D15.1

1977, 21. květen, Praha. – Prohlášení Václava Havla k souvislostem rezignace na funkci mluvčího Charty 77.

Prohlášení

Dne 14. 1. 1977 jsem byl vzat do vyšetřovací vazby jako obviněný z podvracení republiky (§ 98). Hlavní skutky, o něž se toto obvinění opírá, jsou – jak z vyšetřování vyplynulo – můj otevřený dopis dr. G. Husákovi z roku 1975 a podezření, že jsem byl hlavním iniciátorem a organizátorem Charty 77. Později bylo toto obvinění vyčleněno k samostatnému trestnímu stíhání a nyní jsem bezprostředně stíhán pro pokus o poškození zájmů republiky v zahraničí (§ 112) opírající se o jiný skutek. Za této situace a po odpovědném zvážení všech objektivních skutečností jsem se rozhodl nabídnout generálnímu prokurátorovi ČSSR záruky v tom smyslu, že se nebudu nadále podílet na činnosti, která by mohla být kvalifikována jako trestná. Tyto záruky, pro něž jsem se rozhodl dobrovolně a za nimiž plně stojím, obsahují mimo jiné závazek, že se za dané situace vyvaruji veřejných politických vystoupení. V protokolech konkretizujících tyto záruky jsem ovšem výslovně zdůraznil, že se nezříkám a nikdy nezřeknu svého podpisu Charty 77, respektive morálního závazku, který z tohoto podpisu vyplývá, totiž angažovat se za osoby, které se stanou obětí bezpráví, a že k tomu chci využít všech možností, které uznám za účinné, konstruktivní a v souladu s československým právním řádem. Na této skutečnosti nic nemění fakt, že jsem se za daných okolností vzdal funkce mluvčího Charty 77. Charta 77 ve svém prohlášení zdůrazňuje, že není pokusem o politicko-opoziční vystoupení, ale že jejím cílem je zasazovat se o dodržování občanských práv tam, kde podle názoru signatářů jsou porušována. Domnívám se, že postoj, který jsem vyjádřil ve svém dopise prokurátorovi, je v souladu s tímto jejím původním záměrem. Distancuji-li se od něčeho, pak pouze od kampaní, které se pokoušejí přisoudit Chartě 77 opozičně politické cíle, ať už jsou rozpoutávány v tisku zahraničním nebo domácím. Cítím se být spisovatelem, kterému není lhostejné postavení občana v jeho zemi, a nikoli politikem. Oznámení o mém propuštění z vazby, které publikovaly čs. sdělovací prostředky, kombinuje ze souvislosti vytržené úryvky mých vyjádření s formulacemi, které jsem nikdy nenapsal, čímž bohužel můj postoj značně zkresluje.

21. května 1977
Václav HavelE1Nad jménem napsaným na stroji je vlastnoruční podpis autora prohlášení, napsaný zeleným inkoustem. Předloha pochází z osobního archivu Jiřího Hájka. Václav Havel se k záležitosti – „k zhanobení“, jež na něm spáchala režimní propaganda, i k „nedozírné hlouposti“, jíž se podle vlastních slov dopustil tím, že „svůj úmysl před vyšetřovateli neutajil“ – vyjádřil později v Dálkovém výslechu. Záměry vyšetřovatelů v poslední fázi Havlova věznění lze rekonstruovat z nepodepsané a nedatované čtyřstránkové přísně tajné „informace“ napsané na základě analýzy Havlova výslechu 13. dubna 1977, který nebyl protokolován, avšak dokumentován skrytým záznamem. Záměrem státní bezpečnosti bylo především „co největší utlumení další HAVLOVY činnosti po jeho eventuálním propuštění z vyšetřovací vazby“; výslechy dalších osob se měly „provádět se záměrem diskreditace Václava HAVLA tak, aby u těchto osob vznikl dojem, že dosud získané poznatky pocházejí z HAVLOVÝCH výpovědí“. (AMV, V-33766, sv. 10, l. 161–164). K citované informaci jsou připojeny tři dopisy Václava Havla z června 1977, adresované do zahraničí, které StB zachytila. V dopise adresovaném Klausovi Junkerovi Havel svému literárnímu agentovi sděloval: „Z vyšetřovací vazby jsem byl propuštěn na základě jakéhosi příslibu prokurátorovi, že se nyní nebudu politicky projevovat v zahraničí. Ten příslib byl jen velmi stručný a všeobecný, neměl vůbec charakter jakéhokoli pokání nebo uznání vlastní viny; byl z mé strany velmi opatrně a důstojně formulován a byl jen rutinní součástí běžné žádosti o propuštění [z vyšetřovací vazby], kterou každý vězeň čas od času vznáší. Přesto byl právě teno můj příslib po mém propuštění použit proti mně: čs. sdělovací prostředky věc překroutily (…). Vůbec mne nenapadlo, že by této věci mohli takto zneužít; kdybych to býval tušil, žádný příslib bych byl nedával a zůstal bych radši ve vězení.“ (Tamtéž, l. 171 n.)

