D549

1989, 23. duben, Praha. – Prohlášení k prvomájovému svátku a o možnosti využít oficiálních oslav k projevům občanských postojů. (Dokument č. 34/86)

K 1. máji 1989

Právě před sto lety, v červenci 1889, rozhodl mezinárodní socialistický sjezd v Paříži o oslavách 1. máje. Toto datum bylo zvoleno jako symbol solidarity s americkými dělníky v Chicagu, kde 1. května roku 1886 došlo k masovým stávkám a demonstracím, v jejichž důsledku byli čtyři dělničtí vůdcové (anarchisté) nevinně odsouzeni a popraveni. Od roku 1890 se tedy v českých zemích, v tehdejším Rakousku-Uhersku i jinde ve světě pořádaly prvomájové demonstrace, které si nezřídka vyžádaly i oběti na životech. K hlavním heslům patřily požadavky všeobecného volebního práva, osmihodinové pracovní doby, ale i dalších demokratických práv: svobody shromažďovací, svobody sdružovací apod. Mnohá z těchto občanských práv včetně práva zakládat nezávislé odbory jsou dnes v demokratických zemích pevně zakotvena v zákonech a stala se součástí každodenního života občanů.

Po vzniku čs. republiky se 1. květen stal státním svátkem. Byl zaručen předpoklad, aby se napříště prvomájových manifestací mohly svobodně účastnit dělnické a odborové organizace i jednotlivci. Po roce 1948 se však náplň oslav 1. máje začíná měnit. Shromáždění pořádaná nezávislými organizacemi jsou nadále prakticky vyloučena s jedinou výjimkou, kterou až do konce 60. let tvořily buď studentské majáles, anebo spontánní studentské protesty v Praze i jiných městech. V posledních dvaceti letech se však prvomájové manifestace proměnily už jen v defilé pokorných občanů před vládní tribunou. Defilé organizované státní mocí a mající jediný cíl: tuto moc znovu a znovu potvrzovat.

Atmosféra probouzející se občanské odpovědnosti a obecné povědomí potřeby rozsáhlých společenských změn však dávají tušit, že letošní 1. máj, už stý v pořadí, by mohl být přece jen jiný. Z různých míst republiky přicházejí zprávy svědčící o tom, že se někteří občané chtějí spontánně zúčastnit prvomájového průvodu a svátku sv. Josefa dělníka a vyjádřit tak vlastní, nikým nepředepsaný kritický postoj ke stávající situaci v naší zemi.

Také v prostředí Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ se tato otázka živě diskutovala. V poslední době bylo mnoho aktivistů nezávislých skupin uvězněno a navzdory četným protestům z domova i ze světa represe nadále pokračují. Petr Cibulka, Tomáš Dvořák, Václav Havel, Jiří Fajmon, Ivan Jirous, Hana Marvanová, Jana Petrová, Slávek Popelka, František Stárek, Miroslav Šrámek a Otakar Veverka jsou vězněni právě proto, že se osobně zasazovali za svobodu slova a shromažďování.

Názory na případnou účast při oficiálních prvomájových oslavách se ovšem různí. Již čtyřicet let soustavně kompromitovaný 1. máj mnohé odrazuje i od pouhého pomyšlení na to, že by s tímto svátkem ovládnutým státní mocí mohli mít cokoli společného. Někteří se zase po nedávných zkušenostech obávají dalších nezákonných represí. Další však argumentují tím, že ve chvíli, kdy všechny petiční akce jsou státními orgány okázale ignorovány, je třeba na politické vězně v Československu upozornit nějakým viditelnějším způsobem. Nová zákonná opatření občanům ještě více ztěžují legální shromažďování. Nabízí se tedy otázka, proč nevyužít povolené možnosti, která zbývá. Proč pomocí transparentů či jiným nenásilným způsobem neupozornit v prvomájovém průvodu na neutěšený stav naší společnosti, na nezákonné porušování lidských práv? Z tohoto důvodu považují tito lidé svou účast v 1. máji za morálně zcela ospravedlnitelnou. Vidí v ní prostředek nikoliv politického kalkulu, ale způsob, jak účinněji a přitom legálně upozornit například na skutečnost, že jsou lidé v Československu stále ještě vězněni jen za své přesvědčení.

Charta 77 jako pluralitní společenství se necítí být kompetentní k tomu, aby vyzývala občany k účasti či neúčasti na 1. máji. Připomínáme však, že právo svobodně vyjádřit svůj názor, navíc na povoleném shromáždění, je naprosto legitimní a v souladu s našimi zákony i s původním smyslem prvomájových oslav. Využíváme proto příležitosti a důrazně upozorňujeme státní orgány, aby toto nezadatelné právo občanů vzaly laskavě na vědomí.^{E1Prvomájových průvodů využili četní občané k vyjádření svých kritických postojů. Všude proti nim zasáhla policie, nejrozsáhleji v Praze, kde bylo zadrženo více než 100 osob (mezi nimi S. Devátý, J. Maxa, V. Trlida, T. Tvaroch, T. Hradílek) včetně pěti cizinců, z nichž dopisovatel BBC M. Glenny byl zbit a byl mu zabaven magnetofon. V Táboře bylo zahájeno trestní stíhání proti Renatě Pánové, která u hlavní tribuny rozvinula transparent s textem „Dialog – ne obušky a cely věznic“. V Trutnově byli obviněni z přečinu proti veřejnému pořádku J. Čížek a R. Langhammer za transparent s nápisem „Podporujte čs. nezávislé iniciativy“. V Havlíčkově Brodě demonstrovala mládež před domem K. Havlíčka BorovskéhoHavlíček Borovský, Karel, v Brně bylo předběžně zajištěno příslušníky StB několik desítek osob včetně dětí. V Mělníce postihly represe nezávislé skupiny, kterým se podařilo rozvinout tři transparenty s ekologickými hesly. 1. května zahájila Společnost za veselejší současnost každodenní běh třídou Politických vězňů za propuštění politických vězňů.}

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 9, s. 5–6.

Komentáře

• 1. máj na Václavském náměstí. In: Lidové noviny, roč. 2 (1989), č. 5, s. 4–5
• Urbánek, Z.: O demonstracích. Tamtéž, s. 24.

Pole