D376

1987, 10. březen, Praha. – Výzva státním orgánům k osvobození pěti členů Jazzové sekce. (Dokument č. 17/87)

Ministru spravedlnosti

a České národní radě

Výzva

(K procesu s Jazzovou sekcí)

Ve dnech 10. až 12. března t. r. je u obvodního soudu pro Prahu 4 souzeno pět členů sekce Svazu hudebníků.^{E1K. Srp byl odsouzen k 16 měsícům nepodmíněně, V. Kouřil k 10 měsícům nepodmíněně. Tři další obžalovaní dostali podmíněné tresty: J. Skalník 10 měsíců, Č. Huňát a T. Křivánek po 8 měsících. Rozsudek potvrdil Městský soud v Praze 14. května 1987.}

Víme dobře, že ačkoli jsou obžalováni podle § 118 trestního zákona pro nedovolenou hospodářskou činnost, ve skutečnosti jde o politický proces, v němž mají být potrestáni naši spoluobčané, kteří usilovali o vydávání nezávislé literatury, o kultivaci hudební tvorby, o podporu nezávislého výtvarného umění apod.^{E2Srv. D255 (30. 8. 1983), D345 (18. 9. 1986), D356 (28. 11. 1986). Pracovní výbor aktivistů Jazzové sekce (Jiří Exner, Jana Pacholíková-Petrová a Martin Sýkora) zaslal 4. 3. 1987 státním orgánům otevřený dopis Stanovisko Jazzové sekce k současné situaci s podpisy 267 občanů, kteří se připojili k petiční akci na podporu Jazzové sekce. V dopise se mj. uvádí: „V nastávajících dnech se má konat líčení s funkcionáři Jazzové sekce. Obžalováni jsou z tzv. nedovoleného podnikání podle § 118 trestního zákona Žádnému ze sedmi obviněných obžaloba neprokazuje a ani se o to nesnaží, že by z předmětného podnikání vznikl jakýkoli osobní prospěch; z výsledků vyšetřování je zcela zřejmé, že se o něj nikdy nepokoušeli. Veškeré prostředky získané v rámci kulturní aktivity Jazzové sekce byly obratem investovány do další činnosti. Obžaloba by vůbec nemohla být vznesena, kdyby se československé úřady v roce 1984 nerozhodly přestat považovat Jazzovou sekci Pražské pobočky Svazu hudebníků ČSR za zájmovou kulturní organizaci a neumožnily tím obvinit členy jejího výboru jako soukromé osoby, které mají v Československu na poli hospodářské činnosti oproti organizacím velmi omezená práva. Jazzová sekce a její představitelé v žádném případě neměli v úmyslu dostat se do konfliktu s československými zákony. Jediné, o co Jazzová sekce neustále usiluje od počátků své existence, je právo na nezávislou propagaci kulturních hodnot. Aktivita Jazzové sekce nebyla nikdy ani hospodářsky, ani politicky motivována. Vychází z přesvědčení, že opravdová kultura, má-li být hodna toho pojmenování, nemůže apriorně sloužit ekonomických či politickým cílům. Právě s ohledem na ně je však často posuzována. Hovoří se o umění pokrokovém, produktivním, angažovaném, či naopak parazitujícím, zpátečnickém, asociálním apod. Domácí a zahraniční odezva případu jednoznačně prokazuje, že Jazzová sekce má ve světové kultuře své pevné místo. Skutečnost, že fyzicky existuje v jednom z evropských států, kdežto právně toho času pouze na úrovni mezinárodní nevládní organizace, totiž Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCO, je pro nedělitelné pojetí kultury více než symbolická a jasně demonstruje nesmyslnost hranic, které kulturu omezují. Úloha, do které se nyní Jazzová sekce dostala, vyžaduje vůči všem silám usilujícím o spolupráci a porozumění mezi národy nesmírnou zodpovědnost. Důvěra v další konstruktivní aktivitu vyjádřená světovou (včetně československé) kulturní veřejností a zejména pak Mezinárodní jazzovou federací zavazuje a Jazzová sekce se jí nehodlá zpronevěřit. I nadále chce v mezích možností a právních principů, v souladu se stanovami Mezinárodní jazzové federace a s vlastním organizačním řádem vyvíjet kulturní činnost a snažit se o prolomení bariér, které stojí v cestě otevřené kulturní výměně…“ Dopis aktivistů Jazzové sekce G. Husák 18. 5. 1987 zaslal ministru vnitra V. Vajnarovi. Archiv KPR, f. Gustáv Husák, kart. 13 (nezpracováno).} Chvályhodné a záslužné počínání členů Jazzové sekce, totiž podpora a šíření nezávislé kultury, má být v tomto soudním procesu kvalifikováno jako trestný čin a obžalovaní Karel Srp, Vladimír Kouřil, Joska Skalník, Čestmír Huňát a Tomáš Křivánek mají být odsouzeni ke ztrátě svobody.

