D384

1987, 30. březen, Praha. – Dopis Výboru na obranu maďarské menšiny s poděkováním za dopis k 10. výročí Charty a s vyjádřením podpory jeho protestu proti kulturní diskriminaci maďarské menšiny. (Dokument č. 24/87)

Vážení přátelé,

děkujeme Vám za dopis k 10. výročí Charty 77. Je datován v lednu 1987,^{E1Z dopisu Výboru na obranu lidských práv maďarské menšiny k 10. výročí Charty 77 ze 7. 1. 1987: „… Morálny kapitál akumulovaný činnosťou Charty za uplynulých desať rokov – podľa našej mienky – je natoľko neohrozitelný, že znesie i kritiku. Vyskúšať to síce nechceme, ale sme presvedčení, že je našou povinnosťou uviesť niekoľko postrehov bez nároku na analýzu. Nabáda nas k tomu spoznanie, že – napriek vypätiu síl jej aktívnych členov, čo vzhľadom na okolnosti je takmer nadľudské – duch Charty nie je prítomný v československej spoločnosti. Považujeme za nedostatok, že hnutie Charty 77 sa obmedzuje najmä na Prahu; že viac o ňom vedia a viac o ňom počuť v zahraničí ako doma; že okrem prezentovania morálneho príkladu jeho vplyv necítiť v politickej kultúre československej spoločnosti; že sa v dokumentoch neodzrkadluje zložitá historická, politická, spoločenská a národná skladba československej spoločnosti; že popri kritike existujúcich mocenských a politických pomerov neanalyzovalo historickú cestu vedúcu k súčasnej situácii. Je však pravdou, že toto všetko ani nie je nedostatkom Charty, ale prostredníctvom týchto nedostatkov sa v jej profile odráža zložitosť vnútropolitických a spoločenských pomerov v Československu. Prízvukovanie týchto aspektov a analýzy spomínaných problémov by totiž odhalili krehkosť československej spoločnosti a zníženú schopnosť tolerancie tak všeobecnej ako i neoficiálnej československej verejnosti. A to Charta by sotva bola prežila… Faktom je, že za posledných desať rokov vnútropolitický vývoj v Československu prešiel určitými zmenami. Dnes snáď nepronásledujú opozične zmýšlajúcich ľudí s takou intenzitou ako v priebehu posledných desiati rokov. Dnes je táto legitimitu postrádajúca úradná moc menej istá sama v sebe ako predtým. Oficiálne kruhy si priznávajú viac chýb ako pred rokom alebo dvoma. Táto zmena sa však netýka podstaty veci, možno, že je iba prechodná a zostáva iba na povrchu; ale je to určitou zmenou, ku ktorej rozhodne prispela aj táto nezávislá spoločenská aktivita, ktorú predstavuje hnutie okolo Charty. Preto si myslíme, že v budúcnosti okrem ochrany občianských práv jednotlivcov treba venovať pozornosť aj ochrane kolektívnych spoločenských a politických práv. Pri zásadnom protiklade demokrácie a diktatúry, pluralizmu a totalitarizmu by sme mohli s tým spoločne podporovať uplatnenie demokratických zásad a pluralizmu.“ Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 3, s. 23–24.} ale teprve v polovině března jsme se seznámili s jeho zněním podle kopie. Originál pošta nedoručila. Jistě nás proto omluvíte, že odpovídáme tak pozdě.

Nedávno došlo k incidentům v Bratislavě, ke kterým jsme se vyjádřili v dokumentu č. 23 ze dne 27. března 1987. Spolu s dřívějšími akty protimaďarského záští a šikany maďarských občanů, které jim předcházely, vrhají tyto nové problémy krajní nesnášenlivosti ostré světlo na některé problémy, o kterých jste se ve svém dopise zmínili. Je zřejmé, že právě zkušenosti menšin mohou přispět k tomu, aby problémy související se složitou skladbou společnosti a napětí vznikající tam, kde jsou meze tolerance v této společnosti neadekvátní přirozeným potřebám všech skupin obyvatelstva, byly podnětně promýšleny. Za stejně závažné považujeme Vaše připomenutí, že dnes, kdy oficiální moc začíná mluvit o chybách, o nichž ještě nedávno mělo vládnout jen mlčení, musíme víc než dosud věnovat pozornost právům kolektivním.

Charta 77 se už v minulosti zabývala právy maďarské menšiny v Československu.^{E2Srv. D223 (28. 12. 1984).} Bezvýhradně podporujeme příslušníky maďarské menšiny v jejich protestech proti kulturní diskriminaci. Příležitost získat vysokoškolské vzdělání v maďarském jazyce se snižuje, snižuje se počet středních i základních škol s maďarským vyučovacím jazykem, ba dokonce i počet mateřských školek. Tato kulturní diskriminace se promítá i do vzdělanostní a profesní struktury maďarské menšiny. Je jistě neadekvátní a neobhajitelné, že u ekonomicky aktivní části obyvatel mají Maďaři na Slovensku, jak uvádí souhrnná zpráva Rady vlády SSR pre národnosti z roku 1984 „Údaje a fakty o národnostiach žijúcich v SSR“, vyšší podíl dělníků než všechny ostatní národnostní skupiny (46 %) a naopak nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělaných občanů (1,6 %).

Kulturní diskriminace Maďarů v Československu tedy má dalekosáhlé společenské důsledky a působí ve směru sociokulturní degradace této menšiny.

Státní hranice mezi Československem a Maďarskem neztratí nic na své stabilnosti, ale naopak se zpevní a vejdou o to nepochybněji v povědomí jako neměnné, budou-li poskytovat volný průchod osobám, myšlenkám a informacím, jak stanoví mezinárodní pakty, a nebudou-li menšinovým Maďarům v Československu bránit ve styku s jejich kmenovým národem a s jeho kulturními zařízeními. Stabilnost a prostupnost těchto hranic se nám zvlášť dnes jeví o to závažnější, že problém maďarské menšiny jako problém občanskoprávní se stává stále více také problémem slovensko-maďarského soužití. V rolích většiny a menšiny se tu v našem století vystřídaly oba národy a vývoj v totalitních podmínkách nepřál výměně názorů, která by usnadnila vzájemné porozumění a snížila napětí. Výbor na obranu práv maďarské menšiny v Československu bude ještě více než dosud úsilím o vítězství rozumu proti pokusům o eskalaci vášní. V tomto směru Vás chce Charta podpořit, pokud jí síly stačí.^{E3Výbor na obranu maďarské menšiny v Československu odpověděl dopisem z 6. 4. 1987, v němž poděkoval za projevenou podporu proti teroristickým protimaďarským akcím. K dopisu byly přiloženy pro informaci dvě přílohy: Zpráva Výboru pro ochranu práv maďarské menšiny v Československu o vývoji situace okolo protimaďarských akcí v Bratislavě, a dopis předsedovi federální vlády ČSSR L. Štrougalovi. In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 6, s. 8–9. Na tyto dopisy kriticky reagoval Ján Čarnogurský osobním dopisem M. Durayovi s obavou, že stanoviska Výboru na ochranu práv maďarské menšiny psaná ostrým tónem mohou zvyšovat intoleranci mezi Maďary a Slováky. Tamtéž, č. 10, s. 21–22.}

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 5, s. 7–8.

Pole