Řehák, Edmund

činitel lidové strany v exilu, člen Rady svobodného Československa

ŘEHÁK Edmund, 14. 1. 1914 Vídeň – 20. 5. 2000 Paříž (Francie), novinář; přední pracovník československého katolického exilu po roce 1948 ve Francii. Narodil se ve Vídni; v Československu žil jen velmi krátce, a to jako student práv a později novinář. 1938 vyslán do Paříže jako zahraniční dopisovatel Poledního listu. Po okupaci Československa s ním noviny „pro nepříznivý postoj k Říši“ přerušily kontakt. Nacistické úřady mu vyčítaly jeho články z doby anšlusu Rakouska, kde se zastával pronásledovaných osob (především Židů). Zapojil se do rodícího se zahraničního odboje. V září 1939 vstoupil jako dobrovolník do československé zahraniční armády a na jaře 1940 se účastnil bojů na řece Loiře. Po pádu Francie se mu nepodařilo dostat do Anglie. Zůstal ve Francii a byl činný ve francouzském odboji; člen československého odbojového výboru a předseda akčního výboru československé odbojové skupiny pro jižní polovinu Francie. Za bojovou účast v pověstných jednotkách francouzských partyzánů (maquis) povýšen na kapitána. Po osvobození byl za statečnost vyznamenán Válečným křížem s hvězdou, Válečným křížem s palmou a Řádem čestné legie (29. 12. 1947). V poválečném období relativní svobody pracoval jako zahraniční dopisovatel Lidové demokracie. 1947 zasílá předsednictvu lidové strany důvěrné zprávy od francouzských lidovců, že komunisté připravují v Československu puč. Krátce po únoru 1948 s ním Lidová demokracie na popud komunistů přestala spolupracovat a propustila ho ze svých služeb. Okamžitě se zapojil do protikomunistického odboje a pomáhal novým uprchlíkům. V dubnu 1948 založil v Paříži Československý pomocný výbor, který se stal pomyslným exilovým konzulátem svobodného Československa. 1948–57 prošlo péčí tohoto výboru přes 4 000 uprchlíků. Od založení Rady svobodného Československa (1949) člen jejího zastupitelstva. Vedl exilové lidovce ve Francii. 1949–74 zastupoval ČSL v ústředí Evropské unie křesťanských demokratů. Od 1949 působil též jako československý zástupce v mezinárodním evropském hnutí. Zároveň činný ve Shromáždění porobených národů, jež sdružovalo exilové organizace z Albánie, Bulharska, Československa, Estonska, Maďarska, Litvy, Polska a Rumunska, a 1956 jmenován ředitelem jeho evropské kanceláře. Jejím jménem byl oficiálně akreditován u parlamentních shromáždění Rady Evropy a států NATO a oficiálně zván na parlamentní zasedání. Činnost Shromáždění byla ukončena k 31. 12. 1989. Za svou aktivitu komunisty roku 1979 zbaven československého občanství s odůvodněním, že vykonává „protičeskoslovenskou činnost v zahraničí“.