D515

1989, 17. leden, Praha. – Dopis představitelům účastnických států Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě o policejní razii proti účastníkům pietního shromáždění v den výročí Palachovy smrti. (Dokument č. 5/89)

Vládám států účastnících se procesu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě

Paní a pánové,

právě jste podepsali dokument, v němž se všichni účastníci helsinského procesu zavazují, že se „vyhnou jakémukoli činu, který není v souladu s ustanoveními Závěrečného aktu a dalších dokumentů KBSE“ a že „uznávají, že jakýkoli takový čin by poškodil jejich vzájemné vztahy a bude překážkou rozvoje spolupráce mezi nimi“.^{E1Závěrečný dokument vídeňské následné schůzky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Praha 1989, s. 3–36. Dokument byl slavnostně přijat 15. ledna 1989 35 účastnickými státy.}

V neděli 15. ledna rozbily masivní policejní sbory v Praze za pomoci obrněných transportérů, vodních děl, slzného plynu a psů pokojnou manifestaci československých občanů, kteří chtěli uctít památku studenta Jana Palacha, jenž se před dvaceti lety upálil na Václavském náměstí, aby varoval před pokračující demoralizací společnosti po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Skupina zástupců nezávislých iniciativ, kteří chtěli na místě jeho činu položit květiny, byla zadržena policií. Zvláštní policejní jednotky a Lidové milice pak do večerních hodin rozháněly, bily a kropily vodními děly po celém středu města tisíce občanů, kteří se chtěli zúčastnit pietního aktu. Policie zranila mnoho lidí, některé vážně.

V pondělí 16. ledna pak policejní jednotky svou akci zopakovaly. Jestliže však v neděli mohly alespoň předstírat, že uzavřely Václavské náměstí, aby případně zabránily naplnění anonymní hrozby (pravděpodobně fiktivní), že na Václavském náměstí opět zaplane lidská pochodeň, v pondělí svůj zásah záměrně vyprovokovaly. Když několik zástupců nezávislých iniciativ položilo květiny u pomníku sv. Václava, aniž by k tomu přizvali další občany, policie je okamžitě zadržela. Uzavřela střed města a rozháněla, opět pomocí vodních děl, slzného plynu a obrněných transportérů, tisíce občanů, kteří jím v té době procházeli. Teprve policejní brutalita přiměla mnohé, aby hlasitě protestovali. Surovosti vůči pokojnému obyvatelstvu a uvěznění čtrnácti zástupců nezávislých iniciativ a dalších občanů je tedy demonstrací síly a účelovým politickým aktem.

Československé orgány státní moci byly sice vývojem mezinárodní situace přinuceny podepsat vídeňský dokument, ale snaží se ve skutečnosti zabránit jakémukoli vývoji k demokracii, rozvoji nezávislého a svobodného myšlení a občanských iniciativ. V posledních třech měsících proto vystupňovaly zásahy proti nezávislým skupinám a uvěznily např. mladé aktivisty Nezávislého mírového sdružení, z nichž dosud zůstávají ve vazbě Tomáš Dvořák a Hana Marvanová,^{E2H. Marvanová a T. Dvořák byli trestně stíháni pro údajné výtržnictví za veřejné vystoupení na manifestaci 21. srpna 1988. Byli odsouzeni v březnu 1989 k trestu odnětí svobody na deset měsíců.} ve vazbě jsou rovněž Petr Cibulka,^{E3Srv. D586 (14. 10. 1989).} kterému hrozí za šíření nezávislé kultury až 10 let vězení, Eva Vidlařová,^{E4Byla stíhána za pokus trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, jehož se měla dopustit zasahováním do vyšetřování trestné činnosti P. Cibulky tím, že organizovala na jeho podporu hladovky, petice a protesty. Poté co byla zproštěna viny Městským a Krajským soudem v Brně, zrušil Nejvyšší soud v říjnu 1989 rozhodnutí obou brněnských soudů a vrátil případ k došetření městskému prokurátorovi v Brně.} která vystupovala na jeho obranu, a Ivan Jirous, který za petici poukazující na odpovědnost státních orgánů za smrt politického vězně Pavla Wonky ve vězení čeká trest do 5 let.^{E5Po propuštění z vazby byl v říjnu 1988 znovu zatčen, původně kvůli rozšiřování petice za P. Wonku a rozmnožování samizdatových textů. Obvinění bylo rozšířeno o údajné hospodářské delikty související s jeho činností v nezávislé hudební produkci. Ivan M. Jirous byl 11. března 1989 odsouzen Okresním soudem v Jihlavě k 16 měsícům vězení za to, že ručil za správnost podpisů pod manifestem, který žádal objasnění smrti P. Wonky.} V psychiatrické léčebně je dosud Augustin Navrátil, autor petice za náboženské svobody a odluku církve od státu, kterou podepsalo víc než půl milionu lidí.^{E6Srv. dokumenty D449 (29. 2. 1988) a D450 (11. 3. 1988).}

