D106

1979, 27. květen, Praha. – Teze o spotřebě – dokument o nedostatečném zajišťování životních potřeb čs. obyvatelstva, zveřejněný jako podklad k diskusi. (Dokument č. 26)

Po téměř rok trvajících přípravných pracích, během nichž bylo vytvořeno a široce konzultováno několik předběžných návrhů, předkládáme zde československé veřejnosti i úřadům „Teze o spotřebě“, které jsou společným dílem kolektivu autorů nejrůznějších názorových orientací. Problematika spotřeby se bezprostředním a krajně závažným způsobem dotýká každodenního života prakticky všech občanů. Náprava poměrů v této oblasti v mnoha ohledech poukazuje za rámec vytčené problematiky a není myslitelná bez zásadních změn veřejného života – ekonomickými a politickými změnami počínaje a morálním stavem společnosti konče.

Kolektiv autorů pokládal za potřebné formulovat tento dokument – navzdory rozsahu a důkladnosti přípravných prací – ve formě tezí. Neboť na všechny vzájemně souvisící obtíže a problémy, které oblast spotřeby prostupují nebo na ni bezprostředně navazují, nelze v jediném textu ani upozornit, natož je podrobně a beze zbytku probrat. Doufáme, že se předpokládaný dokument stane podnětem k široké a dlouhodobé diskusi, do níž by se měl tou či onou formou zapojit každý občan, jemuž na ozdravění naší ekonomiky a celé společnosti záleží a jenž k němu chce podle svých sil přispívat.

Očekáváme kritické připomínky k předkládaným tezím i ucelená stanoviska, zabývající se danou problematikou a jejím řešením z odlišných hledisek. Pokládáme za potřebné, aby se iniciativní skupiny občanů ujaly jednotlivých, v tomto dokumentu často jen načrtnutých problémů (např. ekologie, bydlení, zdravotnictví, sociální problematiky, problematiky důchodců či dětí, role odborů a společenských organizací aj.) a zpracovaly je formou samostatných dokumentů, případně se systematicky věnovaly kritickému zkoumání dané oblasti. Konečně uvítáme i každé konkrétní upozornění a podnět a zvláště každý pokus o praktické řešení některého, třebas dílčího problému.

dr. Václav Benda, Jiří Dienstbier, Zdena Tominová
mluvčí Charty 77.
Mluvčí Charty 77 dr. Jaroslav Šabata je vězněn.

Příloha: Teze o spotřebě

Předkládáme-li náměty týkající se spotřeby, jsme si vědomi toho, že jde o problematiku, která se bytostně dotýká většiny obyvatelstva u nás. Problémy spotřeby, zvláště nedostatky na spotřebním trhu a ve službách, patří v Československu již po léta k nejpalčivějším. Jsou komentovány v tisku, v rozhlase a v televizi, staly se neoddělitelnou součástí rozhovorů v domácnostech i na ulici. Vstoupily do literatury, filmu i televizních seriálů.

V první části dokumentu vycházíme z práva občanů na zabezpečení životních potřeb a popisujeme současný stav, těžkosti a problémy, s nimiž se u nás spotřebitelé každodenně setkávají. V druhé části se pokoušíme uvést hlubší souvislosti a příčiny tohoto stavu a nastínit cesty alespoň k dílčí nápravě. Jsme si však vědomi toho, že problém spotřeby nelze chápat izolovaně od celé řady dalších celospolečenských faktorů. Sám typ hospodářsko-politického systému, v němž žijeme, vede ke krizovým jevům a náprava v oblasti spotřeby je možná jen zásadními změnami v oblasti hospodářské a politické.

Vycházíme ze zásady, že materiální spotřeba nemůže být hlavní náplní lidského života. Chápeme ji jako jeden z předpokladů a nástrojů osvobození člověka od nadvlády věcí, jako nástroj, který člověku pomůže, aby se plně věnoval svému duchovnímu a tělesnému rozvoji a účasti na veřejném dění. Československo představuje jakousi zvláštní kvazikonzumní společnost. Poměrně velká část obyvatel se upíná k uspokojení nejrůznějších potřeb a zájmů, z hlediska jejich rozvoje mnohdy nadbytečných. Přitom je to stojí neúměrné množství energie, peněz a navíc nejsou mnohdy jako spotřebitelé uspokojeni ani ve svých základních zájmech. Spotřeba jako životní náplň se o to víc stává fetišem, oč nesnadněji se uskutečňuje. Nelze pominout, že občan, pro něhož je spotřeba hlavním rozměrem života, stává se snadno předmětem mocenské manipulace.

Úroveň spotřeby v té které zemi ovšem není jen výlučně její záležitostí. Tak jako jiné země je i Československo zařazeno do určitých hospodářských a politických souvislostí. To vede i k neustálému srovnávání a hodnocení jeho životní úrovně. Ještě donedávna mohlo být považováno za „výkladní skříň“ socialismu. Toto ocenění platí snad ještě ve srovnání s úrovní některých jiných východoevropských zemí nebo ze stanoviska chudých vrstev a oblastí světa. Neobstojí už dávno při srovnání evropském a s přihlédnutím k možnostem, jaké skýtal stav poměrně vyspělého československého hospodářství po druhé světové válce. Přitom je třeba si uvědomit, že i při současné úrovni spotřeby u nás patříme spolu s ostatními státy Evropy a Severní Ameriky k privilegované části lidstva, která má hospodářsky i kulturně značnou odpovědnost vůči chudším oblastem světa. Aby úsilí o fungující spotřebu nebylo jen aktem celospolečenského sobectví, musíme promýšlet problematiku hospodářského a spotřebního rozvoje naší společnosti v souladu s potřebami všeho lidstva. To se bezpochyby neobejde bez hluboké reflexe civilizačního typu, který se po staletí v Evropě a Americe utvářel; usilování o moc, hospodářskou a vojenskou nadvládu, manipulaci lidí a přírody, touha po zisku a orientace lidí na stále hojnější spotřebu a rozvíjení jejích technických nástrojů nás přivádějí v posledních desetiletích na pokraj katastrofy.

Na tomto pozadí nám jde o rozumnou a střízlivou spotřebu, která uvolňuje energii občanů pro cíle a rozhodnutí, jimiž dostojíme i svému lidskému poslání v rámci celosvětovém.

„Má-li člověk přežít jako humánní bytost, musí být připraven zříci se některých svých dnešních výhod ve prospěch příštích generací.“ (Z 2. zprávy Římského klubu)

I

1.1. Uspokojení spotřebitelských zájmů je jedním z nejdůležitějších požadavků lidské existence. Nejzákladnější lidské právo – právo na život – by se změnilo v prázdnou formuli, kdyby nebylo naplňováno promyšleným celospolečenským úsilím o zabezpečení lidských potřeb, o odstraňování starostí v této oblasti.

