D339
1986, 19. červen, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění a vládě ČSSR o potřebě zabezpečit v plném rozsahu platnost Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Příloha: Prohlášení generálního tajemníka OSN. (Dokument č. 18/86)
Jak oznamuje informační středisko OSN dne 15. 4. t. r. (zn. UNIS-1071), má být zpráva o respektování občanských a politických práv v ČSSR projednávána na zasedání Výboru pro lidská práva v Ženevě ve dnech 7.–25. července t. r. Výbor, jak známo, byl ustaven v roce 1976 poté, co vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a to v souladu s jeho článkem 28, aby podle článku 40 zkoumal zprávy o respektování paktu v jednotlivých státech, jež pakt podepsaly.E1Výbor pro lidská práva byl orgán, jehož činnost sledovala a financovala OSN, měl 18 členů volených shromážděním zástupců účastnických států helsinské konference, které přistoupily k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Shromáždění svolával generální tajemník OSN. Členové výboru byli voleni jako experti na 4 roky. Na programu zasedání Výboru pro lidská práva v roce 1986 bylo projednávání zpráv z Československa, Maďarska, Konga a Tuniska, ev. z Polska a Rumunska. Zprávy o stavu lidských práv předkládaly na požádání výboru jednotlivé vlády. Připomínky ke zprávám předával výbor příslušným státům, ev. Hospodářské a sociální radě OSN.
Ratifikací paktu čs. ústavními orgány se stala jeho ustanovení součástí našeho právního řádu, což potvrdilo i jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů pod číslem 120/1976. Jak se všeobecně uznává, je platnost a dodržování právních norem o lidských právech základem opravdu demokratického státního zřízení a režimu. Povinnost dodržovat zásady paktu vyplývá tedy z ustanovení článku 17 Ústavy ČSSR o povinnosti všech občanů, jakož i všech státních a společenských organizací řídit se právním řádem a dbát o plné uplatnění socialistické zákonnosti v životě společnosti. Proto se domníváme, že by zpráva o tom, jak jsou zachovávána ustanovení paktu u nás, měla být zveřejněna tak, aby každý občan mohl posoudit její obsah i připomínky, které podle odstavce 4 článku 40 paktu výbor ke zprávě připojí a zašle.
Pro takové zveřejnění mluví i to, že nejvyšší orgány ČSSR potvrdily závaznost paktu podpisem Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách 1. 8. 1975. Tento významný mezinárodní dokument prohlašuje respektování lidských práv a základních svobod obsažených v paktu a dalších smlouvách a konvencích za „podstatného činitele míru, spravedlnosti a blahobytu…“ Přijaly tím i závěr z tohoto ustanovení logicky vyplývající, že dodržování práv a svobod všech občanů v duchu a podle ustanovení paktu je nutno považovat za jedno z kritérií opravdové mírové politiky a za podstatný příspěvek k zajištění mírového soužití a spolupráce v Evropě. To jen zesiluje požadavek, aby o tomto dodržování byla informována co nejširší občanská veřejnost.
Při této příležitosti, kdy po deseti letech platnosti paktu je jeho účinnost u nás zkoumána mezinárodním orgánem, považujeme za nutné upozornit na potřebu zabezpečit v Československu platnost paktu v plném rozsahu.
1. Již v článku 2 paktu, jakož i ve Výsledném dokumentu KBSE v Madridu, přijatém nejvyššími orgány ČSSR dne 23. 9. 1983, jsou účastnické státy zavazovány, aby vlastní zákonodárství i správní a soudní praxi uvedly do souladu s právy a svobodami, jež pakt definuje. Charta 77 na potřebu splnění tohoto závazku u nás již několikrát upozorňovala, naposled v dokumentu k výsledkům jednání KBSE v Madridu v roce 1983.E2Srv. D13 (22. 4. 1977), D262 (14. 11. 1983) a D267 (30. 12. 1983). Výsledný dokument madridské schůzky představitelů účastnických států KBSE, Madrid 1983 in Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách. Praha 1989, Melantrich, s. 61–71.
2. Při projednávání zprávy Výborem pro lidská práva by nemělo zůstat bez povšimnutí ustanovení článku 41 paktu o možnosti každého státu-účastníka paktu uznat kompetenci Výboru pro lidská práva posuzovat upozornění státu na porušování ustanovení paktu státem druhým. Tím by si naše republika zajistila možnost aktivně působit v mezinárodním měřítku na zachovávání občanských práv, jejichž dodržování je důležitým faktorem důvěry mezi národy. Zejména po výzvě Výsledného dokumentu z Madridu, aby všichni účastníci KBSE přistoupili k paktům o lidských právech, by takové zajištění platnosti paktu v plném rozsahu jeho textu u nás znamenalo kladný příspěvek k procesu, jenž byl zahájen v Helsinkách.E3Československo ani ostatní státy sovětského bloku neuznaly pravomoc výboru podle článku 41 a nepřistoupily k opčnímu protokolu, podle kterého může Výbor pro lidská práva projednávat i stížnosti jednotlivců proti vlastní vládě. Charta několikrát žádala nejvyšší státní orgány, aby platnost Paktu o občanských a politických právech rozvinuly o článek 41 a přistoupily k opčnímu protokolu. Viz D13 (22. 4. 1977), D262 (14. 11. 1983) a D267 (30. 12. 1983).
