D349

1986, 7. říjen, Praha. – Stanovisko k Světovému mírovému kongresu v Kodani, adresované jeho účastníkům. (Dokument č. 28/86)

Vážení účastníci kongresu,E1Světový mírový kongres v Kodani, uspořádaný pod záštitou promoskevské Světové rady míru, se konal 16.–20. října 1986. Zúčastnilo se jej 2500 delegátů ze 136 zemí světa. Oficiální československá delegace v čele s T. Trávníčkem měla přes 40 osob. Kongres sice stranil jednostranně sovětské politice, přesto se na něm odehrály bouřlivé protesty nesouhlasu, zejména s válkou v Afghánistánu. Podle sdělovacích prostředků dokonce dva muži rozvinuli na pódiu transparent: Toto je konference KGB. Chartu 77 zastupovala její bývalá mluvčí Z. Tominová žijící v Anglii, zařazená do delegace END (European Nuclear Desarmament), a Jaroslav Suk s delegací Socialistické lidové strany Švédska.

Charta 77 je občanskou iniciativou usilující o uplatňování lidských práv. Za svého desetiletého působení se nejednou vyslovila také k otázkám evropského a světového míru. Zejména od roku 1981 upozorňuje Charta systematicky na úzké sepětí těchto otázek s prosazováním a dodržováním práv člověka. Jsme totiž hluboce přesvědčeni, že skutečný mír může být pouze mírem svobodných národů a lidí.

Toto přesvědčení se kromě jiného opírá o zkušenost dvou světových válek v tomto století. Agrese pokaždé vyšla ze zemí, kde občanská veřejnost ztratila kontrolu nad militaristickými silami vlastního státu. A proč k tomu došlo? V případě poslední války je to vidět s klasickou jasností: aby mohly agresivní síly uskutečnit své úmysly, musely nejdříve rozmetat demokratické kontrolní instituce a zavřít jinak smýšlející občany do vězení a do koncentračních táborů. Poučeni touto hořkou zkušeností říkáme: Mír není ohrožen jen tam, kde chystají nové útočné zbraně. Mír je ohrožen všude, kde je umlčen hlas kriticky smýšlejícího občana.

Proto je pošetilé domnívat se, že se lze v mírovém úsilí omezit na vojensko-technické aspekty odzbrojení a problémy lidských práv a svobod ponechat na bedrech organizací typu Amnesty International. Mír je nedělitelný nejen ve smyslu zeměpisném, je nedělitelný i v hlubší dimenzi lidské. Skutečný mír znamená nejen odstranění zvůle a hrozeb ze vztahu mezi státy, ale i ze vztahů mezi státní mocí a člověkem.

Dovolte, abychom vycházejíce z těchto předpokladů řekli několik poznámek ke své účasti na tomto kongresu – a vůbec k otázce účasti nezávislých občanských skupin z naší části rozdělené Evropy.

I když jsme byli na Váš kongres pozváni, nemůžeme se na něm osobně podílet. Čs. úřady neumožnily našim zástupcům odjet do Kodaně a také oficiální Československý mírový výbor (ČSMV) se k naší účasti postavil negativně.E2Viz D348 (2. 10. 1986).

Nechceme přitom nijak snižovat úlohu oficiálního ČSMV, neboť soudíme, že mír v Evropě je možno zabezpečit jen za účasti všech společenských sil, k nimž pochopitelně patří vlády, a pokud jde o tzv. východní Evropu, i oficiální mírové výbory, které vyjadřují zájmy mocenských center těchto zemí. Nicméně koncepce, podle níž by tyto oficiální mírové výbory měly mít monopolní postavení a měly by se jako jediné – jakoby jménem celé společnosti – vyjadřovat k otázkám míru, je nesprávná a nepřijatelná. Nutně ji musí odmítnout každý, kdo vychází z elementárních zásad demokracie, každý, kdo uznává helsinské dohody. A také každý, kdo si přeje být o mírových aktivitách v naší části Evropy objektivně informován.