1.2. Zásada obrany těchto zájmů je vyjádřena ve Všeobecné deklaraci lidských práv (článek 25) i v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (článek 7, 11 a 15). Článek 11 citovaného paktu stvrzuje „právo každého na přiměřenou životní úroveň pro sebe i svou rodinu, zahrnujíc v to výživu, šatstvo a byt, a na neustálé zlepšování životních podmínek“. Podle článku 7 tohoto paktu se rozumí spravedlivou odměnou za práci taková odměna pracovníka, která zaručí tuto přiměřenou životní úroveň nejen jemu, ale i jeho rodině.

2.1. Specifikem Československa jako zvláštní odrůdy konzumní společnosti je rozpor mezi orientací poměrně velké části obyvatel na intenzivní spotřebu a mezi nedostatečným ekonomickým zabezpečením této spotřeby.

2.2. Spotřebitelé v Československu se neustále setkávají s nedostatkem toho či jiného druhu zboží, s úzkým sortimentem zboží, velmi často také s jeho nízkou kvalitou. Střetávají se s nejrůznějšími překážkami ve službách, trpí neuspokojivými podmínkami spotřeby, které jsou nedůstojné kulturního člověka. Máme tu na mysli hlavně dlouhé čekání ve frontách, a to i na základní potraviny, prodej pod pultem za úplatek nebo protislužbu, neochotu mnoha pracovníků obchodu a služeb apod.

2.3. Chronické napětí mezi poptávkou a nabídkou, neustálá nedostatkovost a zúžený výběr kvalitního zboží způsobuje, že u nás se ani tak nenakupuje, jako daleko spíše shání. Možno říci, že spotřebitel vyráží do ulic s vědomím, že každé zboží může v obchodech kdykoli chybět. Kromě periodicky chybějících druhů zboží jsou i takové, jejichž nedostatek či neexistenci pociťuje spotřebitel již celé roky. Je to například kvalitní maso a vnitřnosti, kvalitní zelenina a ovoce, jejich širší sortiment, určité druhy nářadí, náhradních dílů, stavebních prvků, nábytku, určité druhy praktického moderního oblečení a obuvi, o knihách a uspokojování některých dalších kulturních potřeb ani nemluvě. Přitom si spotřebitel ani nemůže být jist, zda obchod nebude pod nějakou záminkou uzavřen (inventura, přejímka zboží, adaptace, nemoc, dovolená, školení), zda bude požadovaným zbožím zásoben apod. S vědomím, že musí koupit první vhodné zboží, protože není jistota, zda je dostane jinde a jindy, nakupuje mnohý spotřebitel i zboží značně nekvalitní, neúměrně drahé a často i zbytečné. Ukázkou toho bývají zvláště předvánoční hony za dárky, jež bývají příležitostí skrytého zdražování, výprodeje „ležáků“ a jiných nešvarů.

Cesty spotřebitele za nákupem se neustále prodlužují, mimo jiné i proto, že jsou rušeny takzvaně nerentabilní malé prodejny a výstavba moderních obchodů se za potřebami konzumentů často značně opožďuje či není vůbec plánována. Zvláště obyvatelé některých menších obcí i částí měst trpí nevyhovující prodejní dobou, neodpovídající sítí obchodů a jejich malou kapacitou, nedostatečným zásobováním obchodů potravinami a jinými předměty denní potřeby. V obchodech, a to často i v těch moderních, podstupuje občan dlouhé vystávání ve frontách, což je východoevropské specifikum, které se už stalo součástí trpitelské mentality většiny obyvatel.

2.4. Lze spolehlivě odhadnout, že shánění předmětů denní či dlouhodobější spotřeby, nejrůznější zařizování a obstarávání zabírá občanovi neúměrně mnoho času. Tak se spotřeba, obstarávání služeb a jiných záležitostí stává vynucenou životní náplní všech československých obyvatel, zvláště žen. Tato situace kontrastuje se zvyšujícími se nároky v pracovní oblasti, je v rozporu s vyhlašovanými perspektivami takzvané vědeckotechnické revoluce, je vážnou překážkou vzdělávání, zvyšování kvalifikace, rozvoje osobnosti, výchovy dětí a dokonce i normální pracovní výkonnosti.

2.5. Dodavatel se stal pánem zákazníka i maloobchodu. To vede k tomu, že se spotřebitelé snaží prodavače si naklonit, případně podplatit, aby získali nedostatkové nebo vytoužené zboží. Nechceme napadat poctivé pracovníky obchodu, potýkají se s řadou problémů, mnozí se však přizpůsobili danému stavu a neodmítnou úplatek za prokázanou službu. V situaci nerovnováhy trhu jsou spotřebitelé denně poškozováni porušováním pravidel a předpisů, které byly vytvořeny na jejich ochranu. Navíc je dodržování těchto předpisů kontrolováno neúčinně. Pro spotřebitele, zvláště v menších obcích, kde zákazník nezůstane anonymní, jsou pomalu k nepotřebě i knihy přání a stížností. Každý, kdo je odkázán na jediný obchod, si rozmyslí, má-li si takto sám zavřít dveře a navíc vyvolat nežádoucí pozornost některých spoluobčanů.

2.6. V kulturní oblasti je krizová situace spotřeby znásobena nesvobodou slova, umělecké tvorby a vědeckého bádání. Náklady knih jsou určovány podle ideologických záměrů držitelů státní moci, celá řada literárních, výtvarných a hudebních děl je zakázána. Dlouhé fronty před knihkupectvím ve dnech, kdy má vyjít něco trochu zajímavého, ukazují hlad po kultuře a nedostatečnou nabídku. Navíc ceny řady kulturních potřeb patří mezi nejrychleji rostoucí.

2.7. Podobně jako obchod i služby trpí většinou nedostatečnou kapacitou a rozmanitostí, nedostatkem náhradních dílů, malou ochotou, nepružností, nekvalitní a neefektivní prací. Ani zde nemá spotřebitel možnost výběru. Většinou je nucen použít daleko široko jediné opravny, čistírny, prádelny apod. Některé národní výbory se zcela nedostatečně starají o to, kde si lidé mají sehnat řemeslníky a opraváře, a tak bují melouchářství, svépomoc za protislužbu apod. V této souvislosti musíme poukázat na postupné ubíjení a znehodnocování některých tradičních řemesel, jako je krejčovství, obuvnictví, truhlářství, zámečnictví, řada uměleckých řemesel apod. Mnohé služby u nás zcela chybí nebo jsou zcela výjimečné, např. rozvážka mléka a pečiva po domácnostech, praní plen v prádelnách, sběrny prádla s rozvážkou apod. Ceny služeb, zvláště některých jejich druhů, velmi rychle rostou.

