D304

1985, 28. květen, Praha. – Dopis předsedovi federální vlády ČSSR L. Štrougalovi o policejním dohledu nad signatáři Charty 77 při návštěvách politiků a novinářů ze zahraničí. (Dokument č. 12/85)

[…]^{E1Razítko: Úřad předsednictva vlády ČSSR, došlo dne 29. 5. 1985 čj. 12040.}

Vážený pane ministerský předsedo,

poslední týdny je už stálou praxí státněbezpečnostních orgánů, že návštěvy západních státníků v republice jsou provázeny policejním dohledem nad některými československými občany. Při návštěvě ministra zahraničí Velké Británie sira G. Howa byli sledováni prof. Jiří Hájek, Václav Havel, Václav Benda, Anna Marvanová, Ladislav Lis a mluvčí Charty 77 Jiří Dienstbier. Při návštěvě předsedy sociálnědemokratické frakce západoněmeckého parlamentu Hanse J. Vogela byli sledováni mimo prof. Hájka a Petra Uhla všichni tři mluvčí Charty Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková a Petruška Šustrová. Ti byli spolu s Václavem Bendou, Jiřím Hájkem, Václavem Havlem, Ladislavem Lisem a Petrem Uhlem pod dohledem i při návštěvě francouzského ministra zahraničí Rolanda Dumase.^{E2Sir Geoffrey Howe dlel ve dnech 10.–11. dubna v Praze a dva členové jeho doprovodu se setkali se signatáři Charty 77. Na tyto neoficiální kontakty reagoval čs. ministr vnitra V. Vajnar v Rudém právu, 16. 4. 1985, s. 3: „Nepřátelé socialismu v zahraničí se rovněž snaží navazovat kontakty s jednotlivci nebo malými skupinami odpadlíků, kteří se z různých důvodů, z nenávisti k socialismu, ale i s cílem získat finanční prostředky propůjčují k nepřátelské činnosti. V naší společnosti jsou tyto elementy zcela politicky izolované. Jediný, kdo je podporuje – a v případě několika vyvolených jednotlivců i štědře financuje –, jsou imperialistické speciální služby a jim sloužící rozhlasové a televizní vysílače a další sdělovací prostředky.“ Hans J. Vogel navštívil Československo v květnových dnech, 12. května byl přijat V. Biľakem. Oficiální návštěva Rolanda Dumase se uskutečnila ve dnech 23.–24. května, viz D306 (3. 6. 1985).} Přitom podmínky tohoto dohledu lze považovat za jakési domácí vězení. Někteří sledovaní nesměli vycházet, jejich návštěvníci překročit práh a někde ani zazvonit.

Policejní dohled má patrně zabránit, aby se signatáři Charty sešli se členy zahraničních delegací nebo s novináři, kteří je provázejí. Předpokládá snad Bezpečnost, že zahraniční hosté budou – vedle oficiálních přátelských jednání s představiteli státu – ve styku s chartisty páchat trestnou činnost? Někteří sledovaní byli informováni, že účelem opatření je chránit jejich bezpečnost. Před kým? Jsou snad zahraniční hosté podezřelí z přípravy trestných činů vůči občanům hostitelské země? Vždyť jiný důvod než zabránit trestné činnosti policejní zákrok podle zákona nemá.

Policejní výkony tohoto druhu probíhají v různých vnitřních i mezinárodních souvislostech.

Ve dnech, kdy vozy s tří až čtyřčlennými posádkami střežily pohyb několika chartistů, celá Praha vzrušeně očekávala dopadení úchylného vraha žen; nebylo by účelnější použít sil Bezpečnosti proti skutečným zločincům? V Praze vozy před domy sledovaných mohou spíše uniknout pozornosti. Na vesnici však absurdita zákroku vyniká. Před zraky celé vsi, kde se lidé poctivě živí prací, byla například Eva Kantůrková sledována policejními vozy, i když šla jen vyvenčit psa. Jiřímu Hájkovi vylomili branku a zakazovali pokladní, aby mu prodala jízdenku do Prahy. Rodinu Jiřího Dienstbiera sledovali muži zákona o víkendu na chalupě v autě z křoví. Tutéž Evu Kantůrkovou doprovázely tři policejní vozy z Písku do Putimi, kam nesla květiny na hřbitov – známou Švejkovou cestou. O absurditě, jak zřejmo, těžko psát bez humoru. Jste však Jihočech, pane ministerský předsedo, a znáte mentalitu venkovských lidí: právem usoudili, že někdo se velice lehce živí jen tím, že přespává v autě u cizích vrat. Daňoví poplatníci si snadno spočítají, kolik peněz na mzdách a kolik benzinu takové sledovací akce stojí.

Podobné jednání však těžce zasahuje i mezinárodní prestiž československého státu. Nijak nepodceňujeme styky mezi vládami a jejich význam pro mírovou budoucnost národů, založenou na překonání blokové mentality s dělením lidí a států na přátele a nepřátele a na nahrazení paralyzující konfrontace tvůrčí spoluprací. Právě toto vždy zdůrazňujeme při všech příležitostech, které máme. Je však zřejmé, že to platí pouze a právě jen tehdy, když takové stanovisko potvrdí nejen vlády, ale také nezávislí a kritičtí občané. Pokud se moc obává, že se zahraniční hosté dovědí zprávy jí nemilé, svědčí to o jejím špatném svědomí. Brání-li násilím jejich styku s občany, které si zvolí, vystavuje toto špatné svědomí na mezinárodní jeviště. Zmíněné policejní akce mohou tedy působit jen negativně a poškozují nejvážnějším způsobem pověst a jméno republiky: jedněm slouží jako argument o nemožnosti spolupráce s režimy v naší části rozdělené Evropy, ostatní jsou pak utvrzováni v přesvědčení, že naše vláda má co skrývat před mezinárodní veřejností. Je pro nás smutným zjištěním, že se za to stydíme víc než ony státní orgány, které se nás snaží izolovat od zahraničních hostů.

Nevíme, do jaké míry jste o rozsahu podobných opatření informován. Víme však z postojů našich sousedů a spolupracovníků, stejně jako z komentářů zahraničního tisku, že zastrašovací akce Bezpečnosti neslouží zájmům státu ani jeho autoritě. A nezáleží-li některým mocenským složkám už ani na těchto hodnotách, oč jim vůbec jde?

Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. –Strojopis, fotokopie s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 8 (1985), č. 7, s. 5–6
• Nový domov, roč. 36, č. 15 (11. července 1985).

Komentáře

• Neoficiální kontakt s oficiální britskou delegací, Listy, roč. 15 (1985). č. 4, s. 11
• Zatímco seděli u vína…, Svědectví, roč. 19 (1985), č. 75, s. 545–546.

Pole