V tomto přímém útoku na helsinský proces není Československo samo. Úřady NDR systematicky kriminalizují a nutí k vystěhování aktivisty nezávislých občanských iniciativ, když např. u příležitosti 70. výročí zavraždění Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta zdůrazňují, že „svoboda je vždy svobodou pro jinak smýšlející“ a protestují proti zákazu sovětských filmů a časopisů. Těsně před podpisem vídeňského dokumentu uvěznily v Lipsku kolem stovky lidí, z nichž osm zůstává ve vězení s obviněním pro poškozování státního pořádku, za což mohou být odsouzeni až na 5 let. V týdnu před podpisem vídeňského dokumentu uvěznily bulharské úřady sedm aktivistů nezávislé Společnosti pro lidská práva, mimo jiné za poskytování rozhovorů pro západní rozhlasové stanice. O situaci v Rumunsku není třeba hovořit.

Z těchto postupů lze usuzovat, že se vytváří faktické seskupení několika vlád, zaměřené jak proti pozitivním změnám ve východní části Evropy, tak proti celoevropskému sbližování, jehož významným aktivním prvkem je helsinský proces. Má-li pozitivní vývoj pokračovat, nelze přehlížet a tolerovat, když některé vlády považují dokumenty, které pokrytecky podepisují, za cár papíru.

Teprve čas ukáže, zda se podpis vlád 35 účastnických států pod dokumentem, jehož smluvní závazky část účastníků neplní a zřejmě plnit zatím nehodlá, stane přece jen impulsem pro zlepšení situace v oblasti lidských práv a zda postup vlád, které ve Vídni daly přednost uzavření následné schůzky závěrečným dokumentem před jejím ztroskotáním, bude dodatečně ospravedlněn. K tomu je třeba nejen trpělivosti, nýbrž i rozhodnosti.

Při posuzování situace v Československu si prosím uvědomte, že policejní sbory byly nasazeny nikoli proti rozvášněným davům, nýbrž proti účastníkům pietního shromáždění, a že Stanislav Penc ml., Jana Petrová, Saša Vondra, Jana Sternová, David Němec, Dana Němcová, Ota Veverka a Petr Placák jsou spolu s Josefem Žáčkem, Markem Ptáčkem, Václavem Kratochvílem, Jitkou Vavříkovou, Jiřím Fialou a Václavem Havlem vězněni nikoli proto, že by kladli bomby, ale za to, že kladli květiny.^{E7Srv. Sdělení VONS č. 910: „Prokurátor obvodní prokuratury pro Prahu 1 JUDr. Karel Florian podal dne 10. 2. 1989 žalobu na představitele nezávislých iniciativ, a to Charty 77, Nezávislého mírového sdružení, Mírového klubu Johna Lennona, SPUSA a Českých dětí, kteří 16. 1. přišli položit květiny k soše sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, aby tak uctili památku Jana Palacha. Jsou to: Jana Petrová, narozená 16. 9. 1956, bytem Dobruška č. 411, okres Rychnov nad Kněžnou; Otakar Veverka, narozený 27. 8. 1956, bytem Praha 4 – Podolí, Na hřebenech II/30 (oba jsou ve vazbě ve věznici Praha-Ruzyně); dále mluvčí Charty 77 Dana Němcová, narozená 13. 1. 1934, bytem Ječná 7, Praha 2; David Němec, narozený 29. 5. 1962, bytem Ječná 7, Praha 2; Stanislav Penc, narozený 28. 2. 1970, bytem Vycpálkova 972, Praha 4 – Chodov; Petr Placák, narozený 8. 1. 1964, bytem Chelčického 6, Praha 3; Jana Sternová, narozená 6. 3. 1921, bytem Heřmanova 3, Praha 7 a mluvčí Charty 77 Saša Vondra, narozený 17. 8. 