D322

1986, 10. leden, Praha. – Kondolence k úmrtí Jaroslava Seiferta básníkově rodině. (Dokument č. 2/86)

Stalo se, čeho jsme se všichni obávali, ale co jsme si raději nepřipouštěli. Seizmografy poezie se prudce vychýlily, protože zemi opustil básník. Byl poslední z plejády skvělých osobností, jejichž mládí a tvůrčí růst šťastně ovlivnil nový začátek národního života po 28. říjnu 1918. Od té doby nás Seifertovy verše provázely v časech dobrých i zlých. Kulturní svět mu za ně nakonec udělil svou nejvyšší poctu, avšak básník ji vzal a složil ji k nohám své Múzy.

Seifert tvořil s mozartovskou samozřejmostí, která možná mátla. Právě tak mátla jeho vrozená mírumilovnost, laskavost k lidem, jeho umění odpouštět. Povrchní pozorovatelé jej proto viděli jako jakéhosi idylika. Málokterý muž a básník však podstoupil tolik prudkých kulturních a občanských střetů s hloupostí a bezprávím jako právě Jaroslav Seifert. A málokdo z nich projevil tolik vytrvalé, tolik dlouhodobé statečnosti. Nejen svým dílem, ale i svými občanskými postoji se Seifert stal neformální hlavou naší kulturní obce, její nejvyšší mravní autoritou.^{E1K uctění památky J. Seiferta zřídila Nadace Charty 77 se sídlem ve Stockholmu Cenu Jaroslava Seiferta za nejlepší díla české a slovenské literatury, která nesměla být publikována v Československu, udělovanou vždy k výročí básníkových narozenin 23. září. Členy poroty byli přední čeští a slovenští spisovatelé z domova a z exilu: J. Gruša, M. Kundera, A. Liehm, S. Richterová, J. Škvorecký, J. Vladislav a F. Janouch. Poprvé byla cena udělena v září 1986 D. Tatarkovi za román Písačky. (Listy, roč. 16, č. 1 (únor 1986), s. 51.)} Teď jsme osiřeli a je nám velice smutno.

Rádi bychom se s ním přišli rozloučit všichni, opravdu všichni. Neboť těm, kdo si ho zamilovali a kdo staví autoritu ducha nad autoritu moci, odešel skutečný vladař.

Tiskneme Vám ruku.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, fotokopie.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 2
• Nový domov, roč. 37, č. 2, 23. ledna 1986
• Studie, č. 103 (1/1986), s. 71–72.

Komentáře

• Dresler, J.: Seifert. Americké listy, č. 4 (24. 1. 1986), č. 5 (31. 1. 1986) a č. 6 (7. 2. 1986)
• Jedlička, J.: Jak pohřbili básníka. České slovo, roč. 32, č. 1 (leden 1986), s. 1–2
• Ruml, Jiří: Zpráva o pohřbívání v Čechách. Ze zásuvky i z bloku, č. 6 (22. ledna 1986), 2 s., dále in Svědectví, roč. 20 (1986), č. 77, s. 36–37
• Chramostová, V.: Loučení. Listy, roč. 16 (1986), č. 4, s. 62–65
• Jaroslav Seifert zemřel. Severské listy, 1/1986, s. 8
• Urbánek, Z.: Zádušní odstavec. Obsah, únor 1986, s. 1–8
• Maxim H.: Tři tulipány pro J. Seiferta. Protější chodník, květen 1987, č. 1.

Pole