D314

1985, 13. září, Praha. – Dopis předsednictvu vlády ČSSR o výzvě maďarského ekologického hnutí Kruh Dunaj, adresované československé veřejnosti k ochraně přírody v souvislosti s výstavbou vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros, text výzvy a rozbor ekologické situace. (Dokument č. 22/85)

[…]^{E1Na první straně dokumentu hranaté razítko: Úřad předsednictva vlády. Došlo 16. 9. 1985, čj. 19793.}

Kruh Dunaj, maďarské ekologické hnutí, se na nás obrátil s „Výzvou k československé veřejnosti“, která se zabývá výstavbou vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros.^{E2Maďarští ekologové sdružení v Kruhu Dunaj zorganizovali podpisovou akci a maďarská akademie věd si znovu vyžádala zprávu o negativních ekologických důsledcích stavby. Budapešťská vláda nakonec na projekt soustavy vodních děl přistoupila s ohledem na skutečnost, že čs. stavba již byla příliš pokročilá.} Přiložil též rozbor ekologické situace, která výstavbou vzniká. Zásahy do podunajské krajiny mohou mít neodčinitelné následky nejen pro nás, ale i pro další generace. Proto jsme se rozhodli oba texty publikovat. Vyzýváme přitom všechny, kdo mohou přispět svými znalostmi, aby se zapojili do diskuse o tomto tématu. Vyzýváme rovněž státní orgány, aby se vší odpovědností znovu prozkoumaly vzniklou situaci a rozhodly v zájmu národů Československa a Maďarska.

Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová
mluvčí Charty 77

Už sedm let, od doby, kdy začala stavba gabčíkovské přehrady, už sedm let není na Žitném ostrově mír: člověk vede válku proti přírodě. Podle bulletinu vydaného Okresním střediskem pro vzdělávání dospělých v roce 1980 slovensky a maďarsky v Dunajské Stredě „se splní dávná touha lidí na Žitném ostrově: úplně si podmanit prastarý živel, vodu, DUNAJ“. V této válce se však dá jen prohrát, „…nedělejme si velké iluze o vítězství nad přírodou. Za každý takový triumf se nám příroda pomstí… Fakta nás upozorňují, že si přírodu ani zdaleka nemůžeme podmaňovat tak, jako si dobyvatel podmaňuje cizí národ,“ napsal v devatenáctém století Engels. Projektanti a stavitelé gabčíkovské hydroelektrárny se však nyní, koncem dvacátého století, chovají k přírodě a k člověku na Žitném ostrově jako cizí dobyvatelé. Podle zprávy Új szó v čísle z 13. 8. 1984 stavba přehrady úplně změnila život obce Vojky nad Dunajem. Vesnice, kterou kanál odřízl od ostatních částí Žitného ostrova, žije půl druhé desítky let v naprosté nejistotě a od doby, kdy je tam zakázána soukromá výstavba, lidé, zejména mladí, odtamtud utíkají. Lidé nucení opustit svoje domovy však přece jen nějak přežijí, kdežto lužní lesy a Dunaj, „životodárná řeka“, jsou odsouzeny k smrti. Místo lužních lesů se bude v budoucnosti až po Hrušov rozkládat hráz a na místech, kudy povede plavební dráha vybetonovaným bočním kanálem, stromy uschnou. Nedělní Új szó z 6. července 1984 připomíná osud lužních lesů v Podunajských Biskupicích: „Tyto lesy uschly proto, že v důsledku „technických zásahů“ klesla hladina spodních vod o 3–4 metry. Spodní vody se ze svrchní půdní vrstvy stáhly níže, do hlubší štěrkovité půdy. Svrchní půdní vrstva přestala být zásobena pitnou vodou. „Stromy trpí nedostatkem vody,“ píše Új szó, „vegetace se udržuje při životě pouze srážkami, které však nestačí různým druhům topolů a vrb, poměrně náročným na vláhu. Něco podobného se dá předpokládat i na úseku Hrušov Gabčíkovo,“ říká Új szó a zdůrazňuje: „…je potřeba vystavět takový systém kanálů a hrází, který udrží hladinu spodní vody na požadované úrovni.“ Podle názoru maďarských vodohospodářských výzkumníků se však nyní nedá dokázat, zda může takový systém kanálů spolehlivě fungovat; o otázce by mohl rozhodnout další výzkum, který by trval dalších deset let. Systém podobné povahy, o jakém uvažuje maďarská strana, by ani nebyl schopen vyřešit doplňování lesů vodou, a právem lze předpokládat, že situace nebude jiná ani na Žitném ostrově. Sám o sobě by vysoký stav hladiny spodní vody rovněž nestačil, protože by jistě přestaly záplavy, které každoročně doplňují zásoby živných látek v lesní půdě. Podle výzkumu slovenských biologů by vyhynutí lužních lesů v inundačním území omezilo i výskyt některých živočišných druhů a úbytek dravců by mohl mít za následek hromadné přemnožení hlodavců.