1961, bytem U zámečnice 4, Praha 5. Všichni obvinění jsou stíháni pro trestný čin výtržnictví podle § 202/1 trestního zákona, Jana Petrová navíc pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156/2 trestního zákona Pro pořádek dodáváme, že Václav Havel, rovněž zadržený 16. 1. 1989 na Václavském náměstí, je trestně stíhán v samostatné kauze. Obžaloba obšírně (na 12 stranách!) líčí, jak obvinění položili k pomníku květiny a jak byli zadrženi a předvedeni. Příznačně tvrdí, že toto jejich jednání bylo bezprostředním podnětem ke ‚shromáždění většího počtu osob a k zákroku pořádkové jednotky VB‘. To je naprostá nepravda, protože – jak uvádíme ve sdělení č. 894 – byli obvinění zadrženi podstatně dřív, než bezpečnostní síly vyprovokovaly situaci, kterou by bylo možno označit za narušení veřejného pořádku. Obvinění také důrazně popírají, že by pronesli na adresu zasahujících příslušníků VB výroky, které jim obžaloba připisuje. Rovněž některé spisové materiály k celé trestní věci prostě nepatří – jde zejména o projev, který pronesla Jana Petrová jako zástupkyně Nezávislého mírového sdružení na povolené manifestaci na Škroupově náměstí v Praze 10. 12. 1988. Obžalobu v trestní věci proti J. Petrové a spol., podanou původně u Obvodního soudu v Praze 1, přijal 13. 2. 1989 Obvodní soud v Praze 2. Soudce tohoto soudu JUDr. Antonín Těšík tentýž den stanovil termín hlavního líčení. To se má konat v úterý 21. 2. 1989 v 8.15 v místnosti č. 51 ve třetím patře budovy Obvodního soudu v Praze 2, třída Lidových milicí 7.“ Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 4, s. 12–13. Hlavám účastnických států Konference o bezpečnosti a spolupráci ve Vídni zaslali z Moskvy 29. 1. 1989 přední ruští disidenti tento dopis: „Ze zpravodajství západních sdělovacích prostředků a ze soukromých zdrojů jsme se dozvěděli, že v Československu byla v poslední době rozpoutána kampaň proti účastníkům hnutí za demokratizaci země. Byly rozháněny pokojné demonstrace a jejich účastníci mláceni a zadržováni. Mnohým ze zadržených hrozí soudy a tresty vězení. Ve stejné době oficiální osobnosti cynicky mluví o nedostatečnosti přijatých opatření, vláda vyhrožuje společnosti dalším vyhrocením násilí. Zdálo by se, že tak jasné porušení smluv v oblasti lidských práv právě dosažených ve Vídni musí vyvolat protesty oficiálních osobností všech zemí, které se účastní jednání o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Zatím se však ve sdělovacích prostředcích Sovětského svazu kontrolovaných vládou počínání československých úřadů nejenom nesetkává s odsouzením, ale informace o něm mají charakter podpory násilí a pomluv společenského demokratického hnutí. V této souvislosti považujeme za nutné vyjádřit svoje obavy z tak jasného porušení vídeňských dohod. Máme za to, že události v Československu a charakter informací, které o nich podával sovětský tisk, se musí stát předmětem zvláštního posouzení na mezivládní schůzce k humanitárním otázkám v Paříži v květnu letošního roku. Jelena Bonnerová, Andrej Sacharov, Larisa Bogorazová, Lev Timofějev.“ ČSDS, sb. Charta 77, strojopis, fotokopie, 1 s. Dále viz dokumenty D516 (17. 1. 1989), D517 (20. 1. 1989) a D518 (22. 1. 1989).}

