D288

1984, 2. listopad, Praha. – Dopis Charty 77 a VONS prezidentu republiky a byru Socialistické internacionály k případu vězněného mluvčího Charty 77 R. Battěka. (Dokument č. 18/84)

Již více než čtyři roky je vězněn významný český socialista a aktivista hnutí za lidská práva ing. Rudolf Battěk, mluvčí Charty 77 a člen VONS: provinil se toliko svými občanskými postoji a důsledným bojem za dodržování platných československých zákonů. Navzdory rozhořčení naší i mezinárodní veřejnosti nad jeho „případem“ nejenže nebyl propuštěn, ale počátkem roku 1984 byl dokonce přeřazen do přísnějších podmínek politické izolace. Přes svůj věk – dnes se dožívá šedesáti let – a vážnou chorobu má strávit ve vězení ještě třináct měsíců a po propuštění bude další tři roky vystaven tzv. ochrannému dohledu. Podle dosavadních zkušeností s uplatňováním tohoto dohledu u politických vězňů (v jejichž případech je už sám o sobě absurdní) se bohužel musíme obávat, že půjde fakticky o domácí vězení, v mnoha ohledech tíživější než vězení skutečné. Odsouzený je totiž vydán téměř neomezené a naprosto nekontrolované svévoli policejních orgánů, které rozhodují jak o detailních podmínkách jeho života, tak o tom, kdy je zapotřebí ho znovu poslat do vězení, protože podle jejich mínění podmínky ochranného dohledu v něčem porušil. Přitom v případech politických vězňů nejenže nejsou respektovány jejich oprávněné rodinné, sociální a kulturní potřeby (jak to vyžaduje zákon o ochranném dohledu, jinak velice pochybný), ale policejní svévolí jsou automaticky postihováni rodinní příslušníci odsouzených a celé jejich okolí. Neboť zde přece není cílem zákonem deklarovaná resocializace údajného provinilce, nýbrž naopak jeho vydělení ze společnosti, zpřetrhání všech jeho sociálních vazeb.

Naléhavě proto apelujeme na prezidenta republiky, aby použil svých pravomocí a zbytek trestu ing. Rudolfa Battěka zrušil. Takové rozhodnutí by bylo nejen výsostně humanitním aktem, ale současně alespoň částečnou nápravou zjevných křivd, ke kterým v Battěkově případě došlo – a bez nápravy křivd není ozdravění poměrů v naší společnosti vůbec myslitelné. Apelujeme také na celou světovou veřejnost. Speciálně žádáme o podporu ty politiky, jimž je Rudolf Battěk názorově blízký a jejichž hlas by mohl příslušné rozhodnutí významně ovlivnit.^{E1Žádost o propuštění R. Battěka prezidentu republiky, kterou podpořilo 143 poslanců a přes 300 představitelů nizozemského veřejného života, zaslal 2. listopadu z Amsterodamu Iniciativní výbor za osvobození R. Battěka. Viz Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), č. 11, s. 15–16. O případu Rudolfa Battěka srv. D148 (20. 6. 1980), D151 (29. 6. 1980), D157 (13. 10. 1980), D159 (9. 11. 1980), D165 (5. 2. 1981), D168 (21. 2. 1981), D172 (20. 4. 1981), D180 (3. 7. 1981).}

V příloze zveřejňujeme životopis Rudolfa Battěka, který blíže seznamuje s jeho osobou, dílem i občanským úsilím a objasňuje i podrobnosti jeho politického pronásledování.

dr. Václav Benda, Jiří Ruml, Jana Sternová
mluvčí Charty 77
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
Československá liga pro lidská práva, člen Mezinárodní federace pro lidská práva

Ing. Rudolf Battěk,

který letos 2. listopadu oslaví ve vězení své šedesátiny, patří k předním představitelům socialistické demokratické opozice a hnutí za lidská práva v Československu. Rudolf Battěk je silný člověk. Určujícím rysem jeho osobnosti je hluboký pocit odpovědnosti, pramenící z jeho mravního založení a intenzivně pěstované spirituality. Tato odpovědnost prolíná jeho úvahami, politickými a literárními texty i praktickým jednáním. Její neodmyslitelnou součástí je Battěkův originální a laskavý humor.

Ing. Rudolf Battěk pracoval do roku 1969 v Sociologickém ústavu Československé akademie věd. Zkoumání společenské odpovědnosti jedince ho vedlo k zájmu o filozofické otázky a k pozornému sledování politiky, k níž Battěk přistupuje především z etických pozic, jako humanista, demokrat a socialista. Protože nevstoupil do komunistické strany, mohl se výrazněji politicky projevit až v demokratičtějších poměrech roku 1968. Uplatnil se jako čelný funkcionář odborů v Akademii věd a stal se poslancem České národní rady. Podílel se také na rozvoji demokratické občanské iniciativy, Klubu angažovaných nestraníků (KAN), jehož byl místopředsedou.

