D335

1986, 6. květen, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění a vládě ČSSR k postoji čs. úředních míst po havárii jaderné elektrárny v Černobylu. (Dokument č. 15/86)

[…]^{E1Rukopisná poznámka FMV: 3. oddělení; vpravo dole na první straně dopisu hranaté razítko: Úřad předsednictva vlády ČSSR, došlo 7. 5. 1986, čj. 9595.}

Koncem dubna došlo v ukrajinském Černobylu k jaderné havárii. Do ovzduší unikly radioaktivní zplodiny. Je to dosud největší katastrofa v jaderné elektrárně vůbec. První zprávu vydaly sovětské úřady až poté, kdy už byl nad Švédskem zjištěn radioaktivní mrak a Švédové se začali zajímat, odkud vane vítr – obrazně i doslova.

Od té doby naměřili ve většině evropských států zvýšenou radioaktivitu. Vlády většiny ohrožených zemí podávaly průběžné informace o naměřených hodnotách a radily svým občanům, jak si počínat: těhotným ženám a malým dětem se doporučovalo nevycházet v kritických dnech na ulici; děti užívaly jodové tabletky; omezoval se nebo zakazoval prodej potravin, které mohly být kontaminovány; v NSR i jinde varovali před čerstvým mlékem atd.

Československá vláda vydala ve středu 30. dubna 1986 sdělení, že se „na území ČSSR provádí kontinuální měření… a po celou dobu měření nebylo zjištěno žádné zvýšení radioaktivity“. Pak následovala pětidenní přestávka a teprve 5. 5. 1986 konstatuje ČTK „mírné zvýšení radioaktivity“.^{E2Objektivní číselné údaje nebyly vydány. Hlavní hygienička dr. D. Zusková prohlásila ve svém televizním vystoupení 6. května: „Dokonce v prvních dnech, kdy bylo zaznamenáno zvýšení radioaktivních látek v životním prostředí, bylo mnohokrát nižší, než aby mohlo při trvalém působení způsobit ohrožení zdraví.“} To byly všechny oficiální informace, které obyvatelé Československa o situaci na svém území v nejkritičtějším období dostali. Chyběly jakékoliv zdravotnické a hygienické pokyny a opatření. Není divu, že se pak mnozí lidé řídili radami rozhlasu a televize sousedních zemí.

Protože právo na život a zdraví patří k základním lidským právům, žádáme, abyste co nejdříve zveřejnili všechny dostupné údaje o tom, zda a v jaké míře se v jednotlivých dnech kritického období projevovala zvýšená radioaktivita na území republiky. Zvlášť důležité jsou pak nepřikrášlené názory odborníků, kteří by měli veřejnosti říci, jaká dosud hrozí rizika a jaká opatření je nutno hned i pro budoucnost zavést.

Zároveň požadujeme, aby si vláda ČSSR vyžádala od sovětské vlády všechny nezbytné informace o okolnostech katastrofy, seznámila s nimi veřejnost a sdělila jí, jaké bude z černobylské havárie vyvozeno praktické poučení – zejména pokud jde o bezpečný provoz našich jaderných elektráren.

Při hustotě osídlení by mohla mít podobná událost ve střední Evropě ještě pronikavější následky. V případě radioaktivního ohrožení neplatí hranice a musíme se proto chránit společně.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 7, s. 3–4
• Listy, roč. 16 (1986), č. 4, s. 3
• Svědectví, roč. 20 (1986), č. 78, s. 241
• Americké listy, 23. května 1986
• Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku, roč. 19 (1986), č. 6–7, s. 5–6
• Nový domov, roč. 37 (1986), č. 11.

Komentáře

• Cover story. Nukleární katastrofa v SSSR. Přítomnost, měsíčník Svobodné Evropy, roč. 5 (1986), č. 48
• Janouch, F.: Jak spolehlivé jsou sovětské jaderné elektrárny? Listy, roč. 16 (1986), č. 4, s. 3
• Vaněčková, D.: Temelín, za minutu dvanáct. Tamtéž, č. 5, s. 22–24
• Americké listy, 13. června 1986, 20. června 1986, 1. srpna 1986
• ÚSD, sb. RFE, pol. blok č. 111–141 (2.–31. května 1986).

Pole