D282

1984, 17. červen, Praha. – Dopis předsedovi Čs. výboru pro evropskou bezpečnost B. Kučerovi, uplatňující nárok Charty 77 účastnit se připravovaného mezinárodního semináře, a stanovisko Charty 77 k otázkám evropské bezpečnosti. (Dokument č. 12/84)^{E1Dokument uložený v archivu FMV byl zaslán předsedovi Federálního shromáždění ČSSR A. Indrovi. U dokumentu je přiložen předávací dopis A. Indry ze dne 25. června 1984 G. Husákovi, který předal dopis ministerstvu vnitra. Druhý předávací dopis je podepsán náčelníkem sekretariátu 1. náměstka ministra vnitra ČSSR a adresován plk. Z. Wiederlechnerovi, náčelníku X. správy SNB: „Vážený soudruhu náčelníku, z pokynu 1. NMV ČSSR genmjr. JUDr. J. Kováče postupuji dokument Charty 77 č. 12/1984 zaslaný předsedovi ČSS Bohuslavu Kučerovi. Se soudružským pozdravem náčelník sekr. 1. NMV ČSSR plk.  Josef Kroulík. V Praze dne 2. srpna 1984.“}

Pane předsedo!

Se zájmem jsme četli v tisku zprávu o chystaném mezinárodním semináři, který připravujete na 22.–23. t. m.^{E2Mezinárodní seminář se konal v pražském Paláci kultury pod názvem Jak upevnit politickou a vojenskou důvěru v Evropě.} Jako účastníci občanské iniciativy, zaměřené mimo jiné k důslednému plnění závěrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, jak je formuluje Závěrečný akt z Helsinek, vítáme každý krok směřující k tomu, aby se v naší i mezinárodní veřejnosti upevňovala znalost těchto závěrů a aby se rozvíjely iniciativní akce k jejich dodržování a realizaci.

Považujeme – pravděpodobně shodně s mnohými členy čs. výboru i dnešními účastníky semináře – dodržování těchto zásad, jež znamenají významný pokrok v mezinárodních vztazích i v rozvoji mezinárodního práva, za účinnou cestu, jak čelit současnému zhoršování mezinárodního ovzduší, jehož produktem a zároveň dalším podněcovatelem je též rozmísťování nových raketových systémů na východě i západě našeho kontinentu – a také u nás.

Společně se značnou částí naší veřejnosti jsme proto pozorně sledovali madridská jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, skončená loni v září. Již v jejich průběhu jsme se vyjadřovali k některým jejich aspektům v dopisech a podáních nejvyšším orgánům naší republiky. Seznámili jsme se s výtahem z Výsledného dokumentu, jak byl zveřejněn v denním tisku 24. 9. m. r. Marně jsme čekali na vydání celého textu, jež bylo v publikovaném výtahu přislíbeno.^{E3Text vyšel poprvé in: Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách. Praha 1989, Melantrich, s. 61–71.} Proto jsme se postarali o to, aby účastníkům a přátelům naší občanské iniciativy byl dán k dispozici alespoň úplný text části, směřující k plnění principu VII Z[ávěrečného]A[ktu] z Helsinek,^{E4Text VII. principu publikovali mluvčí jako přílohu k D150 (28. 6. 1980)..} „Respektování lidských práv a základních svobod“: později jsme vypracovali komentář zabývající se i širšími souvislostmi celého dokumentu. V dopisu nejvyšším orgánům republiky z 14. 11. 1983^{E5Srv. dokument D262 (14. 11. 1983).} jsme navázali na usnesení předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR z 23. 9. 1983 k Výslednému dokumentu z Madridu a předložili v něm konkrétní konstruktivní návrhy, jejichž realizace by podle našeho názoru mohla přispět k tomu, aby toto usnesení, ukládající všem orgánům státu plnit závěry dokumentu, bylo realizováno.

