D262

1983, 14. listopad, Praha. – Stanovisko k Výslednému dokumentu madridské následné schůzky účastnických států KBSE zaslané prezidentu republiky, předsedovi vlády ČSSR, předsedovi Federálního shromáždění a generálnímu prokurátorovi ČSSR. (Dokument č. 39/83)

[…]^{E1Hranaté razítko ministerstva vnitra č. KrS – 1382/8M-83, došlo 29. 11. 1983, čj. VN – 1530/1-3/83.}

Vědomi si vážnosti mezinárodněpolitické situace, ba právě v této situaci, chceme upozornit na jeden její důležitý aspekt. Chápeme tuto krizi mezinárodních vztahů jako krizi vzájemné důvěry, bez které, jak se domníváme, nebude možné zastavit další kola horečného zbrojení.

Sdílíme proto uspokojení všech mírumilovných lidí, že se delegacím účastnických států podařilo po úporných diskusích a usilovné práci dohodnout se na textu Výsledného dokumentu, který podle usnesení předsednictva ÚV KSČ i vlády ČSSR z 23. 9. 1983 „zakotvuje pokračování politiky míru, uvolňování, dialogu Východ – Západ a rozvíjení všestranné spolupráce na zásadách mírového soužití“, a vítáme, že uvedené usnesení uložilo příslušným československým orgánům plnit ustanovení Výsledného dokumentu.^{E2Madridská konference skončila kompromisem. Téměř tři roky trvalo vyjednávání zúčastněných států, aby byla dosažena dohoda přijatelná pro Západ i Východ. Závěrečné komuniké ustanovilo, že za tři roky se bude konat v Ženevě další konference o lidských právech a mezilidských vztazích. Závěrečné usnesení obsahuje určité ústupky komunistických států na poli základních lidských práv: zasazuje se o odstranění diskriminace lidí, kteří nedostali souhlas k vystěhování, o spojení rodin žijících odděleně v různých státech, odsuzuje terorismus, bere v ochranu náboženské skupiny a právo pracujících sdružovat se ve svobodných odborech. O Výsledném dokumentu viz též D267 (30. 12. 1983).}

Jestliže však přesto, jak jsme nyní svědky, k politice uvolňování nedochází, tj. potřebná důvěra chybí, pak je to, jak se domníváme, proto, že některými politiky jak na Východě, tak na Západě byla opomíjena ta část dohod, která se týká lidských práv, a to ve prospěch části vojensko-politické a hospodářské.

My jsme naopak přesvědčeni, že důsledný respekt k právům jednotlivce je předpokladem důvěryhodnosti státu navenek a v přítomné chvíli by významně ovlivnil veřejné mínění i posílil pozici mírových sil na Západě. Odpovídá to i znění Závěrečného aktu z Helsinek a Výsledného dokumentu z Madridu, které zdůrazňují stejnou platnost všech principů helsinské deklarace a jejich vzájemnou závislost a podmíněnost. Považovali jsme proto za svoji povinnost seznámit se s úplným textem Výsledného dokumentu, zejména pak s tou jeho částí, jež se zabývá problematikou lidských práv. Ustanovení této části Výsledného dokumentu znamenají významný pokrok.

Obracíme se k prezidentu republiky jako k nejvyššímu státnímu představiteli, k předsedovi vlády ČSSR jako garantu plnění závazků vládními orgány, k předsedovi Federálního shromáždění ČSSR jako k představiteli nejvyššího zákonodárného orgánu, jemuž je uloženo tyto zásady vtělit do našeho právního řádu, a ke generálnímu prokurátorovi ČSSR jako ke strážci zákonnosti a předkládáme návrh na uskutečnění konkrétních opatření:

1. Žádáme, aby byly vzaty v úvahu stanoviska a podněty, jež předložila Charta 77 v dokumentu č. 15 z 8. února 1978.^{E3Srv. D42 (8. 2. 1978).}
2. V souladu s Výsledným dokumentem žádáme, aby ČSSR přistoupila i k těm částem paktů, u nichž to dosud neučinila. Jde zejména o prohlášení podle článku 41 Paktu o občanských a politických právech, jímž se uznává kompetence Výboru pro lidská práva. Tento výbor byl zřízen podle článku 28 Paktu, aby přijímal a posuzoval sdělení členských států o tom, jak je pakt plněn jinými státy. Dále jde o Opční protokol k Paktu o občanských a politických právech, jímž se uznává právo téhož výboru přijímat a posuzovat sdělení jednotlivců o tom, jak je pakt plněn. Navrhujeme, aby vláda ČSSR učinila náležitou formou uvedené prohlášení podle článku 11 Paktu a přistoupila k Opčnímu protokolu k Paktu o občanských a politických právech.
3. Ve Výsledném dokumentu se zavázaly zúčastněné státy, tedy i ČSSR, uskutečnit potřebná opatření k účinnému zaručení práva jednotlivce znát svá práva a povinnosti v oblasti lidských práv, jak je stanoveno v Závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Navíc potvrzují aktivní a pozitivní úlohu, kterou využíváním tohoto práva mají osoby přispívající k cílům stanoveným Závěrečným aktem i Výsledným dokumentem. Příslušná ustanovení zavazují zúčastněné státy k respektování iniciativních kroků, jež jejich občané ať jednotlivě nebo ve formálních či neformálních pospolitostech podnikají k dodržování lidských práv a základních svobod. Žádáme československou vládu, aby v souladu s Výsledným dokumentem postupovala vůči občanské iniciativě, jakou je Charta 77 a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, v plném souladu s článkem 29 Ústavy, vážně posuzovala jejich připomínky, návrhy a náměty, věcně na ně odpovídala a chránila jejich účastníky před akty zvůle bezpečnostního či jiného aparátu, jimž byli mnozí v uplynulých sedmi letech protiprávně vydáni napospas.