V srpnu 1969, při prvním výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, předává Rudolf Battěk oficiálním místům petici deseti politických a kulturních činitelů, v níž poukazují na nebezpečí normalizační politiky pro vývoj společnosti. Za to byl zbaven poslanecké imunity a ve svých pětačtyřiceti letech poprvé uvězněn. Tehdy se ještě fakticky hlasovalo: je jedním z paradoxů tzv. konsolidace, že zatímco část komunistických poslanců v předsednictvu ČNR se vzepřela stranické kázni a hlasovala proti Battěkovu vydání, bylo potřebné většiny dosaženo poslušnými hlasy bezpartijních poslanců. Po třinácti měsících byl bez soudu propuštěn, a protože se nesměl vrátit do Akademie věd, živil se jako noční hlídač. V prosinci 1971 byl zatčen znovu. Obvinění bylo rozšířeno o účast na vydání textu, informujícího občany o jejich zákonných právech při volbách včetně práva nevolit. Byl odsouzen za podvracení republiky ke třem a půl letům vězení.

Jeho korespondence z ruzyňské věznice, později samizdatově vydaná pod názvem „Eseje z ostrova“, je výrazem neotřesitelné lidské důstojnosti tváří v tvář nespravedlnosti a přemoci – stala se první vlaštovkou tohoto žánru, který se v následujícím desetiletí nedobrovolně v Československu velice rozhojnil.

Ani dlouhé vězení neodvrátilo Rudolfa Battěka od prosazování lidských práv a spravedlnosti. Jako jeden z prvních podepsal Prohlášení Charty 77, občanské iniciativy vycházející z ratifikace mezinárodních paktů o lidských právech československým státem a dovolávající se jejich důsledného dodržování. Se zkušenostmi politického vězně byl zakládajícím členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Počátkem roku 1980 se stal mluvčím Charty 77.

V politické oblasti se Rudolf Battěk podílel na vzniku prohlášení „Sto let českého socialismu“, které znovu připomíná ideály a cíle socialismu a srovnává je s nynější československou skutečností. V roce 1978 spoluzaložil skupinu nezávislých socialistů, která se hlásí k programu Socialistické internacionály. S představiteli Socialistické internacionály udržoval písemný styk.

Rudolf Battěk si získal v Československu, ale i ve značné části západoevropského socialistického hnutí značnou autoritu. V červnu 1980 byl pod vyprovokovanou záminkou znovu uvězněn (představa staršího vědce a zkušeného politika, který přichází sepsat protokol o krádeži svého vozu a při této příležitosti nebezpečně zaútočí na osazenstvo policejní stanice musí připadat absurdní snad komukoliv – jen ne orgánům československé justice a státní moci vůbec) a po více než roční vazbě byl odsouzen pro podvracení republiky k odnětí svobody na sedm a půl roku. Při odvolání mu byl trest snížen na „pouhých“ pět a půl roku, obě instance mu navíc uložily trest tzv. ochranného dohledu v trvání tří let. Jeho trestný čin (uložený trest odpovídá obvyklým sazbám za zvláště brutální znásilnění, zabití či podobné těžké kriminální delikty) spočíval podle soudu ve výměně korespondence s Bruno Kreiskym a Willy Brandtem, v účasti na činnosti Charty 77 a VONS a ve spolupráci na sborníku O svobodě a moci. Původní záminkou uvěznění, údajným napadením a zraněním policisty, se soud zabýval jen zcela okrajově.

Během vazby a v prvních letech výkonu trestu se vážně zhoršil Battěkův zdravotní stav, trpěl těžkými astmatickými záchvaty a byly důvodné obavy o jeho život. Přes značné úsilí světové veřejnosti mu nebyl trest přerušen. V té době byl Rudolf Battěk ochoten odejít i do exilu. Jeho pevný charakter mu však nedovoloval přistoupit na podmínky, které nepovažoval za slučitelné se svým postojem, například podat žádost o milost.

Rudolfu Battěkovi zbývá do konce trestu ještě třináct měsíců. Bude-li nucen tuto dobu strávit ve vězení, stane se jedním ze dvou československých aktivistů za lidská a demokratická práva, kteří od roku 1968 za tuto svou činnost pobyli ve vězení plných devět let. Ani pak nebude ovšem svobodným občanem, byť té nejposlednější kategorie, nýbrž bezprávným objektem tříletého ochranného dohledu, vykonávaného právě tím oddělením VB, které se kdysi ochotně propůjčilo k provokaci vůči němu.

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), č. 6, s. 1–2
• Skončit věznění Rudolfa Battěka. Listy, roč. 14 (1984), č. 6, s. 57–58.

Komentáře

• Rudolf Battěk tráví šedesátiny ve vězení. Studie, VI (1984), č. 96, s. 582–583
• Vaněčková, D.: K 60. narozeninám R. Battěka. ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 28/84-7
• I. Medek o dopisu Charty 77 18/84. Tamtéž, RO 30/84-7.

E1.

Žádost o propuštění R. Battěka prezidentu republiky, kterou podpořilo 143 poslanců a přes 300 představitelů nizozemského veřejného života, zaslal 2. listopadu z Amsterodamu Iniciativní výbor za osvobození R. Battěka. Viz Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), č. 11, s. 15–16. O případu Rudolfa Battěka srv. D148 (20. 6. 1980), D151 (29. 6. 1980), D157 (13. 10. 1980), D159 (9. 11. 1980), D165 (5. 2. 1981), D168 (21. 2. 1981), D172 (20. 4. 1981), D180 (3. 7. 1981).

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	2
Měsíc	11
Rok	1984
Zpracovaný	true
OCR	false