D218

1982, 25. listopadu, Praha. – Dopis redakci časopisu l’Alternative v Paříži, ohrazující se proti tomu, že časopis uveřejnil článek Martina Středy pod titulkem Sebekritika Charty 77. (Dokument č. 32/82)

Journal L’Alternative
la Place Paul Painlevé
750 05 Paris – France

Vážená redakce časopisu l’Alternative,

v jednom z letošních čísel jste publikovali pod názvem Sebekritika Charty 77 úvahu Martina Středy.^{E1Na celodenní pracovní schůzce v Paříži 31. ledna 1982, jíž se zúčastnili Ivan Medek, Zdeněk Mlynář, Jiří Pelikán, Vilém Prečan, předložil Pavel Tigrid k posouzení dvacetistránkový strojopisný článek Martina Středy (pseudonym Petra Příhody) nazvaný Když se ucho utrhne, datovaný v listopadu 1981. Podstatnou částí článku byl rozbor okolností, které podle autorova názoru vedly koncem dubna 1981 k zachycení karavanu, který dovážel do Československa velkou zásilku zahraniční literatury a časopisů, a k následnému zatýkání. Účastníci pařížské porady se dohodli, že text je pro publikování nevhodný, zejména jeho první část s „psychogramy“ Jiřiny Šiklové, Jana Rumla a Karla Holomka; ačkoli nebyli uvedeni jménem, jejich identifikace byla z textu velmi snadná. Šiklová a Ruml byli tehdy od května 1981 ve vyšetřovací vazbě. Pavel Tigrid se později rozhodl o své vůli uveřejnit ve Svědectví pod názvem O hnutí občanské svépomoci – kriticky (roč. 17, 1982, č. 66, s. 275–282) alespoň druhou, méně osobní část článku. V čísle 68 časopisu byly pak uveřejněn dopis mluvčích redakci Alternativy, Otevřený dopis signatářů Charty ze září 1982 (viz přílohu P10) i následující vysvětlující poznámka redakce Svědectví: „Redakce l’Alternative požádala o právo překladu do francouzštiny a přetiskla jej pod svým názvem Sebekritika Charty 77, což je podstatný rozdíl proti původnímu názoru. Protest mluvčích Charty 77 je plně oprávněný.“ V témž čísle Svědectví vyšla i ostrá polemická reakce na Středův text z pera Jana Vladislava – O opozici, rezistenci a jiných věcech. Tamtéž, s. 671–680.} Toto jméno není v seznamu signatářů Charty 77 a nezná je ani nikdo z okruhu přátel Charty 77. S uvedenou prací se nikdo neobrátil k signatářům Charty 77, ani k jejím předchozím mluvčím, ani k nám.

Nezbývá nám tedy než konstatovat, že v žádném případě nemůže jít o „sebekritiku Charty 77“. Tento článek, Vámi uveřejněný, je zřejmě kritickými připomínkami někoho, kdo chce pod pseudonymem komplikovaně sdělit prostřednictvím zahraniční cizojazyčné publikace něco, co mohl prodiskutovat přímo.

Ani tomuto pseudonymu nikdo nemůže, a také nechce upírat právo na zveřejňování kritických postojů, rozhodně to však nemůže být pod názvem Sebekritika Charty 77, jak to učinil buď autor, nebo redakce Vašeho časopisu.

Pokud se týká obsahu zmíněného článku, mluvčí soudí, že stručná odpověď na tuto i jiné kritiky byla zhruba zahrnuta ve sdělení, podepsaném „Signatáři Charty 77“ v září letošního roku.^{E2Publikuje se v příloze 10 (P10/10).}

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 5, (1982), č. 11, s. 1.

Plné znění

• In: Studie, (1983, č. 87, 88, 89, III–V, s. 374–376
• Svědectví, roč. 17 (1983), č. 68, s. 669–670.

Komentář

• Vladislav, Jan: O opozici, rezistenci a jiných věcech. Tamtéž, s. 671–680.

Pole