s dodatkem, že se ke vzpomínce sejdou v každém případě. Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 2, s. 1–3. 11. ledna pak zástupci pěti nezávislých iniciativ vydali sdělení: „Dne 10. 1. došlo k jednání našich zástupců s JUDr. Martinem Houskou, vedoucím odboru vnitřních věcí NVP, který na nás naléhal, abychom od záměru uspořádat setkání ustoupili. Dále navrhoval, aby setkání proběhlo jinde. V jednání se mělo pokračovat dnes, 11. 1., avšak Martin Houska telefonicky oznámil, že vzhledem ke stanovisku politických orgánů nemá další jednání smysl a že úřady na svém zamítavém stanovisku k setkání na Václavském náměstí trvají. Po důkladné úvaze jsme se rozhodli uskutečnit setkání na původně dohodnutém místě a v původně dohodnutou dobu. Pokud pak jde o anonymní dopisy adresované Václavu Havlovi a Daně Němcové, psané člověkem, který se na tomto místě v odpoledních hodinách údajně míní upálit, nevylučujeme možnost, že jde o provokaci, jíž má být diskreditováno nezávislé hnutí v Československu. Kdyby však někdo skutečně choval sebevražedný úmysl ohlášený v dopisech, znamenalo by pro něho odvolání vzpomínkového aktu potvrzení toho, že je na něho upřena pozornost veřejnosti, a mohlo by to být naopak impulsem pro uskutečnění jeho záměru. Vyjádření Václava Havla a Dany Němcové k těmto dopisům považujeme za dostatečně jasné stanovisko, které by mělo pisatele od jeho nešťastného záměru odradit.“ Tamtéž. K ohlášenému činu o sebevražedném úmyslu, k němuž zaujali humanistické a varovné stanovisko Václav Havel a Dana Němcová, se připojily i další hlasy: 12. ledna jménem duchovního a mravního odkazu T. G. Masaryka vydala Masarykova společnost výzvu a prosbu, aby od takového činu bylo upuštěno. Prohlášení končí slovy: „Boj za humanitní ideály byl obtížný za Masarykova života, je obtížný dnes a bude i v budoucnu. Český a slovenský národ potřebují Vaši odvahu, pevnost i účinnou angažovanost. Potřebují velké ideály, ale i černou práci, jak říkával Masaryk.“ Rovněž 12. ledna došel telegram z Rigy od vedení Lidové fronty: „Všem, kterým je drahá památka J. Palacha. …Smrt J. Palacha nenechala v Lotyšsku nikoho lhostejným… Současně prosíme mládež, aby se zdržela jakéhokoliv aktu zoufalství…“ ČSDS, sb. Charta.} se před dvaceti lety upálil jednadvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach.

Zemřel mladý člověk, o kterém jsme věděli a víme tak málo právě proto, že nebyl nikterak výjimečný, kromě toho, že bral nesmírně vážně to, co si lidé v této zemi krátce předtím slibovali. Nabídl svůj život jako oběť, aby nám ty sliby připomněl.

Umřel proto, že chtěl vykřiknout co nejhlasitěji. Chtěl, abychom si uvědomili, co se to s námi děje, abychom uviděli, co to vskutku děláme, a uslyšeli, co to vskutku říkáme v tom čase ústupků, o kterých se říkalo, že jsou nezbytné, kompromisů, které byly vydávány za rozumné, a taktizování, o kterém se leckomu chtělo věřit, že je chytré. Vytrácelo se tehdy vědomí, že i pod největším tlakem musí při tom všem cosi zůstat, cosi základního, s čím na trh už nelze a bez čeho lidský život ztrácí svou nezadatelnou důstojnost.

Jan Palach umřel a všichni jsme pak na chvíli oněměli. Statisícový proud lidí se vinul ulicemi Starého Města, aby se poklonil jeho památce před rakví vystavenou v Karolinu. Bylo to něco zásadního, co nás všechny spojilo, ale bylo to málo, jak ukázalo uplynulých dvacet let. Kalná povodeň lží, které Jan zoufale nastavil vlastní tělo, dosud neopadla.

Dost možná, že opět nastává čas taktizování, kompromisů a ústupků. Dobře víme, že se tu hned tak nedohodneme o tom, co je v životě člověka, v životě společnosti nejdůležitější. Může se nám pak zdát, že něco takového ani není. Připomínka absolutní oběti Jana Palacha není proto nevčasná.

Pokusme se tedy představit si tu chvíli, kdy sbíral odvahu ke svému činu a kdy nám pak v blízkosti bronzové podoby světce, patrona země české, strašným způsobem připomněl, čím jsme sami sobě povinováni, nemáme-li zahynout jako lidské společenství. Vydržme chvíli hledět do toho ohně, abychom se rozpomněli, že něco takového vůbec existuje, něco, s čím nelze na trh ani včera, ani dnes, ani zítra. Co dělá lidi lidmi právě tím, že je přesahuje, a co je ve zdravé společnosti nakonec spojuje. Ten pohled vydržíme jen chvíli. Oslnivé světlo mělo by nás donutit sklopit oči a zamyslet se sami nad sebou.

Oběť Jana Palacha není jen historií, ale stále živou výzvou pro nás pro všechny, kteří si uvědomujeme, co jsme dlužni. Začněme tedy splácet svůj dluh již dnes.

Pokloňme se jeho památce a napřimme se.^{E2Autorem textu je Milan Machovec.}

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Počítačový výtisk.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 2, s. 2
• Ze zásuvky i z bloku, 1989, č. 21, 2 s.

Komentáře

• Kantůrková, E.: O etice Palachova činu. In: Obsah, leden 1989, s. 7
• též in Prostor, roč. 4 (1989), č. 12, s. 8
• Dus, J.: U Palachova hrobu 29. 1. 1989. In: Obsah, duben 1989, s. 8
• též in Alternativa, 1989, č. 2, s. 2
• Lederer, J. – Procházková, L.: Jan Palach. Praha 1989, 137 s.
• Ruml, J.: Jan Palach: 16. leden 1989. In: Lidové noviny, roč. 2 (1989), č. 2, s. 2;

Pole