Do oblasti služeb v širším smyslu patří i hromadná doprava, jež je stále častěji předmětem nespokojenosti obyvatelstva. Meziměstské a městské autobusové spoje mají zvláště ve špičkách nedostačující kapacitu, vlakové spoje jsou namnoze pomalé, vozy a nádražní prostory většinou naprosto nevyhovují hygienicky. Navíc je železniční osobní doprava v poslední době časově nespolehlivá, protože se preferuje doprava nákladní.

2.8. Neefektivní hospodaření, nekvalitní výroba a spotřebitelské potíže vedly ke vzniku takzvaného druhého ekonomického okruhu, jenž vlastně udržuje život mnoha lidí na snesitelnější úrovni a zároveň posouvá společnost k břehům jakési novodobé naturálně hospodařící společnosti. V tomto okruhu působí i různí makléři, kteří pomocí známostí, úplatků a protislužeb dokáží sehnat cokoli. Špatně fungující služby nahradili meloucháři a ceny za jejich činnost jsou většinou patřičně vysoké. Nutno ale zároveň přiznat, že za daného stavu by bez nich některé práce ve stavebnictví, údržbě a opravárenství nikdy nebyly vykonány.

Do druhého ekonomického okruhu patří i naturální výměna, kterou uskutečňují mimo jiné i prodavači různých obchodů. Pracují podle zásady „ty mně – já tobě“. V řeznictví schovají játra prodavačkám z textilu, ty už mají připravené punčochové kalhoty. Prodejna potravin se revanšuje balíčkem kakaa. V prodejně tabáku pamatují na ty ostatní se spartami. Mototechna může za gumičky do brzdových válečků dostat vše, co potřebuje. Tato výměna funguje i mezi podniky, mezi řidiči, mechaniky, zásobovači apod.

Různé služby a protislužby si různí lidé poskytují často nikoliv „ze svého“, ale na účet celé společnosti, z podnikových zdrojů apod. Někdy jsou to také honosné dary; čím vyšší funkce – tím jsou nákladnější. Státní prostředky se tak přelévají do oblasti dodatečných nekontrolovatelných příjmů těch obyvatel, kteří jdou jen za svým ziskem. Kontrolní orgány nejsou schopny postavit těmto příjmům hráz, protože nejsou s to odstranit jejich příčiny.

2.9. Spotřebitelé, ale též pracovníci obchodu a služeb se často ocitají ve složité právní situaci. Ve společnosti totiž působí dvojí právo; jednak právní normy oficiálně vyhlášené zákony a jinými právními předpisy; jednak běžná právní a morální praxe, která je se zákony a předpisy často v příkrém rozporu. Někdy se různé přestupky a přečiny tolerují a jindy se proti nim vedou kampaňovité akce. To způsobuje právní nejistotu, jež bývá často využívána. Spotřebitelé, meloucháři, ale i mnozí pracovníci družstev a podniků musí porušit určitá ustanovení, chtějí-li, aby práce byla vykonána. Za některé výrobky a služby, jež nelze získat regulérně, se běžně platí zpropitné, „všimné“ či „vsuvné“. Už nejde o odměnu za mimořádnou ochotu nebo pečlivost. Také mnozí prodavači a vedoucí prodejen či restaurací musí podplatit dodavatele či rozvážejícího řidiče, aby měli zboží včas a v dostatečném množství. Systém korupce se stal i součástí mezipodnikových vztahů. Bohužel se uplatňuje i ve zdravotnictví, ve školství a ve správních orgánech.

2.10. Krizové příznaky československého hospodářství, které se tak vážně promítají do oblasti spotřeby, se výrazně projevily v minulé zimě. Časté vypínání elektrického proudu, poruchy v dodávce tepla celým sídlištím, nedostatek uhlí i pro maloodběratele, vážné poruchy v dopravě a rozvážce zboží dosvědčily nejen neschopnost řešit dané problémy za ztížených klimatických podmínek; prokázaly mnohem hlubší hospodářsko-politické nedostatky, zvláště nekvalifikované řízení.

2.11. Existuje však skupina obyvatel, pro něž starosti běžného spotřebitele neexistují nebo téměř neexistují. Tito privilegovaní nakupují ve zvláštních prodejnách s exkluzivním sortimentem zboží a s dodávkovou službou, často na šek a bez osobní účasti. Privilegovaní znají pojem nedostatkové zboží jenom z tisku nebo z doslechu. Vysoce nadprůměrný příjem zbavuje takového privilegovaného spotřebitele jakýchkoli starostí, jež má spotřebitel neprivilegovaný.

Také síť prodejen Tuzexu jako instituce, předpokládající spotřebitele privilegované přílivem tvrdých valut a pak ty, kteří jsou ochotni zúčastnit se pokoutního nákupu bonů, je výrazem neoprávněné nerovnosti v oblasti spotřeby. V podmínkách nedostatku kvalitního a módního zboží za domácí měnu je Tuzex zařízením, jež plodí řadu zcela nežádoucích a nemorálních jevů.

3.1. V Československu rostou ceny a životní náklady. Dokonce oficiální Statistická ročenka z roku 1978 do určité míry tato fakta odráží. Podle ní indexy cen vzrostly v roce 1977 ve srovnání s rokem 1968 na 110,8. Nejvíce vzrostly ceny brambor (180), obuvi a kožené galanterie (123), zařízení (119,3) a potřeb pro domácnost (126,2), kulturních potřeb (127,3), stavebních potřeb (130,2), restauračního stravování (113,8), dopravy a spojů (118,1), osobních služeb (119,2), stavební a bytové údržby (129,2). – Ze sledovaných 30 druhů zboží a služeb klesly dle ročenky jen ceny mléka a mléčných výrobků (99,9), vajec (91,0), tuků (96,2), paliv (99,0) a závodního stravování (96,8). Přitom je třeba vědět, že oficiální index je získáván na základě cen tzv. reprezentantů – tj. sledovaných druhů zboží a služeb. Taková statistika však nezachycuje tzv. inovace, módní přirážky, zhoršování kvality, zavádění nových druhů a názvů zboží s vyššími cenami, snižování množství při ponechání původní ceny i jiné způsoby skrytého zdražování. Nemůže samozřejmě zachytit ani nejrůznější formy úplatků, cestovného a časových nákladů, které spotřebitel vynaloží, aby některé druhy zboží získal.^{1U čtenáře Statistické ročenky lehce vznikne
dojem, že sledované reprezentační vzorky vůbec neexistují. Pro ilustraci uvádíme
část tabulky ze Statistické ročenky:
D106 Tab 1
Připomínáme, že např. v roce 1964 byla v Domě módy v Praze prodávána „luxusní
novinka“ – košile s pruhy – za 120,– Kčs a dnes stojí obyčejná popelínová běžně
160,– Kčs, kdežto tzv. luxusní i 320,– Kčs – opět v Domě módy. Podobně je to
i s řadou dalších „reprezentantů“ druhů zboží.}

