D345

1986, 18. září, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění ČSSR a vládě ČSSR k likvidaci Jazzové sekce a k zatčení jejích funkcionářů. (Dokument č. 24/86 a Sdělení VONS č. 559)

Na obranu Jazzové sekce^{E1Jazzová sekce vznikla v roce 1971 jako součást Svazu hudebníků ČSR a jako jediná umožňovala vystupování amatérských a poloprofesionálních hudebních skupin. V dubnu 1983 zaslalo ministerstvo kultury Svazu hudebníků závěry z jednání ministerstva vnitra z 31. 3. 1983, podle nichž byla provedena reorganizace Jazzové sekce. V červenci 1984 byla Jazzová sekce úředně likvidována. Viz též D255 (30. 8. 1983)}

Československou kulturu postihla těžká rána. Jak už veřejnost informoval sdělením č. 555^{E2Srv. Sdělení VONS č. 555 in Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 10, s. 12–13.} Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) provedla dne 2. září 1986 Bezpečnost domovní prohlídky v bytech sedmi funkcionářů Jazzové sekce pražské pobočky Svazu hudebníků, dále prohlídku jejich pracovišť a prohlídku místností sekce. V prostorách sekce bylo zabaveno na osm set knih a několik set časopisů. Důležité středisko čs. kultury bylo zapečetěno a dlouholetí funkcionáři a pracovníci sekce Karel Srp, Josef Skalník, Tomáš Křivánek, Vladimír Kouřil, Čestmír Huňát, Miloš Drda a Vlastimil Drda vzati do vazby. Obviněni jsou z nedovoleného podnikání podle § 118 odst. 1, 2a trestního zákona.^{E3Konkrétně z údajné nezákonné vydavatelské činnosti, z organizování koncertů a z uplácení tiskařů. Rozsudky viz D376 (10. 3. 1987).} Dříve, již 8. srpna 1986, byl vzat do vazby aktivista Jazzové sekce Vlastimil Marek, který je obviněn z poškozování zájmů republiky v cizině.

Nechceme se zde podrobně zabývat právní stránkou věci. Sekce, která už po léta zápasila o své bytí a nebytí, byla rozhodnutími Ministerstva vnitra z konce roku 1984 a začátku 1985 zrušena spolu se Svazem hudebníků, k němuž náležela. Zrušení se opíralo o zákon č. 126 z roku 1968, který byl přijat jako přechodné opatření k potlačení tak řečených krizových jevů po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Logicky z toho vyplývá, že orgán státní moci, který zákon z roku šedesátého osmého použil, považuje i po 18 letech situaci v ČSSR za krizovou a patnáctiletou činnost sekce na poli nové hudby, výtvarného umění a literatury za nežádoucí protispolečenský jev.

Svaz hudebníků a sekce se bránily podáním žaloby podle § 2 zákona 126/68 Sb. a žádaly o provedení přezkumného řízení soudem. Městský soud v Praze a Nejvyšší soud ČSR však s poukazem na zákonné opatření z 22. srpna 1969, které právo žádat soudní přezkoumání nepřipouštělo, žalobu zamítl. Zákonné opatření ze srpna 1969 však ztratilo platnost 31. prosince 1969, a nelze je proto na daný případ vůbec aplikovat.

Znakem nedovoleného podnikání je jednoznačná protiprávnost provozované činnosti. Státní moc vychází z předpokladu, že všechno, co sekce od ledna 1985 podnikala, například vydání některých publikací, je protizákonné. Sekce však vycházela z přesvědčení, že žádost o soudní přezkoumání neoprávněného rozhodnutí podle neoprávněně použitého zákona z roku 1968 má odkladný účinek.

Není naším úkolem rozmotávat právní zmatek, který pracovníci sekce a Svazu hudebníků nezpůsobili. Dojde-li k soudu, vysloví se k němu kvalifikovaná právní veřejnost – a nejen u nás. A bude se ptát nejen na porušení existujících čs. zákonů, ale i na to, jak se policejní likvidace samosprávného a životaschopného kulturního útvaru, jenž je řádným a váženým členem Mezinárodní jazzové federace, srovnává s dodržováním známých mezinárodních paktů a helsinské úmluvy.

