D108

1979, 31. květen, Praha. – Prohlášení k policejnímu zásahu proti členům Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Uplynulo již více než 48 hodin od chvíle, kdy orgány československé Státní bezpečnosti se souhlasem generálního prokurátora provedly domovní prohlídky v bytech členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a patnáct členů výboru zadržely (o osudech některých dalších nemáme dosud zpráv). Zadržení nebyli – v rozporu s československými zákony – dosud propuštěni.

Zdůvodnění tohoto masivního policejního zásahu, totiž „podezření“ z údajné „přípravy trestného činu podvracení republiky“, která má spočívat ve „vyhotovování značného počtu písemností, schopných podrývat důvěru obyvatel ČSSR ve státní orgány a vyvolávat nálady nepřátelské socialistickému zřízení“, neobstojí ani před československou Ústavou a zákony, ani před mezinárodními pakty o lidských a občanských právech.

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných je nezávislá skupina občanů, volně spojená s československým hnutím za dodržování lidských a občanských práv, známým pod názvem Charta 77. Ve své činnosti se řídí podobnými principy jako jednotlivé národní sekce Amnesty International a vychází přitom z platných československých zákonů, požaduje jejich nezaujatý výklad a striktní dodržování a upozorňuje na jejich porušování. „Písemnosti“, které tento výbor vydává, jsou veřejnosti známy jako sdělení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (do dnešního dne jich bylo vydáno 113) a neobsahují nic než pravdivé informace o policejních zásazích, trestních stíháních, průběhu soudních procesů a rozsudcích nad občany, kteří se často „provinili“ pouze tím, že uplatňovali svá nezadatelná lidská práva a svobody, a jejichž perzekuci lze těžko nazvat jinou než nespravedlivou.^{E1Viz Prohlášení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 6, s. 2.}

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných stojí tedy přísně na stanovisku zákonnosti a jsou-li nyní jeho členové uváděni do jakékoli souvislosti s „přípravou podvracení republiky“, je to naprosté zkreslení skutečnosti. Je to také zřejmá snaha zastrašit čs. občany a odradit je od toho, aby se důsledněji domáhali svých zákonných práv a zastávali se každého, komu se děje křivda. A v neposlední řadě je to další z útoků proti společenství Charty 77, která v Československu symbolizuje nezdolnou touhu lidí po vpravdě demokratickém a lidském uspořádání věcí veřejných.

Charta 77 má v současné době čtyři mluvčí, z nichž dr. J. Šabata odpykává osmý z dvaceti sedmi měsíců vězení, dr. V. Benda a J. Dienstbier, kteří jsou zároveň členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, se nyní nacházejí v cele tzv. předběžného zadržení a spolu s ostatními zadrženými členy výboru jsou v nebezpečí, že na ně bude uvalena vyšetřovací vazba.^{E2Generální prokurátor podal k rukám ministra vnitra 30. května 1979 návrh na vzetí do vazby šesti členů VONS (P. Uhl, V. Benda, J. Němec, D. Němcová, J. Bělíková, O. Bednářová) na základě obvinění pro trestný čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 trestního zákona. 31. května 1979 byl návrh na vzetí do vazby podle téhož paragrafu rozšířen o další čtyři členy VONS (L. Lis, J. Dienstbier, V. Havel a V. Malý). 31. května a 1. června byli propuštěni zadržení R. Battěk, L. Pacovský, J. Ruml a G. Sekaninová-Čakrtová. AMV, V-40825 MV, ČVS-8/120-79, sv. 1.} Přitom se zdá, že státní orgány záměrně zvolily k tomuto zásahu dobu, kdy lze předpokládat, že pozornost světové veřejnosti bude zaujata jinými událostmi, především pak cestou papeže Jana Pavla II. do Polska, a nová vlna represí v Československu zůstane vcelku bez povšimnutí.

Žádáme veškerou pokrokovou mezinárodní veřejnost, jíž leží na srdci uskutečňování závěrů helsinské konference a spravedlivé a lidské uspořádání světa, aby znovu podpořila naše úsilí jdoucí stejným směrem a zasadila se nyní za okamžité propuštění všech zatčených členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných dříve, než proti nim bude vzneseno vykonstruované obvinění.^{E3Jako první reagoval na zatčení členů VONS začátkem června 1979 západoněmecký Socialistický výbor pro východní Evropu (Sozialistisches Osteuropakomitee) vydáním mezinárodní výzvy na obranu deseti zatčených aktivistů a založením fondu na podporu jejich rodinných příslušníků. Viz též Sdělení VONS č. 115 (5. června 1979. In: Informace o Chartě 77, roč. 2 (1979), č. 9, s. 3–5 a Sdělení VONS č. 118, tamtéž, č. 10, s. 5.}

Zdena Tominová, mluvčí Charty 77

Jména zadržených členů VONS: R. Battěk, O. Bednářová, J. Bělíková, V. Benda, J. Dienstbier, V. Havel, V. Malý, L. Lis, D. Němcová, J. Němec, L. Pacovský, J. Ruml, G. Sekaninová-Čakrtová, J. Tesař, P. Uhl.

Pozn.: R. Battěk, L. Pacovský, J. Ruml a G. Sekaninová-Čakrtová byli v průběhu dnešního dne propuštěni.

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77 (Archiv J. Hájka). – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 2 (1979), č. 9, s. 1–2
• Londýnské listy (červen 1979), s. 9–11.

Komentáře

• Jak reaguje světová veřejnost. In: Listy, roč. 9 (1979), č. 4, s. 54–55
• Informační materiály, č. 33 (říjen 1979)
• ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-731 (6. července 1979).

Pole