D313

1985, 3. září, Praha. – Dopis biskupovi Desmondu Tutuovi, odsuzující politiku apartheidu v Jihoafrické republice. (Dokument č. 21/85)

Dopis k situaci v Jihoafrické republice

Biskup Desmond Tutu

nositel Nobelovy ceny míru

Jihoafrická republika

Vážený pane biskupe,^{E1Biskup Desmond Tutu byl předním představitelem odporu vůči apartheidu v Jihoafrické republice. Černošské nepokoje vyústily v politickou krizi, vláda JAR vyhlásila výjimečný stav a předala neomezenou pravomoc policii a vojsku.}

jako představitelé občanské iniciativy Charta 77, usilující o respektování lidských práv v Československu, odmítáme jakoukoli formu diskriminace. Jejím nejviditelnějším projevem ve vnitřní politice států je dnes jihoafrická politika apartheidu, která už přinesla Vaší zemi tolik neštěstí a zahubila mnoho Vašich spoluobčanů. Vyhlášení a uplatňování výjimečného stavu ve snaze uchovat privilegia vládnoucí bílé menšiny vede jen k další krizi a katastrofám. Neochota vzdát se nadvlády zabíjí a mrzačí lidské životy, ničí hodnoty a ztěžuje ještě více hledání společného jazyka pro řešení odpovídající soudobým potřebám země a zásadám lidskosti.

Spolu s Vámi odsuzujeme politiku jihoafrické vlády^{E2Dopis Charty 77 D. Tutuovi vyvolal silnou kritiku v řadách exilu. V časopise Demokracie v exilu (roč. 28, č. 6, prosinec 1985, s. 8) vyšel článek Apartheid odstraníme – ale jen evolucí, v němž se píše „o hanebném postoji signatáře Charty 77 J. Dienstbiera“, který gratuluje Tutuovi k potlačování vlády v Pretorii. Výbor Rady Čechů a Slováků v jižní Africe v Pretorii v listopadu 1985 reagoval na dokument Charty: „Je to tragický dokument, jehož autoři si nedali sebemenší práci s hlubším studiem jihoafrického problému… Je to bezcenný plevel v poli Vašich dosud napsaných dokumentů a zcela bez sebemenšího zásahu Hlavní správy tiskového dozoru by mohl být otištěn v Rudém právu, Tribuně nebo jiných skvostech socialistické žurnalistiky.“ (Americké listy, 17. ledna 1986, s. 1–3.) Podle Oty Ulče (Právo lidu, 1985, č. 4) byli mluvčí Charty 77 nedostatečně informováni o situaci v Jihoafrické republice, o níž sám O. Ulč psal na základě vlastních zkušeností s tamější složitou situací.} jako nemorální, zhoubnou a bezperspektivní a požadujeme propuštění vězňů pronásledovaných za odmítání apartheidu. Oceňujeme odpor většiny jihoafrického lidu proti tomuto násilí i Vaši snahu o dialog a nenásilný přechod Vaší země k přirozenému uspořádání, v němž má každý občan stejná práva a povinnosti vůči společenství, v němž žije.

Dovolte, abychom Vám a všem, kdo spolu s Vámi usilují o spravedlivé řešení, vyjádřili svou solidaritu.

Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová
mluvčí Charty 77
Ladislav Lis, bývalý mluvčí Charty 77, místopředseda Mezinárodní federace pro lidská práva

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 8, č. 9 (4. 7.–10. 9. 1985), s. 5–6.

Plné znění

• In: Listy, roč. 15, č. 5 (říjen 1985), s. 41–42
• Nový domov, roč. 36, č. 19 (19. září 1985).

Pole