Charta 77 se na obranu Jazzové sekce ozvala již na začátku tohoto roku v dokumentu Prostor pro mladou generaci.^{E4Viz D327 (6. 3. 1986).} Je však přesvědčena, že nejlépe sekci obhájí její vlastní patnáctiletá činnost. Sekce se ustavila 30. října 1971 a do svého programu si vepsala tato slova: „Jazzová sekce organizuje vystoupení, koncerty, festivaly, výstavy, zabývá se otázkami výchovy, podílí se na tiskové a ediční činnosti ve svém oboru… Členem se může stát každý jazzový hudebník a přítel jazzu, který se dobrovolně přihlásí.“

V letech 1974 až 1979 uspořádala sekce devětkrát Pražské jazzové dny, kterých se zúčastnily desetitisíce mladých lidí a stovky kapel. Jejich cílem bylo povzbudit amatérské a poloprofesionální soubory, které sice dosahovaly pozoruhodných výsledků, ale měly málo příležitostí představit se před širším publikem a konfrontovat svou práci s nejlepšími profesionály. Díky těmto festivalům objevila Jazzová sekce dosud neznámé jazzové a rockové kapely, které si získaly proslulost a z nichž některé dodnes účinkují.

Sekce se věnovala soustavné práci s amatéry a pomáhala jim svou „Amatérskou scénou“ u Zábranských v Karlíně, jakož i semináři nazvanými dle Komenského: Jazzová škola hrou. Pořádala přednášky o moderní hudbě za účasti zahraničních lektorů a organizovala pro své členy zájezdy na jazzové festivaly a významné koncerty v Polsku, Maďarsku a NDR. Sedm tisíc členů Jazzové sekce mělo k dispozici znamenitě redigovaný bulletin, jehož dosud vyšlo 28 čísel. V místnostech sekce fungovala pro ně výpůjční služba kazetových nahrávek, promítaly se filmy, sloužila jim studovna, čítárna a video. Pro nejširší veřejnost pořádala sekce každý rok výstavy o hudbě minulé i současné, ale i výstavy fotografií a grafiky.

Vůbec lze říci, že univerzálnost a pojetí umění jako životního slohu je příznačné pro toto tvůrčí centrum, z něhož neustále vycházely nové nápady. Jen pro ilustraci uvádíme, že Jazzová sekce vyzvala na 300 malířů a sochařů k účasti na „minisalónu“. Poslala každému z nich dřevěnou bedýnku a požádala ho, aby ji výtvarně zpracoval. Téměř všichni výzvu přijali a vznikl zcela unikátní soubor, který nemá v dějinách čs. výtvarného umění obdobu. Bylo to také nedovolené podnikání?

Rozsáhlá a především mimořádně záslužná byla publikační činnost sekce. Napočítali jsme dvaadvacet různorodých knížek a patnáct monografií současných českých výtvarných umělců. Úpravou a celým pojetím je jedna knížka přitažlivější než druhá. Čtěte jejich názvy: Rocková poezie; Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále; Jaroslav Kladiva: Poslední z transportu; Jindřich Chalupecký: O dada, surrealismu a českém umění; J. Kořán a P. Oslzlý: Living Theatre; Raymond Queneau: Stylistická cvičení. A jmenujme ještě alespoň Hudbu přírodních národů, knížku o Lennonovi s unikátními fotografiemi z Kampy a Jaroslava Seiferta řeč k udělení Nobelovy ceny.

Obzíráme-li celou tuto rozsáhlou a vpravdě průkopnickou činnost, nechce se nám věřit, že je dílem hrstky nadšenců, kteří jí věnovali každičkou hodinu svého volného času, všechny své schopnosti. V mnoha zemích by jejich nezištnou službu zasvěcenou kultuře a dobru mladých lidí ocenili a poskytli jí plnou podporu. V naší zemi ji chtějí pranýřovat před soudním tribunálem.

Nevíme, co rozhodovalo o likvidaci Jazzové sekce a zatčení jejích funkcionářů.^{E5Právní poradce Jazzové sekce dr. Průša dopisovateli Hlasu Ameriky řekl, že případ Jazzové sekce má politickou povahu souvisící s účastí K. Srpa a Č. Huňáta na Evropském kulturním fóru v Budapešti, kde předložili delegátům řadu dokladů o tom, jak Československo porušuje své závazky z mezinárodních paktů a připravuje likvidaci Jazzové sekce. Ministerstvo zahraniční USA věcí prostřednictvím svého velvyslanectví v Praze zveřejnilo prohlášení s výzvou, aby čs. úřady splnily závazky z kulturního fóra v Budapešti o svobodě kultury a propustily členy Jazzové sekce.} Zda to, že byli až příliš oblíbeni mezi mladými, nebo to, že se tak rozhodně brali o svá práva, nebo zda to bylo kvůli umění a pojetí života, které je inspirovalo a kterým inspirovali ostatní. V každém případě se však hluboce mýlí každý, kdo se domnívá, že lze život Jazzové sekce ukončit administrativním aktem. Všude, kde se sejdou lidé milující svobodu a umění, bude její případ na pořadu dne jako varování i výzva. Bude přítomen na mezinárodních setkáních, kde se bude jednat o kultuře, o právu, o míru.

