D199
1982, 5. duben, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění, Generální prokuratuře a Nejvyššímu soudu ČSSR o rozporech čs. zákonů a trestní praxe s mezinárodními pakty o občanských a politických právech. (Dokument 15/82)
Dne 7. 10. 1968 podepsal zástupce ČSSR v New Yorku Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; 11. 11. 1975 vyslovilo souhlas Federální shromáždění ČSSR, dne 23. 12. 1975 pakt ratifikoval prezident ČSSR a pakt vstoupil v ČSSR v platnost dnem 23. 3. 1976. Platnost uvedeného mezinárodního závazku stvrzená i publikací ve Sbírce zákonů ČSSR s sebou logicky nese i povinnost ke sjednocení dosavadní právní úpravy, jakož i praxe při její aplikaci.
Dokument Charty 77 č. 15 (z ledna 1978) a dopis mluvčích Charty 77 z 8. února 1978E2Srv. D42. Omyl v datování: dokument Charty 77 č. 15 a dopis mluvčích jsou oba datovány 8. 2. 1978, jde o týž dokument – dopis s přílohou. obsahovaly konkrétní náměty a návrhy na opatření, jimiž by zákonodárství i praxe orgánů naší republiky byly uvedeny v soulad se závazky převzatými nejvyššími orgány státu podpisem a ratifikací uvedených paktů a slavnostně potvrzenými i podpisem Závěrečného aktu KBSE z Helsinek.
I bez takových úprav platí však v právním státě zásada, že norma přijatá později ruší nebo mění normy platné dříve (Lex posterior derogat priori). Tuto zásadu však neuznává praxe čs. bezpečnostních a justičních orgánů, která se naopak snaží křečovitě ustanovení paktů interpretovat jako potvrzení dosavad platných norem a praxe – zcela v rozporu s článkem 5 Paktu. Tak při odvolacím řízení proti ing. J. Litomiskému 7. 1. 1982 argumentoval zástupce prokuratury tvrzením, že obžalovaný se mylně dovolává článku 19 Paktu o občanských a politických právech, neboť prý pro čs. občany jsou důležité vlastní, nám bližší národní normy, které limitují svobody zaručené paktem tak, že nesmějí obsahovat nic, co by se dalo nazvat protisocialistickým.
Na tyto návrhy, vypracované v duchu článku 17 Ústavy zavazujícím občany k aktivnímu zájmu a účasti na dodržování zákonnosti ve všech oblastech společenského života a předložené v souladu s článkem 29 Ústavy o petičním právu, nedostalo se jejich autorům odpovědi, třebaže podle citovaného ustanovení Ústavy jsou adresáti takových návrhů „povinni je odpovědně a včas vyřizovat“. Naproti tomu jsou v oficiálním komentáři k trestnímu zákonu činěny pokusy vykládat ustanovení paktů způsobem, jenž odporuje článku 5 Paktu o občanských a politických právech a vykládá existenci trestní normy tak, že podstatně omezuje, ba popírá práva zaručená pakty. V článku 5 paktu se praví:
- Nic v tomto paktu nemůže být vykládáno tím způsobem, jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod uznaných tímto paktem nebo k jejich omezení ve větším rozsahu, než tento pakt stanoví.
- Jakákoli základní lidská práva uznávaná v kterémkoli státě, který je účastníkem tohoto paktu, na základě zákona, úmluv, předpisů nebo zvyklostí nebudou omezena nebo zrušena pod záminkou, že pakt taková práva neuznává nebo je uznává v menším rozsahu.
Uvádíme jako příklad:
Znění článku 19 Paktu o občanských a politických právech:
1. Každý má právo zastávat svůj názor bez překážky. 2. Každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby. 3. Užívání práv uvedených v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná: a) k respektování práv nebo pověsti jiných; b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky.
Trestní zákon § 112 o poškozování zájmů ČSSR v cizině:
Československý občan nebo obyvatel republiky bez státní příslušnosti, který poškozuje zájmy republiky tím, že rozšiřuje nebo umožňuje rozšiřovat v cizině nepravdivou zprávu o poměrech v republice, o jejím mezinárodním postavení nebo o její zahraniční politice, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo propadnutím majetku.