3.2. Pro oficiální statistiku je příznačné, že nezobrazuje skutečnou strukturu obyvatelstva podle socioprofesních skupin, hospodářských odvětví a uvnitř nich ještě podle věku, pohlaví, druhů rodin, vzdělání, příjmů apod. Obraz této lomeně diferencované a znázorněné struktury obyvatelstva by byl nesporně poučný i pro posouzení životních nákladů, struktury spotřeby a životní úrovně jednotlivých skupin. V takovém obrazu by například příslušníci širší vládnoucí skupiny, kteří se svými příjmy i rozsahem spotřeby tak liší od ostatních obyvatel, museli být posuzováni samostatně. Hlubší pohled na statistiky příjmů, výdajů a dnes již obrovských celkových úspor by také ukázal, jak příkré rozdíly existují v naší společnosti, navzdory všem počátečním snahám o zrovnoprávnění až nivelizaci.

V Československu existuje skupina obyvatel, kteří žijí v situaci vážného nedostatku. Jak ukazují statistiky příjmů, v sociální struktuře ČSSR je vějíř na straně chudoby rozevřený v podobných relacích, jaké existují v rozvinutých západních zemích.

Podstatný rozdíl mezi situací spotřebitele u nás a v západních zemích je ovšem v tom, že za průměrný příjem, z něhož se relace odvozují, je možno v naší zemi získat mnohem méně hmotných statků než ve zmíněných zemích. Statistiky dostupné veřejnosti nezahrnují některé údaje, jako je reálná hodnota mezd nebo srovnání růstu mezd a cen, které jsou běžně publikovány ve většině zemí, např. v NSR.^{2V publikaci Fakta, data a čísla, jež byla dostupná
návštěvníkům výstavy o NSR v Praze, byla zveřejněna statistická tabulka, jež
dokládá, co si mohl koupit západoněmecký průmyslový dělník za svou mzdu v roce
1958 a 1974.
D106 Tab 2
Jestliže víme, že průměrná mzda „pracovníků v průmyslu“ (dle Statistické
ročenky) činila v roce 1977 asi 2500 Kčs a průměrná hodinová mzda tedy 13,90
Kčs, můžeme pomocí snadných výpočtů srovnat reálnou hodnotu mezd. Na 1 kg másla
I (40 Kčs) pracuje u nás dělník v průměru 2 hodiny 55 minut, zatímco v NSR roku
1974 pouze 48 minut.},^{3Následující údaje pocházejí
z rukopisné studie, vypracované na podkladech z katalogů firem Neckermann
a Quelle, z katalogů velkých obchodních domů, Mezinárodního úřadu práce v Ženevě
(MÚP – BIT); autoři se dotazovali zastupitelských úřadů a vybraných osob
v zahraničí a sami navštívili obchodní domy a obchody v Československu
a NDR. Mezinárodní srovnání pracovních nákladů vynaložených na strojírenské
zboží k vybavení domácností (v hodinách pracovní doby, zaokrouhleno). Údaje
pocházejí většinou z roku 1977:
D106 Tab 3}

4.1. Zároveň s tím, jak narůstají krizové jevy v československém hospodářství a v celé společnosti, jsou postupně omezovány některé základní vymoženosti tzv. terciární sféry a oblasti společenské spotřeby. Zhoršuje se celková úroveň zdravotnictví a školství. Oprávněné nároky na důkladné lékařské vyšetření, odborný zákrok, účinné léky, dobrou zdravotní péči nebo na kvalitní vzdělání a výchovu dětí se staly pro mnohé obyvatele předmětem značných starostí a často dokonce výdajů. Jsou omezována nebo odstraňována některá účelná zařízení každodenního života, například závodní stravování, jež je mnohde nahrazováno příspěvky na podstatně dražší stravování v restauracích. Málokdo se důkladněji zamýšlí nad každodenní výživou pracujících, například nad možnostmi nákupu vydatných svačin v dopoledních hodinách pro dělníky pracující na stavbách, silnicích a ulicích, ale i v závodech a zemědělských provozovnách. Zdravotním hlediskům výživy obyvatelstva je vůbec věnována nedostačující pozornost. Značné problémy vyvolává také nedostatek míst v mateřských školách a jeslích. Mnohé služby, které by měly programově usnadňovat život rodin s dětmi, zaměstnaných žen a všech těch, kteří se chtějí plněji věnovat rozvoji své osobnosti, nejsou zabezpečovány v dostatečném objemu a kvalitě, namnoze zcela chybí.

4.2. Společnost, v níž byly zestátněny zdroje národního bohatství, měla možnost – za předpokladu demokratického a kvalifikovaného řízení hospodářství – daleko intenzivněji posílit oblast společenské spotřeby (zdravotnictví, školství, hromadná doprava apod.), aniž by zúžila a znivelizovala spotřebu realizovanou osobními příjmy obyvatel. Tato šance však nebyla využita nebo byla využita jen zčásti. Jednou z příčin byla ta skutečnost, že zestátnění výroby neznamenalo její zespolečenštění ve smyslu účinné společenské kontroly a řízení, nýbrž se stalo nástrojem absolutního zvládnutí hospodářství a celé společnosti z jednoho mocenského centra. Tato moc dává záměrně přednost převážně soukromým formám životního stylu. Proto se nepřímo podporuje automobilový boom při špatné hromadné dopravě, kupování průmyslového zboží při nedostatku kvalitních a levných půjčoven, praní a vaření doma místo dobře fungujících prádelen a stravoven, prodejen polotovarů apod. Obě formy životního stylu, forma spíše individuální a spíše kolektivní, mají mít rovné možnosti uplatnění a musí být rozumně vyvažovány.