Zánik lesů na Žitném ostrově by neznamenal jen ekonomické a ekologické ztráty: celá krajina by se proměnila v suchopár, nad nímž se v budoucnosti bude tyčit jen holý násep, betonový gabčíkovský kolos s „kolonádou“ sloupů dálkového vedení. „Naše materialisticky založená doba se zpravidla nad poukazováním k estetickým hodnotám jen usmívá. Jenže lokální přírodní prostředí je na druhém místě co do kontaktu s kulturou jednotlivých oblastí hned po mateřské řeči. Každý národ je úzce spjat s oblastí, v níž žije, a znamenalo by hrubě přehlížet naši spjatost s prostředím – v širším slova smyslu naši lásku k vlasti –, kdybychom ji považovali za pouhou nostalgii, jejíž objekt můžeme kdykoli obětovat hospodářským zájmům,“ píše maďarský biolog Ján Tóth v časopise Magyar Tudomány z listopadu a prosince. Když už ale technokrati stejně jako stroje o mateřskou řeč a krajinu nedbají, proč jsou ochotni obětovat vodní bohatství pod nížinou za elektrickou energii, která se nedá jíst ani pít? O nížině Žitného ostrova se často hovoří jako o obilnici Slovenska, dokonce jako o „slovenském Kanaán“. V poslední době by bylo nížinu možné nazvat „džbánem vody pro Slovensko“ – z něj by bylo možno naplnit sklenice víc než milionu lidí křišťálově čistou pitnou vodou. Citujeme další úřední pramen: „Tato podzemní přírodní vodní nádrž je svými rozměry unikátní nejen doma, ale i ve střední Evropě. Výzkumníci na základě důkladného desetiletého bádání tvrdí, že by při racionální spotřebě mohla po přelomu tisíciletí zásobovat pitnou vodou dobrou třetinu Slovenska, dokonce i část jižní Moravy. Podle některých názorů až pět milionů obyvatel,“ dočítáme se v Új szó ze 3. února 1984. Podle výzkumů se nejkvalitnější voda nachází pod oblastmi těsně při Dunaji, úměrně vzdálenosti od řeky je stále citelnější působení různých zdrojů znečištění, především nadměrného používání průmyslových hnojiv a místy i odpadových látek ropného původu. To všechno potvrzuje skutečnost, že se rychlou cirkulací spodní vody, doplňovanou průsaky Dunaje, kaly během krátkého času ředí. Bude-li přehrada postavena, zanikne tato příznivá situace, protože po usazení bahna v nádrži a po odvedení Dunaje do vybetonovaného koryta mezi Hrušovem a Palkovičovem nebude už voda štěrkopísčité vrstvy Žitného ostrova doplňována prosakováním z Dunaje a tím se postupně znečistí. Odpadové látky průmyslového a zemědělského původu se v této ohromné vodní nádrži zkoncentrují a voda se stane pro člověka nepoživatelnou. S ohledem na vážné problémy s pitnou vodou na Slovensku bude tedy vodní elektrárna mít nejškodlivější vliv na zásoby pitné vody, protože – jak konstatuje i citovaný článek z Új szó – „jde o vodu výborné kvality, kterou lze použít k přímému zásobování obyvatelstva. Vodu tak kvalitní lze najít jen na deseti procentech slovenského území a převážně právě zde. Tato voda je pokladem i proto, že náklady na její přívod do rozvodného systému jsou nesrovnatelně nižší než náklady, které je nutno vynakládat na získání pitné vody úpravou povrchových vod.“

V poslední době i československá vláda souhlasí s tím, že vodní elektrárny negativně ovlivňují zásoby pitné vody, jak vysvítá mimo jiné i z jejího odmítavého postoje k hainburské přehradě: „Pokles vodní hladiny u soutoku Dunaje s Moravou narušuje ekologickou rovnováhu, škodlivě působí na ochranné hráze a ostatní vodohospodářské stavby, dále snižuje zásoby pitné vody na rozsáhlém území kolem Moravy a Dunaje.“ Kromě nebezpečí, které hrozí zásobám pitné vody, musíme obdobně – z hlediska budoucnosti – negativně hodnotit i vliv gabčíkovské hydroelektrárny na zemědělství. Je až zarážející, jak velká plocha zemědělské půdy „slovenské obilnice“ má být obětována výrobě relativně nevelkého množství elektrické energie; především jde o plochu podél budoucího derivačního kanálu. V oblasti, jíž se výstavba týká, se rozloha zemědělské půdy sníží o 4762 hektary, samotné stavební práce zaberou 2573 hektary ornice. „Význam každé kilowatthodiny v energetické bilanci postupem času klesá, zatímco hodnota jednoho hektaru zemědělské půdy rapidně stoupá,“ píše sovětský časopis Izvěstija z 20. října 1984 a poukazuje na to, že „hektary až čtverečné kilometry v hodnotovém vyjádření pro stavitele vodních děl nic neznamenají, takže se na ně při vyčíslování ztrát ani nebere ohled“. V druhém čísle bratislavského zpravodaje Ochránce přírody z roku 1981 analyzuje Mikuláš Huba podrobně předpokládané ztráty, na něž není brán ohled při projektování gabčíkovské hydroelektrárny, a dospívá k závěru, že „všechna energie, kterou turbíny soustavy vodních děl vyrobí, by nestačila k důslednému odstranění alespoň části škod“. Citované číslo Izvěstijí charakterizuje situaci, která platí i pro gabčíkovskou hydroelektrárnu, následovně: „Ostatní zemědělská odvětví – zásobování vodou, doprava, rybářství a zemědělství – na věci nejen nic nezískávají, ale právě naopak: ztrácejí. K tomu však rozhodně není potřeba vytvářet tak obrovské elektrárny, gigantické přehrady a hráze. To vyžaduje jen energetika.“