Vysvětlivky (viz str. 435–436 citovaného trestního zákona): Z bodu 1. …předmětem ochrany jsou jakékoli zájmy republiky v cizině… Mohou to být zájmy nejen politické, ale i hospodářské, kulturní apod. Bod 2. Trestný čin podle § 112 je trestným činem ohrožovacím. To znamená, že po objektivní stránce není třeba, aby zájmy republiky byly v cizině skutečně poškozeny. Bod 3. Zprávou ve smyslu tohoto ustanovení je jakékoliv tvrzení, sdělení či informace o skutečnostech minulých, přítomných či budoucích, které souvisejí s poměry v republice, s jejím mezinárodním postavením nebo s její zahraniční politikou. Zpráva v uvedeném smyslu může mít obecný charakter nebo může být zaměřena na určité události či na konkrétní osobu. Bod 4. Rozšiřováním zprávy je jakékoli jednání, jímž se zpráva přenese do veřejnosti a dostane se tak do vědomí většího počtu lidí. Může se tak stát přímým slovním projevem anebo pomocí tisku, rozhlasu, televize, magnetofonu, filmu apod. Prostředkem rozšiřování může být i soukromý dopis nebo jediný výtisk jiné písemnosti obsahující nepravdivou zprávu, zaslanou do ciziny. Bod 5. V cizině je zpráva rozšiřována nejen tehdy, děje-li se tak přímo na území cizího státu nebo se tam zpráva zašle, ale i tehdy, jestliže pachatel poskytne příslušné údaje jiné osobě na území ČSSR za tím účelem, aby se dostaly do ciziny a byly tam rozšiřovány… Bod 7. Rozšiřovaná zpráva musí být nepravdivá. Za takovou možno považovat nejen zprávu zcela vymyšlenou, nýbrž i zprávu původně zcela nebo částečně pravdivou, avšak prostřednictvím polopravd, vytržením jednotlivosti ze souvislosti nebo jiného překroucení uzpůsobenou tak, aby vyznívala tendenčně proti republice a byla schopná vyvolat o ní obdobně nepříznivé představy jako zpráva zcela vymyšlená. Dále body 8–12.
Trestní zákon § 98 o podvracení republiky:
1. Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky provádí podvratnou činnost proti jejímu společenskému a státnímu zřízení, proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti anebo proti jejím mezinárodním zájmům, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. 2. Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem, b) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.
Z vysvětlivek vyjímáme: Bod 10. Podvratná činnost se vyznačuje aktivní činností proti zájmům ČSSR v oblasti politické, ideologické, výchovné i ekonomické, prováděnou buď řadou na sebe navazujících činů, nebo sice jednáním jednorázovým, které však pro svou intenzitu a své důsledky je schopné republiku a její zájmy oslabit. Jako podvratnou činnost je třeba posuzovat zejména lokální nebo jinak méně závažnou činnost, prováděnou jednotlivcem nebo nepříliš významnou skupinou. Bod 12. Podvratný charakter mohou mít i tzv. otevřené dopisy obsahující zkreslené údaje a pomluvy o poměrech v republice, adresované sice stranickým, státním nebo jiným ústředním orgánům v ČSSR, jejichž opisy jsou však předávány dopisovatelům, popř. jiným orgánům imperialistických mocností k využití proti ČSSR na mezinárodním fóru. Bod 13. Značně nebezpečnou je podvratná činnost prováděná formou ideologické diverze. Vyznačuje se především šířením dezinformací, polopravd, zveličováním některých chyb a nedostatků za účelem znevážení leninských principů socialismu, maskovaným zájmem o jeho „zdokonalení“ a s cílem podněcovat nacionalismus, zpochybňovat marxismus-leninismus, vedoucí úlohu KSČ, propagovat spotřební pseudosocialismus a vytvářet tak podmínky pro tzv. destabilizaci socialistického zřízení. Bod 14. Podvracením socialistického společenského a státního zřízení republiky jsou akce menšího rozsahu, které směřují proti socialistickému charakteru našeho státu, proti politickému uspořádání republiky, jako např. propagace návratu k buržoazní demokracii nebo agitace namířená proti vedoucí úloze dělnické třídy nebo KSČ.