Vyzýváme státní orgány: osvoboďte souzené členy Jazzové sekce!^{E326 předních amerických spisovatelů, např. J. Updike, A. Miller, K. Vonnegut, E. L. Doctorow aj., a významní jazzoví hudebníci vyzvali v únoru čs. vládu, aby ukončila pronásledování Jazzové sekce a obnovila její právní existenci: „Jako američtí spisovatelé, umělci a hudebníci, zajímající se o svobodu uměleckého projevu všude na světě, jsme byli značně znepokojeni, když jsme se dověděli o zářijovém uvěznění členů výkonného výboru Jazzové sekce v Československu – Karla Srpa, Josefa Skalníka, Vladimíra Kouřila, Tomáše Křivánka, Čestmíra Huňáta, Miloše Drdy a Vlastimila Drdy. Jako umělci vidíme v jazzu nejen americkou uměleckou formu, ale také mezinárodní jazyk srozumitelný mnoha národům s odlišnou kulturou. Jazzová sekce, která je členem Mezinárodní federace jazzových hudebníků a členem Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, získala mezinárodní reputaci v souladu se svou rolí při stimulování hudební a kulturní činnosti v Československu. Těšíme se na rostoucí počet kulturních výměn se skupinami, jako je Jazzová sekce, v rámci dohody o kulturních výměnách, která byla podepsána v roce 1986 mezi Spojenými státy a Československem. Uvěznění členů Jazzové sekce již poskvrnilo pověst Československa jako země, která propaguje a podporuje jazzovou hudbu. Jejich uvěznění by však zapříčinilo nenapravitelné škody, pokud jde o situaci na poli kultury v Československu. Pokusy československé vlády zahájené v roce 1985 rozpustit Jazzovou sekci mohou být nazírány jen jako porušování československých závazků zakotvených v mezinárodních dohodách, zvláště pak v helsinských dohodách. Připojujeme se proto ke svým britským kolegům a vyzýváme československou vládu, aby ukončila pronásledování Jazzové sekce, a co je nejdůležitější, aby uznala a obnovila její právní existenci jako člena Českého svazu hudebníků.“ (ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 25/87-8.) Jazzová sekce jako řádný člen Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCO získala podporu i v jiných zemích; ve Velké Británii se organizovala mezinárodní petice hudebníků. Mezinárodní tisk komentoval odvolací řízení soudu velmi nepříznivě. Odmítnutí odvolacího soudu bylo ostře odsouzeno v květnu 1987 na vídeňské následné konferenci KBSE. Ve Washingtonu byl na počest Jazzové sekce uspořádán 7. prosince 1987 protestní koncert.}

V podmínkách, kdy mnoho knih u nás nemůže vycházet a je vyřazeno z knihoven, kdy je zakazována kulturní tvorba mnoha našich umělců, je nutno hodnotit činorodý zájem občanů o šíření nezávislé kultury jako zásluhu, nikoli jako provinění.

Národ, který se zastane své kultury, bude zdravý národ.

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Komentáře a ohlasy

• Hanák, J.: Tažení proti existenci neexistující organizace. Listy, roč. 17 (1987), č. 2, s. 35–36
• Rozsudky nad Jazzovou sekcí. České slovo, roč. 33 (1987), č. 3, s. 1–3
• č. 5, s. 1–3
• K procesu s Jazzovou sekcí. Prostor, roč. 3 (1987), č. 9 a č. 10, s. 15–16, 16–23
• Benda, V.: Rozsudek nad Jazzovou sekcí. Západ, roč. 9 (1987), č. 3.

Pole