3. Závěrečný akt z Helsinek uznává výslovně právo jednotlivce znát svá práva a povinnosti a postupovat podle nich. To potvrdil i Výsledný dokument z Madridu – odstavec 9 kapitoly „Principy“.E4Viz Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách, s. 63–65. Důsledkem tohoto uznání by mělo být, aby Československo přistoupilo k opčnímu protokolu připojenému k Paktu o občanských a politických právech, uznávajícímu pravomoc Výboru pro lidská práva přijímat a projednávat upozornění a stížnosti občanů týkající se uplatňování paktu v jejich zemi.
4. Madridský Výsledný dokument – odstavec 14 téže kapitoly – uznává, že nejen vládám, ale i institucím, organizacím i jednotlivým osobám přináleží významná a pozitivní úloha ve sledování cílů stanovených Závěrečným aktem z Helsinek v oblasti lidských práv a svobod. Toto uznání, potvrzené uvedeným schválením dokumentu také nejvyššími orgány naší republiky, vyžaduje uznávat a respektovat občanské iniciativy vzniklé právě pro sledování cílů stanovených těmito významnými mezinárodními akty. Zatím se to neprojevilo v postoji státních orgánů vůči Chartě 77, jež takovou občanskou iniciativu představuje. Téměř deset let její činnosti dosvědčuje plně, že je v souladu s naším právním řádem a že se snaží aktivně přispět k plnění závazků vyplývajících z mezinárodních paktů převzatých našimi nejvyššími orgány v souvislosti se zabezpečováním míru. Bylo by proto načase, aby orgány podléhající pravomoci vlády a kontrole Federálního shromáždění skoncovaly s nesmyslnými šikanami, perzekucemi a obtěžováním účastníků této občanské iniciativy, také proto, že jejich jednání v tomto směru zbytečně utrácí státní prostředky a zatěžuje pracovní síly zcela neproduktivně a konec konců nikterak nepřispívá dobrému jménu republiky v demokratické veřejnosti ve světě. Místo toho by měly státní orgány – také vzhledem k povinnosti vyplývající z usnesení k Výslednému dokumentu z Madridu – konečně projednávat věcné připomínky, návrhy a podněty této občanské iniciativy, jak je k tomu ostatně zavazuje i článek 29 Ústavy ČSSR. K takovému dialogu a pozitivní spolupráci v dodržování zákonnosti je Charta 77 od svého počátku ochotna a připravena, jak to nesčíslněkrát její mluvčí prohlašovali.
Navrhujeme tedy, aby v zájmu plného uplatnění Paktu o občanských a politických právech čs. republika
– uvedla konečně své zákonodárství, svou správní a soudní praxi do souladu s požadavky paktu;
– uznala příslušnost Výboru pro lidská práva přijmout a posoudit upozornění jednoho státu na porušování ustanovení paktu státem druhým;
– přistoupila k opčnímu protokolu, jenž dává pravomoc Výboru pro lidská práva přijímat a projednávat i upozornění a stížnosti jednotlivých občanů;
– a posléze uznala a respektovala občanské iniciativy, jejichž cílem je při uplatňování a prosazování litery i ducha paktu pomáhat.
Martin
Palouš, Anna Šabatová,
Jan Štern
mluvčí Charty 77
Ladislav Lis v.r., místopředseda
Mezinárodní federace pro lidská práva –
FIDH
Příloha:
Prohlášení generálního tajemníka OSN Javiera Pereze de Cuellar ke Dni lidských práv 10. prosince 1985.
Tento rok přichází Den lidských práv krátce po oslavách 40. výročí založení OSN. Při hodnocení dosavadní činnosti OSN bylo přijetí Deklarace lidských práv uznáno za mezník v procesu lidského pokroku a uskutečňování cílů Charty OSN. Potvrdilo se to během kontaktů, které jsem letos měl s mnoha vedoucími činiteli světa. Žádný rozumný člověk se nemůže postavit proti snaze vybudovat svět, ve kterém každý člen lidské rodiny může žít svobodně a důstojně.
