Jubileum historika Jiřího Suka

V minulém týdnu oslavil kulaté narozeniny významný historik nejen československých soudobých dějin a člen správní rady našeho střediska - Jiří Suk (nar. 1966). 

Rádi bychom mu touto cestou srdečně pogratulovali a popřáli mnoho zdraví, štěstí a příležitostí v osobním a profesním životě!

J_SUK-478x600

Pro tuto příležitost napsal Vilém Prečan osobitou vzpomínku na svého někdejšího kolegu z Ústavu pro soudobé dějiny a dlouholetého spolupracovníka.

Vilém Prečan: Můj Jiří Suk, jak ho znám a proč si ho tolik vážím

S Jiřím Sukem jsem se poprvé setkal skoro před 35 lety. Měl za sebou studium historie a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1991 obhájil diplomovou práci Počátky Gollovy školy. Vědecký růst žáků a jejich vztah k PVH (1882-1990). Tou zkratkou PVH se rozumí pomocné vědy historické, jimiž se Suk v letech svého studia hodně zabýval a z nichž mnoho načerpal zejména pro své pozdější publikace. Tehdy při našem prvním rozhovoru byl už několik měsíců archivářem v Pedagogickém muzeu Jana Ámose Komenského a přišel se informovat o možnosti práce v Ústavu pro soudobé dějiny, jehož jsem byl zakládajícím ředitelem. Těšil mě tehdy zájem každého mladého člověka, který se o dějiny současnosti zajímal. Ty byly celá předcházející desetiletí vykřičené jako ideologická služka komunistického režimu. Čerství absolventi společenskovědních oborů vysokých škol se zajímali o dobře placená místa v médiích a podobně a najednou jsem měl před sebou člověka, který chtěl dělat historii, i když věděl, jak je špatně placená. Dohodli jsme se, že nastoupí jako archivář a dokumentarista 1. července 1992, kdy mu končila roční smlouva v muzeu. Jeho prvním úkolem byla katalogizace písemností Koordinačního centra Občanského fóra, které ústav převzal do své péče poté, co OF v roce 1992 zaniklo. Současně se stal členem ústavní rady, poradního orgánu ředitele. Po letech se mi svěřil, jak byl zpočátku omráčen všemi problémy rodící se instituce. Zastupoval však důležité oddělení ústavu, ve kterém byl zatím jediným pracovníkem. Tím druhým se stal o dva roky mladší Jiří Hoppe v listopadu onoho roku. Jiří Suk musel už po třech měsících nastoupit na pětiměsíční vojenské cvičení, takže se mohl vrátit k práci až v březnu následujícího roku.

Mám před sebou pětistránkový koncept projektu Budování dokumentace k soudobým dějinám, která se soustřeďovala na dějiny Občanského fóra se vším, co k tomu patřilo jako převrat a revoluce, činnost politických stran, společenských organizací a státních institucí, a také osobností (zejména Václava Havla). Koncept je podepsán J. Sukem v červenci 1993 v Scheinfeldu, kam přijeli Suk s Hoppem k několikadenní debatě. Následovalo několik let intenzivní práce ve všech dostupných pramenech tištěných i archivních, rozhovorů s účastníky událostí (i ze Slovenska!). Mezi těmito prameny bylo také třicet devadesátiminutových kazet audiozáznamů z jednání Koordinačního centra OF a jeho orgánů a komisí v období 4. – 30. 12 1989. Ty dal ústavu k dispozici Vladimír Hanzel, od léta 1989 do roku 2003 osobní tajemník Václava Havla. Výsledkem této práce byla dvoudílná publikace Občanské fórum. Listopad–prosinec 1989. 1. díl (1997, 240 s.) obsahoval chronologický přehled událostí od 17. listopadu do 30. prosince 1989, celkem 722 položek. 2. díl (1998, 330 s.), zhruba polovina rozsahu 112 dokumentů jsou přepisy zvukových záznamů z kazet, s nimiž byla při tehdejší technické úrovni největší práce. Suk napsal také 30 stran dlouhý historický úvod a osmistránkový metodický úvod, v němž vyložil zásady aplikované v edici. Lze říct, že toto dílo představovalo začátek systematického bádání na dějinách demokratické revoluce v Československu a stalo se základem, z něhož Jiří Suk vycházel, když se pustil do druhého velkého díla svého vědeckého mládí. Tříletý grant nadace Open Society Foundation mu umožnil věnovat se mravenčímu bádání o událostech dalšího půlroku dějin do června 1990. V dalších dvou letech napsal konečnou verzi knihy Labyrintem revoluce. Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize. Od listopadu 1989 do června 1990. Kniha vyšla v roce 2003 a následujícího roku byla odměněna cenou Magnesia Litera v kategorii populárně naučná kniha a Kniha roku 2004. Jiří Suk může být právem hrdý na to, že toto rozsáhlé dílo vyšlo v 2. (2009) a pak ještě 3. vydání (2020, Academia).