Úsek Dunaje kolem Žitného ostrova je pro celé Slovensko významný nikoli z energetického, ale ze zemědělského a vodohospodářského hlediska, z hlediska původní přírody. Pro rozvoj vodní dopravy a ochrany proti povodním je tato investice zbytečná. Značná část prací, které už byly vykonány, by se dala využít, kdyby byla místo předpokládaného protiekologického derivačního kanálu vybudována hloubková plavební dráha, která by za nízké hladiny umožnila objet úsek brodů a při vysoké hladině by snižovala úroveň záplav. Za nevyrobenou energii by nás bohatě odškodnila záchrana stávajících hodnot.

Nezapomínejme: úrodná půda – a také zásoba pitné vody – jsou zdroje, které se musí neustále obnovovat a jsou pro naše potomky nevyhnutelně nutné.

Výzva k československé veřejnosti

Dunaj je náš společný přírodní poklad!

Dunaj je symbol našeho společného osudu!

Chraňme ho společně – proti těm, kdo ho chtějí, nezávisle na národní příslušnosti – obětovat svým falešným ideám, svému velikášství!

Hysterická industrializace padesátých let a dále trvající rabování hospodářství způsobilo nenapravitelné škody v mnoha oblastech Čech, Slovenska i Maďarska. Výstavba vodních děl Gabčíkovo – Nagymaros by způsobila takové nenahraditelné ztráty, které by stejnou měrou postihly všechny národy žijící u Dunaje.

Zásoba pitné vody pod územím Žitného ostrova a Szigetköz může stačit pro pět milionů osob na československém území (na Slovensku a na jižní Moravě) a nejméně pro další tři miliony v Maďarsku a Rakousku by představovala rezervoár zdravé pitné vody. Kdyby byla využívána, bylo by – podle odhadu československých odborníků – možné ušetřit minimálně jedenáct miliard korun.

Stavba vodních děl by však – podle československých údajů – znamenala pro Československo víc než půlmiliardovou škodu ve vodním hospodářství, v zemědělství, v rybném a lesním hospodářství a v ochraně přírody, a to je ještě většina následků stavby neodhadnutelná!

Máme právo se vyjádřit k tomu, jak bude formován náš osud! Jde o náš společný osud, o naši společnou budoucnost!

Vyzýváme československou veřejnost, aby vystoupila společně s námi na ochranu přírodních hodnot a dunajské oblasti.

Kruh Dunaj

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, Fotokopie.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 8, č. 10 (11. 9.–7. 10. 1985), s. 2–4
• Listy, roč. 15, č. 6 (prosinec 1985), s. 39–41
• Charta 77. 1979–1989, s. 274–278.

Komentář

• Pohl, F.: Gabčíkovo-Nagymaros z československého pohledu. České slovo, roč. 31, č. 9 (září 1985), s. 1, 3
• Valuchová, M.: Znásilnění Dunaje – au to bolí! Zpravodaj Čechů a Slováků, roč. 18, č. 11 (1985), s. 7
• Hübl, M.: Vodní dílo na Dunaji – současný stav a vyhlídky. Ze zásuvky i z bloku, 1986, č. 7, 3 s.
• Hübl, M.: Nová fáze ve výstavbě vodních děl na Dunaji. Tamtéž, č. 9 (listopad 1986).

E1.	Na první straně dokumentu hranaté razítko: Úřad předsednictva vlády. Došlo 16. 9. 1985, čj. 19793.
E2.	Maďarští ekologové sdružení v Kruhu Dunaj zorganizovali podpisovou akci a maďarská akademie věd si znovu vyžádala zprávu o negativních ekologických důsledcích stavby. Budapešťská vláda nakonec na projekt soustavy vodních děl přistoupila s ohledem na skutečnost, že čs. stavba již byla příliš pokročilá.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	13
Měsíc	9
Rok	1985
Zpracovaný	true
OCR	false