V době, kdy je přímo povinností lidí dobré vůle posilovat důvěru mezi národy a státy, v době nadějí na zmírnění mezinárodního napětí, v době před vídeňskou konferencí, působí policejní zásah proti Jazzové sekci jako políček veřejnému mínění. Lidé jej chápou jako útok proti životu a jeho pestrým potřebám, jako útok proti všemu, co chce být své, jako hrubou necitlivost k umění a kultuře.

A podivují se nad ním tím více, že v sousedních zemích sovětského bloku dochází spíše k opačnému pohybu: z vězení propouštějí politické vězně a tvůrčí lidé se sebevědoměji hlásí o svá práva.

Žádáme představitele politické a státní moci, aby zvážili svou odpovědnost. Aby dříve, než dopustí soud na výborem Jazzové sekce, užili vlastní soudnosti. Neboť okamžité propuštění zatčených a rozumné řešení právního statutu sekce jednáním je jednoznačně v zájmu Československé republiky.^{E6Proti perzekuci Jazzové sekce protestovalo 1453 občanů, kteří zaslali petici Generální prokuratuře ČSSR. Protesty proti zákazu Jazzové sekce přicházely z celého světa. Manželky uvězněných funkcionářů Jazzové sekce zaslaly na obranu svých manželů dopis prezidentu republiky. In: Informace o Chartě 77, roč. 9, č. 10 (1986), s. 15.}

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77
Ladislav Lis, místopředseda Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH)
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, člen Mezinárodní federace pro lidská práva, Čs. liga pro lidská práva^{E7Ve složce dokumentu v ÚSD, sb. FMV-Ch je uložena obálka s adresou Federálního shromáždění ČSSR, Vinohradská 1, Praha 1. Odesílatel Anna Šabatová, Anglická 8, Praha 2, doporučeně. Vzadu na obálce: Kancelář Federálního shromáždění. Došlo 22. 9. 1986.}

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, průpis s vlastnoručními podpisy A. Šabatové, J. Šterna a L. Lise.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 11 (1986), s. 2–3
• Listy, roč. 16 (1986), č. 6 (prosinec 1986), s. 53–54
• Americké listy, č.47 (21. listopadu 1986).

Komentáře

• Mezinárodní solidarita s Jazzovou sekcí. Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 11, s. 3
• Materiály Jazzové sekce. Tamtéž, č. 12, s. 15–16
• Vonnegut K.: Nemohou nechat na pokoji alespoň džez? 150 000 slov, roč. 6 (1987), č. 16, s. 8.

E1.	Jazzová sekce vznikla v roce 1971 jako součást Svazu hudebníků ČSR a jako jediná umožňovala vystupování amatérských a poloprofesionálních hudebních skupin. V dubnu 1983 zaslalo ministerstvo kultury Svazu hudebníků závěry z jednání ministerstva vnitra z 31. 3. 1983, podle nichž byla provedena reorganizace Jazzové sekce. V červenci 1984 byla Jazzová sekce úředně likvidována. Viz též D255 (30. 8. 1983)
E2.	Srv. Sdělení VONS č. 555 in Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 10, s. 12–13.
E3.	Konkrétně z údajné nezákonné vydavatelské činnosti, z organizování koncertů a z uplácení tiskařů. Rozsudky viz D376 (10. 3. 1987).
E4.	Viz D327 (6. 3. 1986).
E5.	Právní poradce Jazzové sekce dr. Průša dopisovateli Hlasu Ameriky řekl, že případ Jazzové sekce má politickou povahu souvisící s účastí K. Srpa a Č. Huňáta na Evropském kulturním fóru v Budapešti, kde předložili delegátům řadu dokladů o tom, jak Československo porušuje své závazky z mezinárodních paktů a připravuje likvidaci Jazzové sekce. Ministerstvo zahraniční USA věcí prostřednictvím svého velvyslanectví v Praze zveřejnilo prohlášení s výzvou, aby čs. úřady splnily závazky z kulturního fóra v Budapešti o svobodě kultury a propustily členy Jazzové sekce.
E6.	Proti perzekuci Jazzové sekce protestovalo 1453 občanů, kteří zaslali petici Generální prokuratuře ČSSR. Protesty proti zákazu Jazzové sekce přicházely z celého světa. Manželky uvězněných funkcionářů Jazzové sekce zaslaly na obranu svých manželů dopis prezidentu republiky. In: Informace o Chartě 77, roč. 9, č. 10 (1986), s. 15.
E7.	Ve složce dokumentu v ÚSD, sb. FMV-Ch je uložena obálka s adresou Federálního shromáždění ČSSR, Vinohradská 1, Praha 1. Odesílatel Anna Šabatová, Anglická 8, Praha 2, doporučeně. Vzadu na obálce: Kancelář Federálního shromáždění. Došlo 22. 9. 1986.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	18
Měsíc	9
Rok	1986
Zpracovaný	true
OCR	false