D260

1983, 24. říjen, Praha. – Dopis prezidentu republiky žádající o udělení amnestie při příležitosti 65. výročí vzniku ČSR občanům odsouzeným nebo stíhaným za politické delikty. (Dokument č. 37/83)

Pane prezidente,

blíží se 28. říjen – 65. výročí vzniku samostatného československého státu. Ve výročí tohoto významného dne byl v roce 1945 podepsán dekret o znárodnění československého průmyslu, v roce 1968 byl v tento den schválen ústavní zákon o československé federaci.

Výročí vzniku našeho státu je příležitostí k zamyšlení nad tím, jaké to byly základní ideje a hodnoty, které působily při vytvoření Československé republiky v roce 1918. Byly to nepochybně ideje politické demokracie a svobody, nacionální a sociální spravedlnosti, jejichž význam a dosah pro život státu a každého jeho občana si při tom uvědomujeme.

Tyto základní ideje a hodnoty vedly Československou republiku později k tomu, že ratifikovala Pakt o občanských a politických právech a Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a v roce 1976 je učinila integrální součástí československého právního řádu. V souladu s těmito idejemi a hodnotami signoval náš stát letos před několika týdny také Výsledný dokument schůzky v Madridu.

U vědomí filozofických a historických souvislostí i mezinárodních závazků obracíme se k Vám, pane prezidente, s žádostí, abyste použil svého ústavního práva a udělil letos, při tak významné příležitosti, jako je zejména 65. výročí vzniku československého státu, amnestii těm československým občanům, kteří byli odsouzeni či mají být souzeni za trestné činy podle I. hlavy trestního zákona, tj. za politické delikty. Je totiž smutným faktem, že k trestním postihům podle I. hlavy trestního zákona dochází v naší zemi prakticky výlučně za projevy politického přesvědčení. Mezi těmi, kdo jsou nyní z těchto důvodů vězněni, uvádíme Rudolfa Battěka, Ladislava Lise, prof. Liberdu, dr. Šavrdu, ing. Petra Uhla, Ivana Jirouse a desítky dalších, z nichž řada je ve velmi špatném zdravotním stavu.

V posledních deseti letech po amnestii z roku 1973 byla amnestie vyhlášena v roce 1975 a v roce 1980 vlastně jen pro pachatele některých obecně kriminálních činů. Vyhlášení amnestie bylo pro tyto lidi nepochybně projevem dobré vůle státu, díky které se mohli vrátit do normálního občanského života. Tím více bylo by si přáti, aby se této možnosti dostalo lidem, kteří se žádného obecně kriminálního činu nedopustili, lidem, kteří byli zbaveni svobody vlastně za to, že se nevzdali svých názorů a svého přesvědčení a jednali podle nich, v duchu idejí a hodnot, které jsou spojeny se vznikem a existencí Československa, které jsou zakotveny v československé ústavě i v obou mezinárodních paktech o lidských právech.

V současné vypjaté a vyhrocené mezinárodní situaci bylo by vyhlášení amnestie pro tyto občany, zejména v souvislosti s 65. výročím vzniku československého státu, rozhodně přijato pozitivně československou i mezinárodní veřejností. Bylo by aktem dobré vůle, jehož dosah by překračoval naše hranice, aktem, který by svědčil o tom, že Československá socialistická republika má opravdu zájem na uvolňování napětí a na tom, aby se ve vztazích mezi státy obnovil duch Helsinek.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová,
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 6, č. 10 (říjen 1983), s. 2.

Plné znění

• In: Listy, roč. 13 (1983), č. 6, s. 5
• Americké listy, 11. listopadu 1983.

Pole