D164

1981, 13. leden, Praha. – Sdělení Charty 77 o předání funkcí mluvčích Václavu Malému a Bedřichu Placákovi a jejich životopisy.

Dnešním dnem přestávají působit jako mluvčí Charty 77 Marie Hromádková a Miloš Rejchrt. Funkci mluvčích Charty 77 předávají Václavu Malému a prof. MUDr. Bedřichu Placákovi, DrSc.^{E1Třetím mluvčím měl být signatář Charty ze Slovenska, navržen byl Miroslav Kusý, bylo však od toho upuštěno vzhledem k tomu, že na Slovensku neměla Charta 77 patřičné zázemí. Jako třetí mluvčí podepsal další dokument Charty Vendelín Komeda, od 10. 2. 1981 se stal mluvčím Jaroslav Šabata, propuštěný z vězení 12. 12. 1980.}

Václav Malý, prof. MUDr. Bedřich Placák
mluvčí Charty 77
Marie Hromádková, Miloš Rejchrt

Václav Malý se narodil v Praze 21. 9. 1950 v rodině učitele. Základního i středoškolského vzdělání se mu dostalo v Praze. Po maturitě na gymnáziu nastoupil a vykonával základní vojenskou službu. V letech 1971–1976 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Po vysvěcení na kněze římskokatolické církve nastoupil jako kaplan farnosti ve Vlašimi. V roce 1977 byl přeložen do Plzně, téhož roku podepsal Chartu 77. V květnu 1978 se stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl odborem kultury KNV v Plzni zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti. Tento zásah zdůvodnila státní správa tím, že V. Malý „nesplňuje všeobecné podmínky způsobilosti k výkonu duchovenské činnosti“. V. Malý krátce pracoval jako pomocný dělník n. p. Geodézie. Dne 29. 5. 1979 byl zatčen a obviněn z trestného činu podvracení republiky podle § 98 trestního zákona spolu s dalšími členy VONS, z nichž 6 bylo odsouzeno k trestům odnětí svobody ve známém procesu z podzimu 1979. Z vazby byl propuštěn 22. 12. 1979, trestní stíhání však proti němu zastaveno nebylo. Od počátku roku 1980 pracuje jako topič parních kotlů. Adresa: Nad pomníkem 2, Praha 5.

Bedřich Placák se narodil 16. 2. 1914. Je aktivním účastníkem protifašistického odboje, za Slovenského národního povstání (1944–1945) byl šéflékařem a náčelníkem štábu II. Stalinovy partyzánské brigády. V roce 1948 byl v rámci vládního úkolu pověřen funkcí vedoucího chirurgického oddělení nemocnice v Mostaru v Hercegovině. V roce 1951 byl proti své vůli poslán do armády, v letech 1953–1954 vedl čs. zdravotnickou skupinu v Severní Koreji, opět z pověření čs. vlády. V roce 1961 se habilitoval pro obor chirurgie, v roce 1967 obhájil doktorskou disertační práci a prezidium Čs. akademie věd mu udělilo vědeckou hodnost doktora věd. V roce 1968 rozhodly vědecké rady a Karlovy univerzity, aby mu byl udělen titul profesora pro obor chirurgie. Dekret mu však už vydán nebyl, neboť MUDr. Placák byl zatím vyloučen z KSČ, jejímž členem byl od roku 1945. Roku 1956 byl pověřen vytvořením a vedením oddělení pro chirurgii hrudní a břišní v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. V této funkci setrval až do svého odvolání v souvislosti s vyloučením z KSČ. Třináct let odborné činnosti věnoval srdeční chirurgii (jako první v Praze provedl operaci na otevřeném srdci v mimotělním oběhu). Po odvolání z funkce pracoval v subalterním lékařském postavení v Praze a v Českých Budějovicích až do roku 1977, kdy byl po podepsání Charty 77 prakticky na vteřinu propuštěn. Podle ředitele dr. Slaniny hrozilo nebezpečí, že by MUDr. Placák mohl rozvrátit kolektiv spolupracovníků. Jelikož od té doby nebylo pro MUDr. Placáka volné místo lékaře (nepřijali ho ani v kladenských dolech, ač tam lékaře nutně potřebovali), vystřídal jiné specializace: lesní pomocný dělník, kancelářská síla v Metru, strážný. Je ženatý, otec tří dětí. Adresa: U vojenské nemocnice 1200, Praha 6.

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. IV, č. 1 (8. 1.–5. 2. 1981), s. 1.

Dokument v plném znění

• Listy, roč. 11 (1981), č. 2, s. 59–60
• Nový domov, roč. 32, č. 4 (26. 2. 1981).

Komentáře

• ÚSD, sb. RFE, M. Schulz, pol. blok T-122 Í14. 1. 1981)
• Štěpánek, pol. blok T-124 (16. 1. 1981)
• Lederer, Jiří: Charta žije dál, pol. blok T-134 (26. 1. 1981).

Pole