Nevíme, jakou bilanci předloží Vašemu kongresu oficiální ČSMV. Jistě v ní bude zahrnuto i pořádání mírových akcí. V průběhu let, která uplynula od posledního kongresu Vašeho hnutí (bylo to v červnu 1983 v Praze),E3Kongres nazvaný „Světové shromáždění za mír a život, proti jaderné válce“. Viz D247 (15. 6. 1983). byla však v Československu takovou největší akcí velehradská pouť, konaná vloni u příležitosti cyrilometodějských oslav. Tato pouť, oficiálně prezentovaná jako mírová slavnost, byla ve skutečnosti mohutným vystoupením československých katolíků usilujících o náboženskou svobodu, která je různými způsoby omezována. Jsme přesvědčeni, že právě tou měrou, jakou tato slavnost byla výrazem odhodlání našich spoluobčanů bránit svou církev, své náboženství a svou víru, byla i skutečným příspěvkem k perspektivě trvalého míru, který může zabezpečit jen společnost respektující občanská práva a demokratické svobody.

Obáváme se rovněž, že delegáti ČSMV Vás nebudou informovat ani o jiných mírových iniciativách, k nimž v Československu dochází. Dovolte nám proto, abychom se krátce zmínili o některých z nich.

Celá práce Charty 77, která za deset let své existence vydala na 340 dokumentů, slouží věci lidských práv a tím i věci míru. K některým konkrétním problémům se pak Charta 77 vyjadřuje přímo. Bylo tomu tak i letos v dokumentu Prostor pro mladou generaci,E4Viz D327 (6. 3. 1986). v němž se navrhuje zřízení náhradní vojenské služby beze zbraně, resp. pracovní služby pro ty, kterým svědomí nebo víra zapovídají cvičit se v zabíjení lidí. Též se zde navrhuje zkrácení základní vojenské služby v ČSSR z 24 na 18 měsíců.

Některé mírové iniciativy podporuje Charta tím, že vydává texty, které jsou společným stanoviskem části signatářů Charty 77 a dalších čs. občanů. V poslední době to byla především Pražská výzva z března 1985E5Viz D297 (11. 3. 1985). a dopis do Milána k připravovanému memorandu pro vídeňské setkání účastníků helsinské konference.E6Viz D333 (25. 4. 1986). Tyto texty nebývají stanoviskem všech signatářů Charty 77, i když se k nim obvykle připojují představitelé různých ideových proudů. Je tomu tak proto, že se ne všichni chartisté cítí povoláni vyjadřovat se k problematice míru a evropských perspektiv. A také proto, že v pluralitním společenství, jakým Charta je, se snáze dosahuje shody při stanovení a hodnocení konkrétních případů porušování lidských práv než v oblasti mezinárodní bezpečnosti a spolupráce, do které se mnohem výrazněji promítají odlišná politická hodnocení. A abychom byli zcela upřímní: mnozí signatáři Charty 77 a její stoupenci v Československu i v exilu jsou nedůvěřiví k mírovému hnutí, které někdy posuzují – ať právem či neprávem – podle těch skupin, které pouze opakují hlediska jedné strany, a co je nejhorší, projevují okázalou lhostejnost k porušování lidských práv, k němuž opravdový stoupenec míru mezi lidmi nesmí mlčet.

Je pochopitelné, že signatáři Charty a zejména její mluvčí, kteří Chartu pravomocně zastupují, musí tyto výhrady respektovat. Na druhé straně však respektují mluvčí a spolu s nimi všichni signatáři Charty tu část základního Prohlášení Charty 77, v níž se státní moci nabízí dialog. Tato nabídka k rozhovorům o všech otázkách, jimiž se Charta zabývá, trvá a je stále přítomna. To platí i pro instituce, jako je v Československu ČSMV, nebo pro podobné instituce mezinárodní, jako je Světová rada míru. Oficiální i polooficiální instituce čs. státu – jakož i sovětského bloku – prokáží svou skutečnou ochotu k všeobecnému dialogu nejlépe tím, když z něho nebudou nikoho předem vylučovat. A tím méně stoupence nezávislých mírových iniciativ, ať už žijí doma, nebo působí v exilu. Podaří-li se Vašemu hnutí přesvědčit například ČSMV a oficiální čs. instituce, aby dialog přijaly, značně posílíte důvěru v mezinárodní mírové hnutí a mnoho dalších čs. občanů bude ochotno se společných diskusí či přímo akcí účastnit. Pokud jde o nás, o Chartu jako celek, povedeme i nadále dialog se všemi, kteří o něj mají zájem; s francouzským CODENE, s nizozemským IKV, s britským END a CND, s dánským Ne atomovým zbraním, s americkým Peace Activists East and West, se západoněmeckými zelenými, s Evropskou sítí pro dialog Východ – Západ, s Pax Christi – a samozřejmě i s přáteli z hnutí za mír a lidská práva v NDR, s členy polských skupin Svoboda a mír a KOS, s nezávislými angažovanými občany Maďarska.

