D281

1984, 23. květen, Praha. – Odpověď na pozvání na mírový kongres v Heidelbergu „Řekni Ne atomovým zbraním“.^{E1Kongres v Heidelbergu se konal 29.–31. května 1984.}

Vážení a milí přátelé,

nejsrdečnější dík za Vaše pozvání ke kongresu, na němž jednáte o „cestách k mírovému pořádku v Evropě“. Cítíme se poctěni tímto projevem Vaší důvěry a solidarity. Chápeme, že platí nejen našim osobám, ale všem, kdo v naší zemi usilují o nalezení těchto cest. Tak jako Vy jsme si vědomi vážnosti současné krize v mezinárodních vztazích a nebezpečí hrozící naší i Vaší zemi, celé Evropě a celému lidstvu ze stupňování zbrojení i napětí mezi velmocemi a vojensko-politickými bloky, jejichž dělící čára je zčásti i na hranici mezi Vaší a naší zemí. Rozmísťování jaderných raket u Vás i u nás v současné době toto nebezpečí jen zvyšuje. Roste možnost zpustošení našich zemí a vyhubení našich národů, je ohrožena jejich budoucnost a ochuzována již jejich současnost tím, že výsledky práce nejlepších mozků i nejdovednějších rukou pohlcuje toto zbrojení a zároveň znemožňuje, aby mohly účinněji přispívat k řešení globálních problémů celého lidstva. Tlak těchto skutečností i výhled na tyto perspektivy postihuje i myšlenkový a morální stav a vývoj společností žijících v jejich stínu. S militarizací je jim vnucován černobílý pohled na světové dění, zvyšuje se manipulování s lidmi ze strany mocenských aparátů, jsou omezována občanská práva a zpochybňována lidská důstojnost. To vše vybízí k hledání cest a prostředků, jak zastavit a odvrátit tuto hrozbu.

Vážíme si toho, že jste na program kongresu zařadili kromě jiného také Forum V: Význam mírové diskuse ve východní Evropě pro západní mírové hnutí. Podmínky a formy této mírové diskuse alespoň u nás jsou podstatně odlišné od Vašich. Proto již úvodem k tomuto tématu musíme opakovat, co jsme mnohokrát řekli a napsali v našich rozhovorech a korespondenci s členy západních mírových hnutí: Obranu lidských a občanských práv v zemích, kde jsou potlačována, považujeme za předpoklad i neoddělitelnou součást každého úsilí o opravdový mír, který by nebyl jen přestávkou mezi válkami a přípravou nové, ještě hroznější války. Opravdová diskuse o míru není možná bez minimální svobody projevu mínění, jež je předpokladem i pro autentickou spontánní angažovanost pro věc míru. Tam, kde moc potlačuje tyto svobody násilím, má méně zábran sahat k násilí navenek. V tomto smyslu považujeme mír za nedělitelný. Možná, že se v tom neshodneme s někým z účastníků Vašeho kongresu.

Neznamená to, že bychom podceňovali jednotlivé technické a organizační aspekty mírového uspořádání. Ve svých úvahách a diskusích – omezených uvedenými podmínkami v naší zemi, jež nám ostatně nedovolí ani osobní účast na Vašem jednání – věnujeme pozornost otázkám, jak zmenšit napětí a nebezpečí hrozící nám i Vám z mimořádné intenzity nakupení ničivých prostředků právě na linii styku obou bloků v Evropě. Jistě by zmenšení této intenzity právě v této oblasti mohlo k tomu přispět.

Bezatomový koridor, jak jej navrhuje Palmeho komise, zasluhuje pozornost a podporu mírového hnutí. Zaujal nás i návrh, který jsme četli nedávno v časopise Neue Gesellschaft, oživující dnes již téměř zapomenutý plán Rapackého na pásmo bez atomových zbraní, cizích vojsk a snížený stav domácích vojsk i výzbroje ve střední Evropě, i když snad dnes těžko uskutečnitelný.

Zaslouží pozornost a podporu také myšlenka závazku nepoužití jaderných zbraní a smluvního potvrzení závazku nepoužít síly v mezinárodních vztazích. Tento závazek je ovšem již zakotven v Chartě spojených národů a řadě smluv o ni se opírajících. Jeho porušení v různých částech světa (také vůči naší zemi) ukazuje, že bez náležitých kontrolních ustanovení by taková další smlouva sotva přispěla k zmenšení a překonání nedůvěry. Domníváme se, že jen v takovém kontextu by mírové hnutí svou podporou tohoto návrhu sehrálo pozitivní úlohu.