Je důležité všimnout si skutečnosti, že teprve v tomto století a hlavně pod záštitou Spojených národů se tak zdůrazňuje podpora lidských práv jako předmětu obecného zájmu. Avšak potřeba přeměnit úctu k principu na všeobecnou praxi stále zůstává. A každým případem porušení lidských práv se tato potřeba stává naléhavější. Existuje téměř všeobecné rozhořčení nad přetrváváním rasové diskriminace, která by se v lidské společnosti v naší době už neměla vyskytovat. Politika apartheidu v Jižní Africe, která je krajním příkladem takové diskriminace, už způsobila masovou lidskou tragédii. Další utrpení v důsledku tohoto úděsného systému lze odvrátit pouze otevřeným dialogem se všemi zúčastněnými stranami.
Odpovědnost za dodržení závazků vyplývajících z Charty OSN a zásad Všeobecné deklarace spočívá především na vládách. Avšak mělo by se uznat, že úsilí jednotlivců také hraje důležitou roli při podpoře respektování základních práv. Všeobecná deklarace v tomto směru přiřkla každému jednotlivci a každému společenskému orgánu klíčovou roli. Deklarace je vyzývá, aby se snažili osvětou a výchovou podpořit respektování práv a svobod, které jsou v ní zakotveny. Pomůže to vytvořit příznivou atmosféru pro progresivní národní a mezinárodní opatření v tomto ohledu. Boj za tuto podporu lidské důstojnosti v sobě zahrnuje nutnost informovat co nejširší vrstvy lidí o jejich nezcizitelných právech.
Ve všech částech světa existují jedinci, kteří jsou příkladem nesobectví a odvahy pro své úsilí v boji za lidská práva. My se seznamujeme s jejich úspěchy, ale také víme o obtížích, jimž musí čelit, i o tom, že často v tomto úsilí obětují život nebo svobodu. Z toho plyne mravní imperativ, že tito bojovníci nesmějí zůstat bez podpory. Je proto na místě, že hned na počátku příštího roku komise pro lidská práva zaměří svou pozornost na práva a odpovědnost jednotlivců, skupin a společenských orgánů, které hledají podporu v boji za obecně uznávaná lidská práva a základní svobody.
Když žádám Spojené národy o podporu v tomto velkém úkolu, který stojí před námi, apeluji zvláště na vlády, které dosud neratifikovaly Mezinárodní konvenci o lidských právech a zvláště oba pakty. Ty, kteří tak již učinili, bych chtěl vyzvat, aby u příležitosti 40. výročí založení OSN udělali praktické gesto a posoudili přiměřenost svých zákonů a institucí, zda skutečně odpovídají duchu těchto dohod.
Zabezpečení všeobecného respektování lidských práv je jedním z nejvznešenějších cílů OSN. Jeho uskutečňování vyžaduje naprostou zanícenost pro věc, stejně jako silný praktický smysl pro volbu prostředků. Dnes si znovu připomeňme své rozhodnutí, že navzdory všem hrozným překážkám vytrváme ve svém úsilí se zápalem úměrným velkému cíli. U příležitosti tohoto velkého dne slibuji, že učiním vše, co je v mých silách, abych pomohl přeměnit lidská práva v univerzální realitu.
Zdroj
- ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy. Příloha in: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 9, s. 3–4.
| E1. | Výbor pro lidská
práva byl orgán, jehož
činnost sledovala a financovala OSN, měl 18 členů volených shromážděním zástupců
účastnických států helsinské konference, které přistoupily k Mezinárodnímu paktu
o občanských a politických právech. Shromáždění svolával generální tajemník
OSN. Členové výboru byli voleni jako experti na 4 roky. Na programu zasedání Výboru pro lidská práva v roce 1986 bylo projednávání zpráv z Československa, Maďarska, Konga a Tuniska, ev. z Polska a Rumunska. Zprávy o stavu lidských práv předkládaly na požádání výboru jednotlivé vlády. Připomínky ke zprávám předával výbor příslušným státům, ev. Hospodářské a sociální radě OSN. |
| E2. | Srv. D13 (22. 4. 1977), D262 (14. 11. 1983) a D267 (30. 12. 1983). Výsledný dokument madridské schůzky představitelů účastnických států KBSE, Madrid 1983 in Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách. Praha 1989, Melantrich, s. 61–71. |
| E3. | Československo ani ostatní státy sovětského bloku neuznaly pravomoc výboru podle článku 41 a nepřistoupily k opčnímu protokolu, podle kterého může Výbor pro lidská práva projednávat i stížnosti jednotlivců proti vlastní vládě. Charta několikrát žádala nejvyšší státní orgány, aby platnost Paktu o občanských a politických právech rozvinuly o článek 41 a přistoupily k opčnímu protokolu. Viz D13 (22. 4. 1977), D262 (14. 11. 1983) a D267 (30. 12. 1983). |
| E4. | Viz Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách, s. 63–65. |
Pole
| Název | Hodnota |
|---|---|
| Řada | Dokumenty Charty 77 |
| Den | 19 |
| Měsíc | 6 |
| Rok | 1986 |
| Zpracovaný | true |
| OCR | false |