4.3. Také výstavba a udržování bytů, po dlouhou dobu zahrnované do sféry společenské spotřeby, se stále více přesouvají na bedra jednotlivců a rodin, ať již ve formě družstevní, svépomocné či vynucované individuální výstavby. Bytový problém v Československu, zvláště ve velkých městech, nabývá obrovitých rozměrů. Stavební kapacity nestačí na jeho řešení, za výstavbou holých „bytovek“ pokulhává bytová a tzv. občanská vybavenost, není dokončena výstavba inženýrských sítí, vytápění apod. Čekací lhůty na byty v družstvech pro mladé lidi a rodiny vzrostly ve velkých městech na dlouhou řadu let. Svépomocná družstevní výstavba představuje jednu z forem, jak získat byt v kratší době. Ovšem odpracování 1–2 tisíc hodin na jeden byt při plném zaměstnání představuje velkou fyzickou i duševní zátěž, ohrožující někdy i zdravotní stav družstevníků. Státní výstavba se postupem času stala doménou privilegovaných, protekčních a ze zvláštních důvodů preferovaných obyvatel. Podniková výstavba je sice většinou výhodná, ale pracovník je jejím prostřednictvím svázán s podnikem, někdy až způsobem nevolnickým. Individuální výstavba je náročná finančně, fyzicky a hlavně nervově, protože sehnat stavební materiál, dovoz, pomoc řemeslníků apod. „stojí nervy“ víc než jakékoliv jiné podnikání. Výstavba rodinných domků „na klíč“ je zatím omezená a velmi nákladná.

Bytový problém vyhrocuje morální krizi. Množství mladých lidí odkládá založení rodiny, četná mladá manželství se rozcházejí v důsledku nedostatečného bytového prostoru a pro nesoulad se spolubydlícími rodiči či příbuznými. Získávání nových i starších bytů je velmi často spjato s korupcí a diskriminací.

Místo aby bylo právo občana na přiměřený byt vyhlášeno za jedno ze základních občanských práv, místo aby výstavba a údržba bytů i domů s jejich vybaveností byla samozřejmě považována za jednu z ekonomických priorit a jí byly přizpůsobeny hospodářské programy a plány, ponechávají řídící orgány řešení této základní životní otázky na občanech jako jednotlivcích, podle hesla „ber kde ber“ a prohlubují tak jejich oprávněnou nespokojenost. Tendence k omezování státní a družstevní bytové výstavby v poslední době jsou toho dokladem.

4.4. Zvláštní kapitolou oblasti společenské spotřeby je stále nedostačující zdravotní a sociální péče o staré občany a reálné znehodnocování starobních i invalidních důchodů v důsledku postupující inflace. Krajně nespravedlivá je bezpochyby narůstající nerovnost co do výše důchodu u starobních důchodců různých etap a skupin; zcela neoprávněná je pak preference důchodců z mocenských skupin.

4.5. Zanedbáváno je také životní prostředí. Zcela nevyhovující je veřejná hygiena, špatná úroveň mnoha pracovních prostředí, udržování čistoty a estetického vzhledu vesnic a měst. Je očividné, že na tyto účely by mělo být věnováno mnohem více finančních prostředků a kvalifikované péče.

4.6. Místo toho, aby se rok co rok oblast společenské spotřeby zdokonalovala a rozšiřovala, míra uspokojování společenských potřeb ve zdravotnictví, školství, sociální péči, službách, tělovýchově, kultuře a osvětě stagnuje nebo se zhoršuje. Tak například byl velmi omezen dovoz léků, naprosto nedostatečné jsou mzdy některých kategorií pracovníků ve zdravotnictví, sociální péči, v obchodě a v některých službách, nezdokonaluje se technické vybavení některých úseků zdravotnictví, za potřebami pacientů zaostává výstavba nemocnic, také však nestačí výstavba domů sociální péče, specializovaných dětských domovů, kulturních klubů a kulturních domů, tělocvičných zařízení, knihoven a čítáren apod.

Proti tomu neúměrné náklady jsou věnovány jiným centrálně preferovaným oblastem, například modernizaci a rozšiřování policejního aparátu, posilování branné moci, výstavbě neúměrně nákladných budov mocenských orgánů apod.

II

5.1. Problémy nedostatečného uspokojování spotřebitelských zájmů neodlučně souvisí se způsobem vývoje československého hospodářství a celé společnosti. Jsou výrazem hlubších problémů politických, sociálních, ekonomických, morálních a kulturních. Byrokraticko-centralistický a nedemokratický hospodářský systém je výrazem rozporu mezi společenským charakterem práce a dominantním postavením mocenského centra. Současná ekonomika nezná zdravou konkurenci podniků a výrob, nepreferuje skutečné zájmy člověka, rozmanitých sociálních skupin a společnosti. Centralistický hospodářský systém plodí nezdravé vazby mezi obchodem a výrobou, vyvolává chronickou nerovnováhu na spotřebním trhu, finanční a měnovou politikou vytváří poměrně značnou poptávku, jíž však neodpovídá nabídka zboží jak celkově, tak v žádané struktuře. Maloobchod rozděluje, co bylo vyrobeno, aniž sám může výrobu aktivně ovlivňovat. Převládá diktát výroby, nikoliv potřeby spotřebitelů a odběratelů. Trh spotřebním zbožím se vyvíjí téměř bez vlivu spotřebitelů a solidně založených výzkumů trhu.

Nedemokratické rozhodování a zcela nevyhovující stav ekonomiky s narůstajícími nepořádky, neuvěřitelným plýtváním^{4Viz práci prof. dr. V. Kadlece Když se plýtvá
miliardami, Praha 1979. Publikováno rukopisně v samizdatu, část v Ekonomické
revui 1979, samizdat.} a nekvalifikovaným řízením činí lidi lhostejnými k práci, společnosti a často i k vlastním životním perspektivám. Odcizená práce je tak protějškem odcizených zájmů; k nim patří i náhražková nadbytečná spotřeba v podmínkách nedostatku. Stejně jako špatně fungující spotřeba přivazuje člověka ke starostem o denní chléb a k neustálému obstarávání základních potřeb, představuje nadbytečná spotřeba iracionální honbu za stále dokonalejšími a módnějšími druhy zboží, za novými a novými symboly blahobytu, a udržuje člověka v nesmyslném a vyčerpávajícím kolotoči. Stávající politický režim podporuje rozsáhlou privatizaci života, orientaci na konzum, aby eliminoval skutečné zájmy obyvatel, především tvořivost, kritičnost a zájem o věci veřejné. Duch maloměšťáctví se tak přes všechno ujišťování o opaku stává každodenní skutečností i nepsaným programem oficiálního životního stylu a způsobu. Typický rys maloměšťáctví – urputná snaha získat na uspokojení svých nároků co nejvíce peněz a výhod – svazuje v našich podmínkách tak či onak jedince s daným politickým systémem, činí ho na něm daleko závislejším a mnohem méně svobodným než toho, kdo podřizuje své potřeby vyšším ušlechtilým zájmům: svému vzdělávání, výchově dětí, tvořivému povolání či zájmu, nezávislé účasti na věcech veřejných, pomoci svým spoluobčanům apod.