Tomáš Hradílek, mluvčí Charty 77
Poznámka: Mluvčí Charty 77 Dana Němcová a Saša Vondra jsou ve vězení.

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 2, s. 3–4.

E1.	Závěrečný dokument vídeňské následné schůzky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Praha 1989, s. 3–36. Dokument byl slavnostně přijat 15. ledna 1989 35 účastnickými státy.
E2.	H. Marvanová a T. Dvořák byli trestně stíháni pro údajné výtržnictví za veřejné vystoupení na manifestaci 21. srpna 1988. Byli odsouzeni v březnu 1989 k trestu odnětí svobody na deset měsíců.
E3.	Srv. D586 (14. 10. 1989).
E4.	Byla stíhána za pokus trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, jehož se měla dopustit zasahováním do vyšetřování trestné činnosti P. Cibulky tím, že organizovala na jeho podporu hladovky, petice a protesty. Poté co byla zproštěna viny Městským a Krajským soudem v Brně, zrušil Nejvyšší soud v říjnu 1989 rozhodnutí obou brněnských soudů a vrátil případ k došetření městskému prokurátorovi v Brně.
E5.	Po propuštění z vazby byl v říjnu 1988 znovu zatčen, původně kvůli rozšiřování petice za P. Wonku a rozmnožování samizdatových textů. Obvinění bylo rozšířeno o údajné hospodářské delikty související s jeho činností v nezávislé hudební produkci. Ivan M. Jirous byl 11. března 1989 odsouzen Okresním soudem v Jihlavě k 16 měsícům vězení za to, že ručil za správnost podpisů pod manifestem, který žádal objasnění smrti P. Wonky.
E6.	Srv. dokumenty D449 (29. 2. 1988) a D450 (11. 3. 1988).
E7.	Srv. Sdělení VONS č. 910: „Prokurátor obvodní prokuratury pro Prahu 1 JUDr. Karel Florian podal dne 10. 2. 1989 žalobu na představitele nezávislých iniciativ, a to Charty 77, Nezávislého mírového sdružení, Mírového klubu Johna Lennona, SPUSA a Českých dětí, kteří 16. 1. přišli položit květiny k soše sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, aby tak uctili památku Jana Palacha. Jsou to: Jana Petrová, narozená 16. 9. 1956, bytem Dobruška č. 411, okres Rychnov nad Kněžnou; Otakar Veverka, narozený 27. 8. 1956, bytem Praha 4 – Podolí, Na hřebenech II/30 (oba jsou ve vazbě ve věznici Praha-Ruzyně); dále mluvčí Charty 77 Dana Němcová, narozená 13. 1. 1934, bytem Ječná 7, Praha 2; David Němec, narozený 29. 5. 1962, bytem Ječná 7, Praha 2; Stanislav Penc, narozený 28. 2. 1970, bytem Vycpálkova 972, Praha 4 – Chodov; Petr Placák, narozený 8. 1. 1964, bytem Chelčického 6, Praha 3; Jana Sternová, narozená 6. 3. 1921, bytem Heřmanova 3, Praha 7 a mluvčí Charty 77 Saša Vondra, narozený 17. 8. 1961, bytem U zámečnice 4, Praha 5. Všichni obvinění jsou stíháni pro trestný čin výtržnictví podle § 202/1 trestního zákona, Jana Petrová navíc pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156/2 trestního zákona Pro pořádek dodáváme, že Václav Havel, rovněž zadržený 16. 1. 1989 na Václavském náměstí, je trestně stíhán v samostatné kauze. Obžaloba obšírně (na 12 stranách!) líčí, jak obvinění položili k pomníku květiny a jak byli zadrženi a předvedeni. Příznačně tvrdí, že toto jejich jednání bylo bezprostředním podnětem ke ‚shromáždění většího počtu osob a k zákroku pořádkové jednotky VB‘. To je naprostá nepravda, protože – jak uvádíme ve sdělení č. 894 – byli obvinění zadrženi podstatně dřív, než bezpečnostní síly vyprovokovaly situaci, kterou by bylo možno označit za narušení veřejného pořádku. Obvinění také důrazně popírají, že by pronesli na adresu zasahujících příslušníků VB výroky, které jim obžaloba připisuje. Rovněž některé spisové materiály k celé trestní věci prostě nepatří – jde zejména o projev, který pronesla Jana Petrová jako zástupkyně Nezávislého mírového sdružení na povolené manifestaci na Škroupově náměstí v Praze 10. 12. 1988. Obžalobu v trestní věci proti J. Petrové a spol., podanou původně u Obvodního soudu v Praze 1, přijal 13. 2. 1989 Obvodní soud v Praze 2. Soudce tohoto soudu JUDr. Antonín Těšík tentýž den stanovil termín hlavního líčení. To se má konat v úterý 21. 2. 1989 v 8.15 v místnosti č. 51 ve třetím patře budovy Obvodního soudu v Praze 2, třída Lidových milicí 7.“ Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 4, s. 12–13. Hlavám účastnických států Konference o bezpečnosti a spolupráci ve Vídni zaslali z Moskvy 29. 1. 1989 přední ruští disidenti tento dopis: „Ze zpravodajství západních sdělovacích prostředků a ze soukromých zdrojů jsme se dozvěděli, že v Československu byla v poslední době rozpoutána kampaň proti účastníkům hnutí za demokratizaci země. Byly rozháněny pokojné demonstrace a jejich účastníci mláceni a zadržováni. Mnohým ze zadržených hrozí soudy a tresty vězení. Ve stejné době oficiální osobnosti cynicky mluví o nedostatečnosti přijatých opatření, vláda vyhrožuje společnosti dalším vyhrocením násilí. Zdálo by se, že tak jasné porušení smluv v oblasti lidských práv právě dosažených ve Vídni musí vyvolat protesty oficiálních osobností všech zemí, které se účastní jednání o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Zatím se však ve sdělovacích prostředcích Sovětského svazu kontrolovaných vládou počínání československých úřadů nejenom nesetkává s odsouzením, ale informace o něm mají charakter podpory násilí a pomluv společenského demokratického hnutí. V této souvislosti považujeme za nutné vyjádřit svoje obavy z tak jasného porušení vídeňských dohod. Máme za to, že události v Československu a charakter informací, které o nich podával sovětský tisk, se musí stát předmětem zvláštního posouzení na mezivládní schůzce k humanitárním otázkám v Paříži v květnu letošního roku. Jelena Bonnerová, Andrej Sacharov, Larisa Bogorazová, Lev Timofějev.“ ČSDS, sb. Charta 77, strojopis, fotokopie, 1 s. Dále viz dokumenty D516 (17. 1. 1989), D517 (20. 1. 1989) a D518 (22. 1. 1989).

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	17
Měsíc	1
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false