D321

1986, 7. leden, Praha. – Sdělení o předání funkcí mluvčích Martinu Paloušovi, Anně Šabatové a Janu Šternovi s jejich životopisy. (Dokument č. 1/86)

Dne 7. ledna nastoupili na místo dosavadních mluvčích Charty 77 Jiřího Dienstbiera, Evy Kantůrkové a Petrušky Šustrové mluvčí noví: Martin Palouš, Anna Šabatová a Jan Štern.

Martin Palouš, Ječná 7, Praha 2, mluvčí Charty 77
Anna Šabatová, Anglická 8, Praha 2, mluvčí Charty 77
Jan Štern, Bělčická 2846/239, Praha 4 – Spořilov, mluvčí Charty 77
Odstupující mluvčí: Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová

Příloha – životopisy nových mluvčích

Martin Palouš se narodil 14. 10. 1950 v Praze. Po maturitě na střední všeobecně vzdělávací škole v roce 1968 studoval chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1974 titul doktora přírodních věd. V letech 1972–1977 absolvoval také studium filozofie na Filozofické fakultě UK. V roce 1976 nastoupil do zaměstnání jako školitel programátorů. Po podpisu Charty 77 toto zaměstnání ztratil. Do roku 1980 pracoval jako topič a uklízeč. Od roku 1980 působí jako programátor výrobního podniku Svazu invalidů Meta. Zabývá se zejména filozofií. V samizdatu publikoval několik svých esejů a překladů ze současné filozofické literatury.

Anna Šabatová se narodila 23. 6. 1951 v Brně v rodině vysokoškolského učitele. Po maturitě na brněnském gymnáziu v roce 1969 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně historii a filozofii. Ve 3. ročníku, v listopadu 1971, byla spolu se svým otcem Jaroslavem Šabatou, dvěma bratry a švagrovou uvězněna a po návratu z vězení už nesměla studia dokončit. V roce 1972 byla v politickém procesu odsouzena ke třem letům ztráty svobody za tzv. podvracení republiky, které mělo spočívat v rozšiřování kritických textů a letáků k volbám v roce 1971. V prosinci 1973 byla podmíněně propuštěna. Poté pracovala jako úřednice. Jako matka tří malých dětí je v posledních letech v domácnosti. Od počátku Charty 77 je činná v hnutí za lidská práva. Je také zakládající členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1979–1984, po dobu věznění svého manžela Petra Uhla, vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77.

Jan Štern se narodil 1. 11. 1924 v rodině sociálnědemokratického národohospodáře, zastřeleného nacisty v Mauthausenu v roce 1942. Po maturitě v roce 1943 pracoval jako zemědělský dělník, pak byl vězněn v táborech Klein Stein a Osterode, odkud utekl a zúčastnil se Pražského povstání. V letech 1945–1948 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a historii. Zároveň psal do Mladé fronty a Práce, kde byl stálým recenzentem poezie. V roce 1947 se stal redaktorem Tvorby, po jejím zastavení počátkem roku 1952 byl zaměstnán v deníku Práce. Zde se v druhé polovině padesátých let a v šedesátých letech soustředil na problematiku samosprávy a usiloval o samostatnější úlohu odborů při obhajobě zájmů a práv lidí. Jako spisovatel publikoval povídky v Plameni a úvahy v Literárních novinách. Dne 1. září 1969 dostal jako jeden z prvních novinářů výpověď. Pokoušel se uplatnit jako překladatel beletrie, ale byly s ním zrušeny i smlouvy již uzavřené. Od roku 1970 pracoval jako dělník čerpač, později jako technický úředník, nyní je v důchodu.^{E1Na volném listě je v Informacích o Chartě 77 přiložena poznámka Petra Uhla, v níž konstatuje, že v životopisu J. Šterna chybějí informace o jeho členství v KSČ. Mimo jiné píše: „Minulou příslušnost J. Šterna ke KSČ není třeba, podle mého názoru, nijak utajovat. Navíc, v Chartě 77 je stále dost lidí, pro něž je důležité, jestliže vědí, že jeden z mluvčích byl, popřípadě je spjat s komunistickým hnutím.“}

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 1, s. 2.

Plné znění

• In: Listy, roč. 16 (1986), č. 1, s. 10.

Komentář

• In: Americké listy, roč. 4, č. 4, 21. ledna 1986.

Pole