Poctivé a důsledné plnění Výsledného dokumentu vyžaduje rovněž neprodlené propuštění na svobodu všech občanů, kteří byli nespravedlivě odsouzeni na základě takového výkladu a aplikace trestního zákona, který je v otevřeném rozporu s pakty o lidských právech, jak upozornila Charta 77 v dokumentu č. 18 z 13. dubna 1982^{E4Jde o omyl v číslování i datování dokumentu; 13. dubna 1982 žádný dokument Charty 77 nevyšel a ani dokument Charty č.18/82 obsahem neodpovídá. Mluvčí měli patrně na mysli dokument z 10. února 1982 (D190). K problematice madridské schůze viz též D155 (17. 9. 1980), D169 (22. 2. 1981), D193 (3. 3. 1982).} a jak potvrzuje i Výsledný dokument z Madridu. V současné době jsou vězněni z těchto důvodů např. Rudolf Battěk, Jiří Gruntorád, Ivan Jirous, prof. Liberda, Ladislav Lis, Jan Litomiský, V. Soukup, Jaroslav Šavrda, Petr Uhl, bratři Wünschové, Jitka Tůmová a další.

Nepochybujeme o tom, že postoj, jaký zaujmou odpovědné orgány k těmto návrhům, bude posuzován všemi, kdo mají vážný zájem na zabezpečení míru a spolupráce, za kritérium opravdovosti a důvěryhodnosti, s níž tyto orgány přistupují k úkolům uloženým jim Výsledným dokumentem na poli mezinárodním.

V této situaci jsme nuceni připomenout, že důvěryhodnosti našich orgánů jako garantů plnění Výsledného dokumentu nijak neprospívá policejní razie ze začátku listopadu, kdy byly orgány bezpečnosti podrobeny mnohahodinovým výslechům na dvě desítky občanů – signatářů Charty 77, přičemž bylo mluvčím Charty 77 i několika dalším signatářům nepokrytě vyhrožováno trestním postihem, vysloví-li se k rozhodnutí vlády ČSSR o rozmístění raket na našem území.^{E5Viz D261 (listopad 1983).} Takový postup Státní bezpečnosti je nejen v rozporu s československými zákony, ale staví i do podivného světla postoj našich oficiálních míst k mírovým hnutím na Západě, jako by podpora, kterou jim poskytují, nebyla výrazem úcty k jejich občanskému postoji, nýbrž je využívala jako nástroje jen proto a potud, slouží-li k oslabení opačné strany.

Stejně jako mnozí občané na Západě i my jsme znepokojeni současným stupňováním závodů ve zbrojení a rozestavováním atomových raket v různých zemích, samozřejmě také na území naší vlasti. Jsme si vědomi toho, že – jak konstatovala i pražská deklarace členských států Varšavské smlouvy z ledna t. r., toto „rozmísťování nových systémů jaderných zbraní a ostatních prostředků hromadného ničení bude stále více podrývat stabilitu vojensko-strategické situace, zvyšovat mezinárodní napětí a komplikovat vztahy mezi státy“. Rovněž máme na paměti to, co bylo tak často opakováno v našich sdělovacích prostředcích v souvislosti s chystaným umístěním amerických raket v západní Evropě – že umístění těchto zbraní nezvyšuje bezpečnost zemí, na jejichž území jsou rozestavěny, nýbrž je naopak vydává nebezpečí atomového útoku či odvetného úderu, jenž může znamenat zničení celého území a všeho života v něm.

Proto vítáme madridskou dohodu o svolání konference o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti i o odzbrojení v Evropě do Stockholmu na leden příštího roku jako smysluplnější krok na cestě k míru.

