Dopis ministrovi kultury ČR Pavlu Tigridovi

Dopis představenstva Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v Scheinfeldu-Schwarzenbergu ministrovi kultury České republiky Pavlu Tigridovi

Praha, 15. února 1994

Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás jménem představenstva Československého dokumentačního střediska v Scheinfeldu-Schwarzenbergu (ČSDS), abychom Vás z pověření valného shromáždění našeho spolku požádali o stanovisko k možnostem působení ČSDS v České republice.

Dokumentační středisko od svého vzniku spojovalo funkce literárního archivu, specializované knihovny a badatelského, studijního, informačního a publikačního zařízení. V době nesvobody pomáhalo udržovat souvislost mezi tvorbou a aktivitami domova a exilu a bylo pojítkem mezi českými a slovenskými nezávislými intelektuály a západním světem. Bylo jedním z ohnisek duchovního vzdoru proti komunistické totalitě a složkou československého kulturního a politického exilu. Poskytovalo všestrannou účinnou pomoc disentu a občanským iniciativám v Československu.

V posledních čtyřech letech se ČSDS podílelo na vytváření svobodné kultury v domácím prostředí, přičemž nepřestávalo hrát roli badatelského a informačního zařízení v zahraničí. Nemalým dílem přispělo k tomu, že československý disent, samizdat a exil začaly být zkoumány doma i v zahraničí systematicky a nezaujatě. K aktivům ČSDS v posledních letech patří i úsilí o vzájemné česko-slovenské a česko-německé stýkání a poznávání, jak to bylo dokumentováno I. a II. Schwarzenberským setkáním.

Otázka co dále podniknout se střediskem a kde má působit zaměstnávala členy spolku i tu část české a slovenské intelektuální obce, jež byla s ČSDS po léta bytostně spojena, od prvních měsíců návratu svobody do naší země. Nemělo by smysl, abychom se na tomto místě pokoušeli tuto historii rekapitulovat. Důležité je připomenout fakt, že v září 1993 došlo k jednání mezi V. Prečanem za ČSDS a náměstkem ministra kultury ČR M. Prokopem, kdy byla z naší strany vyslovena vůle přemístit sbírky střediska do Čech a dále rozvíjet jeho činnost odtud; ministerstvo kultury při té příležitosti závazně přislíbilo najít pro ČSDS vhodné prostory a zajistit pro ně příspěvek z rozpočtu ministerstva. O tom byli informování v přítomnosti prezidenta Václava Havla čeští a slovenští spisovatelé spjatí se střediskem na setkání 1. října 1993.

Valné shromáždění našeho spolku konané v Praze 29. ledna 1994 po zevrubné rozpravě velkou většinou rozhodlo, že základní prioritou je pro nás nyní vůle a snaha přenést sbírky ČSDS do Čech a zde realizovat jeho nový pracovní program jako badatelské instituce. Teprve tehdy, když by se do konce května 1994 tato varianta ukázala neschůdnou, začalo by představenstvo našeho spolku z pověření zmíněného valného shromáždění jednat o eventuální fúzi ČSDS s některou ze zainteresovaných zahraničních (německých) institucí.

Soudíme, že ČSDS má co nabídnout. Předností jeho sbírek je zejména to, že tu jsou na jednom místě soustředěny prameny umožňující studovat historii duchovního vzdoru jedné středoevropské země proti komunistické totalitě komplexně, v širokém mezinárodním kontextu, z různých aspektů a podle zájmu odborníků mnoha oborů. Když ČSDS přebíralo v říjnu 1993 od Bavorské akademie krásných umění Cenu Friedricha Baura za literaturu, mezi jeho kvalitami a zásluhami se uváděla mj. skutečnost, že je jedinečné v dějinách evropského exilu a že patří k nejvýznamnějším archivům svého druhu v Evropě.

Cena a unikátnost tohoto souboru je ovšem v jeho celistvosti; jakékoli jeho rozdělení na jednotlivé části by sbírky ČSDS znehodnotilo. Byla by to škoda o to větší, že teprve svobodné poměry vytvářejí pro činnost ČSDS skutečné perspektivy.

Nový pracovní program ČSDS je zaměřen jednak na dějiny domácího duchovního vzdoru, opozičních hnutí a občanských iniciativ, a za druhé na dějiny českého a slovenského demokratického exilu. Jde o podporu a realizaci interdisciplinárního bádání v oboru humanitních věd a dějin literatury, směřujícího k poznání toho, jak domácí disent a exilové aktivity v těsné spolupráci s demokratickými silami v ostatním světě přispěly k návratu svobody do naší země. ČSDS má v úmyslu přinášet podněty ke zpracování dané problematiky v celoevropském kontextu.

Pro realizaci svého pracovního programu ČSDS naváže kontakty a konkrétní spolupráci s českými i zahraničními vědeckými institucemi.

Za nejdůležitější krok nyní považujeme:

• najít vhodné prostory, jež by umožnily uložit sbírky a pracovat s nimi;
• pokusit se zajistit příspěvek na činnost ČSDS z rozpočtu ministerstva kultury;
• zvolit nejvhodnější způsob organizace ČSDS na domácí půdě (příspěvková organizace zřízená ministerstvem kultury s perspektivou přeměny na neziskovou organizaci nebo sdružení občanů).

Jako v minulosti ani dnes nemáme v úmyslu čekat se založenýma rukama na dotace ze státní pokladny, budeme se snažit získat podporu zahraničních i domácích nadací a soukromých mecenášů. Avšak už náklady na samotné přestěhování sbírek do České republiky budou dosti vysoké, zvláště když ČSDS musí před tím uhradit některé své závazky v zahraničí.

V žádném případě si však nemůžeme dovolit přemístit sbírky a přenést činnost ČSDS do Čech, jestliže nebudeme mít jistotu, že jsme zde vítáni a že můžeme očekávat alespoň minimální podporu ze strany českého státu.

Se srdečným pozdravem

Vilém Prečan
předseda ČSDS

Karel Jan Schwarzenberg
místopředseda ČSDS