Jiri Suzk, projekt 1993_s. 5      294-406x600

Od roku 2000 jsme byli každý už v jiné instituci. On nadále v ÚSD, už jako vědecký a později vedoucí pracovník (v roce 2016 s titulem DSc, Res. Prof.), já jako důchodce v ČSDS o.p.s., kde jsem až dodnes předsedou správní rady. A jejím členem je Jiří Suk, který by mi tam jinak moc chyběl. Naše cesty se tedy nerozešly. V roce 2010 napsal studii "Společně pro Chartu 77, nezávislou kulturu a svobodné Československo, nad korespondencí Václava Havla a Viléma Prečana" jako doslov knižního vydání uvedené korespondence (2011, 834 s.). Je to opravdu mimořádná studie, klíč ke všemu podstatnému, co je v korespondenci obsaženo: vývoj Charty, celý rozsah aktivit Václava Havla od března 1983 do začátku roku 1990, spolupráce domácího disentu s exilovými politickými a kulturními centry a osobnostmi i s mezinárodními institucemi a jejich představiteli. Nemusím zdůrazňovat, jak velice jsem Sukovi vděčný za to, že tak dokonale analyzoval tento historický pramen, i za výběr citátů z řady dopisů, jimiž svou analýzu dokumentoval.

V době, kdy kniha s jeho doslovem vyšla, pracoval Jiří Suk na dalším, v pořadí třetím velkým díle své dosavadní vědecké kariéry. Byla to monografie Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989, která vyšla v roce 2013 (448 s.) a již obhájil v doktorském řízení 2015–2016.

Rozsáhlá bibliografie Sukových publikovaných textů dává obraz o šíři jeho badatelského úsilí. Zde se zmiňuji jen o tom, co považuji za výrazné milníky jeho díla. Řada titulů upozorňuje na Sukův teoretický a metodologický přínos ke zkoumání dějin současnosti. Nikoli náhodou pracuje od roku 2016 v ÚSD v oddělení dějin myšlení (oddělení III. Věda, kultura myšlení).

577-412x600                647-429x600               441981             Stastne_zitrky_obalka

Zastával a zastává řadu funkcí v grémiích AV ČR, vysokých škol a v komisích řady kulturních institucí doma i v zahraničí. Tyto funkce byly skoro nad síly historika, který vidí smysl svého života především ve výzkumu a publikování jeho výsledků. To všechno jsem viděl a chápal, ale přesto jsem si v duchu kladl otázku, proč Jiří Suk jako by vědomě zavíral oči před koncepčními a personálními problémy "mateřského" Ústavu pro soudobé dějiny, které se od roku 2018 zřetelně prohlubovaly. Když však v roce 2023 vypukla otevřená krize ústavu a stala se předmětem veřejné diskuse i v médiích, vystoupil Jiří Suk ze své ulity. Okolnosti ho postavily do čela rady ústavu a v této funkci sehrál důležitou úlohu při řešení nastalé situace a při vykročení ústavu do nové fáze jeho existence.

S velkým údivem, až skoro nevěřícně jsem loni bral do rukou 18. svazek Velkých dějin zemí Koruny české, 700stránkový „špalek“ z pera Jiřího Suka – souborné dějiny Československa v letech 1956–1967. Nové téma a další milník jeho dosavadního historického díla.

340458

Teď už jen několik slov, zcela osobních. Je mi líto, že jsme oba natolik zaneprázdnění, že nám zbývá jen velmi málo času na osobní setkání spojená s debatou o historii, současných problémech české společnosti a jejího mezinárodního kontextu. Nesmírně si však cením, že si Jiří Suk vždycky najde čas, za každé situace, aby se mnou v dlouhém telefonickém rozhovoru probral otázky, s nimiž se na něho obracím. Snažím se ho takto obtěžovat co nejméně, ale potřebuji slyšet jeho názor přece jen dost často.

Odkazy