Účast některých signatářů Charty 77 na práci Evropské sítě Východ – Západ již přinesla své výsledky. Memorandum, které tato síť připravuje pro vídeňské setkání KSBE, má několik prvků, k nimž dali podnět právě chartisté. Text memoranda výslovně uvádí, jak významná byla pro jeho vznik právě Pražská výzva. A také návrh na zřízení levných mezinárodních prázdninových táborů pro mládež, které by usnadnily vzájemné poznání mladých lidí z obou částí Evropy, vychází z našeho dokumentu.

Část nezávislých mírových aktivit v Československu se však děje mimo Chartu 77. Bylo tomu tak u podpisové akce proti instalaci sovětských raket s jadernými hlavicemi na čs. území v roce 1983. Bylo tomu tak ve Frýdku-Místku, kde mladí lidé psali nápisy po zdech – mimo jiné s mírovou tematikou. Byli za to letos odsouzeni k nepodmíněným až dvacetiměsíčním trestům odnětí svobody.E7Viz D343 (22. 8. 1986). Bylo tomu tak po loňském prosinci, kdy se skupina mladých lidí po spontánní manifestaci v den pátého výročí smrti Johna Lennona pokusila založit organizaci Mladé umění pro mír, získala pro myšlenku stovky zájemců, avšak Státní bezpečnost ustavení organizace zabránila. Mírovým posláním je prodchnutá i celá činnost Jazzové sekce Svazu hudebníků, která má oficiální styky s britskými mírovými organizacemi END a CND. Jak známo, sedm členů této sekce, prakticky celý její výbor, je t. č. ve vazbě a hrozí jim tresty v trvání od tří do deseti let.E8Viz D345 (18. 9. 1986).

Byli bychom rádi, kdybyste se zajímali o tyto spontánní, vpravdě lidové projevy, jež jsou výrazem autentického úsilí o mír. Zájem, který jim věnujete, publicita, jež jim bude poskytnuta – to vše přispěje i k ochraně protagonistů těchto akcí a posílí nezávislé mírové úsilí v Československu.

Nemůžeme si odpustit ještě jedno konstatování. Dne 15. 6. 1983 jsme se obrátili na tehdejší světový kongres – pražské shromáždění Za mír a život, proti jaderné válce.E9Viz D247 (15. 6. 1983). Požádali jsme v tomto textu, aby shromáždění „přijalo do své rezoluce i výzvu všem vládám, aby svá jednání objektivně zpřístupnily všem lidem, to znamená, aby všechny strany zásadně, nezkresleně a v celém rozsahu informovaly obyvatele svých zemí nejen o svých vlastních návrzích, ale i o návrzích druhých stran; aby je seznamovaly nejen se svou vlastní argumentací a vlastními statistickými podklady, ale – v autentické a necenzurované podobě – i s argumentací a statistickými podklady svých partnerů. Stěží si lze představit,“ psali jsme v červnu 1983, „skromnější ústupek vlád veřejnosti – a přitom by to byl možná čin významnější než leccos jiného: otevřel by postup všech vlád… plné kontrole veřejnosti.“

Tento požadavek se do závěrečné rezoluce shromáždění neprosadil. A za více než tři roky se v informování o návrzích a postojích „druhé strany“ neprojevil v čs. sdělovacích prostředcích žádný pokrok.

