D187

1982, 7. leden, Praha. – Sdělení o stanovisku Charty k zavedení výjimečného stavu v Polsku. (Dokument č. 2/82)

K zprávám o stanovisku Charty 77 k polské krizi

Některé sdělovací prostředky přinesly zprávu, že prý Charta 77 podporuje současné mocenské řešení krizové situace v Polsku. Charta 77 nikdy žádné takové prohlášení neučinila.^{E1Dokument vyšel navzdory varování Státní bezpečnosti, aby se signatáři Charty 77 zdrželi jakýchkoli akcí ve prospěch polských nezávislých odborů. Před tímto dokumentem vydala Charta 77 dva dokumenty o Polsku s poselstvím solidarity s polskými dělníky, viz D154 (24. 8. 1980) a D166 (10. 2. 1981) a dva dokumenty protestující proti zkreslenému zpravodajství o Polsku (viz D161 a D162 z 8. a 14. 12. 1980). Další dokument o podpoře Charty 77 polskému lidu viz D189 (30. 1. 1982). Po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku (13. 12. 1981) byli někteří chartisté zadržováni policií; 21. ledna byli zadrženi v Praze občané, kteří rozšiřovali letáky protestující proti zatýkání a útlaku v Polsku. V letácích podepsaných „Revoluční akční skupinou“ se vyzývali čs. občané, „aby se mobilizovali proti trestnímu stíhání polských dělníků a inteligence“. Obviněni a vzati do vazby byli Jan a Josef Wünschovi, Václav Soukup a Jitka Tůmová. Vyšetřován na svobodě byl Jiří Wolf. Jako první v celé východní Evropě byli za to, že podporovali nezávislé odbory v Polsku, ve dnech 15.–17. prosince 1982 odsouzeni Městským soudem v Praze: Jan Wünsch na 4 roky, Josef Wünsch na 1 rok, V. Soukup na 3 roky, Jitka Tůmová na 15 měsíců. Sdělení VONS č. 293, Rozsáhlá policejní akce proti mladým lidem, Informace o Chartě 77, roč. 5 (1982), č. 2, s. 8; ÚSD, sb. RFE, pol. blok T-482 (9. 1. 1982), T-487 (14. 1. 1982), T-495 (22. 1. 1982), T-499 (26. 1. 1982).} Prosazovala vždy platnost mezinárodních paktů o lidských právech a dialogického ducha helsinských dohod. Vojensko-mocenské či policejně-mocenské řešení společenských krizí je cizí všem dosavadním stanoviskům Charty 77. Zrušení osobních svobod, internace tisíců občanů bez soudního řízení, prolévání krve spoluobčanů, zneplatnění odborářských práv dělníků a všech pracujících, pozastavení činnosti odborových organizací uznaných příslušnými polskými právními institucemi, to vše jsou kroky, které nic neřeší, naopak stupňují společenské i mezinárodní napětí a znamenají pro budoucnost děsivý vklad.

Chceme věřit, že se podaří prosadit takové řešení, v němž by nebylo vítězů ani poražených a které by umožnilo zhojit hluboké rány a pokračovat v díle obnovy.

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 5, č. 1 (leden 1982), s. 5
• Studie, 1982, č. 81, s. 284.

Komentář

• Dokument Charty 77 dementující propagandistickou provokaci StB, Národní politika, roč. 14, č. 3 (březen 1982), s. 1
• Polské souvislosti – krásná a nebezpečná naděje, Prostor, roč. 1, č. 1 (červen 1982), s. 6–8
• Tigrid, P.: Mýtus zavražděný v Polsku. In: Svědectví, roč. 17 (1982), č. 66, s. 259
• Dynamická nálož pod vládou „národní záchrany“. Tamtéž, č. 67, s. 449–454
• Zásady zápasu s komunistickou mocí na sklonku 20. stol. Tamtéž, s. 454–460
• Mlynář, Z.: Možnosti a důsledky „normalizace“ v Polsku. In: Listy, roč. 12, 1982, č. 1, s. 1–10.

Pole