5.2. Situaci ve spotřebě a celém hospodářství zostřuje nepříznivý vývoj československého zahraničního obchodu. Podle statistických ročenek činilo celkové pasivum zahraničního obchodu od roku 1970 do roku 1977 1531 milionů Kčs, z toho saldo se socialistickými zeměmi – 654 milionů korun. Nejtíživější stav je v obchodě s vyspělými kapitalistickými státy, kde celkové saldo za uvedené období činilo – 8 350 milionů Kčs. Situaci poněkud zlepšuje aktivní saldo s rozvojovými zeměmi ve výši + 473 miliony Kčs.^{5Saldo čs.
zahraničního obchodu v letech 1970–1977 (zpracováno dle Statistické ročenky):

D106 Tab 4} Celá skutečnost je o to horší, že údaje ve statistických ročenkách jsou udávány v Kčs f[ran]co hranice – čili v devizových korunách. V současné době se devizová koruna pohybuje v průměru na úrovni 3,50–4,00 Kčs vnitřních cen. Z toho všeho je patrné, že mnohé hospodářské problémy mohly být překonány jen díky rostoucí zahraniční zadluženosti. Tyto dluhy budeme muset v příštích letech splácet, což se nutně projeví ve stagnaci či poklesu životní úrovně, zvláště u některých sociálních vrstev.

Dalším faktorem, který hospodářskou a tím i spotřebitelskou situaci vyhraňuje, je energetická krize a růst cen surovin.^{6Viz studie doc. ing. R. Zukala publikovaná
v Ekonomické revui a rukopisně.} Vliv těchto faktorů je opět zesilován nepříznivou strukturou československého zahraničního obchodu, zvláště vynucovaným vývozem hutnických výrobků, velkých strojů a jiných zařízení, výrobně náročných na spotřebu energie a materiálu. K tomu se pojí snižování dovozu spotřebního zboží a zvyšování jeho vývozu. Zatímco dříve získávalo československé hospodářství devizy vývozem kvalitních strojírenských výrobků, dnešní jejich nízká úroveň (včetně nedostatku servisu a náhradních dílů) nutí ke zvýšenému vývozu poměrně kvalitních spotřebních předmětů, které pak na vnitřním trhu chybějí. Tak se z Československa nevyvážejí jen jízdní kola, kvalitní textil, ale i kvalitní maso. Vyvážejí se i vysoce cenné suroviny jako uhlí a dřevo; o podmínkách vývozu uranu nejsou dostupné informace. Spotřební zboží je tedy zdrojem, z něhož státní pokladna čerpá dodatečné fondy pro vývoz, a tím nadměrně ochuzuje vnitřní trh. Nedostatek devizových prostředků zároveň neumožňuje zásobovat vnitřní trh takovým zahraničním zbožím, jaké náš průmysl nevyrábí nebo jaké vyrábí v nedostatečném objemu a kvalitě.

5.3. Vládnoucí skupina se dostala do obtížné situace. Uvědomuje si její vážnost, ale zásadnějších změn se bojí. Lid pro ni existuje převážně jako faktor, s jehož spokojeností či nespokojeností je třeba počítat pouze do určité míry. A tak se zoufalé výzvy k pracovní aktivitě pojí s odborně nepřipravenými náhlými rozhodnutími, která svou formou naprosto odporují proklamovaným socialistickým principům. Jsou to různá rozhodnutí o úpravě mezd, o zvyšování cen, o změně pracovní doby apod. Nedemokratičnost těchto rozhodnutí je možná jen v podmínkách obecné lhostejnosti obyvatel, kterou nelze vysvětlovat jen strachem. Tato lhostejnost, doprovázená mnohdy i lajdáctvím v práci, vyplývá z vědomí marnosti dobré práce, jež je denně znehodnocována neodborným řízením, pochybenou kádrovou politikou a nedemokratickým rozhodováním. Hmotné stimuly podporují většinou formální loajalitu a nikoli vyšší pracovní výkon; jsou to mnohdy spíše stimuly spěšné, nekvalitní a neefektivní práce.

5.4. Tíživá situace spotřebitelů má tedy hluboké kořeny v samotných základech typu daného socioekonomického systému. Bylo by ale nesprávné, kdybychom proto celou problematiku předem odsunuli jako neřešitelnou. Řadu dílčích problémů lze postupně řešit i nyní; záleží na každém z nás. Pokud to podmínky umožňují, je třeba při každé příležitosti vyjadřovat zásadový postoj k nedostatkům: odmítat korupci, prosazovat společensky prospěšnou a kvalifikovanou práci, odsoudit lajdáctví a různé nepořádky v okruhu své působnosti a možného vlivu.

5.5. Stejně zásadové postoje bychom měli zastávat a vyjadřovat i v oblasti spotřeby. Velkým přínosem pro obranu spotřebitelských zájmů by mohla být organizace spotřebitelů, účastnící se rozhodování o spotřebě, cenách, distribuci, prodeji, službách a zčásti i o výrobě. Taková organizace by sjednotila dosud atomizované spotřebitele v nezanedbatelnou sílu. Mohla by mít k dispozici spotřebitelské právní poradny, veřejné zkušebny výrobků, podmínky pro shromažďování spotřebitelů a pro jejich diskuse, mohla by bránit zjevnému i skrytému zdražování apod.

Veřejnost musí mít své vlastní nezávislé instituce, které by chránily spotřebitele a vyjadřovaly jejich mínění. Zmíněná organizace by mohla být dotována příspěvky z maloobchodního obratu, z fondů průmyslových podniků, odborových organizací apod. Měla by mít také časopis, v němž by byly zveřejňovány informace o různém zboží a službách, výsledky testů kvality, názory spotřebitelů, ale také ceníky, statistické přehledy cen a mezd, výpočty spotřebního koše,^{7Skutečný vývoj životních nákladů by mohl
za určitých předpokladů hodnověrně prokázat tzv. spotřební koš. Je to souhrn
životních potřeb průměrné rodiny (například čtyřčlenné, žijící ve městě),
jmenovitý seznam všech čtvrtletních výdajů od nájemného přes ošacení, potraviny,
poplatky za služby, kulturu, rekreaci apod. Tento seznam, ve kterém je každá
položka přesně vyjádřena (např. dvoupokojový byt II. kategorie, 38 kg obyčejného
chleba, 15 vstupenek do kina) se nemění, avšak čtvrtletně je dosazována skutečná
cena každé položky. Metoda spotřebního koše se v Československu ve statistice
používá, ale údaje jsou zveřejňovány pouze v odborném tisku.} mezinárodní spotřebitelské informace a srovnávání, výsledky výzkumu trhu a různé problémy prodeje, jako je chování prodavačů a spotřebitelů atd.

