D300

1985, 25. březen, Praha. – Blahopřejný dopis k 80. narozeninám literárního vědce a spisovatele Václava Černého. (Dokument č. 8/85)

Dne 26. března 1985 se dožívá svých 80. narozenin profesor dr. Václav Černý, český literární vědec a spisovatel. V první republice se u F. X. Šaldy habilitoval jako docent románských literatur na filozofické fakultě Karlovy univerzity, po válce se na univerzitě stává profesorem srovnávací a obecné literatury. Za války se Václav Černý zúčastnil protinacistického odboje, byl vězněn a za odboj vyznamenán. Byl členem České národní rady. Před válkou a ještě první roky po ní založil a redigoval jeden z dominujících časopisů české kultury Kritický měsíčník. Prof. Václav Černý je autorem řady vědeckých studií z oboru literatury a filozofie a rozlehlého díla Pamětí, zahrnujícího čtyři desetiletí vývoje současných českých dějin a myšlení. Jeho vědecká díla dosáhla zahraničního věhlasu a prof. Černý je čestným doktorem francouzských univerzit. Na počátku padesátých let byl Václav Černý vězněn a po propuštění z vazby byl vtlačen do ústraní. Kritický měsíčník byl zastaven, prof. Černý musel odejít z univerzity a byl též zbaven členství v organizaci spisovatelů. Navzdory těžkým omezením kladeným jeho vědecké práci a kulturnímu vlivu učinil v šedesátých letech významný objev Calderonových dramat, za což jej Královská španělská akademie odměnila čestným členstvím. Prof. Václav Černý je jedním z prvních signatářů Charty 77 a je jejím aktivním činitelem. Jménem signatářů Charty 77 posíláme prof. Václavu Černému pozdravný dopis tohoto znění:

Drahý pane profesore,

ze srdce Vám blahopřejeme k 80. narozeninám a cítíme radost, že s Vámi můžeme oslavit tak vzácné životní jubileum.

Jsme všichni v Chartě 77, a byť by se naše názory i třeba rozcházely, Vašimi obdivovateli a pro mnohé z nás by bylo ctí považovat se za Vaše žáky, třebaže jste poslední desetiletí a až na krátkou výjimku ani v desetiletích předchozích žádnou katedru k dispozici neměl. Síla myšlenek nemusí být podepřena silou moci, aby mohla působit. Jste pro nás příkladem hrdého češství, hluboké vzdělanosti, světového rozhledu a neutuchajícího tíhnutí ke svobodě. Vaše díla jsou inspirující nejen myšlenkově, ale i jejich čeština je nevídaně propracovaná, rozvinutá do hloubky a krásna, pravý náš rodný jazyk, na nějž díky Vašim knihám nemůžeme zapomenout a o něj nedbat. Vaše díla z poslední doby, esej O povaze naší kultury, o Masarykově dědictví, Knížka o Babičce a zejména Vaše Paměti, patří k tomu nejvzácnějšímu, co dnešní česká literatura má, a těší se zejména zájmu mladých lidí.

Váš život, drahý pane profesore, v nás vzbuzuje naději. Můžete si věru stěžovat na nepřízeň moci, a to jak v letech nacistické okupace, tak po roce 1948 i v letech sedmdesátých, moci, která Vás vyloučila z veřejného působení. A přece Váš vliv nezaniká, spíš naopak: S čím větší „prokletostí“, jíž Vás stíhá oficialita, promlouváte, tím je Váš hlas slyšitelnější všude tam, kde chtějí slyšet pravdu a pídí se po ní. Ta Vaše neúnavná vůle uchovat si vše, co tvoří evropskou kulturu, nám vdechuje víru, že nikdo nežije nadarmo, kdo se sám svého života nevzdá. Vaše činnost a Váš vliv nevyústí do prázdna, jak by si to přáli nepřátelé pravdy. Kultura trvá v kontinuitě generací a myšlenek a Vy jste též jedním z významných mostů, které spojují národní minulost s přítomností. My, kteří se nehodláme vzdát Vašeho dědictví, a majíce Vás za příklad, doufáme, že nic z toho, čemu jsme se od Vás naučili, neupadne v zapomenutí.

Máme Vás, pane profesore, rádi, ctíme Vás a jsme hrdi na to, že patříte ke společenství Charty 77, jejíž prohlášení jste také signoval a o jejíž práci jste se nepřestával zajímat. Zvlášť bychom chtěli zdůraznit, že jste se přimkl k Chartě a chartistům, když její představitele postihlo největší pronásledování. Váš příklad, vážený pane profesore, řadě z nás umožnil dobře se orientovat ve složité situaci společenské i lidské a spolu s jinými významnými osobnostmi byl jste pokaždé mezi prvními, kteří se nahlas, článkem nebo podpisem pod protest, zastali pronásledovaných.

Děkujeme Vám jménem signatářů Charty 77 za všechno velké a dobré, co jste učinil pro českou kulturu, pro český národ a jeho sebevědomé povědomí, pro sepětí české kultury s kulturou celoevropskou a pro náš jazyk; děkujeme Vám, že jste nám dal příklad svým životem a svou hlubokou vzdělaností, děkujeme Vám za všechno, čím se mohla obohatit naše znalost, naše mravnost i naše láska k národu, z něhož pocházíme. Doufáme, že i činnost Charty 77, její svobodomyslné poslání a vůle k pravdě bude jednou hodnocena s vděčností, jakou cítíme my k Vám. A jestli tomu tak bude, vážený pane profesore, bude to i Vaší zásluhou.

Přejeme Vám, abyste byl zdráv a abyste se těšil z vlivu a významu, který Váš život a Vaše dílo pro nás mají.

Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77 (archiv I. Medka). – Strojopis, Fotokopie.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 8 (1985), č. 4, s. 17–18
• Nový domov, roč. 36 (1985), č. 7
• Gratulace chartistů in: Listy, roč. 15 (1985), č. 4, s. 57.

Komentáře

• Setkání. Panu profesorovi Václavu Černému k 80. narozeninám. Praha 1985, samizdat. (Z obsahu: Hájek, J.– Kadlec, V.: O potřebě dialogu mezi politikou a etikou v politice, 10 s, otištěno též in Listy, roč. 15 (1985), č. 4, s. 58–59
• Ruml, Jiří: Proti legendám a mýtům – reportáž o reportáži, 24 s., též in: Ze zásuvky i z bloku, 1985, č. 5, 11 s.
• Pechar, J.: Několik slov o Aloisu Jiráskovi, 9 s.
• Zedník, V.: Text, který se čte sám, 19 s.)

80. narozeninám prof. Černého je věnováno březnové číslo Obsahu (březen 1985) s následujícími texty: Krasobraní z dračí setby V. Černému, 14 s.

• Jungmann, M.: Nad dračí setbou V. Černého, 9 s.
• Machonin, S.: Co jsme si o té knížce mysleli cestou do Bystré, 4 s.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	25
Měsíc	3
Rok	1985
Zpracovaný	true
OCR	false