D234

1983, 30. duben, Praha. – Dopis sekretariátu 2. evropské konference za jaderné odzbrojení v západním Berlíně. (Dokument č. 9/1983)

Milí přátelé,

zdravíme Vaši konferenci^{E1Konferenci, která se konala ve dnech 9.–14. května 1983 v Berlíně, svolal mezinárodní sekretariát založený roku 1982 v Bruselu na ustavující konferenci, na níž se sešly osobnosti a skupiny, které odpověděly kladně na výzvu B. Russella Za Evropu bez nukleárních zbraní. Konference se vyslovila za zákaz nukleárních zbraní v zemích NATO, zničení sovětských raket SS-20 a zrušení obou vojenských bloků. Hnutí se zrodilo z protestů proti rozhodnutí zemí NATO instalovat v západní Evropě americké rakety středního doletu jako odpověď na rozmístění asi 300 raket SS-20 ve východní Evropě. Konference se zúčastnilo na 3000 delegátů z více než 20 zemí a jejím hlavním heslem bylo Za Evropu bez nukleárních zbraní od Polska po Portugalsko.} jménem Charty 77, občanské iniciativy pro dodržování a obranu lidských práv a občanských svobod v Československu. I když naše společenství není mírovým hnutím ve vlastním slova smyslu, jsme si vědomi úzké souvislosti a přímo vzájemné závislosti existence i respektování lidských práv, mezinárodních paktů o lidských právech i Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci z Helsinek a jiných mezinárodněprávních a mezinárodněpolitických dokumentů „proti válkám, násilí a sociálnímu a duchovnímu útlaku“, jež výslovně vyhlašují dodržování práv a respektování důstojnosti člověka za základ či podmínku skutečného míru mezi státy a národy.

Tuto vzájemnou závislost a podmíněnost považujeme za nutné zdůraznit jak vůči orgánům moci naší země, tak vůči těm, kdo vystupují na obranu a pro zabezpečení míru. Domníváme se, že mír je opravdu nedělitelný jak v zeměpisných, prostorových dimenzích naší planety – a dnes již i přiléhající části vesmírného prostoru –, tak i v dimenzích společenských vztahů, především vztahů mezi člověkem a státem, jeho mocenskými orgány. Velmi často v životě současných generací bylo prokázáno, že dodržování a respektování lidských práv je kritériem mírumilovnosti politiky vlád a přímo její podmínkou.

Z přípravných dokumentů Vaší konference zjišťujeme, že k tomuto aspektu mírové problematiky její iniciátoři a organizátoři přihlížejí: V Russelově výzvě^{E2Russellova výzva byla vyhlášena roku 1980 jako „Mírová nadace Bertranda Russella pro Evropu bez nukleárních zbraní“. Vznikla jako reakce na situaci, kdy odzbrojovací jednání se ocitla na mrtvém bodě – neratifikovala se smlouva SALT o strategických zbraních, vídeňské jednání o snížení vojsk ve střední Evropě ztroskotalo, roku 1979 se usneslo NATO o rozmístění raket středního doletu v západní Evropě.} se mluví o omezeních svobodné výměny osob i idejí a ohrožení občanských práv nezávisle smýšlejících lidí tlakem válečných příprav. Požaduje se „obrana a rozšiřování práva všech občanů na Východě i na Západě“ účastnit se tohoto boje za společné mírové úsilí a podílet se na výměně idejí i osob. Očekáváme, že tento aspekt najde místo i na konferenci samé. Nechceme zjednodušovat celou problematiku. Jsme si vědomi její složitosti: jako řadoví občané můžeme těžko posuzovat odborná, vojenská či vědeckotechnická stanoviska a argumenty vznášené na podporu či k oslabení požadavků a projektů nových či dalších druhů zbraní a ničivých prostředků té či oné strany, ani s jistotou stanovit, ve kterém z těchto druhů má ta či ona strana převahu a kde je rovnováha sil. Můžeme však souhlasit se závěrem zprávy Palmeho komise,^{E3Nezávislá komise z předních odborníků a osobností pod předsednictvím švédského předsedy vlády Olofa Palmeho vypracovala v roce 1982 program, v němž požadovala oboustranné, vyvážené, konstruktivní kroky k omezení a kontrole zbrojení.} podporované jak mnoha odborníky, tak značnou částí veřejného mínění, že místo „rovnováhy strachu“, stále znovu a znovu narušované a závody ve zbrojení posunované do stále větší vratkosti, je třeba v politice velmocí i všech států prosadit pojetí společné bezpečnosti, vyžadující a umožňující obrat ve směru i tempu zbrojení, ke snižování výzbroje a postupnému odzbrojení. Zdá se nám, že je nutno a možno v myšlení národů šířit a uplatňovat toto pojetí.