Uvedené skutečnosti dostatečně prokazují vážný a kvalifikovaný zájem našeho neformálního společenství, občanské iniciativy Charta 77, o tematiku, jíž se má zabývat Váš připravovaný seminář. Z kontextu informace o něm vyrozumíváme, že má podpořit úsilí stockholmské konference, jejíž druhá etapa byla zahájena v uplynulých dnech.^{E6Stockholmská konference o posílení vzájemné důvěry a bezpečnosti v Evropě se konala od ledna 1984. Na konferenci se jednalo o konkrétních opatřeních vedoucích k vzájemné důvěře – o včasném ohlášení chystaných manévrů a jiných pohybů vojsk. Šlo o konkretizaci zásady madridské konference (zakončené v září 1983), na níž byla rámcově přijata dohoda o kontrole pohybu vojsk na území západní Evropy i na území států Varšavské smlouvy.} Jsme si vědomi závažnosti a aktuálního významu právě této problematiky. Vždyť stockholmské zasedání poskytuje při krizi odzbrojovacích jednání o snížení sil i stavu výzbroje ve střední Evropě určitou nadějnou možnost – právě tím, že neizoluje ani neabsolutizuje vojensko-technickou stránku problému odzbrojení, nýbrž jej (jak napovídá již název konference) plně v duchu Helsinek i Madridu staví do kontextu politického řešení „posílení (a vlastně obnovení) důvěry“. Vrací se tedy ke globálnímu pojetí bezpečnosti a spolupráce, jak je vyváženě vyjádřil ZA z Helsinek a po něm Výsledný dokument z Madridu.

Domníváme se, že právě tento komplexní pohled by měl najít uplatnění v jednání pražského semináře. Nechceme podceňovat některá věcná řešení, směřující k zmenšení nebo úplnému odstranění atomové hrozby z našeho kontinentu a právě z té jeho části, kde nakupení vojsk i ničivých prostředků činí současnou situaci stále labilnější a zvyšují hrozbu pro život lidí a celých národů zde žijících. Podobně se stavíme k úvahám o smluvním zakotvení závazku nepoužít síly v mezinárodních stycích. Tento jistě významný závazek je už obsažen v Chartě Spojených národů (článek 2, odst. 4), stejně jako ve Varšavské smlouvě (článek 1) a v řadě dalších bilaterálních i multilaterálních smluv a dohod. Potvrzuje jej i ZA z Helsinek. To vše ovšem nemluví proti tomu, aby tento závazek byl znovu slavnostním způsobem smluvně potvrzen. Je však třeba vzít v úvahu, že přes všeobecnou platnost byl tento závazek již několikrát svými signatáři porušen – v Evropě naposledy roku 1968 právě vůči nám těmi, kdo jej podepsali jak v Chartě OSN, tak ve Varšavské smlouvě i v bilaterálních dohodách s námi. Aniž se pouštíme do rekriminací, měli bychom si být vědomi toho, že návrh na jeho nové smluvní potvrzení je málo věrohodný, nedistancuje-li se (třebas diskrétně, ale zřetelně) od tohoto jeho posledního porušení, a že ztrácí jakoukoli věrohodnost, je-li doprovázen pokusy toto porušení ospravedlňovat a dokonce glorifikovat, jakož i akty represe a diskriminace vůči těm, kdo v souladu s Chartou OSN, Varšavskou smlouvou i uznávanými normami mezinárodního práva a morálky toto porušení odmítali a odmítají. Nové smluvní zakotvení tohoto významného závazku má smysl jen tehdy, je-li doprovázeno věrohodnými a kontrolovatelnými zárukami, že se nebude opakovat jeho porušování.

Má-li mezinárodní seminář kromě studijních závěrů přispět k úspěchu stockholmských jednání a ovlivnit v tom směru veřejnost, měl by na něm zaznít tón odpovídající duchu i liteře Výsledného dokumentu z Madridu. V něm je zřetelně vyjádřena myšlenka nedělitelnosti míru a bezpečnosti v Evropě nejen teritoriálně, ale i vzhledem k plnému zachovávání všech principů, které pro mír a bezpečnost stanovil ZA z Helsinek. Ještě důrazněji než v Helsinkách slíbily signatářské státy v Madridu „striktně bez omezení respektovat a uvádět v praxi všech deset principů obsažených v Deklaraci principů, jimiž se řídí vztahy mezi účastnickými státy, bez ohledu na jejich politický, hospodářský nebo společenský systém, jakož i na jejich velikost, zeměpisnou polohu a stupeň hospodářského rozvoje“. A poněvadž, jak se ukázalo za 9 let od podpisu ZA z Helsinek, z principů Deklarace byl mnohými státy snad nejčastěji porušován právě princip VII, Respektování lidských práv a základních svobod, považovali autoři i signatáři madridského Výsledného dokumentu za nutné opakovat, že toto respektování je podstatným činitelem míru, spravedlnosti a blahobytu, slíbit, požadovat a zajišťovat stálý zřetelný pokrok tohoto respektování ve všech zúčastněných státech bez ohledu na jejich politický, hospodářský i sociální systém. A zatímco u ostatních principů Deklarace jejich plnění zůstává věcí vlád, uznal už ZA v Helsinkách právo každého občana „znát svá práva a povinnosti a postupovat podle nich“ a madridský dokument výslovně uvádí, že na tomto poli – v mezinárodní ochraně lidských práv jakožto činitele míru a bezpečnosti – náleží „významná a pozitivní úloha“ nejen vládám, ale i „institucím, organizacím a jednotlivcům“. Tím je mezinárodně legalizováno postavení a činnost občanských iniciativ, jako je Charta 77; vztahuje se na ně i závazek signatářů madridského dokumentu „podporovat opravdové úsilí o plnění Závěrečného aktu z Helsinek“.

