Poděkování při převzetí Ceny Friedricha Bauera

Poděkování Viléma Prečana při převzetí Ceny Friedricha Bauera za literaturu, udělené Československému dokumentačnímu středisku nezávislé literatury Bavorskou akademií krásných umění

Mnichov (Cuvilliéstheater der Münchner Residenz), 13. října 1993

Tato cena je velké uznání pro práci střediska a přijímám ji v zastoupení za mnohé. Říká se, že neúspěch je sirotek, zatímco úspěch má otců mnoho. Československé dokumentační středisko nezávislé literatury však opravdu vděčí za svůj vznik a za svou existenci úsilí mnoha lidí v mnoha zemích světa.

Na prvním místě vzniklo z díla žen a mužů české a slovenské nezávislé literatury. Členové nevelkého exilového spolku, který středisko založil a byl jeho právní základnou, se cítili být spolu s nimi účastníky duchovního vzdoru proti komunistickému totalitarismu.

Činnost střediska by v prvních letech jeho existence nebyla možná bez finanční podpory soukromých amerických nadací a Nadace Charty 77 ve Stockholmu; v letech 1987–1989 pracovní úřad v okrese Neustadt/Aisch-Bad Windsheim financoval středisku místo dokumentaristky. Stateční spolupracovníci střediska v českých zemích a na Slovensku pravidelně po léta zásobovali naše sbírky všemi novinkami nezávislé literatury. Poslové, tajní kurýři, naši dopravci umožňovali dodávky literatury a výměnu korespondence oběma směry skrze železnou oponu. K pomocníkům střediska v českém a slovenském exilu se přidružili v nemalém počtu zahraniční přátelé – příslušní mnoha národů v Evropě i v zámoří – a pomohli vytvořit síť solidarity, materiální a duchovní pomoci nezávislé intelektuální komunitě v Československu.

Všem těm, jež jsem tu stručně vzpomenul a bez nichž by naše úsilí vyšlo nazmar, patří dnes udělená cena, dnešní den je také jejich velkým dnem. Škoda, že zde nemohou být s námi. A lze jen litovat, že někteří se nedožili této radosti: za všechny jmenuji filozofa a jednoho z nejčastěji překládaných samizdatových publicistů Milana Šimečku, jehož pozůstalost patří k nejcennějším pokladům scheinfeldského archivu.

Naším nejvyšším příkazem byla služba domovu v úloze prostředníka mezi lidmi zápasícími za svobodu ve vlasti a svobodným světem. Současně jsme byli zakotveni v strukturách tohoto svobodného světa a těšili jsme se jeho pohostinství, měli jsme k dispozici jeho výhody a užívali jsme jeho předností k práci, která byla pro českou a slovenskou kulturu nezastupitelná, doma však vzhledem k podmínkám útlaku nemyslitelná.

Zde také vznikala nová kapitola společného zápasu Němců, Čechů a Slováků za společnou svobodnou Evropu. Tato stránka společných dějin nebyla ještě napsána, považujeme to za svůj úkol a povinnost v budoucnu. Je nám proto velkým zadostiučiněním, že naše práce byla takto oceněna právě v Německu. A jsme šťastni, že se tak stalo v Mnichově, který hostil v minulosti tolik literátů a umělců z českých zemí a který vždy tolik znamenal po českou kulturu.

Byli jsme si vědomi významu skutečnosti, že literární a vědecké zařízení, svým charakterem ve stejné míře české i slovenské, získalo své místo na německé půdě, a toho, jaké možnosti se tím pro obě strany otvírají. Jsme vděčni Nadaci Konráda Adenauera, jež umožnila v letech 1992 a 1993 dvě konference – I. a II. Schwarzenberské setkání –, a Nadaci Hannse Seidla, která v posledních dvanácti měsících přispívala na vědeckou práci střediska. Bohužel ani to, ani dary soukromníků na systematickou každodenní činnost střediska nestačí.

Vyznamenání, jehož se nám od Bavorské akademie krásných umění dostává, přijímáme jako závazek, abychom v nových, svobodných časech pokračovali v práci, a to s novým pracovním programem:

1. podporovat bádání o tom, jak domácí disent a exil, obojí ve spolupráci s demokratickými silami ostatního světa, napomáhaly návratu někdejšího Československa do demokratické Evropy;
2. podporovat česká a slovenská studia v zahraničí, především v německy mluvících oblastech.

Ať na dosavadním místě v Mittelfranken – pokud to momentální nepřízeň času neznemožní –, nebo v Česku – jestliže se k tomu vytvoří podmínky –, budeme v dosavadní práci pokračovat.