Zdroj
  • ČSDS, Sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.
Plné znění
  • In: Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy. Rok 1977. Samizdatový sborník, s. 57
  • Kniha Charty 77. (Březen – červen 1977)
  • Prohlášení V. Havla. In: Kniha Charty 77. Index 1977, s. 178–179
  • Pokus diskreditovat Václava Havla. In: Listy, roč. 7 (1977), č. 3–4, s. 31.
Komentář
  • Hejdánek, Ladislav: Dopisy příteli. Dopis č. 14. Samizdat 1977, knižně Praha 1993.
E1.Nad jménem napsaným na stroji je vlastnoruční podpis autora prohlášení, napsaný zeleným inkoustem. Předloha pochází z osobního archivu Jiřího Hájka. Václav Havel se k záležitosti – „k zhanobení“, jež na něm spáchala režimní propaganda, i k „nedozírné hlouposti“, jíž se podle vlastních slov dopustil tím, že „svůj úmysl před vyšetřovateli neutajil“ – vyjádřil později v Dálkovém výslechu. Záměry vyšetřovatelů v poslední fázi Havlova věznění lze rekonstruovat z nepodepsané a nedatované čtyřstránkové přísně tajné „informace“ napsané na základě analýzy Havlova výslechu 13. dubna 1977, který nebyl protokolován, avšak dokumentován skrytým záznamem. Záměrem státní bezpečnosti bylo především „co největší utlumení další HAVLOVY činnosti po jeho eventuálním propuštění z vyšetřovací vazby“; výslechy dalších osob se měly „provádět se záměrem diskreditace Václava HAVLA tak, aby u těchto osob vznikl dojem, že dosud získané poznatky pocházejí z HAVLOVÝCH výpovědí“. (AMV, V-33766, sv. 10, l. 161–164). K citované informaci jsou připojeny tři dopisy Václava Havla z června 1977, adresované do zahraničí, které StB zachytila. V dopise adresovaném Klausovi Junkerovi Havel svému literárnímu agentovi sděloval: „Z vyšetřovací vazby jsem byl propuštěn na základě jakéhosi příslibu prokurátorovi, že se nyní nebudu politicky projevovat v zahraničí. Ten příslib byl jen velmi stručný a všeobecný, neměl vůbec charakter jakéhokoli pokání nebo uznání vlastní viny; byl z mé strany velmi opatrně a důstojně formulován a byl jen rutinní součástí běžné žádosti o propuštění [z vyšetřovací vazby], kterou každý vězeň čas od času vznáší. Přesto byl právě teno můj příslib po mém propuštění použit proti mně: čs. sdělovací prostředky věc překroutily (…). Vůbec mne nenapadlo, že by této věci mohli takto zneužít; kdybych to býval tušil, žádný příslib bych byl nedával a zůstal bych radši ve vězení.“ (Tamtéž, l. 171 n.)

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den21
Měsíc5
Rok1977
Zpracovanýtrue
OCRfalse