Právě v souvislosti s potřebou obnovit a upevnit důvěru v mezinárodních vztazích jako předpoklad dalších kroků v procesu uvolňování, považujeme za nutné připomenout důraz madridského dokumentu na respektování lidských práv a svobod v souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv i s pakty o lidských právech. Opravdové a důsledné dodržování závazků v tomto směru je věcí, kde kontrola je v rukou každého občana a kde porušování kterýmkoli ze signatářských států nezůstane utajeno před žádným ze spolusignatářů. Respektování lidských práv a svobod občanů státní mocí je také základnou k tomu, aby se mohlo vytvářet skutečné veřejné mínění v zemi a mohl zde vyrůstat i významný činitel pro plnění všech zásad a závazků helsinské Deklarace – na státní moci nezávislé, ji podporující, ale i kontrolující lidové mírové hnutí.

Domníváme se proto, že seriózní diskuse o problematice posilování důvěry mezi signatáři Helsinek i Madridu se nemůže vyhnout posuzování otázek plnění principu VII helsinské Deklarace. Právě tato otázka je pro činitele veřejného mínění mimořádně důležitým momentem a pro vlády přímo testem jejich věrohodnosti při dodržování všech ostatních principů, norem i závazků: proto by měla mít náležité místo i na Vašem semináři. Sami jsme ochotni poskytnout potřebné podklady podporující stanovisko, jež vyjadřujeme v tomto dopise.

Považujeme za vhodné po dohodě s Vámi zajistit i účast odborníků z řad signatářů Charty 77, kteří by v souladu se zásadami a normami helsinského, madridského i jiných dokumentů naše stanovisko na semináři tlumočili.

Přípravě i průběhu tohoto semináře přejeme plný úspěch.

dr. Václav Benda, Jiří Ruml, Jana Sternová
mluvčí Charty 77.
Mluvčí Charty 77 ing. R. Battěk je nadále ve vězení.

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), s. 1–3
• Studie, 1984, č. 93–94, s. 343–345.

E1.	Dokument uložený v archivu FMV byl zaslán předsedovi Federálního shromáždění ČSSR A. Indrovi. U dokumentu je přiložen předávací dopis A. Indry ze dne 25. června 1984 G. Husákovi, který předal dopis ministerstvu vnitra. Druhý předávací dopis je podepsán náčelníkem sekretariátu 1. náměstka ministra vnitra ČSSR a adresován plk. Z. Wiederlechnerovi, náčelníku X. správy SNB: „Vážený soudruhu náčelníku, z pokynu 1. NMV ČSSR genmjr. JUDr. J. Kováče postupuji dokument Charty 77 č. 12/1984 zaslaný předsedovi ČSS Bohuslavu Kučerovi. Se soudružským pozdravem náčelník sekr. 1. NMV ČSSR plk.  Josef Kroulík. V Praze dne 2. srpna 1984.“
E2.	Mezinárodní seminář se konal v pražském Paláci kultury pod názvem Jak upevnit politickou a vojenskou důvěru v Evropě.
E3.	Text vyšel poprvé in: Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách. Praha 1989, Melantrich, s. 61–71.
E4.	Text VII. principu publikovali mluvčí jako přílohu k D150 (28. 6. 1980)..
E5.	Srv. dokument D262 (14. 11. 1983).
E6.	Stockholmská konference o posílení vzájemné důvěry a bezpečnosti v Evropě se konala od ledna 1984. Na konferenci se jednalo o konkrétních opatřeních vedoucích k vzájemné důvěře – o včasném ohlášení chystaných manévrů a jiných pohybů vojsk. Šlo o konkretizaci zásady madridské konference (zakončené v září 1983), na níž byla rámcově přijata dohoda o kontrole pohybu vojsk na území západní Evropy i na území států Varšavské smlouvy.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	17
Měsíc	6
Rok	1984
Zpracovaný	true
OCR	false