Také do rozsahu, struktury a kvality společenské spotřeby by měli mít lidé možnost mluvit. Měli by spoluurčovat, kolik by se mělo vydávat na ten či onen účel (na zdravotní péči, školství, výchovu, sociální péči, kulturu, udržování životního prostředí apod.). Tyto otázky by měly být předmětem celonárodních diskusí. Nakolik se občané omezí ve svých soukromých výdajích a kolik dají ze společenského produktu na společné potřeby, o tom musí rozhodovat také společně. A výsledek bude záviset na jejich občanském uvědomění a solidaritě.

5.6. Podobně jako jiné oblasti našeho života, tak i oblast spotřeby trpí nedostatečnou informovaností občanů. Celá problematika spotřeby by měla být neustále a průběžně sledována ve zveřejňovaných statistikách, v kritických projevech, v tisku, rozhlase a televizi, a to nikoliv jako propaganda, ale jako podrobná a solidní informace občanům, jednotlivým organizacím a institucím. Zmíněné problémy by mělo projednávat Federální shromáždění a obě národní rady, a to z hlediska mzdových diferencí, růstu životních nákladů, rozvoje výroby apod. Regulace potřeb a výchova k přiměřené spotřebě by měla být prováděna v souvislosti s kultivací životních a hodnotových orientací jednotlivců a různých skupin, hlavně mládeže.

5.7. Důležitou roli by na tomto poli měly sehrát odbory. Jejich povinností je pečlivě sledovat životní náklady, pohyby cen a mezd, publikovat svá stanoviska ke změnám v životní úrovni různých sociálních skupin, například důchodců, rodin s dětmi apod. Odbory se mají vyjadřovat ke zdražování, k mzdovým reformám podobně jako ke změně pracovní doby a jiným životním otázkám. ROH v Československu pravděpodobně nemá orgány či instituce, jež by se kvalifikovaně analyticky zabývaly životní úrovní různých skupin pracujících, nerovnoměrným růstem mezd, nedostatky v uspokojování různých potřeb; nemá orgány, které by samostatně různé nedostatky zjišťovaly, veřejně publikovaly a předkládaly nezbytná řešení.

5.8. Občané by měli už dnes využívat všech dostupných forem ke kritice v oblasti spotřeby, a to ve sdělovacích prostředcích, na schůzích, v odborech, na besedách s poslanci apod. Zůstávají-li řídící struktury v centru i oblastech a místech strnulé a netečné k laickým i odborným stížnostem, jakož i k obecně známým nedostatkům, měli by občané sami usilovat o zlepšení svých životních podmínek a uspokojování zcela oprávněných potřeb. Nejde jen o naše podmínky a naše potřeby; zhoršující se ekonomická a sociální situace může znamenat neblahé dědictví, které zanecháme svým dětem.

5.9. Dosavadní spotřebitelská praxe svědčí o neschopnosti řídících orgánů stanovit na podkladě znalosti reálných potřeb a jasné koncepce takové priority, jež by vedly k uspokojivému zabezpečování osobní a společenské spotřeby. Neschopnost stanovit takové priority souvisí nesporně s neochotou samostatně a tvořivě přistoupit ke koncipování takového typu společnosti, jenž by odpovídal našim ekologickým, ekonomickým a sociokulturním možnostem a potřebám a jenž by uvolnil československou společnost z omezujících závislostí a nezdravých vazeb.

Jednou z takových priorit je řešení bytové otázky, předpokládající zabezpečení stavebních materiálů, paralelního rozvoje občanské vybavenosti a inženýrských sítí, podporu menších bytových družstev stavebních malopodniků, ale také důslednou občanskou kontrolu řešení celé bytové otázky na všech úsecích.

5.10. Pokud jde o řešení nedostatkových služeb a výrob, neobejde se ani naše společnost bez doplňkové sítě malopodniků, zvláště opraven, dílen, zahradnictví, malých farem, pohotového maloprodeje, menších restaurací a ubytoven, spočívajících na individuálním či rodinném základě, řízených ve vlastní režii s přiměřeným zdaněním. Pro rozšíření takové sítě malopodniků by ovšem bylo nutno vytvořit některé důležité právní a ekonomické předpoklady, vymezit jim jejich poslání a místo, aby nedošlo jen k posílení negativních jevů stávajícího druhého ekonomického okruhu. Tato doplňková síť by měla vést k jeho postupnému odumření a současně k plné legalizaci oprávněných potřebných výrobních aktivit a nejrůznějších služeb. Přitom by základním směrem mělo zůstat zdokonalování a rozšiřování služeb a obchodů státních a družstevních.

5.11. Nedostatky a problémy spotřebitelské praxe v ČSSR svědčí ovšem také o celkové nejasnosti koncepce životního stylu a způsobu.^{8Problematika teorie životního stylu a způsobu
je v Československu poměrně dobře zpracována, patří již od dob první republiky
k tradičně pojednávaným tématům společenských věd. Její poznatky a závěry však
jsou v praxi uplatňovány zcela nedostatečně.} Tento styl by rozhodně neměl být ani převážně individualisticky konzumní, ani uniformní. Společnost by měla poskytovat svým členům možnost výběru životního stylu a měla by být otevřena různým experimentům, ať již nonkonformního, individuálně tvořivého, skupinově zájmového, tradičně rodinného či rustikálního typu. V její tolerantnosti a dynamičnosti, v podpoře rozmanitosti životních stylů by se měl projevovat hluboký zájem o rozvoj člověka a různých sociálních skupin a jejich uměřených potřeb.

