D337

1986, 6. červen, Praha. – Odpověď na pozvání k účasti na 17. kongresu Socialistické internacionály v Limě. (Dokument č. 17/86)

Socialistická internacionála

k rukám Pennti Väänänena

Maritime House, Old Town, London SW4 OJW, Anglie

Vážení přátelé,

dostali jsme – bohužel skoro s měsíčním zpožděním – Vaše pozvání, abychom se jako hosté zúčastnili 17. poválečného kongresu Socialistické internacionály, který se bude konat 20.–23. června 1986 v Limě.^{E117. kongres SI se věnoval otázkám míru, zmírnění mezinárodního napětí, otázkám hospodářského pořádku, zejména vztahům mezi Severem a Jihem a problémům třetího světa. Předsedou byl znovu zvolen Willy Brandt, generálním tajemníkem Fin Pennti Väänäna. Přijatý dokument – Limský manifest – shrnul stanoviska stran Socialistické internacionály ke všem aktuálním problémům soudobého světa.} Cítíme se poctěni Vaší nabídkou a velice rádi bychom se na Vašem rokování podíleli. Bohužel, k tomu by náš eventuální zástupce potřeboval nejen povolení k výjezdu, ale též veřejnou záruku danou kompetentním čs. úřadem, že se po skončení kongresu bude moci do ČSSR vrátit. Kdyby nám Vaše pozvánka došla včas, požádali bychom Vás, abyste se pokusili svým vlivem takové povolení a takovou záruku pro našeho zástupce získat. Nyní je již pozdě. Avšak sám fakt, že se při každém podobném pozvání dostáváme do takto ponižující situace, svědčí o specifice poměrů, v nichž žijeme a které se usilujeme svou činností změnit a zlepšit.

Oslovujete nás ve svém dopise jako „organizaci“, avšak Charta 77 není organizací – a tím méně je nějakou politicky monolitní skupinou. Charta 77 sdružuje svým základním prohlášením lidi různých názorů a vyznání, které spojuje široký horizont úcty k člověku a k jeho nezadatelným a dnes už mezinárodně uznaným právům. Je to cesta dostatečně úzká, aby odradila lidi mocichtivé a doktrináře. Horizont, k němuž se vztahujeme, nás nejen učí trpělivosti a solidaritě uvnitř našeho společenství, ale vnuká nám i vědomí sounáležitosti se všemi příbuznými aktivitami u nás i v zahraničí. Mnozí z nás chovají proto upřímné sympatie k Vaší organizaci právě pro její snahu učinit z litery lidských práv věc politické praxe a vytvořit tak z našeho rozděleného a ohroženého světa domov, v němž by nebylo odstrkovaných a bezprávných. To je ostatně patrné i z programu Vašeho kongresu v Limě.

Bylo a je to patrné i z Vaší solidarity, kterou projevujete obhájcům lidských práv v naší části Evropy. Byli bychom Vám proto vděčni, kdybyste se i z tribuny svého kongresu zasadili o propuštění některých našich uvězněných spoluobčanů – máme na mysli například ekologa ing. Pavla Křivku a jeho přítele ing. Pavla Škodu, básníka Heřmana Chromého, evangelického faráře Jana Duse, dřevorubce Jaroslava Švestku a řadu dalších. Abyste si mohli udělat představu, o jaké delikty v těchto případech jde: ing. Pavel Křivka poslal příteli v NSR dopis, v němž popisuje ekologické poměry v Československu, Jaroslav Švestka se pokusil srovnat Orwellův rok 1984 se svým vlastním prožitkem, Jiří Wolf se snažil poslat zprávu o poměrech ve vězení v Minkovicích do zahraničí… Švestka obdržel za svůj literární pokus dva roky, ing. Křivka si odpykává tříletý a Jiří Wolf šestiletý trest odnětí svobody. Nepíšeme o těchto věcech rádi – je nám smutno, že jsou takové případy v naší zemi ještě možné.

Končíme svůj dopis. A když už se nemůžeme účastnit Vašeho jednání osobní přítomností, ať nás alespoň zastoupí naše pozdravy.

Přejeme 17. kongresu SI úspěch.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77
Rudolf Battěk, Jiří Hájek, členové kolektivu mluvčích

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 8, s. 2.

Pole