Právě v této souvislosti by bylo správné ukázat na vzájemnou závislost závazku nepoužívání síly k řešení politických problémů navenek a respektování občanských práv a svobod uvnitř států. I to vyplývá z Charty SN, z Deklarace lidských práv i paktů z ní vycházejících. Výrazně byla vyjádřena v Závěrečném aktu z Helsinek a loni znovu v dokumentu madridského zasedání KBSE. Myslíme, že by mírové hnutí mělo zvláště těmto dvěma dokumentům mírového uspořádání v Evropě věnovat pozornost a zabývat se cestami, jak přimět vlády k jejich dodržování, popř. jak se stát dynamickým faktorem vůči dnes již institucionalizovanému procesu pokračování Helsinek, který dnes bohužel stagnuje. Rozhodná podpora obraně lidských práv mírovým hnutím může napomoci tomu, aby otázka lidských práv nebyla zneužívána kteroukoli stranou jako zbraň a nástroj studené války. Pojetí nedělitelnosti míru, zahrnující respektování lidských práv a občanských svobod ve smyslu odpovídajícím Chartě i Helsinkám, může být i základnou pro celoevropské mírové hnutí na Západě i Východě.

Nevíme, zda jste kromě nás a dalších našich přátel pozvali do Heidelbergu také zástupce a členy institucí, jež u nás i našich sousedů nesou název „mírové“ a které v podstatě reprodukují stanoviska vlády. Myslíme, že dialog mezi Vámi a jimi může mít smysl, zůstanete-li nadále v dialogu s námi a jinými nekonformními podporovateli mírových snah a dáte-li najevo totéž i těm, kdo se pokoušejí zmonopolizovat mírové úsilí v zemích východní Evropy.

Budeme Vám povděčni, přijmete-li tento dopis jako příspěvek do diskuse, jíž přejeme bohatý a podnětný obsah a plodný průběh i výsledek. Prosíme, abyste omluvili naši nepřítomnost z důvodů, jež se vymykají našim možnostem. Budete-li nám moci zaslat materiály kongresu, popř. navštíví-li někdo z Vás naši zemi k přímé diskusi s námi, bude snad možno aspoň touto cestou náš dialog či diskusi doplnit.

Jeden z nás, jehož jste také pozvali, nemůže Vám odpovědět ani připojit svůj podpis k tomuto listu. Ladislav Lis, jeden z nejhorlivějších stoupenců mírového úsilí, je znovu ve vězení jako oběť policejní zvůle. Jeho situace ilustruje obtížné postavení a podmínky diskuse o míru v naší zemi. Chceme Vám jeho jménem vyjádřit dík za pozvání i za projevy sympatií a solidarity těch z Vás, kteří jakkoli vystoupili či snad ještě vystoupí na jeho obranu.

Vaše jednání zdravíme a přejeme mu plný úspěch.

Jiří Hájek, Jiří Ruml, Jiří Dienstbier, Anna Marvanová^{E2Dopis podepsali kromě mluvčího Charty 77 Jiřího Rumla 3 členové kolektivu mluvčích, Václav Benda se omluvil osobním dopisem (20. 5. 1984), stejně jako Václav Havel (13. 5. 1984), který mj. uvedl: „Čím zřetelněji… bude zdůrazněna nutnost současného oboustranného odzbrojení, tím zřetelněji budou jeho závěry v souladu i s mým vlastním přesvědčením a s přesvědčením mých přátel. Odpůrci nesmyslného – a zvláště atomového – zbrojení jsme všichni; specifická zkušenost, kterou podstupujeme my, kteří žijeme ve východním bloku, nás však nutí možná silněji než Vás zdůrazňovat, že skutečně perspektivní a smysluplné odzbrojení může být jen to, k němuž přistoupí současně obě strany rozdělené Evropy a které nebude pouhým výsledkem taktických kompromisů vlád, ale výrazem skutečné vůle k Evropě, v níž budou lidé žít důstojně, svobodně a v bezpečí, tedy k Evropě nerozdělené na pakty a bloky, ale založené na společenství svobodných národů, chovajících k sobě navzájem důvěru a schopných řešit své eventuální spory pouze nenásilným způsobem.“ Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), č. 5, s. 13.}

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 7, č. 5 (květen 1984), s. 13.

Pole