Doufáme, že věnujete našemu návrhu z roku 1983 více pozornosti, než jak to učinil pražský kongres. Jak vidíte, náš návrh je stále aktuální. Čas opět pokročil a snad naše podněty najdou tentokrát bedlivější posluchače.

Na tiskové konferenci v Kodani charakterizoval předseda čs. vlády Lubomír Štrougal zahraničněpolitické názory Charty 77 jako extrémní.E10Na závěr své třídenní oficiální návštěvy Dánska předseda vlády ČSSR L. Štrougal na tiskové konferenci 17. 9. 1986 prohlásil o Chartě 77: „Československá opoziční skupina je zakázána a je proto nepravděpodobné, že bude moci poslat své zástupce na mezinárodní mírovou konferenci… [Charta je] zakázaná (nedovolená) organizace, zastávající extrémní zahraničněpolitické názory, které nejsou v zemi přípustné, čítá asi 700 členů, a proto nemůže být považována za reprezentativní pro ‚čs. masy‘… Osobně si proto dovedu těžko představit, že by se v Kodani objevili zástupci této skupiny. Je-li proti nim vedeno vyšetřování, i když jsou na svobodě, tak nemohou vycestovat.“ (Z dánského tisku. In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 11, s. 6. Posuďte sami, zda je tomu tak.

Přejeme Vašemu jednání úspěch.E11V ÚSD, sb. FMV-Ch (dokument převzatý z Informací o Chartě 77) je u textu připnut žlutý lístek s poznámkou pracovníka ministerstva vnitra: „Autorem P. Uhl a J. Štern, korekce – připomínky: Jaroslav Šabata.“

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 11, s. 7–8.
E1.Světový mírový kongres v Kodani, uspořádaný pod záštitou promoskevské Světové rady míru, se konal 16.–20. října 1986. Zúčastnilo se jej 2500 delegátů ze 136 zemí světa. Oficiální československá delegace v čele s T. Trávníčkem měla přes 40 osob. Kongres sice stranil jednostranně sovětské politice, přesto se na něm odehrály bouřlivé protesty nesouhlasu, zejména s válkou v Afghánistánu. Podle sdělovacích prostředků dokonce dva muži rozvinuli na pódiu transparent: Toto je konference KGB. Chartu 77 zastupovala její bývalá mluvčí Z. Tominová žijící v Anglii, zařazená do delegace END (European Nuclear Desarmament), a Jaroslav Suk s delegací Socialistické lidové strany Švédska.
E2.Viz D348 (2. 10. 1986).
E3.Kongres nazvaný „Světové shromáždění za mír a život, proti jaderné válce“. Viz D247 (15. 6. 1983).
E4.Viz D327 (6. 3. 1986).
E5.Viz D297 (11. 3. 1985).
E6.Viz D333 (25. 4. 1986).
E7.Viz D343 (22. 8. 1986).
E8.Viz D345 (18. 9. 1986).
E9.Viz D247 (15. 6. 1983).
E10.Na závěr své třídenní oficiální návštěvy Dánska předseda vlády ČSSR L. Štrougal na tiskové konferenci 17. 9. 1986 prohlásil o Chartě 77: „Československá opoziční skupina je zakázána a je proto nepravděpodobné, že bude moci poslat své zástupce na mezinárodní mírovou konferenci… [Charta je] zakázaná (nedovolená) organizace, zastávající extrémní zahraničněpolitické názory, které nejsou v zemi přípustné, čítá asi 700 členů, a proto nemůže být považována za reprezentativní pro ‚čs. masy‘… Osobně si proto dovedu těžko představit, že by se v Kodani objevili zástupci této skupiny. Je-li proti nim vedeno vyšetřování, i když jsou na svobodě, tak nemohou vycestovat.“ (Z dánského tisku. In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 11, s. 6.
E11.V ÚSD, sb. FMV-Ch (dokument převzatý z Informací o Chartě 77) je u textu připnut žlutý lístek s poznámkou pracovníka ministerstva vnitra: „Autorem P. Uhl a J. Štern, korekce – připomínky: Jaroslav Šabata.“

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den7
Měsíc10
Rok1986
Zpracovanýtrue
OCRfalse