Beneš, Vojta

učitel, publicista, spisovatel a politik, představitel soc. dem. strany; bratr Edvarda Beneše

Beneš Vojta, 17. 5. 1878 Kožlany – 20. 11. 1951 South Bend (Indiana, USA), učitel, publicista a spisovatel, osvětový pracovník a politik; starší bratr Edvarda Beneše. Po maturitě na učitelském ústavu v Praze učil 1897–1908 na obecné škole v Čakovicích, od 1908 na měšťanské škole v Brandýse nad Labem. 1911–14 působil na českých školách v USA, pro něž zpracoval Českou čítanku. Těsně před vypuknutím 1. světové války se vrátil do Čech, ale již v létě 1915 odjel do Ameriky, aby zde agitoval ve prospěch čs. protirakouského odboje, zejm. mezi českými a slovenskými krajany. 1919 se vrátil do ČSR. 1919–20 ředitel měšťanské školy v Brandýse nad Labem, 1920–22 okresní školní inspektor v Praze, 1922–25 zemský školní inspektor v Čechách; místopředseda Čs. obce legionářské, předseda Zemského ústředí péče o mládež v Čechách a vedoucí funkcionář Svazu čs. učitelstva (1928–32 jeho předseda). Významně se podílel na přípravě reformy čs. školství; propagoval jednotnou školu, po níž měla následovat škola střední  (Škola  a  výchova v demokratickém státě, 1921). Od 1897 byl politicky činný v sociálně demokratické straně; 1925–35 poslanec, 1935–36 senátor Národního shromáždění. Autor didakticky laděné beletrie pro mládež (Rok na vsi, 1907; Povídky májového večera, 1924), pedagogických publikací a historicko–dokumentárních prací (Revoluční hnutí Čechoslováků amerických, 1923; Masarykovo revoluční dílo v Americe, 1920). V červnu 1939 odešel do exilu; v průběhu 2. světové války cestoval po USA a Kanadě a vyvíjel přednáškovou a publicistickou aktivitu v intencích protinacistického odboje (Žalář milionů, 1947). 1946 – 1948 poslanec Národního shromáždění za Čs. sociální demokracii; patřil k odpůrcům Fierlingerova směru, vůči němuž zásadně vystoupil na brněnském sjezdu strany v listopadu 1947. V únorových dnech 1948 inicioval výzvu české inteligence k demokratickému řešení krize (publikována 25. 2. 1948); na protest proti komunistickému převratu se 6. 3. 1948 vzdal poslaneckého mandátu. Odmítal poúnorovou linii ČSSD a její sloučení s KSČ;podílel se na formování ilegální Čs. nezávislé sociální demokracie a protirežimní rezistence.V březnu 1949 odešel do USA, kde se zapojil do činnosti čs. exilu a zápasů o jeho profil;
kriticky se stavěl k situaci v Radě svobodného Československa i ve vedení exilové ČSSD. 1950–51 spolupracovník čs. sociálně demokratického časopisu Demokracie a socialismus, vydávaného v Londýně. Propagátor evropské integrace. Svou publicistickou činnost uzavřel knihou Poslání československých krajanů v Americe (New York, 1950).