Občané se mohou se svými připomínkami a diskusními příspěvky obracet na tyto odpovědné redaktory dokumentu:^{E1Teze o spotřebě připravili
zejména Vladimír Kadlec
a Jaroslav Suk. Mezi konzultanty
odpovědných redaktorů patřil především Emil Málek. Dokument
byl uveřejněn téměř po ročních
přípravách a konzultacích několika předběžných návrhů.
Podle záznamů Správy vyšetřování StB přední ekonomové Charty 77 (V. Kadlec,
R. Zukal, V. Šilhán aj.)
počítali s tím, že v důsledku
hospodářské situace – snižování životní úrovně hlavně zvýšením cen např.
dětského odívání, snížením prostředků na investice atd. – budou růst nepokoje
obyvatelstva. Někteří odborníci mezi chartisty, např. J. Zelenková, R. Zukal,
P. Vondra aj.,
chtěli vytvořit tým, který by se
zabýval zpracováním koncepce ekonomické reformy. AMV, i. 118, SV STB,
VS-0025/79. V ÚSD, sb. FMV-Ch, je uložen koncept dokumentu.}

prof. dr. Vladimír Kadlec, Křivoklát 21
Jaroslav Suk, Čelná 63, Praha 10
PhDr. Libuše Šilhánová, Jeseniova 105, Praha 3-Žižkov
ing. Jakub Trojan, Mělnická. 44, Neratovice
Petr Uhl, Anglická 8, Praha 2

Zdroj

Informace o Chartě 77, roč. 2, č. 8 (15.–28. května 1979), 11 s.

Plné znění

In: ČSDS, Sb. Charta, stroj. kopie, 11 s.
Listy, roč. 9 (1979), č. 4, s. 12–24
Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku, roč. 12 (1979), č. 7–12, roč. 13 (1980), č. 2–3
Hlas domova, roč. 29, č. 15–16 (27. 7. 1979, 6. 8. 1979).

Zkráceně

In: Svědectví, roč. 15 (1979), č. 59, s. 418–422
Ekonomická analýza Charty 77. In: Londýnské listy (červen 1979), s. 9–11
Palach Press Limited, č. 11 (srpen), s. 4–6.

Komentáře

ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-611 (31. 5. 1979), S-731–732 (6.–7. 6. 1979) a Kaplan, Karel: O ekonomické situaci, S-822 (5. 9. 1979).

K této problematice byla vypracována řada studií v samizdatové Ekonomické revui (Zukal, R.: Vývojové trendy posledního desetiletí v československé ekonomice, samizdat 1979

Kadlec, V.: Když se plýtvá miliardami, samizdat 1979 (zkráceně v samizdatové Ekonomické revui) aj.

1.	U čtenáře Statistické ročenky lehce vznikne dojem, že sledované reprezentační vzorky vůbec neexistují. Pro ilustraci uvádíme část tabulky ze Statistické ročenky: D106 Tab 1 Připomínáme, že např. v roce 1964 byla v Domě módy v Praze prodávána „luxusní novinka“ – košile s pruhy – za 120,– Kčs a dnes stojí obyčejná popelínová běžně 160,– Kčs, kdežto tzv. luxusní i 320,– Kčs – opět v Domě módy. Podobně je to i s řadou dalších „reprezentantů“ druhů zboží.
2.	V publikaci Fakta, data a čísla, jež byla dostupná návštěvníkům výstavy o NSR v Praze, byla zveřejněna statistická tabulka, jež dokládá, co si mohl koupit západoněmecký průmyslový dělník za svou mzdu v roce 1958 a 1974. D106 Tab 2 Jestliže víme, že průměrná mzda „pracovníků v průmyslu“ (dle Statistické ročenky) činila v roce 1977 asi 2500 Kčs a průměrná hodinová mzda tedy 13,90 Kčs, můžeme pomocí snadných výpočtů srovnat reálnou hodnotu mezd. Na 1 kg másla I (40 Kčs) pracuje u nás dělník v průměru 2 hodiny 55 minut, zatímco v NSR roku 1974 pouze 48 minut.
3.	Následující údaje pocházejí z rukopisné studie, vypracované na podkladech z katalogů firem Neckermann a Quelle, z katalogů velkých obchodních domů, Mezinárodního úřadu práce v Ženevě (MÚP – BIT); autoři se dotazovali zastupitelských úřadů a vybraných osob v zahraničí a sami navštívili obchodní domy a obchody v Československu a NDR. Mezinárodní srovnání pracovních nákladů vynaložených na strojírenské zboží k vybavení domácností (v hodinách pracovní doby, zaokrouhleno). Údaje pocházejí většinou z roku 1977: D106 Tab 3
4.	Viz práci prof. dr. V. Kadlece Když se plýtvá miliardami, Praha 1979. Publikováno rukopisně v samizdatu, část v Ekonomické revui 1979, samizdat.
5.	Saldo čs. zahraničního obchodu v letech 1970–1977 (zpracováno dle Statistické ročenky): D106 Tab 4
6.	Viz studie doc. ing. R. Zukala publikovaná v Ekonomické revui a rukopisně.
7.	Skutečný vývoj životních nákladů by mohl za určitých předpokladů hodnověrně prokázat tzv. spotřební koš. Je to souhrn životních potřeb průměrné rodiny (například čtyřčlenné, žijící ve městě), jmenovitý seznam všech čtvrtletních výdajů od nájemného přes ošacení, potraviny, poplatky za služby, kulturu, rekreaci apod. Tento seznam, ve kterém je každá položka přesně vyjádřena (např. dvoupokojový byt II. kategorie, 38 kg obyčejného chleba, 15 vstupenek do kina) se nemění, avšak čtvrtletně je dosazována skutečná cena každé položky. Metoda spotřebního koše se v Československu ve statistice používá, ale údaje jsou zveřejňovány pouze v odborném tisku.
8.	Problematika teorie životního stylu a způsobu je v Československu poměrně dobře zpracována, patří již od dob první republiky k tradičně pojednávaným tématům společenských věd. Její poznatky a závěry však jsou v praxi uplatňovány zcela nedostatečně.

E1.

Teze o spotřebě připravili zejména Vladimír Kadlec a Jaroslav Suk. Mezi konzultanty odpovědných redaktorů patřil především Emil Málek. Dokument byl uveřejněn téměř po ročních přípravách a konzultacích několika předběžných návrhů.
Podle záznamů Správy vyšetřování StB přední ekonomové Charty 77 (V. Kadlec, R. Zukal, V. Šilhán aj.) počítali s tím, že v důsledku hospodářské situace – snižování životní úrovně hlavně zvýšením cen např. dětského odívání, snížením prostředků na investice atd. – budou růst nepokoje obyvatelstva. Někteří odborníci mezi chartisty, např. J. Zelenková, R. Zukal, P. Vondra aj., chtěli vytvořit tým, který by se zabýval zpracováním koncepce ekonomické reformy. AMV, i. 118, SV STB, VS-0025/79. V ÚSD, sb. FMV-Ch, je uložen koncept dokumentu.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	27
Měsíc	5
Rok	1979
Zpracovaný	true
OCR	false