Stejně tak chápeme, že problematika ohrožení míru je v úzké souvislosti a proplétá se s otázkami nebezpečí ekologických katastrof i rostoucího napětí mezi životní úrovní vyspělého „Severu“ a přetlakem bídy v zemích rozvojového „Jihu“, třetího světa, a že jen rozhodným obratem k opravdové mírové politice světových velmocí i jejich bloků lze tyto globální hrozby života na naší planetě odvrátit. Myslíme ovšem, že také v těchto souvislostech platí zásada nedělitelnosti míru, již je třeba zdůrazňovat při všech mocensko-politických, hospodářských i technických aspektech zabezpečení člověka před libovůlí moci. Kdyby se účastníkům našeho společenství, které jste pozvali na konferenci, podařilo dostat se do západního Berlína, snažili by se tento faktor míru zdůrazňovat v jednání přípravných pracovních skupin k fóru 1, 2, zejména však 3 (krize a perspektivy politiky uvolňování) a především 4 (mírové aktivity ve východní Evropě a jejich vztah k lidským právům a sebeurčení), jakož i ve skupině 9.2 (Atomový stát a omezení občanských práv). Nebude-li to možné, ukáže snad právě jejich nepřítomnost ostatním účastníkům konference, jak je naléhavé, aby se k tomuto faktoru přihlíželo v dostatečné míře, věcně i v náležitých proporcích při projednávání těchto bodů i při všeobecné perspektivě mírových aktivit v Evropě.

Bylo by dobře, kdyby se všichni účastníci berlínské konference mohli sejít o měsíc později na Světovém shromáždění za mír a život v Praze a přičinit se o to, aby právě tam zaznělo pojetí nedělitelnosti míru v plné síle, a to nejen z tribuny, nýbrž i v rezolucích, které budou přijaty.

Pokud budou mít účastníci Světového shromáždění za mír a život v Praze zájem, mohou využít svého pobytu v Československu k setkání s naším společenstvím a k výměně názorů na problémy, které jsme naznačili. Rádi je uvítáme.

Vašemu jednání v Berlíně i konkrétním akcím, jež z něho vzejdou, přejeme dobrý průběh a výsledky prospěšné věci míru v jeho plném nedělitelném rozsahu a dosahu.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77
prof. dr. Jiří Hájek, DrSc., člen kolektivu mluvčích Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 4, s. 1, 2.

Plné znění textu

• Charta 77 berlínské konferenci. In: Listy, roč. 13 (1983), č. 4, s. 7–9.

Komentáře

• Dienstbier, Jiří: 2. konference za evropské jaderné odzbrojení. In Listy, roč. 13 (1983), č. 4, s. 11–12
• Pelikán, Jiří: Berlín, květen 1983. In: Tamtéž, s. 7–9
• Charta 77 o míru. Samizdatový sborník, strojopisná kopie, s. 84–86
• Hejdánek, Ladislav: Co vlastně chceme, když chceme mír. In: Tamtéž, s. 24–35
• Hájek, Jiří: Charta 77 a současné mírové hnutí. In: Tamtéž, s. 19–24
• Informace o Chartě 77, roč. 7 (1983), č. 3, s. 14–16.
• ÚSD, sb. RFE, pol. blok 361 (10. 5. 1983).

Pole