Aby však takové jednání vůbec mělo naději na úspěch, aby nebylo „dialogem hluchých“, pak musí být jeho účastníkům něco společné. Domníváme se, že tím společným musí být úcta k právu, spravedlnosti a pravdě, odpovědnost každé vlády k vlastnímu národu a celému lidstvu, a to k současným i budoucím pokolením. To osvědčí každý účastník nejlépe na vztahu ke svým občanům.

Proto žádáme naši vládu, aby nepřipouštěla jen projevy naprostého souhlasu, ale ponechala právo občanům vyjádřit se svobodně ve všech otázkách veřejného zájmu, aby informovala o svých opatřeních na tomto poli a zveřejňovala i argumenty druhé strany, aby nebránila neformálním setkáním a dialogům občanů Československa s angažovanými občany a skupinami ze Západu. Připomínáme, že podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který přijalo i Československo, nesmí být toto právo suspendováno jinak než „za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena, je-li ohrožen život národa“.

Připomínáme při této příležitosti slova Výsledného dokumentu madridské schůzky o tom, že „přísné dodržování a respektování“ všech principů vyhlášených v Závěrečném aktu z Helsinek „ve všech jejich aspektech je podstatným předpokladem zlepšení vzájemných vztahů zúčastněných států“, které také vyjádřily v témže dokumentu své odhodlání důsledně plnit všechna ustanovení z Helsinek, obzvláště pak v Závěrečném aktu uvedených 10 principů, jejich „přísné a neomezené dodržování a plnění i uvádění v praxi“ je předpokladem a důkazem vážnosti, věrohodnosti i účinnosti „opravdového úsilí zaměřeného k zastavení rostoucího zbrojení, jakož i k upevnění důvěry a bezpečnosti i k odzbrojení“, jak o něm hovoří plný text Výsledného dokumentu z Madridu.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, A. Marvanová
mluvčí Charty 77^{E6Ve sbírce jsou uloženy tři totožné strojopisné kopie s vlastnoručními podpisy: jedna zaslaná s průvodním dopisem předsedy FS A. Indry z 18. 11. 1983 prezidentu Husákovi, kopie zaslaná téhož dne vedoucím speciálního odboru Generální prokuratury Vratislavem Cimrem Správě vyšetřování StB k rukám genmjr. dr. Šubrta. Třetí kopie byla ministerstvu vnitra odevzdána úřadem předsedy vlády L. Štrougala bez průvodního dopisu. Přetiskujeme dokument zaslaný A. Indrou G. Husákovi, který text podtrhal fixem.}

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, průpis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 11, s. 1–3
• Úryvky s komentářem: Svědectví, roč. 18 (1983), č. 70, s. 236–238
• Studie, VII–IV/93-94 (1983).

E1.	Hranaté razítko ministerstva vnitra č. KrS – 1382/8M-83, došlo 29. 11. 1983, čj. VN – 1530/1-3/83.
E2.	Madridská konference skončila kompromisem. Téměř tři roky trvalo vyjednávání zúčastněných států, aby byla dosažena dohoda přijatelná pro Západ i Východ. Závěrečné komuniké ustanovilo, že za tři roky se bude konat v Ženevě další konference o lidských právech a mezilidských vztazích. Závěrečné usnesení obsahuje určité ústupky komunistických států na poli základních lidských práv: zasazuje se o odstranění diskriminace lidí, kteří nedostali souhlas k vystěhování, o spojení rodin žijících odděleně v různých státech, odsuzuje terorismus, bere v ochranu náboženské skupiny a právo pracujících sdružovat se ve svobodných odborech. O Výsledném dokumentu viz též D267 (30. 12. 1983).
E3.	Srv. D42 (8. 2. 1978).
E4.	Jde o omyl v číslování i datování dokumentu; 13. dubna 1982 žádný dokument Charty 77 nevyšel a ani dokument Charty č.18/82 obsahem neodpovídá. Mluvčí měli patrně na mysli dokument z 10. února 1982 (D190). K problematice madridské schůze viz též D155 (17. 9. 1980), D169 (22. 2. 1981), D193 (3. 3. 1982).
E5.	Viz D261 (listopad 1983).
E6.	Ve sbírce jsou uloženy tři totožné strojopisné kopie s vlastnoručními podpisy: jedna zaslaná s průvodním dopisem předsedy FS A. Indry z 18. 11. 1983 prezidentu Husákovi, kopie zaslaná téhož dne vedoucím speciálního odboru Generální prokuratury Vratislavem Cimrem Správě vyšetřování StB k rukám genmjr. dr. Šubrta. Třetí kopie byla ministerstvu vnitra odevzdána úřadem předsedy vlády L. Štrougala bez průvodního dopisu. Přetiskujeme dokument zaslaný A. Indrou G. Husákovi, který text podtrhal fixem.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	14
Měsíc	11
Rok	1983
Zpracovaný	true
OCR	false