Mohou to být dále lokální akce usilující o vnesení nesouladu a nevraživosti mezi dělníky a rolníky nebo mezi rolníky a družstevníky, místní akce proti federativní úpravě vzájemných vztahů Čechů a Slováků, rozdmychávání izolovaných národnostních různic, resp. izolovaná činnost proti ústavní úpravě národnostní politiky vůbec. Patří k tomu i omezenější činnost směřující k oslabení akceschopnosti či diskreditování národních výborů nebo justice. Podvratný charakter může mít dále organizovaná nebo soustavná činnost proti socialistickému hospodářskému zřízení založenému na socialistickém vlastnictví výrobních prostředků a plánování, pokud jednotlivé akce nepřekročily místní rámec, tedy nejde-li o činy přísněji trestné. Bod 17. Za podvratnou činnost proti samostatnosti republiky by bylo možno považovat např. propagaci tzv. Středoevropské federace, voleb pod mezinárodní kontrolou nebo agitace pro vyvolání zásahu OSN do poměrů v ČSSR, pokud by ovšem šlo o akce méně závažné. Bod 19. Trestný čin podvracení republiky je svou povahou trestným činem ohrožovacím. Nezáleží tedy na tom, zda činnost pachatele má nějaký zevní účinek… Bod 20. Činnost naznačenou v předchozích vysvětlivkách nelze považovat jen za Ústavou zaručenou svobodu projevu (článek 28) nebo tzv. petiční právo (článek 29), protože se jí útočí na základy republiky a naplňuje se tak objektivní stránka trestného činu podvracení republiky. Uvedené závěry nejsou v rozporu s článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Právo zastávat svůj názor bez překážky a na svobodu projevu jakýmkoli způsobem podle vlastní volby, zakotvené v odst. 1 a 2 citovaného článku, nelze totiž chápat odtrženě od odst. 3 téhož článku…
Je známo, že nerespektování závazků z paktů i Závěrečného aktu z Helsinek i praxe našich bezpečnostních a justičních orgánů bylo v řadě případů kritizováno právě těmi složkami světového veřejného mínění, jež se v současné době rozhodujícím dílem účastní v mohutném mírovém hnutí proti jadernému zbrojení v Evropě. Stejně tak vytvářelo nepříznivou atmosféru pro čs. zahraniční politiku, jak v bilaterálních vztazích, tak na půdě významných mezinárodních jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Bělehradě a v Madridu či v Mezinárodní organizaci práce.
Tento stav tedy neprospívá mezinárodním zájmům naší republiky ani úsilí o důsledné dodržování všech zásad spolupráce mezi národy našeho kontinentu. Především však nenapomáhá žádoucímu probuzení opravdové občanské angažovanosti, jejíž naléhavá potřeba stoupá s růstem obtíží a složitostí problematiky našeho hospodářského života. Všechny výzvy k takové angažovanosti a iniciativnosti vyznějí naplano, dokud budou projevy kritiky protispolečenských jevů a jednání mocenských i řídících orgánů ohroženy rizikem libovůle těchto orgánů ve výkladu zákonných norem, jak jejich příklad podává citovaný Komentář a jeho aplikace bezpečnostními a justičními orgány.
Opakujeme proto upozornění a své návrhy na legislativní úpravy, jakož i na potřebu změny praxe státních orgánů, zvláště bezpečnostních a justičních tak, aby byla v souladu se závazky převzatými naší vládou podpisem a ratifikací paktů o lidských právech i dalších smluv týkajících se vztahu moci k občanům a uzavřených jako součást úsilí o mezinárodní uvolnění, bezpečnost a spolupráci mezi všemi státy. Společenství občanské iniciativy Charta 77 je ochotno, jak uvedlo již v dokumentu č. 15 a dopise z 8. 2. 1978, přispět kvalifikovanou spoluprací odborníků ze svých řad i z řad svých přátel k takovému dílu.
dr. Radim
Palouš, Anna
Marvanová,
Ladislav Lis
mluvčí Charty 77
Zdroj
- ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, průpis s vlastnoručními podpisy R. Palouše a L. Lise.
Plné znění
- In: Informace o Chartě 77, roč. 5 (duben 1982), s. 1–4
- Listy, roč. 12 (1982), č. 5, s. 47–49.
| E1. | Vpravo nahoře rukopisná poznámka: „Skart. A. Marvanová, Praha 3, Jeronýmova 2 – kdepak pracuje s takovými starostmi (to chce makat ve výrobě).“ |
| E2. | Srv. D42. Omyl v datování: dokument Charty 77 č. 15 a dopis mluvčích jsou oba datovány 8. 2. 1978, jde o týž dokument – dopis s přílohou. |
Pole
| Název | Hodnota |
|---|---|
| Řada | Dokumenty Charty 77 |
| Den | 5 |
| Měsíc | 4 |
| Rok | 1982 |
| Zpracovaný | true |
| OCR | false |
